Proč zakázat kožešinové farmy

Stručná odpověď zní: Protože to bude lepší pro ta zvířata, ale hlavně pro nás. A teď trochu podrobněji.

Kožešiny můžeme nahradit
Byly doby, kdy zabíjení zvířat kvůli kožešinám mělo přímo existenční význam. Lidé se potřebovali zahřát – proto si pořizovali kožešiny. Tyhle doby jsou i díky vynalézavosti a kreativitě člověka pryč. Zahřejeme se umělými materiály.  Komerční chov norků amerických, lišek stříbrných a lišek polárních kvůli jejich kožešině zkrátka není nutností, ale pouhou módní a nadbytečnou libůstkou. Nezměrné utrpení těchto zvířat za to nestojí.

Farmy jakých zvířat?
U utrpení se ještě zastavme. Chci zdůraznit, že nijak nepřeháním. Slovo farma je zde totiž poněkud matoucí. Na farmách či na statcích chováme domácí (či domestikovaná) zvířata. Získáváme maso, vejce, peří, někdy jako vedlejší produkt i kožky. Tu ve více, tu v méně důstojných podmínkách, ale v podmínkách obvyklých.

U norka i obou druhů lišek je to jinak. V tzv. kožešinových farmách se výhradně komerčně, tedy kvůli kožešinám (maso jde do kafilérek), chovají divoké šelmy. A ty mají své potřeby. Lišky jsou tzv. teritoriální zvířata, která se v přirozeném prostředí živí sama lovem, značkují si svá teritoria pomocí pachových stop, tvoří si nory. Norci žijí ve vodě nebo poblíž vody. Klecový chov je v naprostém rozporu s jejich potřebami a působí jim utrpení!  

Etický, právní a ekonomický argument pro zákaz
Nejsem z těch, kdo se druhé snaží přesvědčit přepjatými emocemi. Proto nabídnu dva argumenty. Právně etický a ekonomický.

1. Zvíře není věc a zaslouží si slušné zacházení. To nám říká nový Občanský zákoník, který platí od roku 2013. Právo se odvíjí od společného chápání etických norem. Ještě před 20 lety by nikdo nebyl právně popotahován kvůli týrání zvířete. A dnes máme v trestním zákoníku paragraf 302 (týrání zvířete) a paragraf 303 (zanedbání péče o zvíře z nedbalosti). Dříve přestupek, dnes trestný čin – prostě  proto, že jsme citlivější, když se bezdůvodně a záměrně ubližuje živým bytostem. O tom, že je komerční chov divokých šelem kvůli kožešinám v naprostém rozporu s vědeckými poznatky o jejich potřebách, píšu výše.

2. Z ekonomického hlediska: jedná se o komerční chov pouze na devíti místech. V Dolní Cerekvi, Jiříkovicích, Syrovicích, Křižanovicích, Klopotovicích, Bruzovicích, Pustějově, Vítějevsi (tu jsem osobně navštívila) a ve Velkém Ratmírově.
Ti, kdo tyto farmy provozují, delší dobu sledují narůstající odpor široké veřejnosti (podle důvěryhodných průzkumů téměř  4/5 většina). A zařizují se podle toho. Utrpení lišek a norků se nesnižuje, tito podnikatelé ale již neinvestují do svých zařízení. Prostě proto, že by to z dlouhodobé perspektivy nedávalo smysl. Novela zákona na ochranu zvířat proti týrání naopak počítá s přiměřenou výší kompenzací.

Věřím, že v Senátu zvítězí zdravý rozum, rozumný pokrok a odpor vůči zcela zbytečnému utrpení zvířat.

Moje vyjádření pro ČT24 po jednání výboru pro územní rozvoj, veřejnou právu a životní prostředí.
Reportáž v 10,48 min

 

Kdo si chce projít odbornější argumentaci, užitou při jednání Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí  dne 12. července 2017, může zde. 

Zpráva senátorky Renaty Chmelové pro Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí

V Senátu projednáváme poslanecký návrh novely zákona na ochranu zvířat proti týrání. Jeho cílem je zavedení přímého zákazu chovu a usmrcování zvířat výhradně nebo převážně za účelem získání kožešin z nich. V praxi to znamená ukončení činnosti devíti stávajících chovatelů kožešinových zvířat v České republice do 31. ledna 2019. Předložená novela zákona garantuje možnost získání různých forem finančních příspěvků pro zmírnění těchto dopadů.

Novela se setkala v Poslanecké sněmovně s širokou podporu napříč politickým spektrem. Návrh podepsalo 50 poslanců a ze 161 přítomných pro něj hlasovalo 132 poslanců.

Zpravodajkou tisku v rámci Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu P ČR jsem byla určena já. Proto také jsem 11. července zajela na kožešinovou farmu manželů Ducháčkových ve Vítějevsi na Svitavsku. Já sama zákaz kožešinových farem podporuji, a tak jsem se chtěla dozvědět, jakou mají představu o kompenzacích po ukončení jejich podnikání.

Domnívám se, že ve společnosti došlo během posledních několika dekád k posunu obecně uznávaných morálních a etických hodnot. Z něj logicky plyne silnější společenská poptávka po zákazu takovéhoto druhu podnikání. Zmiňme nejdůležitější důvody pro novou právní úpravu z hlediska etického:

a) Kožešiny už dávno neplní svou původní praktickou funkci ochrany před mrazem.

b) Z estetického hlediska jsou zvířecí kožešiny plně nahraditelné umělými materiály.

c) V současnosti neexistuje významný zájem lidí na chovu kožešinových zvířat. Maso kožešinových zvířat se dále nezužitkovává a končí v kafileriích. Pokud by se jako v případě králíků a nutrií maso zužitkovávalo, zákaz by se na ně nevztahoval.

d) Klecové chovy lišek a norků, na jejichž chov a usmrcování navrhovaný zákaz směřuje především, znemožňují naplňování přirozených potřeb těchto divokých šelem, u nichž proběhla jen velmi omezená domestikace (šplhání a plavání u norků, hrabání u lišek).

 Nyní důvody právní:

a) Zvíře není věc

V roce 2012 byl přijat nový Občanský zákoník (Zákon č. 89/2012 Sb.). Tato nová právní úprava reaguje na výrazný posun české společnosti od roku 1964 a mimo jiné v paragrafu 494 zcela nově definuje pojem „živé zvíře“.

§ 494 zákona č. 89/2012 Sb.:

„Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.“

 b) Ústavně zaručené právo na podnikání se neporušuje

Podle řady kritiků zákazu kožešinových forem dochází k porušování ústavních práv na svobodné podnikání. Renomovaný právník, prof. JUDr. Aleš Gerloch, CSc., z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, ve svém právním stanovisku z 14. června 2017, v němž posuzoval ústavně právní konformitu tohoto návrhu zákona, tyto obavy jasně vyvrací. Zákaz chovu zvířat za účelem výhradního nebo přednostního získávání jejich kožešin podle něj není porušením práva na podnikání ve smyslu čl. 26 ani porušením práva vlastnického podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky.

Závěr prof. Gerlocha:

„Stanovení přiměřeného přechodného období zaručuje, že chovatelé budou moci přijmout opatření za účelem snížení újmy, která jim případně z důvodu ukončení podnikání vznikne. Pro případ, že by taková opatření nebyla účinná, lze chovatelům poskytnout kompenzační příspěvek v nárokové i nenárokové podobě. Vzhledem k nastaveným podmínkám je kompenzační příspěvek způsobilý zabránit vzniku neuhrazených finančních závazků, jež na sebe chovatel v souvislosti s chovem kožešinových zvířat převzal…“

 A konečně argument vyplývající z důvěryhodných průzkumů veřejného mínění.

Podle výsledků sociologického výzkumu agentury Focus z dubna 2017 se celkem 83 % občanů ČR vyslovuje pro přímý zákaz kožešinových farem cestou legislativní úpravy. Obdobně drtivá část respondentů odmítá zabíjení zvířat jen pro svou kožešinu. Detaily, jaké procento se ztotožňuje s jakým  výrokem, zde:

56 % – „rozhodně souhlasím s přijetím zákona o zákazu kožešinových farem v ČR“
27 % – „spíše souhlasím s přijetím zákona o zákazu kožešinových farem v ČR“
62 % – „rozhodně nesouhlasím s tím, aby byla zvířata zabíjena jen pro svou kožešinu“
20 % – „spíše nesouhlasím s tím, aby byla zvířata zabíjena jen pro svou kožešinu“
85 % – „výrobky obsahující pravé kožešiny nekupuji“
81 % – „bez kožešinové módy by se současná společnost obešla“

Vzhledem ke všem výše uvedeným důvodům i vzhledem k blížícímu se konci řádného funkčního období Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR jsem navrhla jak našemu Výboru, tak i plénu Senátu navrhnu schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Pokud jde o kompenzace pro chovatele, doporučuji komunikovat veškeré další náležitosti o způsobu a výši úhrad v rámci procesu tvorby ministerské vyhlášky. Dohoda na adekvátní výši i rozsahu kompenzací je bezpochyby v zájmu samotných chovatelů, českého státu i organizací, které se snaží chránit zvířata.

 

3 komentáře u „Proč zakázat kožešinové farmy“

  1. Milá paní senátorko

    do mailu mně opět přišla výzva obránců zvířat Napište svému senátorovi a vyzvěte ho aby podpořil zákaz kožešinových farem.
    Jsem pyšná, že já psát nemusím, mám totiž senátorku, která se o tyto věci zajímá sama, prezentuje je v médiích a nakonec se jede podívat na kožešinovou farmu, promluvit si s majiteli.

    Díky moc za vaši práci, velmi si ji vážím!
    Ivana Lokajová

  2. Vážená paní senátorko,

    právě jsem obdržela vaši odpověď ohledně výzvu k Zákazu kožešinových farem. Chci vám je říct: DĚKUJI, VÁŽÍM SI VÁS.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *