Plénum Senátu ve středu 4. dubna 2018 přijalo mé stanovisko ke dvěma sdělením Evropské komise:
O gesční stanovisko byl můj Výbor pro územní rozvoj, veřejnou zprávu a životní prostředí požádán Výborem pro záležitosti Evropské unie.
Oběhové hospodářství (tzv. Circular Economy) představuje hospodářství, ve kterém je hodnota výrobků, materiálů a zdrojů zachována co nejdéle a ve kterém je minimalizován vznik odpadu. Jakmile tedy nějaký produkt v oběhovém hospodářství dosáhne konce své životnosti, ponechá se jako zdroj, aby se mohl opakovaně využít ve výrobě a vytvářet tím další hodnotu.
Sdělení Komise pak představuje jakýsi komunikační dokument Evropské komise, který slouží především jako informační podklad pro evropské i další instituce a na jehož základě probíhá diskuze o dalších krocích EU v určité oblasti. Sdělení však nepodléhá klasickému legislativnímu procesu.
Evropská strategie pro plasty (K 108/11) představuje splnění závazku Evropské komise z roku 2015, kdy v Akčním plánu pro oběhové hospodářství (součást balíčku dokumentů o oběhovém hospodářství – senátní tisky N 053/10, N 056/10, K 058/10), označila plasty za klíčovou prioritu a slíbila připravit strategii, která se bude zabývat výzvami spojenými s plasty v hodnotovém řetězci a zohlední jejich celý životní cyklus.
V pracovním programu Komise na rok 2018 (senátní tisk K 079/11) následně Komise potvrdila, že se zaměří na výrobu a používání plastů a jejím cílem bude zajistit, aby do roku 2030 byly všechny plastové obaly recyklovatelné.
Nyní předkládaná strategie nejdříve popisuje současný stav v oblasti využívání plastů a problémy s tím spojené a představuje vizi pro nové hospodaření s plasty. Následně navrhuje konkrétní 2 opatření, která by měla napomoci dosáhnout představené vize a řešit zjištěné problémy. V souhrnu se jedná například o zlepšení kvality recyklace plastů, omezení plastového odpadu a odpadků, omezení používání mikroplastů ve výrobcích, stanovení pravidel pro označování biologicky rozložitelných a kompostovatelných plastů, podpora investic a inovací, hledání globálních řešení a vypracování nových mezinárodních norem.
Souběžně s touto strategií byl přijat Rámec pro sledování oběhového hospodářství (K 109/11), jehož příslib předložení byl taktéž zakotven v akčním plánu z roku 2015. Jeho cílem je jednoduché a účinné sledování a měření pokroku na cestě k oběhovému hospodářství. Rámec je tvořen souborem deseti ukazatelů, rozdělených do čtyř fází oběhového hospodářství:
- Výroba a spotřeba – soběstačnost EU u surovin, zelené veřejné zakázky, vznik odpadu a plýtvání potravinami;
- Nakládání s odpady – celková míra recyklace a míra recyklace pro konkrétní toky odpadů;
- Druhotné suroviny – přínos recyklovaných materiálů k poptávce po surovinách, obchod s recyklovatelnými surovinami;
- Konkurenceschopnost a inovace – soukromé investice, pracovní místa a hrubá přidaná hodnota, patenty.
Uvedené ukazatele byly zvoleny tak, aby zachycovaly hlavní prvky oběhového hospodářství a měly by být pravidelně aktualizovány. Ukazatele jsou v nejvyšší možné míře založeny na stávajících údajích, čímž se má snížit administrativní zátěž. Rámec by měl rovněž sloužit pro posouzení toho, zda jsou zavedená opatření a zapojení všech subjektů účinná, a měl by také pomoci při hledání osvědčených postupů v členských státech.
Podle mého názoru jsou předložená sdělení nástinem historicky první komplexní politiky, která má ambice odpovědět na zesilující problémy rostoucího a nadměrného využívání plastů. Jádro strategie je nutno vidět v seznamu konkrétních opatření omezujících používání jednorázových plastů, eliminaci mikroplastů, použití ekodesignu a zamezení toxických látek v recyklačních řetězcích.
Jedním z hlavních problémů je však podle mě zejména nadprodukce velmi levného plastu. Tradiční přírodní materiály nemohou v konkurenci levného plastu obstát, stejně jako recyklovaný plast. Do výroby levného plastu nejsou zdaleka zahrnuty všechny náklady spojené se vznikem nadprodukce odpadů (např. třídění, doprava a personální infrastruktura pro odpadový management, provoz spaloven, sanace skládek). Důsledkem této nedůslednosti je pak fakt, že většinu negativních dopadů plastového odpadu na životní prostředí a zdraví občanů hradí daňoví poplatníci.
Současně jsem také ve svém stanovisku zpravodajky upozornila na skutečnost, že předložená strategie pro plasty může být vnímána jako velmi optimistická a nebere příliš ohled na reálný stav nakládání s plasty v EU a výhled, který je velmi ovlivněn například kroky Číny k omezení dovozu plastů od počátku letošního roku. Autoři strategie se totiž s tímto problémem vypořádali pouhými dvěma větami:
Více než 85 % vývozu plastového odpadu míří v současné době do Číny. Tato situace se však brzy změní kvůli rozhodnutí Číny zakázat dovoz určitých druhů plastového odpadu, což bude znamenat nové příležitosti pro evropské subjekty provádějící recyklaci.