Upozornila jsem Evropskou komisi na nadprodukci levného plastu, který škodí lidem i přírodě

Plénum Senátu ve středu 4. dubna 2018 přijalo mé stanovisko ke dvěma sdělením Evropské komise:

  1. Evropská strategie pro plasty v oběhovém hospodářství
  2. Rámec pro sledování oběhového hospodářství

O gesční stanovisko byl můj Výbor pro územní rozvoj, veřejnou zprávu a životní prostředí požádán Výborem pro záležitosti Evropské unie.

Oběhové hospodářství (tzv. Circular Economy) představuje hospodářství, ve kterém je hodnota výrobků, materiálů a zdrojů zachována co nejdéle a ve kterém je minimalizován vznik odpadu. Jakmile tedy nějaký produkt v oběhovém hospodářství dosáhne konce své životnosti, ponechá se jako zdroj, aby se mohl opakovaně využít ve výrobě a vytvářet tím další hodnotu.

Sdělení Komise pak představuje jakýsi komunikační dokument Evropské komise, který slouží především jako informační podklad pro evropské i další instituce a na jehož základě probíhá diskuze o dalších krocích EU v určité oblasti. Sdělení však nepodléhá klasickému legislativnímu procesu.

Evropská strategie pro plasty (K 108/11) představuje splnění závazku Evropské komise z roku 2015, kdy v Akčním plánu pro oběhové hospodářství (součást balíčku dokumentů o oběhovém hospodářství – senátní tisky N 053/10, N 056/10, K 058/10), označila plasty za klíčovou prioritu a slíbila připravit strategii, která se bude zabývat výzvami spojenými s plasty v hodnotovém řetězci a zohlední jejich celý životní cyklus.

V pracovním programu Komise na rok 2018 (senátní tisk K 079/11) následně Komise potvrdila, že se zaměří na výrobu a používání plastů a jejím cílem bude zajistit, aby do roku 2030 byly všechny plastové obaly recyklovatelné.

Nyní předkládaná strategie nejdříve popisuje současný stav v oblasti využívání plastů a problémy s tím spojené a představuje vizi pro nové hospodaření s plasty. Následně navrhuje konkrétní 2 opatření, která by měla napomoci dosáhnout představené vize a řešit zjištěné problémy. V souhrnu se jedná například o zlepšení kvality recyklace plastů, omezení plastového odpadu a odpadků, omezení používání mikroplastů ve výrobcích, stanovení pravidel pro označování biologicky rozložitelných a kompostovatelných plastů, podpora investic a inovací, hledání globálních řešení a vypracování nových mezinárodních norem.

Souběžně s touto strategií byl přijat Rámec pro sledování oběhového hospodářství (K 109/11), jehož příslib předložení byl taktéž zakotven v akčním plánu z roku 2015. Jeho cílem je jednoduché a účinné sledování a měření pokroku na cestě k oběhovému hospodářství. Rámec je tvořen souborem deseti ukazatelů, rozdělených do čtyř fází oběhového hospodářství:

  1. Výroba a spotřeba – soběstačnost EU u surovin, zelené veřejné zakázky, vznik odpadu a plýtvání potravinami;
  2. Nakládání s odpady – celková míra recyklace a míra recyklace pro konkrétní toky odpadů;
  3. Druhotné suroviny – přínos recyklovaných materiálů k poptávce po surovinách, obchod s recyklovatelnými surovinami;
  4. Konkurenceschopnost a inovace – soukromé investice, pracovní místa a hrubá přidaná hodnota, patenty.

Uvedené ukazatele byly zvoleny tak, aby zachycovaly hlavní prvky oběhového hospodářství a měly by být pravidelně aktualizovány. Ukazatele jsou v nejvyšší možné míře založeny na stávajících údajích, čímž se má snížit administrativní zátěž. Rámec by měl rovněž sloužit pro posouzení toho, zda jsou zavedená opatření a zapojení všech subjektů účinná, a měl by také pomoci při hledání osvědčených postupů v členských státech.

Podle mého názoru jsou předložená sdělení nástinem historicky první komplexní politiky, která má ambice odpovědět na zesilující problémy rostoucího a nadměrného využívání plastů. Jádro strategie je nutno vidět v seznamu konkrétních opatření omezujících používání jednorázových plastů, eliminaci mikroplastů, použití ekodesignu a zamezení toxických látek v recyklačních řetězcích.

Jedním z hlavních problémů je však podle mě zejména nadprodukce velmi levného plastu. Tradiční přírodní materiály nemohou v konkurenci levného plastu obstát, stejně jako recyklovaný plast. Do výroby levného plastu nejsou zdaleka zahrnuty všechny náklady spojené se vznikem nadprodukce odpadů (např. třídění, doprava a personální infrastruktura pro odpadový management, provoz spaloven, sanace skládek). Důsledkem této nedůslednosti je pak fakt, že většinu negativních dopadů plastového odpadu na životní prostředí a zdraví občanů hradí daňoví poplatníci.

Současně jsem také ve svém stanovisku zpravodajky upozornila na skutečnost, že předložená strategie pro plasty může být vnímána jako velmi optimistická a nebere příliš ohled na reálný stav nakládání s plasty v EU a výhled, který je velmi ovlivněn například kroky Číny k omezení dovozu plastů od počátku letošního roku. Autoři strategie se totiž s tímto problémem vypořádali pouhými dvěma větami:

Více než 85 % vývozu plastového odpadu míří v současné době do Číny. Tato situace se však brzy změní kvůli rozhodnutí Číny zakázat dovoz určitých druhů plastového odpadu, což bude znamenat nové příležitosti pro evropské subjekty provádějící recyklaci.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *