Proslov ve Strašnickém krematoriu 2019

Pietní vzpomínka na oběti českého protinacistického odboje

      

Vážení přítomní,

přicházím, abych zde promluvila a abych se zde sklonila před obětmi z řad českého odboje z let 1939–1945.

Je to pro mne stejně silná chvíle jako před rokem.

„Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí svůj život za své přátele,“ rezonuje mi v srdci prostá věta z Janova evangelia.

Proto jsem sem přišla. Protože jsem jednoduše vděčná.

Moje vděčnost stojí před politickými ohledy tam či onde: a věřte mi, že bych měla co říci. Nechám si to ale až tamhle za branou.

Mám úctu k spravedlivým bojům a statečnému úsilí příslušníků českého odboje. Protože jedině láska k bližnímu, láska k vlasti a láska ke svobodě může kohokoli motivovat k tomu, aby za tuto svobodu položil život.

– – –

Co se stalo za ten rok, co jsme se viděli naposledy?

Sleduji ráda dějiny na příbězích konkrétních rodin.

Loni zemřel pan František Suchý, který se svým tatínkem během protektorátu tajně opisoval seznamy a ukrýval urny s popelem 2200 popravených, již měli být anonymně pohřbeni do hromadného hrobu. Zmiňme například urnu s popelem generála Josefa Mašína.

Jak otec, tak syn následně bojovali na barikádách Pražského povstání. Byl to zlý sen, když pár let po druhé světové válce přišla po nacistickém útlaku rudá totalita. Pro Suché začalo vše nanovo. A s horšími důsledky než za nacistické okupace. Postarali se o ukrytí urny s popelem Milady Horákové, známé popravené poslankyně. František Suchý ml. nakonec skončil v tenatech komunistické bezpečnosti a odseděl si řadu let v komunistických žalářích.

Chci tu dnes zdůraznit jednu věc. Hrdinové českého odboje byli ve valné většině lidmi hluboce humanistickými. Lidé praktičtí, odhodlaní k akci a zároveň s hlubokou úctou ke svobodě druhých a k myšlence demokracie.

Nemám moc ráda, když se z Čechů dělají jenom oběti. Oběť občas bývá synonymem pro pasivitu, nečelení osudu, vyčkávání.

Z našich řad, z českých mužů a žen, přitom vzešli velcí hrdinové, geniální odbojáři pracující ve skrytosti po celou dobu války, celé rodiny spolupracující se statečnými muži a ženami otevřeně bojujícími s nacistickým zlem.

Skláníme se zde před obětmi Lidic a Ležáků.

Skláníme se zde před obětí 294 československých vlastenců, příbuzných a spolupracovníků parašutistů, kteří se podíleli na odstranění Reinharda Heydricha, jednoho z nejbrutálnějších nacistických pohlavárů.

Skláníme se před těmi, jejichž jména a příběhy už neznáme, ale bez jejichž investice ve prospěch naší svobody bychom tu nestáli.

Jejich oběť nás zavazuje k tomu, abychom se chovali důstojně, abychom brali ohled jeden na druhého, abychom nerozdělovali společnost ještě více, než jak rozdělená je.

Kéž se nám to minimálně v dalším roce daří!

Renata Chmelová
senátorka a starostka Prahy 10

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *