Projev k výročí 30 let svobody – Dům Barikádníků Praha 10

[Komponovaný večer žáků ZŠ Brigádníků, kteří rekonstruovali pochod studentů z Albertova na Národní a strašnických Sokolů připomínající jejich odkaz. Moc si vážím, že jsem tento večer mohla zahájit… ]

 

Milí studenti, vážení rodiče!

Děkuji Vám ze srdce za Vaše pozvání.

Je to pro mě velká čest a přiznám se, že mluvit tady v „Barikádě“ o 17. listopadu 89 je pro mě podstatně obtížnější úkol než mít řeč jinde a jindy, třeba v Senátu.

Pro nás starší je 17. listopad 1989 naprosto klíčovým životním okamžikem.

Byl to pro nás rok zázraků. Kdybych si měla zvolit tři slova, která nejsou vzpomínkou, ale živou přítomností, řeknu:

Svoboda.  Demokracie.  Odpovědnost.

Odpovědnost za to, co se sebou, se svou rodinou, s naším domovem udělám.

Předtím tomu tak nebylo. Stát a komunisté pečovali o člověka tak, že neměl svobodu, neměl odpovědnost. Nemohli jsme říkat, číst, poslouchat ani dělat, co jsme považovali za rozumné.

Od 17. listopadu 89 nemůžeme průšvihy, které se nám staly, svalovat na druhé. Svoboda a demokracie jsou úžasné, ale často také pořádně obtížné.

Pro vás mladší je svoboda, demokracie i odpovědnost za vlastní život do jisté míry samozřejmostí. A to je moc dobře.

Svoboda slova, svoboda shromažďování, svoboda vyznání, svoboda cestovat znamená pestrost a různost. Zároveň aby se to celé nerozpadlo, je třeba určitého řádu. Takže nejen různost názorů, ale také vzájemná tolerance. Nejen svoboda druhého tvrdě kritizovat, ale také k němu mít jako k člověku úctu.

Dnes ale hlavně slavíme.

Slavíme, že už si nemusíme povinně říkat soudruhu, soudružko. Už nám za zády potají nechodí udavači, když si chceme poslechnout cizí písničku. Už se kvůli politickým postojům neodstraňují lidé ze škol a zaměstnání.

Už můžeme uskutečňovat záměry, které jsme si naplánovali. Můžeme svobodně snít i tvrdě pracovat. Všichni můžeme cestovat. Díky svobodě a odpovědnosti za své životy víme, že úspěchy ve škole, v práci, v osobním i profesním životě nepřicházejí samy, ale vždycky díky cílevědomosti a tomu, že jsme nároční především sami na sebe.

  1. listopad byl dveřmi, kterými jsme vstoupili do úžasného dobrodružství. Hymnou sametové revoluce byla píseň Marty Kubišové, která začínala: „Ať mír dál zůstává s touto krajinou. Zloba, závist, zášť, strach a svár, ty ať pominou…“

Ze srdce Vám přeju, aby Vaše životní dobrodružství byla plná přátelství a zkoušek, ve kterých obstojíte. Abyste uměli zvládat odpovědnost za své životy. Ať mír a pokoj zůstává s Vámi, s vašimi rodiči, s domovem, ve kterém žijete, s městem, kam chodíte do školy. S námi se všemi!

Hezký večer!
Renata Chmelová, Vaše starostka a senátorka Prahy 10

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *