Úprava Rotterdamské úmluvy

Cílem Rotterdamské úmluvy je ochrana lidského zdraví a životního prostředí v souvislosti s mezinárodním obchodem s určitými nebezpečnými chemickými látkami a umožnění jen takového používání, které je šetrné k životnímu prostředí. Úmluva umožňuje kontrolovat pohyb vybraných nebezpečných látek a omezovat jejich nežádoucí dovoz, zejména výměnou informací o vlastnostech těchto nebezpečných látek a vnitrostátní regulací jejich dovozu a vývozu.

Jako zpravodajka tohoto senátního tisku ve výboru pro bezpečnost, obranu a zahraniční věci jsem konstatovala, že schvalování příloh Rotterdamské úmluvy není nijak problematické. Jde prostě o přidání látek na seznam úmluvy – v tomto případě jde o hexabromcyklododekan (HBCD) a forát. Prakticky to znamená jen to, že strany úmluvy se musí navzájem informovat, pokud látky chtějí mezi sebou nějak předávat.

Z těch dvou látek je podstatnější látka hexabromcyklododekan známá veřejnosti jako bromovaný zpomalovač hoření. V České republice byla významným aditivem do polystyrenu používaného při zateplovaní budov. Přidával ji do něj Synthos Kralupy nad Vltavou. Dnes je to již zakázané, ale nelze vyloučit, že jsou ještě někde zásoby takového polystyrenu a také nelze vyloučit, že by se takový polystyren k nám mohl ještě někdo pokoušet dovézt.

S takovým polystyrenem budou problémy až doslouží a bude nutné nějak naložit s ním jako s odpadem. Půjde totiž o odpad nebezpečný. To ovšem nereguluje Rotterdamská, ale Stockholmská úmluva, odpady pak Basilejská úmluva.

Přijetí příloh Rotterdamské úmluvy s HBCD nás pomůže ochránit před případným dovozem polystyrenu a dalších výrobků s tímto nebezpečným bromovaným zpomalovačem hoření. Hexabromcyklododekan se stejně jako další POPs (perzistentní organické látky) kumuluje v životním prostředí především v živočišných tucích a jejich prostřednictvím se dostává i do našich potravin.

Do lidského organismu se HBCD dostává především prachem a potravou. Řada studií prokázala možnou absorpci HBCD z potravy (hlavní zdroj jsou ryby) v trávícím systému a jeho následnou distribuci do celého organismu, přičemž největší koncentrace jsou nalézány v tukové tkáni. Testy na laboratorních zvířatech byl prokázán jeho negativní účinek na správný vývoj a hormonální rovnováhu v exponovaném organismu.

V ČR se výskyt HBCD monitoruje v biotických (ryby, mateřské mléko, podkožní tuk) a abiotických vzorcích (odpadní kaly, říční sedimenty, prach).

Děkuji za odbornou konzultaci organizaci Arnika.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *