K situaci ve zvláštní správní oblasti Hong Kong

Děkuji Pavlu Fischerovi, našemu předsedovi Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, za precizně připravené podklady.

Kolegyně a kolegové, tento bod se vymyká z naší obvyklé agendy. A to tím, že doporučuje ne uzavřít, ale vypovědět mezinárodní dohodu. Domnívám se ve shodě s předkladatelem, že bychom měli na vládu v tomto směru hlasitě apelovat.

Rozlišila bych přitom tři roviny problému.

Rovina mezinárodně-právní. Jako horní komora Parlamentu nechceme vyvolávat bouři v našem vztahu s Čínskou lidovou republikou. Chceme jen, aby smlouva o předávání osob hledaných pro trestní řízení uzavřená mezi Českou republikou a „Zvláštní administrativní oblastí Hongkong“ nemohla být v žádném případě zneužita pro politické stíhání našich občanů ani občanů jiných států v lidové Číně. Chceme si jako stát udržet vyšší míru občanských a politických svobod, než jaké uplatňuje vláda Čínské lidové republiky. To za prvé.

Druhá rovina je rovina aktivní účasti České republiky na obraně mezinárodního řádu. Máme zájem na stabilitě poměrů ve světě. Není překvapením to, o čem Pavel Fischer píše v podkladech v bodě 10, tedy že Čínská lidová republika přijala daný zákon o státní bezpečnosti. Cynismus je cynismus. Ale co je špatně pro mezinárodní vztahy a co tudíž není jen vnitřní záležitostí Číny, je porušení čínsko-britské deklarace z roku 1984 a závazku dodržovat princip „jedna země, dva systémy“.

V relativně krátké době jsme svědky dalšího porušení mezinárodních závazků. Po obsazení Krymu vojsky Ruské federace se z mezinárodních dohod, které garantovaly Ukrajině územní celistvost, stal cár papíru a na východě Ukrajiny vypukla úmorná hybridní válka.

Změna poměrů v Hongkongu je dalším obdobným krokem k nestabilitě ve světě. To prosím není vnitřní záležitost Číny. Pacta sunt servanda = smlouvy – a ty časově omezené obzvlášť – se mají dodržovat. Bez dodržování mezistátních smluv neexistují ani spolehlivé obchodní vztahy. Buďme v tomto pragmatičtí a vypovězme tuto extradiční smlouvu právě proto, aby druhá strana pocítila, že nám na hodnotách, které přispívají ke stabilitě světového řádu, ale také obchodních vztahů a občanských svobod, opravdu záleží.

Třetí rovina je rovina sebeúcty nebo rovina symbolická. Jak říká jedno čínské přísloví: „Přemýšlej o minulosti a budeš znát budoucnost.“ Rok 1989 nám na příkladu střední Evropy a na příkladu Číny ukazuje dva různé scénáře vývoje komunistické diktatury.

My jsme měli to štěstí, že jsme se z komunistického područí vymanili.

Čínští komunisté se, ironicky řečeno, z chyb sovětských, rumunských i našich soudruhů v uvozovkách „poučili“. Tam, kde naši potentáti vyklidili pozice, oni své pozice utužují.

A utahují šrouby ve vztahu k občanské společnosti.

Po sérii hongkongských demonstrací dochází k brutální změně poměrů. V absolutním nebezpečí je svoboda projevu i svoboda shromažďování, svoboda náboženského přesvědčení i svobody akademické. Ničí se zbytky hongkongské samosprávy. Ničí se knihy. Začíná se demolovat to, co dělalo Hongkong Hongkongem: ostrov relativní svobody a prosperity.

Česká republika již nadále nemůže spolupracovat s justicí Hongkongu. Interpretace toho, co znamená podvracení nebo spíše takzvané podvracení, co znamená spolupráce s tzv. cizími mocnostmi, co znamená ohrožení bezpečnosti státu, je od 1. července 2020 v rukou komunistické justice, která nechce znát nezávislost a oddělení moci výkonné, soudní a zákonodárné.

V politice jde vždy hlavně o lidi. Myslím v tuto chvíli zejména na dva přirozené hongkongské lídry, kterým hrozí okamžitá perzekuce. Kolem obou se krystalizuje touha hongkongských občanů po zachování politických a občanských svobod.

Sledujme prosím jejich úděl, jejich konání.

Student Joshua Wong, třiadvacetiletý předák Deštníkové revoluce, si za svůj nenásilný odpor vůči nově vnucovaným pravidlům vysloužil vězení a vyloučení z voleb. Vzpomeňme si prosím na Palachův týden před 31 lety – a jak by to asi vypadalo, kdyby naši komunisté utáhli šrouby a pouštěli na lidi pohybující se svobodně v ulicích ještě více vody a ještě více slzného plynu.

Druhým lídrem je Josef Zen Ze-kiun, osmaosmdesátiletý kardinál, salesiánský kněz, který se celý život věnoval marginalizovaným lidem a zároveň se jasně stavěl proti komunismu. „Komunismus chce všechno kontrolovat,“ říká. Když byl přesně před 3 lety v Praze, zdůraznil, že na čínskou komunistickou vládu aspoň do určité míry platí odvaha a semknutost.

„V Číně platí, že když je silná komunita, vláda bývá opatrná,“ zdůraznil doslova Zen. Představme si v tomto případě pana kardinála Tomáška, jehož by po listopadovém vystoupení v katedrále sv. Víta nečekalo veřejné vřelé přijetí, ale kradmá deportace kamsi do Leopoldova.

Touhu po svobodě a po vlastní správě věcí veřejných nelze uhasit. Apelem na naši vládu, aby odstoupila od smlouvy týkající se vlády práva a soudního systému, děláme jen nutné minimum, aby se zmíněné poměry nevrátily v nějaké jiné podobě k nám. Nemysleme si také, že svým malým hlasem nedokážeme něco změnit či posunout. Dokážeme. Mozaiku tvoří vždycky jednotlivé malé kamínky.

Děkuji za Vaši pozornost.

Usnesení HongKong

HongKong

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *