Když dáte dobrému nápadu prostor, může z něj vyrůst jurta

V našem Domově Daniela žijí lidé s poruchou autistického spektra a chováním náročným na péči. Hledali jsme pro ně další prostor, kde by mohli trávit čas mimo hlavní budovu, ale stále v bezpečném prostředí domova.

Původně jsme na zahradě uvažovali o altánu. Pak náš vedoucí domova přišel s návrhem postavit jurtu.

Moje první reakce byla upřímná: Jurta? Opravdu?

Postupně se ale ukázalo, že může nabídnout přesně to, co hledáme – samostatný prostor na zahradě, který budeme moci využívat podle individuálních potřeb konkrétních lidí.

Ne jako terapii ani jako univerzální řešení pro lidi s autismem. Každý člověk má jiné potřeby a jinak reaguje na prostor, podněty i změny. Jurta je proto především další možností. Jaký bude mít skutečný přínos, ukáže až její každodenní využívání.

Pro mě je ale tento příběh také o vedení organizace.

Chci, aby Diakonie Praha byla prostředím postaveným na důvěře. Aby lidé, kteří jsou každý den přímo ve službách, přicházeli se svými zkušenostmi, podněty a někdy i neobvyklými nápady.

A mojí odpovědností je pomoci dobrý nápad prověřit a vytvořit podmínky, aby se mohl uskutečnit.

A tak dnes stojí na zahradě Domova Daniela jurta.

Tradiční mongolský ger je domovem, společným prostorem i středem každodenního života. U nás bude jurta tím, co z ní postupně vytvoří lidé žijící v Domově Daniela společně s pracovnicemi a pracovníky, kteří je podporují.

Možná místem pro klid. Možná pro společný čas. Možná nás její využití ještě překvapí.

Stejně jako mě překvapil nápad ji postavit.