Blíží se den inaugurace prezidenta republiky. 8. března 2018 bude Miloš Zeman ve Vladislavském sále Pražského hradu na společné schůzi obou komor Parlamentu ČR skládat slib do rukou předsedy Senátu. I já, jakožto členka horní komory, jsem byla na tento slavnostní akt pozvána.
Do schránky jsem však dostala pozvánky dvě – jednu od předsedy Poslanecké sněmovny na samotnou inauguraci, druhou pak od Kanceláře prezidenta republiky na „přátelské setkání konané u příležitosti slavnostního složení slibu prezidenta republiky Miloše Zemana“.
Ráda bych zde uvedla několik důvodů, které mě přiměly první pozvání přijmout, a druhé naopak odmítnout.
„Prezident republiky složí slib do rukou předsedy Senátu na společné schůzi obou komor.“ Takto popisuje akt složení slibu prezidenta základní zákon naší země – Ústava ČR.
Svou účastí na inauguraci dávám Miloši Zemanovi najevo, že já naši ústavu ctím a dodržuji.
Ne každý den člověk ráno vstává do práce s chutí. Společná schůze obou komor je ale klasické plenární zasedání Senátu, pouze s tím rozdílem, že na pořadu je pouze jeden bod jednání a schůze se koná jinde, než obvykle. Svou účastí na inauguraci tak dávám najevo, že svůj mandát svěřený občany Prahy 10 vykonávám svědomitě a poctivě, ať se mi to zrovna líbí, nebo ne.
Svou účastí na inauguraci také vyjadřuji respekt k výsledku demokratických voleb. A to i přesto, že jsem já sama v prezidentské volbě podporovala jiného kandidáta. Miloše Zemana však v druhém kole voleb podpořilo 51,36 procent voličů, což je bez debat prostá (byť těsná) většina. A já bych si v žádném případě nedovolila svým odmítnutím účasti na inauguraci legitimně zvoleného prezidenta hlasy těchto voličů sebeméně opovrhovat.
Svou účastí chci dát Hradu najevo ještě něco. A to, že byť ta tak často opovrhovaná horní komora českého parlamentu sice sídlí v podhradí, tak že naše země je pořád ještě zastupitelská demokracie a my, jakožto zvolení zástupci reprezentující vůli občanů, nehodláme Miloši Zemanovi a jeho souputníkům „vyklízet pole“.
Symbolickou neúčast některých mých kolegů na inauguraci sice respektuji, ale nepovažuji ji za úplně šťastný krok. Já sama jsem se však z úcty k prezidentskému úřadu jako takovému bez většího rozmýšlení a z výše uvedených důvodů rozhodla inaugurace se zúčastnit.
Na druhou stranu musím uznat, že až Miloš Zeman znovu položí ruku na desky originálu Ústavy ČR z roku 1993 a bude slibovat věrnost České republice, že bude zachovávat její Ústavu a zákony, až bude slibovat na svou čest, že svůj úřad bude zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nebude to pro mě lehká chvíle.
A proč jsem odmítla účast na onom „přátelském setkání“? Odpověď je jednoduchá: Já na Pražském hradě žádné přátele nemám.
Věřím, že nejen mí voliči, ale všichni občané České republiky mé rozhodnutí pochopí.
Vaše senátorka
Renata Chmelová
Vážení přítomní,
