Projev k uctění památky padlých v Pražském povstání (73. výročí), Staroměstská radnice

Vážení přítomní,

přišli jsme, abychom si s úctou připomněli téměř tři tisíce padlých Čechoslováků během Pražského povstání v květnu 1945. Přišli jsme vzpomínat a společně přemýšlet.

Osobně přemýšlím o třech věcech. Za prvé, Pražské povstání jako výraz odporu vůči nacistům nebyla cizí, ale jednoznačně naše národní akce. Za druhé, během několika dní v našem hlavním městě zemřely tisíce našich občanů. Před jejich statečností a odvahou se hluboce skláním. A za třetí, tak jako s mnoha jinými věcmi, i s Pražským povstáním se okamžitě takříkajíc svezla politika a geopolitické ohledy.

Pokračování textu Projev k uctění památky padlých v Pražském povstání (73. výročí), Staroměstská radnice

Proslov ve Vazební věznici Pankrác při pietní vzpomínce na všechny, kteří položili životy v boji proti nacismu.

Vážení přítomní,

děkuji Vám za pozvání na místo, kde si připomínáme naše nevinné mrtvé. Takzvaná Sekyrárna, oddělení „II A“ v policejní věznici gestapa v Praze na Pankráci, byla místem, kde v rozmezí dvou let (od dubna 1943 do dubna 1945) zemřelo pod gilotinou celkem 1075 lidí. Z toho bylo celkem 155 žen.

Skláním se tu před jejich obětí.

Pokračování textu Proslov ve Vazební věznici Pankrác při pietní vzpomínce na všechny, kteří položili životy v boji proti nacismu.

Proslov ve Strašnickém krematoriu v rámci pietní vzpomínky na oběti českého protinacistického odboje

Vážení přítomní,

sešli jsme se tu, abychom se sklonili před obětmi českého odboje z let 1939–1945. Abychom si připomněli Lidice. A abychom si uvědomili statečnost zaměstnanců Strašnického krematoria, kteří část popela těchto obětí pietně shromažďovali pro pozdější dobu.

 

 

 

Pokračování textu Proslov ve Strašnickém krematoriu v rámci pietní vzpomínky na oběti českého protinacistického odboje

Úřad práce Praha 10 – situace se zlepšuje

Osobně jsem se dnes o tom přesvědčila. Hned v hale jsem narazila na paní ředitelku, která právě kontrolovala situaci.

Co se změnilo od mého jednání s paní ředitelkou v únoru, kdy byly na Úřadu práce nekonečné fronty a zmatek? Podrobnosti jsem psala zde.

1. Hodně pomohlo, že byl zřízen organizační tým, který pomáhá vše předem vyplňovat a pak u přepážky to jde rychleji. (fronty jsou už jen nárazově při otevření)
2. Stav zaměstnanců je již plný.
3. Nové informační tabule o dalších možnostech, jak žádosti podávat.

Jak to na Úřadě práce vypadá po těchto změnách?

Pokračování textu Úřad práce Praha 10 – situace se zlepšuje

„Novodobí šmejdi“ aneb obchodníci se strachem z GDPR

Eurokomisařka Věra Jourová má na starost otázky spravedlnosti, ochrany spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví. Dnes na ISSS konferenci v Hradci Králové mluvila o obecném nařízení na ochranu osobních údajů (GDPR) a několikrát zopakovala, že nařízení se má „aplikovat přiměřeně riziku“. V době, kdy se GDPR stává strašákem, také připomněla, že nařízení mělo při projednávání v Evropské unii jednomyslnou podporu států včetně České republiky.

Fotogalerie ISSS 2018, https://www.isss.cz/list/photo, 9. 4. 2018

Pokračování textu „Novodobí šmejdi“ aneb obchodníci se strachem z GDPR

Knedlíčková polévka k nedělnímu obědu

Vařila jsem dnes já i paní Brigita bez domova, která žije u nás na Praze 10 v Trojmezí… Porovnejte foto, jak si v kuchyni vedeme …

Letos jsem po jedenácté pořádala úklid lokality Trojmezí  – přírodní park Hostivař – Záběhlice a přírodní památka Meandry Botiče , který jsem zachránila před masivní zástavbou.

Největší kritika „bordelu“ jde stále hlavně směrem k lidem bez domova… Dlouhodobě s nimi mluvím, většinu znám u nás osobně a ukazuje se jediné. Pokud dostanou podporu, jak psychickou, tak materiální, do úklidu se rádi zapojí.
Tak jsem se třeba dozvěděla, že paní Brigita dnes vařila knedlíčkovou polévku, tak jako já.

Paní Brigita – žije u nás v Trojmezí 3 roky… Okolo ní žádné odpadky nenajdete… Má dokonce jasně vymezenou hranici, kde je to „její“… Uklízí i za ní… Nejdříve nechtěla, abych jí fotila.. Ale pak po mém argumentu, že chci ukázat, jak má kolem sebe pořádek, souhlasila… Moc jí vadí chování ostatních, kteří po sobě neuklízejí…

Pokračování textu Knedlíčková polévka k nedělnímu obědu

Upozornila jsem Evropskou komisi na nadprodukci levného plastu, který škodí lidem i přírodě

Plénum Senátu ve středu 4. dubna 2018 přijalo mé stanovisko ke dvěma sdělením Evropské komise:

  1. Evropská strategie pro plasty v oběhovém hospodářství
  2. Rámec pro sledování oběhového hospodářství

O gesční stanovisko byl můj Výbor pro územní rozvoj, veřejnou zprávu a životní prostředí požádán Výborem pro záležitosti Evropské unie. Pokračování textu Upozornila jsem Evropskou komisi na nadprodukci levného plastu, který škodí lidem i přírodě

Vyjádření k záměru prodeje ubytovny „Mexiko“ ve Slaném

Reaguji na článek zveřejněný 5. března v Kladenském deníku, kde je zmiňováno moje jméno v kontextu toho, že jsem diskutovala se starostou Mgr. Hrabánkem prodej ubytovny: Slaný se chce zbavit ubytovny Mexiko

Pokračování textu Vyjádření k záměru prodeje ubytovny „Mexiko“ ve Slaném

Dávky ve stravenkách jako příležitost pro obchodníky s chudobou

Způsob vyplácení části dávek na živobytí ve stravenkách je nutno co nejdříve opustit. Nejenže neplní to, co si od něj navrhovatelé slibovali, ale stává se nástrojem ponižování a novou příležitostí pro obchodníky s chudobou.

Poukázka, zdroj: https://www.edenred.cz (14. března 2018)

Sociální stát nemůže být všeobjímající. Nejsme schopni pokrýt všechna rizika, s kterými se v životě člověk setká. Život přináší obtížné situace a nejkrutější bývá k těm, kdo za svoji situaci nemohou. Ale právě proto a tím spíš je důležité, aby ty nástroje sociální politiky státu, které máme k dispozici, fungovaly a opravdu pomáhaly, a ne aby překážely, nebo dokonce stigmatizovaly. Vrcholem absurdity je, když se kvůli naprosté nefunkčnosti stane z určitého sociálního opatření nástroj odírání chudých, respektive nová příležitost pro obchodníky s chudobou.

Pokračování textu Dávky ve stravenkách jako příležitost pro obchodníky s chudobou

K mé účasti při slibu prezidenta

Blíží se den inaugurace prezidenta republiky. 8. března 2018 bude Miloš Zeman ve Vladislavském sále Pražského hradu na společné schůzi obou komor Parlamentu ČR skládat slib do rukou předsedy Senátu. I já, jakožto členka horní komory, jsem byla na tento slavnostní akt pozvána.

Do schránky jsem však dostala pozvánky dvě – jednu od předsedy Poslanecké sněmovny na samotnou inauguraci, druhou pak od Kanceláře prezidenta republiky na „přátelské setkání konané u příležitosti slavnostního složení slibu prezidenta republiky Miloše Zemana“.

Ráda bych zde uvedla několik důvodů, které mě přiměly první pozvání přijmout, a druhé naopak odmítnout.

„Prezident republiky složí slib do rukou předsedy Senátu na společné schůzi obou komor.“ Takto popisuje akt složení slibu prezidenta základní zákon naší země – Ústava ČR.

Svou účastí na inauguraci dávám Miloši Zemanovi najevo, že já naši ústavu ctím a dodržuji.

Ne každý den člověk ráno vstává do práce s chutí. Společná schůze obou komor je ale klasické plenární zasedání Senátu, pouze s tím rozdílem, že na pořadu je pouze jeden bod jednání a schůze se koná jinde, než obvykle. Svou účastí na inauguraci tak dávám najevo, že svůj mandát svěřený občany Prahy 10 vykonávám svědomitě a poctivě, ať se mi to zrovna líbí, nebo ne.

Svou účastí na inauguraci také vyjadřuji respekt k výsledku demokratických voleb. A to i přesto, že jsem já sama v prezidentské volbě podporovala jiného kandidáta. Miloše Zemana však v druhém kole voleb podpořilo 51,36 procent voličů, což je bez debat prostá (byť těsná) většina. A já bych si v žádném případě nedovolila svým odmítnutím účasti na inauguraci legitimně zvoleného prezidenta hlasy těchto voličů sebeméně opovrhovat.

Svou účastí chci dát Hradu najevo ještě něco. A to, že byť ta tak často opovrhovaná horní komora českého parlamentu sice sídlí v podhradí, tak že naše země je pořád ještě zastupitelská demokracie a my, jakožto zvolení zástupci reprezentující vůli občanů, nehodláme Miloši Zemanovi a jeho souputníkům „vyklízet pole“.

Symbolickou neúčast některých mých kolegů na inauguraci sice respektuji, ale nepovažuji ji za úplně šťastný krok. Já sama jsem se však z úcty k prezidentskému úřadu jako takovému bez většího rozmýšlení a z výše uvedených důvodů rozhodla inaugurace se zúčastnit.

Na druhou stranu musím uznat, že až Miloš Zeman znovu položí ruku na desky originálu Ústavy ČR z roku 1993 a bude slibovat věrnost České republice, že bude zachovávat její Ústavu a zákony, až bude slibovat na svou čest, že svůj úřad bude zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nebude to pro mě lehká chvíle.

A proč jsem odmítla účast na onom „přátelském setkání“? Odpověď je jednoduchá: Já na Pražském hradě žádné přátele nemám.

Věřím, že nejen mí voliči, ale všichni občané České republiky mé rozhodnutí pochopí.

 

Vaše senátorka

Renata Chmelová