Včera jsem jako senátorka Prahy 10 převzala z rukou zástupců platformy Rekonstrukce státu ocenění za mimořádnou podporu protikorupčních zákonů v Senátu Parlamentu ČR. Při příležitosti blížícího se konce dalšího dvouletého “volebního období Senátu” byla oceněna zejména moje mimořádná aktivita při hájení registru smluv a majetkových přiznání politiků.
Více o mém hodnocení i metodice si můžete přečíst na webu Rekonstrukce státu.
„Z hodnocení všech dat, která vychází ze všech hlasování o návrzích i podstatných změnách těchto zákonů, vyplývá Vaše jednoznačná podpora sledovaných opatření k posílení průhledného nakládání s veřejnými prostředky a odpovědného vládnutí. Dovolte nám, abychom Vám upřímně poděkovali za tuto podporu důležité legislativy k posílení férového prostředí pro občany naší země. Velmi si toho vážíme!“
Vývoj ústavní stížnosti na „bezdávkové zóny“ pokračuje tím, že Ústavní soud žádá příslušné úřady a orgány o vyjádření a stanoviska. Ve prospěch naší stížnosti se vyjádřila například ombudsmanka Anna Šabatová nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí, které zmiňuje nepřípustný diskriminační dopad ustanovení a zásah do ústavou garantovaných práv.
Naopak negativně se vyjádřilo Ministerstvo pro místní rozvoj, které je s „bezdávkovými zónami“ jako nástrojem pro obce spokojeno. Krajský soud v Praze i po prostudování stanovisek ombudsmanky a obou ministerstev na svém návrhu stále trvá a ztotožňuje se se stanoviskem veřejné ochránkyně práv, která stejně jako skupina senátorů hovoří o neústavnosti napadených ustanovení.
Krajský soud v Ostravě, jenž měl rozhodnout o Bohumínském opatření obecné povahy, kterým město Bohumím vytvořilo „bezdávkovou zónu“ na svém území, rozhodl, že řízení přeruší, dokud nerozhodne Ústavní soud o senátorském návrhu. Věřím, že ústavní soud brzy rozhodne a konečně získáme jistotu ohledně ústavnosti či neústavnosti vyhlašování bezdoplatkových zón. Na rozhodnutí jistě čeká mnoho obcí.
V srpnu proběhla také schůzka na Generálním ředitelství Úřadu práce. Vedení GŘ ÚP přirozeně chce co nejméně změn vzhledem k náročnosti přeškolování pracovníků, ale zároveň souhlasí s tím, že současný systém výplat dávek je dost složitý. Pokud by se změny přijmout měly, mělo by jít o změny systémové.
Jsem iniciátorkou ústavní stížnosti, jsem ale také zastupitelkou městské části Praha 10. Z bezprostřední zkušenosti tedy vím, jak je pro obec složité regulovat substandardní formy bydlení, tedy zejména ubytovny, a navázaný obchod s chudobou. Chybí zákon o sociálním bydlení a místo toho, aby vládnoucí politici kvalitní zákon o sociálním bydlení projednali s klíčovými stranami a v brzké době schválili, dochází stále ke změnám, které se dostupného bydlení týkají, ale nepřináší změny systémové a trvalé.
Poslankyně Olga Richterová, se kterou spolupracuji, absolvovala v srpnu schůzku s ministryní práce a sociálních věcí Janou Maláčovou. K situaci říká:
„Dlouhodobým řešením není pouhé napsání zákona o sociálním bydlení – navíc po nedávném prohlášení A. Babiše patrně odkládaného – a široká podpora dostupnosti bydlení obecně. Je to i hledání cest k tomu, jak do této problematiky přivést větší množství odborných pracovníků, kteří jsou v přímém kontaktu s lidmi v potížích a podporují je v udržení bydlení i v často obtížném návratu do práce.“
Novelizací zákonů jsou měněny podmínky výplaty dávek pomoci v hmotné nouzi, v tomto případě doplatku na bydlení. Dříve bylo potřeba, aby obec dala k výplatě doplatku na ubytovnu svůj souhlas, obec tedy měla právo jisté regulace. Novelizací zákona v roce 2017 byla tato potřeba souhlasu obce zrušena a naopak byla představena možnost opatřením obecné povahy vyhlásit tzv. „bezdoplatkovou zónu“, tedy území, kde doplatky plošně nebudou vypláceny vůbec. Místo kvalitního a účinného nástroje pro obce byl schválen tento, dle mého názoru, neústavní bič, který nebere ohled na skutečnou situaci lidí.
Pokud napadená ustanovení zákona Ústavní soud nakonec zruší, zbyde obcím už jen to, že se mohou k žádosti o výplatu doplatku vyjádřit. Nadále bude platit, že pobočka Úřadu práce v rámci posuzování, zda doplatek na bydlení žadateli poskytne, požádá obecní úřad o údaje potřebné k vyhodnocení podmínek, které zná úřad ze své úřední činnosti. Zkrátka se zeptá, zda situace člověka, který o doplatek žádá, je skutečně taková, jak uvádí. Pokud dávku přizná, dá Úřad práce obci podnět k zahájení sociální práce za účelem řešení bytové situace této osoby. To sice vypadá pěkně napsané, ale v realitě se jedná spíše o bezzubé vyjádření na papíře, nikoli o efektivní nástroj obce, jak bojovat s obchodem s chudobou.
Ptáte se, jaké je možné řešení?
státní správa musí konat – pokud lidé bydlí v objektech, které nejsou pro účely bydlení určené a jsou zcela nevyhovující – hlavně stavební úřady a hygiena mají skutečně moc situaci řešit
neobejdeme se bez fungujícího preventivního systému, který bude krizovým situacím v oblasti bydlení předcházet (dluhové poradenství, sociální práce…)
Úřady práce a obce musí efektivněji spolupracovat (někde to funguje, někde ne, ale současný systém nechává spolupráci spíše na aktivitě jednotlivých obcí)
poskytnutí dávek nesmí být samo o sobě – je potřeba s rodinami a jednotlivci pracovat, bydlení musí být propojeno s podporou a službami
celý systém musí být zastřešen zákonem o sociálním bydlení – ten vymezí součinnost jednotlivých aktérů (obcí, Úřadů práce, stavebních úřadů atd.) a prováže bydlení, dávky a sociální práci
Pokud ale současná vláda mění své priority tak rychle, nedá se zřejmě účinná systémová změna očekávat. Dle posledního vyjádření Andreje Babiše (ANO) samostatný zákon o sociálním bydlení v Česku zřejmě nevznikne. Vláda se soustředí na svůj program investic. Ty ovšem samy o sobě problém bytové nouze nevyřeší.
Často se mne ptáte, zda bych byla jako senátorka schopna zvládat i funkci v Radě MČ Praha 10. Ano, na plakátech je, že jsem kandidátkou koalice VLASTA na starostku a já to myslím vážně. Prosím, rozeberme si to detailně:
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony / senátní tisk č. 313
Dobré dopoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře. Já bych tady chtěla ještě chviličku pojmenovat minoritní část této novely, a to, co se týká odstraňování autovraků.
Jsem senátorkou za Prahu 10 a musím říct, že po novele silničního zákona, která byla předchozí, došlo v Praze k opravdu velkému problému s odstraňováním vraků, hlavně z toho důvodu, že v případě, když nebyl znám vlastník auta, bylo nutné podle této novely vést velmi komplikované a zdlouhavé správní řízení, dokonce když byl neznám, musel se stanovovat opatrovník, což jsou další vysoké náklady pro obce při odstraňování vraků.
A pokládám otázku, jestli navržená novela, která je nám nyní předkládána, nám skutečně pomůže. Jsem ve spojení s naším silničním správním úřadem, který zároveň opravdu sbírá zkušenosti z řádově dalších patnácti silničních správních úřadů, nejen z Prahy, abychom měli nějakou statistiku. A na začátku ledna jsme vedli poměrně podrobné jednání na vašem ministerstvu. A musím si tady bohužel postěžovat, že i po několika urgencích jsme nedostali odpověď, jak s našimi podniky bude nakládáno.
Ráda bych vám sdělila nějaké podrobnější postřehy k tomu, zda skutečně tato novela pomůže odstraňování vraků. Říkáme tam to, že je možné, že v případě, že není dohledán vlastník vozidla, auto za nějakých okolností otevřít a zase ho uzavřít. Ale není jasné, jak se to bude dělat, bude se muset asi přizvat nějaký profesionální autozámečník a jsou to zase další náklady pro obce.
Co se týká toho vydávání usnesení právě při ohledání vozidla, tak tam za nás neustále není řešeno, v případě, že není jednat s kým, v případě, že provozovatel neexistuje, to znamená, poslední se odhlásil, nový se již nepřihlásil, vozidlo z hlediska registru nezaniklo. Tyto autovraky to neřeší.
Další problém je, když ten vlastník nebo i provozovatel toho vozidla zemřel a vozidlo nebylo zahrnuto do dědického řízení. To je další typický příklad, který u nás máme. Další příklad je, když provozovatel doloží smlouvu, že již není vlastníkem nebo provozovatelem, přestože dle registru tak je. Tady se vystavujeme riziku, že můžeme zlikvidovat majetek někoho, čí není.
Dalším velkým problémem, se kterým se potýkáme, jsou vozidla se zahraničními registračními značkami. Tam absolutně není jasný postup, jak máme postupovat, my v podstatě nemáme moc možnost ten autovrak odstranit.
Dále není jasné, že když se provádí to ohledání, tak pokud to vozidlo má značku nebo má viditelný kód, tak se provádí ta fotodokumentace jenom zvenku, ale není jasné, jestli máme vystavovat to usnesení a doručovat. Pokud by to tak bylo, tak to je zase obrovský nárůst administrativy pro ty silniční správní úřady. Není to jasné z toho zákona.
Dalším problémem, se kterým se potýkáme, i reagujeme na různá usnesení soudů, je, že v těch odstavených vozidlech bývá také nějaký majetek, nářadí nějakých řemeslníků atd. Není jasné, jestli se má provádět nějaký soupis, v případě nějakých náhrad škod a tak. Takže když to shrnu, tak podle naší zkušenosti 4 z 5 vozidel v podstatě nejsou vrak, protože velký problém je i definice, co je vrak. Takže k tomu i já jsem vám na ministerstvu dávala podněty, že by toto zasloužilo nějakou revizi. Z těch zbylých vraků, které nám zůstávají na ulici, podle našich zkušeností jich zhruba 20 % je skutečně vraky, ale polovina z nich ten identifikátor má, to znamená, my máme s kým vést to řízení. Pouhých 10 % je nemá. To znamená, tato novela, která je předkládána, řeší jenom minimální množství autovraků, které máme na ulicích. To znamená, že tou novelou může docházet k odstraňování menších počtů vraků.
Já bych tady shrnula nějaké dva zásadní návrhy, které jsem ministerstvu navrhovala právě ve spolupráci s naším silničním správním úřadem. Pokud nám skutečně stát chce pomoct k tomu, aby z komunikací dlouhodobě zmizela nepoužívaná vozidla. V první řadě by se mělo jasně stanovit, že vozidlo, pokud nemá platnou STK, nesmí být na komunikaci ani odstaveno. Tak jako tam teď nesmí být odstaveno vozidlo bez povinného ručení. Takže to je věc, která se domníváme, že nám velmi pomůže.
Druhá věc, jasně stanovit postup, jak s takovým vozidlem naložit. Je-li zaniklé, umožnit vlastníkovi komunikace ho bez dalšího přemístit, např. na odstavnou plochu, a po dvou měsících sešrotovat, tak jak je to v zákonech o odpadech v § 37 odst. 2 až 3. Pokud úředníci v tuto chvíli rozhodnutí v tomto smyslu, je to na hraně zákona. Pokud bychom měli v tomto oporu, velmi by to pomohlo.
Pokud to vozidlo není zaniklé, tak navrhujeme třeba zaslat výzvu osobě uvedené v registru s informací, že měsíc po jejím doporučení bude vozidlo přemístěno na odstavnou plochu a mají např. 6 měsíců na to si ho vyzvednout, pak následně se s ním může nějakým způsobem nakládat.
Takže děkuji. Já ty své podněty a postřehy vám znovu pošlu písemně, protože toho je daleko víc, je toho asi 6 stran. Budu moc rád, když obnovíme nějaké jednání na úrovni ministerstva o zlepšení tohoto stavu.
…Co se týče vraků, které tady byly zmiňovány, víte, to je záležitost, kterou jsme probírali. Především se chci omluvit, pokud jsme vám neodpověděli a chtěl bych vás pozvat na jednání na ministerstvo dopravy. Protože to je věc, kde chceme opravdu obcím pomoci. A velmi jsme debatovali o tom, že bychom nově v zákoně definovali, že i parkování vozidla je použití komunikace a pro parkování je potřeba, aby vozidlo mělo jak platnou technickou prohlídku, tak i povinné ručení.
Víme o praxi, že majitelé vozidel, kteří nemají garáž, tak parkoviště často využívají jako bezplatnou možnost parkovat vozidlo nebo si ho uschovávat, přestože nemá platnou technickou kontrolu a nechtějí se toho vozidla zbavit a nechtějí platit za nějakou pevnou garáž. To nám zatím v procesu neprošlo, protože tam se samozřejmě střetají dva pohledy. První pohled je o to, že by se parkování nemělo zneužívat tímto způsobem. Na druhé straně je otázka, jak moc chceme všechny věci utahovat a řekl bych znemožňovat využití volného prostoru pro parkování tam, kde to má být.
Ale vás zvu na to jednání, pojďme věci probrat a my jsme připraveni v této věci postoupit dál, takže chceme opravdu v této věci obcím pomoci. Jenom bych rád řekl, že aspoň podle znalostí, které mám, je dnes možno aplikovat zákon o odpadu a likvidace vozidel, tak jak je – jste říkala, že to je na hraně zákona – mám ujištění z naší legislativy, že to je v pořádku. Případně můžeme dát nějaký metodický pokyn nebo něco a můžeme silničním správním úřadům věc aspoň z našeho pohledu dovysvětlit, takže na jednání bychom ty věci mohli dále precizovat.
Pokud by to nestačilo, tak si můžeme říct, jestli při další novele 56, protože se chystají ještě i další věci, tak že by se to tam mohlo upravit nebo precizovat tak, aby to pomohlo. Pravděpodobně to nemůže úplně všem vrakům, ale myslím si, že to tu velkou část nejstarší aspoň tato novela řeší a že pomoct může a byli jsme motivováni k tomu, abychom věcem pomohli…
Památnou Lípu svobody nechala v Záběhlicích slavnostně vysadit senátorka Prahy 10 Renata Chmelová. Při příležitosti letošních oslav 100 let od vzniku Československa tak do této čtvrti vrátila symbol demokracie a obnovy české státnosti. Lípa zde totiž stála již v období první republiky, komunisté ji ale po svém chopení moci nechali pokácet. Přilehlá autobusová zastávka U Lípy tak po několika desetiletích dává díky senátorce Prahy 10 znovu smysl.
na str. 21 navíc najdete můj komentář k aktuální legislativě na téma vyplácení dávek ve stravenkách s názvem „Když se sociální opatření stane antisociálním“
Senátní Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí dnes po přednesení mé zpravodajské zprávy schválil návrh usnesení, v němž oceňuji iniciativu a snahu Evropské komise omezit dopad některých plastových výrobků na životní prostředí (senátní tisk č. N 154 / 11). Současně jsem ale jak Brusel, tak českou vládu a ministerstvo životního prostředí a své kolegy upozornila na několik důležitých skutečností, které jsem zformulovala do přijatého usnesení.
Návrh zmíněné směrnice plynule navazuje na Evropskou strategii pro plasty, kterou Senát Parlamentu ČR projednal na své 13. schůzi dne 4. dubna 2018 a kterou jsem také já v Senátu zpravodajovala.
Již v tomto dokumentu bylo avizováno předložení návrhu směrnice omezující dopad některých plastových výrobků na životní prostředí. Návrh nové směrnice zveřejnila Evropská komise 28. 5. 2018, tedy pouhých 5 měsíců po předložení původní strategie pro plasty a má ambici dokončit vyjednávání v květnu 2019, tedy ještě před skončením svého mandátu.
Primárním cílem této směrnice je omezit znečišťování životního prostředí (zejména evropských moří) plastovými výrobky na jedno použití a lovnými zařízeními obsahujícími plasty, které jsou dnes široce dostupné, perzistentní a často mají toxický a škodlivý dopad. Směrnice proto stanovuje nová unijní pravidla pro deset druhů nejčastějších jednorázových plastových výrobků, které nejčastěji končí na evropských plážích a v mořích, a také pro ztracená a opuštěná lovná zařízení. Navržené předměty totiž tvoří celkem 70 % všech odpadků v mořích, lovná zařízení pak 27 % všech odpadků na plážích.
Předkládaný návrh konkrétně zavádí následující opatření:
I) Omezení uvádění na trh (zákaz) některých plastových výrobků na jedno použití, pokud (!) u nich existují dostupné a cenově přijatelné alternativy (!) vyrobené z udržitelných materiálů
1. plastové vatové tyčinky 2. plastové příbory 3. plastové talíře 4. plastová brčka a míchátka 5. plastové tyčky k balónkům
Nápojové obaly na jedno použití obsahující plasty budou na trhu povoleny pouze v případě, že jejich uzávěry a víčka zůstanou připevněny k nádobě.
II) Snižování spotřeby některých plastových výrobků na jedno použití skrze stanovení vnitrostátních cílů členských států a poskytování v místě prodeje alternativní produkty nebo zajištění, aby tento druh plastových výrobků nebyl nabízen bezplatně.
6. plastové nádoby na potraviny (jednorázové) 7. plastové nápojové kelímky
III) Požadavek na jasné a viditelné označení obsahující informace o tom, jak se má odpad vhodně odstranit, jaké jsou negativní dopady těchto výrobků na životní prostředí a obsah plastů ve výrobku.
8. hygienické vložky a tampony 9. vlhčené ubrousky 10. balonky
IV) Zajistit do roku 2025 sběr 90 % jednorázových plastových nápojových lahví uvedených na trh v daném roce, například prostřednictvím systémů vratných záloh.
V) Rozšíření odpovědnosti výrobce plastových výrobků na jedno použití a lovných zařízení obsahující plasty. Výrobci se budou podílet na nákladech spojených s nakládáním s odpady a úklidem a také s osvětovými opatřeními.
• nádoby na potraviny, sáčky a obaly (např. od bramborových lupínků a cukrovinek) • nápojové obaly a kelímky • tabákové výrobky s filtry (např. cigaretové nedopalky) • vlhčené ubrousky • balonky • lehké plastové tašky
VI) Osvětové kampaně zaměřené na zvyšování povědomí občanů.
Hned zkraje bych ráda podotkla, že nejsem přílišnou zastánkyní restriktivních opatření, ovšem ze zkušeností již víme, že lidská společnost a průmysl prostě potřebuje určité motivace či nasměřování zejména v otázkách ochrany životního prostředí. Podnikatel logicky nebude volit pro něho o něco málo složitější cestu, pokud nemusí.
Příkladem pozitivní regulace může být mírné zpoplatnění plastových odnosových tašek v obchodech od 1. 1. 2018, které ve svém důsledku snížilo během pouhého půl roku jejich reálný výdej někde až o 80 %! Ve většině případů je obchodníci navíc nahradili alternativami z recyklovaného papíru a stále modernějším trendem se také stávají různé pevné tašky na opakované použití, což lze považovat za velmi pozitivní vývoj odstartovaný mimo jiné právě i touto mírnou regulací.
V důsledku obrovského znečištění světových moří plastem, kdy onen tzv. plastový ostrov představuje již rozlohu celé České republiky a mikroplasty se objevují již nejen ve vodě, půdě, ovzduší, ale také v potravinovém řetězci, vidím přijetí této směrnice i přes všechny ty hlasy euroskeptiků za velmi potřebné. Zejména je z pozice ochrany životního prostředí nezbytné být vždy o krok dříve a tedy přemýšlet o výrobku jako o budoucím odpadu již v počátku jeho životního cyklu, nikoliv až v momentu, kdy výrobek doslouží. Protože nejlepší odpad je ten, který vůbec nevznikne.
Jako zpravodajka jsem proto velmi ocenila snahu Evropské komise reálně řešit problematiku rostoucí produkce plastového odpadu a jeho negativního dopadu na životní prostředí a zejména na vodní ekosystémy. Zároveň však ve svém stanovisku upozorňuji na skutečnost, že v Evropě se dle připojeného hodnocení dopadů vyprodukuje pouze 19 % celosvětové plastové produkce, přičemž v Asii je to skoro 50 %. Plastové příbory na jedno použití, brčka, míchátka, plastové kelímky či potravinové nádoby jsou navíc do Evropy dováženy převážně z asijsko-pacifického regionu. Proto toto částečné omezení určitých plastových výrobků v rámci EU představuje pouze jedno z možných dílčích řešení redukce plastového odpadu.
Oceňuji tak snahu Evropské unie jít příkladem ostatním světovým kontinentům, národním státům a nadnárodním organizacím v boji s plastovými odpady a jejich negativním vlivem na životní prostředí, zároveň na ni ale ale důrazně apeluji, aby se zasadila o globálnější řešení redukce plastového odpadu a zejména investovala do odpovídající infrastruktury, která by byla schopna zpracovat plastový odpad vyprodukovaný na evropském kontinentě, aby již nadále nemuselo docházet k vyvážení tohoto odpadu do třetích zemí (po zákazu Číny se evropské plasty vyváží do Vietnamu, Thajska či Malajsie) a zbavování se odpovědnosti za jeho negativní vlivy na životní prostředí tamějších států.
V neposlední řadě také vítám zvolenou formu právního aktu ze stran EU, tedy směrnice, která je třeba na rozdíl od nařízení pro členské státy závazná pouze co do výsledku, jehož má být dosaženo, a volbu prostředků k jeho dosažení ponechává plně v kompetenci vnitrostátních orgánů.
Vláda ve svém stanovisku pro Parlament ČR (senátní tisk č. N 154 / 11 / 01) vyjadřuje v podstatě neutrální pozici ČR k avizovanému omezení uvádění na trh (zákazu) plastových vatových tyčinek v následujícím znění:
“Flexibilní, pokud bude existující alternativa případně aplikovat jiná opatření k omezení spotřeby (skupina A). V tomto případě se jedná spíše o hygienickou pomůcku. Omezení uvádění na trh není dostatečně odůvodněn.”
Zpravodajka je však přesvědčena, že na českém trhu již nyní existují dostupné a cenově přijatelné alternativy šetrnější k životnímu prostředí, které jsou biologicky odbouratelné a například i kompostovatelné (viz příloha této zpravodajské zprávy), proto neshledává žádný racionální důvod pro zaujetí pozice ČR jiné k tomuto typu výrobku než k ostatním, u nichž ČR vyjadřuje výslovný souhlas.
Příloha ke zpravodajské zprávě
Nabídka sortimentu vatových tyčinek od společnosti dm drogerie markt, s.r.o. (www.dm.cz)
Detail produktu “nature bio vatové tyčinky, 200 ks” od výrobce “ebelin” od společnosti dm drogerie markt, s.r.o. (www.dm.cz)
Příloha k usnesení VUZP č. 122 ze dne 8. srpna 2018
S t a n o v i s k o
Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí
k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí
Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí
oceňuje
snahu Evropské komise reálně řešit problematiku rostoucí produkce plastového odpadu a jeho negativního dopadu na životní prostředí, zejména na vodní ekosystémy;
upozorňuje však,
že v Evropě se vyprodukuje pouze 19 % celosvětové plastové produkce, přičemž v Asii je to skoro 50 %, nadto: částečné omezení určitých plastových výrobků představuje pouze jedno z možných dílčích řešení redukce plastového odpadu;
oceňuje proto
snahu Evropské unie jít příkladem ostatním světovým kontinentům, národním státům a nadnárodním organizacím v boji s plastovými odpady a jejich negativním vlivem na životní prostředí;
apeluje však
na Evropskou unii, aby se zasadila o globálnější řešení redukce plastového odpadu a zejména investovala do odpovídající infrastruktury, která by byla schopna zpracovat plastový odpad vyprodukovaný na evropském kontinentě, aby již nadále nemuselo docházet k vyvážení tohoto odpadu do třetích zemí a zbavování se odpovědnosti za jeho negativní vlivy na životní prostředí tamějších států;
podporuje
veškeré snahy o osvětová opatření zaměřená zejména na změnu chování spotřebitelů, firem a dalších institucí, jejich dobrovolné iniciativy a závazky zdůrazňující zejména skutečnost, že především vlastní jednání je klíčovým elementem k omezení plastového odpadu a jeho snazší likvidaci či recyklaci;
doporučuje vládě
podpořit omezení uvádění plastových vatových tyčinek na trh, neboť již existují cenově dostupné biologicky odbouratelné alternativy, tudíž zde není nutná zdrženlivější pozice zastávaná vládou;
doporučuje
– postoupit dokument k projednání plénu Senátu PČR,
– postoupit případné stanovisko Senátu PČR Evropské komisi.
Mail ze dne 2. 7. 2018: Dotazy na základě 106/1999 Sb. Zákon o svobodném přístupu k informacím
Vážená paní senátorko,
obracím se na Vás s žádostí o zodpovězení následujících dotazů, týkajících se Vaší politické činnosti. Otázky uvádím chronologicky a označuji arabskými číslicemi, prosím o jejich zodpovězení na základě výše uvedeného zákona.
1. Jakou částku jste obdržela od zapsaného spolku Arnika (web www.arnika.org) Proč vás spolek Arnika sponzoroval v senátní kampani?
2. Uveďte výbory, komise, dozorčí rady, představenstva, kterých jste členem v senátu Parlamentu ČR a dále v zapsaných spolcích, obecně prospěšných společnostech, s. r. o. a všech dalších právních formách právnických osob? Jaké jsou vaše příjmy z jednotlivých Vámi zastávaných funkcí?
Co je Metropolitní plán a jak se jeho chystané změny dotknou občanů Prahy 10 a jejich domovů? Odpovědi na tyto otázky hledá senátorka Renata Chmelová na veřejných setkáních s obyvateli jednotlivých čtvrtí Prahy 10 – Vršovic, Strašnic, Malešic, Zahradního Města a Záběhlic. Krom vzdělávacího charakteru mají tato setkání také zvýšit povědomí o právech na připomínkování nového územního plánu – jak ze strany místních spolků, tak i občanské veřejnosti.
Ve čtvrtek 31. května 2018 se v Senátu konal pod mou záštitou odborný seminář na téma „Odpadové hospodářství obcí ČR“. V prvním bloku se diskutovalo zejména o vývoji nakládání s komunálními odpady v ČR i EU, druhý blok byl pak zaměřen na snižování produkce směsných odpadů v obcích a městech. A na závěr semináře proběhlo vyhlášení výsledků 4. ročníku Odpadového Oskara a prezentace výsledků oceněných měst a obcí.
Akce proběhla ve spolupráci mého Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí s neziskovou organizací Arnika, která se zaměřuje na ochranu životního prostředí a jíž jsem zasvětila kus svého profesního života.
Zde je mé úvodní slovo:
Vážení hosté,
dovolte mi, abych vás srdečně přivítala na semináři „Odpadové hospodářství obcí ČR“, který se mi jakožto člence Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí podařilo ve spolupráci s Arnikou uspořádat právě tady, v těchto krásných historických prostorech.
V prosinci 2017 jsem iniciovala ústavní stížnost na „bezdávkové“ zóny¹. Pod návrh se podepsalo 20 senátorů napříč politickými kluby. Ráda bych vás informovala, jak stížnost úspěšně postupuje. Hlavní zpráva je, že Krajský soud v Praze ve svém usnesení publikovaném na stránkách města Kladna uvádí, že
ustanovení § 33 odst. 9 ve spojení s § 33d zákona o pomoci v hmotné nouzi je v rozporu s ústavním pořádkem ČR.
Jaká byla moje hlavní argumentace proti nové pravomoci obcí vyhlásit tzv. zónu se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů, kam nebude poskytován doplatek na bydlení? Jsem přesvědčená, že napadená ustanovení zákona popírají obecný princip rovnosti a jsou v rozporu se svobodou pohybu a pobytu. Zároveň znemožňují výkon práva na pomoc v hmotné nouzi, které je zaručeno Listinou práv a svobod.
Věřím, že ústavní soud brzy rozhodne a konečně získáme jistotu ohledně ústavnosti či neústavnosti vyhlašování bezdoplatkových zón. Na rozhodnutí jistě čeká mnoho obcí, takže buď se lavina vyhlašování zón zastaví, nebo naopak zrychlí.
Ve čtvrtek 17. května jsem na tiskové konferenci v Senátu představila významný posun daný rozhodnutím Krajského soudu v Praze o neústavnosti „bezdávkových zón“
