Stanovisko Senátu k projevu prezidenta republiky týkající se ruské anexe Krymu

Jsem moc ráda, že Senát jednoznačně schválil návrh stanoviska k projevu prezidenta republiky na Parlamentním shromáždění Rady Evropy dne 10. října 2017. Plně se ztotožňuji s návrhem usnesení, které připravil kolega senátor Václav Hampl z mého senátorského klubu:

Senát Parlamentu České republiky

1. Nesouhlasí s výroky prezidenta republiky pronesenými na plenárním zasedání Parlamentního shromáždění Rady Evropy dne 10. října 2017 týkajícími se ruské anexe Krymu, které jsou v rozporu se zahraniční politikou ČR. Těmito výroky prezident republiky legitimizuje agresi, která je v rozporu s mezinárodním právem.

2. Připomíná své usnesení č. 545 z 28. schůze, ve kterém v souladu s vládní pozicí mimo jiné konstatuje, že Krym je nadále součástí Ukrajiny. Jeho oddělení od Ukrajiny je výsledkem ruské agrese a nemá oporu v mezinárodním právu.

3. Vyzývá prezidenta republiky, aby respektoval zahraniční politiku ČR a zásady mezinárodního práva.

Doufám, že už podobné usnesení nebudeme muset znovu projednávat.

 

Desítky let trvající příprava dálnic – senátoři žádají ministerstvo dopravy o korektní analýzu příčin

Tisková zpráva

Viník žalostného stavu naší dálniční sítě byl konečně nalezen. Alespoň tak se to může jevit z mediálně akcentovaných prohlášení představitelů některých ministerstev, ŘSD a stavebních lobby. V prohlášeních posledních dnů deklarují jako hlavní příčinu pomalého postupu přípravy dálničních a silničních staveb opakované obstrukce odvolávání a soudních žalob nevládních a občanských sdružení a vlastníků nemovitostí.

Mediálně akcentovaná tvrzení se liší od dokumentů zpracovaných a zveřejněných ze strany nevládních organizací. Například výzkum provedený na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity na vzorku 4200 územních řízení z roku 2013 ukázal, že sdružení se účastnily 251 územních řízení, což představuje necelých šest procent řízení. V pouhých 17 případech podaly odvolání a jen ve dvou případech ze zmíněných 4200 řízení sepsaly žaloby. K soudu se dostalo pouhých 0,047 procenta územních rozhodnutí.

Poslední novela stavebního zákona a zákona o posuzování vlivů záměrů na životní prostředí se zdůvodněním odstranění hlavních příčin pomalé přípravy staveb, zásadně omezila participaci sdružení v procesech přípravy a rozhodování stavebních úřadů. Oslabena byla také pozice vlastníků nemovitostí a obcí. Ministryně resortu pro místní rozvoj představila principy dalšího návrhu nového stavebního zákona, jehož teze vychází opět z uvedených tvrzení. Bohužel žádná analýza nebo rozbor příčin pomalé přípravy a procesů povolování však nebyl zpracován ani předložen.

Sedm senátorů se proto obrací písemnou žádostí na ministra dopravy o zajištění objektivní analýzy skutečného stavu a poskytnutí stanoviska obsahujícího doložitelné informace příčin více než desítku let trvajícího procesu přípravy a povolování prioritních dálničních staveb. „Naším zájmem je mít k dispozici objektivní a nezpochybnitelné podklady pro zákonodárnou činnost, která by měla vést k odstranění příčin dalšího prodlužování špatného stavu naší dálniční a silniční sítě“.

Senátoři za nejvhodnější považují provedení analýzy na sledovaných jedenácti dálničních stavbách, pro které byla vydána výjimka ověření EIA (dle usnesení vlády č. 722 ze dne 24. 8. 2017).

prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc.

Ing. Bc. Anna Hubáčková

Renata Chmelová

Mgr. Šárka Jelínková

PhDr. Zdeněk Papoušek

RNDr. Jitka Seitlová

Mgr. Jiří Šesták, Ph.D.

K obraně země odvážně a systémově – o zbraních rozumně a obezřetně

Chodí mi na e-mailovou adresu mnoho žádostí o to, abych svým hlasem podpořila novelu ústavního zákona o bezpečnosti a abych se vyslovila proti implementaci směrnice Evropské komise. Pisatelé píší kultivovaně i důrazně a zaslouží si odpověď. Uvádějí široké spektrum souvislostí a argumentů, s kterými ne vždy souhlasím.
Proto se nejprve podělím o svůj postoj k zajištění naší bezpečnosti a následně se vyjádřím k problémům spjatým s danou novelou a směrnicí.
Věřím, že moje postoje dávají dohromady konzistentní celek.

1. NATO, výdaje na armádu a bezpečnostní garance
Pevně stojím za členstvím České republiky v Severoatlantické alianci. To, že obranu a obranyschopnost naší země sdílíme spolu s dalšími spojenci, neznamená, že se máme spoléhat JENOM na spojence, především na Spojené státy. Sdílím názor, že zvyšování výdajů na obranu by mělo být vyšší, účelné, razantní a transparentní.

2. Pilíře naší bezpečnosti: Armáda a Policie ČR
Základem naší vnější bezpečnosti je profesionální Armáda ČR, základem naší vnitřní bezpečnosti pak profesionální Policie ČR. Bezpečnostní situace uvnitř naší země se podle všech dostupných ukazatelů trvale zlepšuje. Zvnějšku jsme obklopeni klidnými sousedy, od nichž nám žádné bezprostřední nebezpečí nehrozí. Důvěřuji armádě, policii i našim tajným službám. Považuji je za garanty naší bezpečnosti. Platíme ostatně docela vysoké daně za to, aby tuto funkci plnily.

3. Aktuální bezpečnostní rizika, zvláště ruská
Za jednu z největších hrozeb naší bezpečnosti považuji různé podoby hybridní války vedené především ze strany Ruské federace. Důkazy vidíme všichni kolem sebe: pokusy oslabit naši pozici v NATO a EU, výroky dosluhujícího prezidenta k případnému referendu o vystoupení z EU, extrémně vysoký počet tzv. diplomatů na ruské ambasádě, proruská pseudomédia a proruští placení trollové na sociálních sítích, netransparentní financování některých politických projektů krajní levice i krajní pravice. Kyberbezpečnost považuji za jedno ze svých témat, které aktivně sleduji.

4. Lepší aktivní zálohy než solitér se zbraní
Velkou a nedoceněnou roli pro náš vztah k vlastní bezpečnosti mají aktivní zálohy. Důležité je, že v těchto dobrovolných zálohách (k datu vydání tohoto blogu mluvíme zhruba o dvou tisících občanů, mužů i žen) jsou lidé, kteří mají svoji výzbroj a výstroj, mají své velitele, a tudíž vědí přesně, co mají dělat. Celý jejich výcvik směřuje k tomu, aby v případě nebezpečí mohli reálně v terénu vykonávat svoji službu. Tito lidé to dělají potichu, nepozorovaně, metodicky, systémově – a my jsme povinni jim tuto ušlechtilou nabídku naší republice usnadňovat. Máme pro ně zavádět lepší kariérní a finanční podmínky, aktivně se o ně zajímat, usnadňovat jim participaci na obraně státu. Vážím si těchto lidí daleko víc než kohokoli z kolegů politiků či kolegyň političek, kteří se nechávají fotit se zbraní, a je jedno, jestli na sluníčku nebo před zrcadlem.

5. Práva individuálních držitelů zbraní se směrnicí neomezí. Narostou jejich povinnosti!
Přecházím k individuálnímu rozměru. Máme jeden z nejlepších zákonů o zbraních a střelivu. Individuální zájemci podléhají zákonné regulaci, která je rozumná a dostatečná. Kardinální problém navrhované novely ústavního zákona nespočívá v omezení práv těchto lidí, ale v dramatickém a myslím, že i neúčelném nárůstu jejich povinností. Přijetím novely ústavního zákona bychom zatížili soukromé, sportovní a myslivecké držitele zbraní spoluzodpovědností za obranu této země. O tom se skoro vůbec nemluví. Dávám přednost metodickému a systematickému výcviku dobrovolníků pod vojenským velením před nekoordinovaným a zatím nedomyšleným rozšířením povinností, které se vydávají za užitečná práva. Studovala jsem, jak vypadá situace v Izraeli, kde dochází poměrně často ke zneškodnění náhodného útočníka ze strany kolemjdoucích civilistů. Pravomoc použít zbraň je tam omezena jen na určité skupiny obyvatelstva a všichni tuto přísnou regulaci respektují.

6. Jak bojovat proti terorismu?
Dnes často skloňovaným slovem – i tiše předpokládaným podpůrným argumentem pro přijetí novely ústavního zákona o zbraních – je terorismus a teroristé. Jako zodpovědná politička terorismus nepodceňuji. Úlohou politika je ale nepřilévat olej do ohně. Stát má bezpečnost svých občanů všemi dostupnými prostředky zajistit. Ne vlastní občany děsit, aby je pak uklidňoval! Odpovědí na zvýšené riziko terorismu v evropských zemích není větší rozšíření zbraní mezi populací, ani všudypřítomné kamery. Je to zejména kvalitní práce armády, policie i tajných služeb, dále obezřetnost občanů, jejich dobrý vztah k armádě, jejich podpora aktivních záloh. V neposlední řadě jde i o zodpovědnou zahraniční a migrační politiku. V tomto ohledu konala naše vláda v uplynulém období dobře. Vítám také, že se na úrovni hlavního města nedávno vážně diskutovalo o možných cílech „osamělých vlků“ (nejznámější turistické magnety ve středu města).

7. Ne „Brusel“ a „EU“, ale náš ministr vnitra zodpovídá za nedokonalé znění směrnice
Dostáváme se přímo k právní materii. Je farizejské svádět podobu současné směrnice na nějaký „mytický“ Brusel. Případné přijetí novely ústavního zákona o zbraních nezmění na účinnosti evropské směrnice ani čárku. Koho za to kritizovat? Ano, směrnice bude omezovat, respektive otravovat v našich zemích poměrně oblíbené spolky zabývající se vojenskou historií. Kdo za to ale nese odpovědnost? Ten samý politik, který v reakci na svou nepovedenou práci na evropské úrovni přinesl do našeho Parlamentu novelu ústavního zákona o zbraních! Zbraňovou směrnici odsouhlasila Rada ministrů členských států EU, konkrétně ministrů vnitra (za ČR pan Chovanec z ČSSD). Jak vyjednával? Snažil se domluvit se svými kolegy? V Evropské komisi za Českou republiku sedí paní Jourová z ANO. Tam se měli naši zástupci ozývat, tam se mělo tvrdě vyjednávat. Nesvádějme na Brusel to, co si rozlili naši neprofesionální politici sami.

Novela ústavního zákona se na jednání pléna Senátu dostává navzdory vážným výhradám ústavněprávního výboru těsně před sněmovními volbami. Cynicky řečeno, to je také jediný důvod těch, kdo toto téma prosazují. Já budu ohledně zbraňové regulace hájit status quo, protože je to zdaleka nejrozumnější.

Současný stav dětské paliativní péče v ČR je nevyhovující, upozornili odborníci v Senátu

Některá témata si cíleně jako senátorka nevybírám, prostě přijdou sama. Velmi ráda jsem zastoupila nemocného kolegu MUDr. Lumíra Kantora, Ph.D.  na zahájení semináře v Senátu na téma „Současný stav a možnosti dětské paliativní péče v České republice“, který pořádal senátní Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku ve spolupráci s Českou společností paliativní medicíny České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČSPM ČLS JEP).
Shrnutí můžete shlédnout ze záznamu z tiskové konference, kterou jsem zahajovala, ale více se dozvíte dále v mém blogu.

Semináře se zúčastnilo mnoho odborníků jak z řad lékařů, tak i dalších lidí, kteří se této problematice dlouhodobě věnují. Ačkoliv jde o velmi citlivé téma, považuji za důležité zvyšovat povědomí o péči nevyléčitelně nemocné lidi v pokročilém stádiu jejich nemoci. Cílem paliativní péče tak většinou nebývá jen zmírnit bolest a pacientovo strádání, ale naopak pokusit se zvyšovat kvalitu i důstojnost jeho života a poskytovat podporu jeho blízkým.

Na semináři vystoupila prim. MUDr. Mahulena Mojžíšová, předsedkyně Pracovní skupiny dětské paliativní péče ČSPM ČLS JEP, primářka Dětského oddělení nemocnice Hořovice a pediatrička pražského mobilního hospice Cesta domů v jedné osobě. Primářka Mojžíšová shrnula současný stav dětské paliativní péče v ČR, její základní principy u nás a v neposlední řadě specifikovala i nosné problémy péče o umírající děti v ČR.

Cílem Pracovní skupiny dětské paliativní péče ČSPM ČLS JEP je obecně zlepšení dostupnosti paliativní péče na všech úrovních péče o dětského pacienta včetně perinatální (předporodní) a neonatální (novorozenecké) paliativní péče. Ideálem je podle ní vytvořit reálně funkční systém minimalizující traumatizující marnou péči a umožňující efektivní a dostatečnou péči o kvalitu života nevyléčitelně nemocných dětí a jejich rodin.

Dalším z vystupujících byl pak také místopředseda této Pracovní skupiny a pediatr Kliniky dětského a dorostového lékařství pražské Všeobecné fakultní nemocnice MUDr. Jan Hřídel, který se zaměřil na eticko–právní aspekty dětské paliativní péče. Podle jeho názoru se tato oblast nachází ve stavu „de facto právního vakua“, který je dlouhodobě neudržitelný.

V kontextu nového občanského zákoníku, evropského práva a doporučení českých odborných společností pro dospělé pacienty navrhuje MUDr. Hřídel definici tzv. marné péče u dětských pacientů a upozorňuje na nutnost vytvořit co nejzávaznější odborný dokument poskytující doporučení, jak marnou péči legálně neposkytovat a plně využít smysluplných možností paliativní péče, která je v těchto případech v nejlepším zájmu dítěte i rodiny.

O kontinuitě péče o nevyléčitelně nemocného dětského pacienta – od nemocnice po domácí prostředí – poreferovala prim. MUDr. Irena Závadová, místopředsedkyně České společnosti paliativní medicíny ČLS JEP a primářka mobilního hospice Cesta domů. Oproti dospělým pacientům totiž potřeba kontinuity péče u dětí vyvstává mnohem zřetelněji, a to včetně plynulého předávání mezi jednotlivými poskytovateli zdravotní péče a sdílení informací o zdravotním stavu dítěte, prognóze, rodinné situaci. Primárním cílem hospice Cesta domů je vždy zajistit co nejlepší péči i o toho nejmenšího dětského pacienta.

Dalšími diskutujícími byli Pavel Klimeš, vrchní sestra hospice Cesta domů, který hovořil o specifických potřebách dětského pacienta v domácí paliativní péči a Mgr. Jiří Krejčí, manažer Pracovní skupiny dětské paliativní péče ČSPM ČLS JEP, který hovořil na téma Bariéry a příležitosti rozvoje domácí dětské paliativní péče.

Všem vystupujícím i všem lidem, kteří se v této věci angažují a snaží se zmírňovat už tak velké utrpení nemocných dětí a jejich rodin, za jejich práci

Z CELÉHO SRDCE MOC DĚKUJI!

Bylo mi ctí si promluvit s maminkou, které zemřel syn Alex a byl prvním dětským klientem „Cesty domů“, která měla tu odvahu je doprovodit na této těžké cestě. Díky ní jsem si uvědomila, že jejich péče nekončí úmrtím dítěte, ale pokračuje dále. A v tom jim chci pomáhat.

Renata Chmelová

Jsem pro regulaci billboardů a přebujelé reklamy ve veřejném prostoru

Jsem pro regulaci billboardů a přebujelé reklamy ve veřejném prostoru. Je ovšem třeba postupovat systémově a tak, aby byly zachovány rovné podmínky pro všechny podnikatele.

Proč jsem spolupodepsala ústavní stížnost? Pokud stát legislativou výrazně zasahuje do práva na podnikání, mělo by se všem měřit stejným metrem. Tak tomu bylo u zákazu kouření i zákazu kožešinových farem, které měly mou podporu – zasáhly dané odvětví jako celek, a proto byly spravedlivé.

Zde jde o zákaz zhruba tří tisíc z celkem 25 tisíc reklamních nosičů. Platný zákon vůbec neřeší bezpečnostní rizika billboardů ve městech a obcích. Kdybych byla u schvalování zákona v roce 2012, upozornila bych na to. Je na Ústavním soudu, aby posoudil, zda rizika zmiňovaná v ústavní stížnosti jsou odůvodněná nebo ne.

V té době jsem však senátorkou ještě nebyla, a proto jsem ústavní stížnost nyní podpořila. Mimo to: existuje zde velké riziko sporů o náhradu škod, které by ve výsledku mohly státní rozpočet přijít na nemalé peníze. Proto chci prověřit, že právo na podnikání.

Zištné pohnutky mi nemůže nikdo podsouvat. Pokud se někdy v budoucnu o billboardech v parlamentu povede diskuse, chci, aby stát a obce měly z podnikání firem, které provozují billboardy, něco na údržbu silnic.

Příspěvek do Regionálního kaleidoskopu – Časopis Senát 3/2017

Netolerujme herny! Hlavním zdrojem negativních jevů spojených s provozováním hazardu jsou menší herny, dobře dostupné z ulice. Na Solidaritě, kde je herna oficiálně povolena, vzniklo během jara nové rozšíření. K tématu se konalo sousedské setkání, kam místní občané pozvali i senátorku Renatu Chmelovou. Ta jasně vyjádřila svůj postoj, podporu nulové toleranci hazardu na
Praze 10.

Časopis Senát 3/2017
elektronická verze čtvrtletníku ve formátu PDF (6,2 MB)

Proč jsem nepodpořila nový zákon o finanční kontrole

Nový zákon měl nahradit dosud platný právní předpis o finanční kontrole ve veřejné správě. Jeho ambicí bylo zjednodušení, unifikace systému řízení a kontroly veřejných financí tak, aby tento systém byl efektivní a snižoval byrokracii. Duplicity kontrol měly zmizet, nový zákon měl vycházet z principů „jednotného auditu“. I když nejsem odbornice na finanční kontrolu, z návrhu, který jsme jako senátoři dostali z Poslanecké sněmovny, bylo zřejmé, že zákon sice přináší dílčí pozitivní změny, ale rozhodně se nedá mluvit o zjednodušení, a už vůbec ne o snižování byrokracie. V důvodové zprávě předkladatel uvádí:

Stávající systém finanční kontroly podle zákona o finanční kontrole je složitý a konkrétní postupy dle prováděcí vyhlášky značně nepřehledné.

Potom, co zástupci předkladatele nedokázali uspokojiviě odpovědět na všechny výtky a dotazy senátorů, můžeme i o tomto novém zákonu tvrdit, že je složitý a značně nepřehledný. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí doporučil návrh zamítnout. Tak dopadlo i dnešní hlasování pléna Senátu: návrh byl zamítnut. Z přítomných 71 senátorů a senátorek hlasovalo 60 pro zamítnutí.

Proč zákon neuspěl?

  • Zavádí tzv. „Vrchní audit„, prováděný auditním orgánem spadajícím pod Ministerstvo financí. Ten bude kontrolovat všechna ministerstva – účelnost, hospodárnost a efektivitu jejich hospodaření. Ale kde je rušení duplicit? Každý ministr už svůj audit má. Navíc se jedná opět o posílení pravomocí a kompetencí Ministerstva financí. Taková koncentrace moci se mi vůbec nelíbí.
  • Zákon vůbec neřeší problém duplicity kontrol. Audit ministerstvem financí by nenahrazoval audit prováděný finančními úřady, interní audity, ani povinné postupy podle kontrolního řádu.
  • Zákonu nepomohla nová terminologie, kterou přináší. Obce se budou muset znovu „učit“, kdo všechno je „správce veřejného rozpočtu“ a jeho povinnosti, kdo je „schvalující pověřená osoba“nebo „schvalující orgán“.
  • Zákon se vztahuje se na obce, městské obvody, kraje, státní fondy, organizační složky státu, ale třeba také zdravotní pojišťovny, státní, obecní, krajské příspěvkové organizace nebo školské právnické osoby. Přitom není vůbec jasné, jaké benefity jednotlivým subjektům přinese.

Podle předkladatele měl zákon zároveň částečně transponovat směrnici EU o požadavcích na rozpočtové rámce členských států, podotýkám, že lhůta pro transpozici již uplynula! Bohužel tím, že Senát zákon zamítl, opět dochází k prodlužování transpoziční lhůty. Není ovšem možné přijímat špatně napsaný zákon jenom proto „že to spěchá“.

Senát je tu také od toho, aby hlídal kvalitu zákonů a případné chyby opravoval. Někdy ale zákon, ani přes veškerou snahu, opravit nelze . Je třeba jej vrátit, aby byl zpracován znovu a lépe. Tak, jak se to stalo dnes.

Je nová EIA „prokorupční zákon“?

Senát minulý týden ve výborech projednával zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, tzv. EIA. Po tom, co byla na poslední schůzi pléna projednána novela stavebního zákona, se jedná o další právní předpis, který v důsledku může umožnit omezení možnosti účasti veřejnosti na územním a stavebním řízení.

Novela zcela jistě přináší některé pozitivní změny, ale co je důležité: Je zrušena možnost vyjadřovat se k posudku EIA pro veřejnost, veřejné projednání bude nově možné nařídit pouze tehdy, když bude uplatněno písemné nesouhlasné vyjádření veřejnosti. Dále limity, od kterých má být záměr stavby posuzován dle EIA se proti současnému znění v 15 případech zásadně zvyšují, což znamená, že bude více stavebních záměrů, které procesu posuzování vlivů na životní prostředí nebudou podléhat!

Na jednání výboru přednesla svou zpravodajskou zprávu moje kolegyně paní senátorka Seitlová, vyjádřil se zástupce předkladatele, pan ministr Brabec a diskuze se zúčastnili i další členové výboru z řad senátorů. Účinná účast veřejnosti na přijímaní rozhodnutí dle paní zpravodajky senátorky Seitlové:

„…zvyšuje zodpovědnost a transparentnost rozhodovacího procesu a přispívá k uvědomělému vztahu veřejnosti k otázkám životního prostředí a veřejné podpoře učiněných rozhodnutí.“

S kolegyní senátorkou Jitkou Seitlovou před tiskovou konferencí v Senátu k novele EIA.

Naopak, současnou novelu označila paní senátorka za „prokorupční zákon“, který nechává na jediném úředníkovi či úřednici, jak se rozhodne, zda nařídí projednávání záměru dle EIA či nikoli.

Pan ministr Brabec reagoval, že hlavním motivem novely určitě nebylo vyhovět momentální politické poptávce po stavění. Zmínil, že Česká republika bude muset tuto novelu také vysvětlovat Evropské komisi a i z toho důvodu vážili každou formulaci a limit, aby byli schopni zákon obhájit.

A jak to na výboru dopadlo? Výbor pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí přijal návrh zákona ve znění legislativně-technických pozměňovacích návrhů, které předložila paní senátorka Seitlová, aby byl zákon uveden do souladu s přijatým stavebním zákonem.

Senátem částečně opravený stavební zákon spadl minulý měsíc pod stůl, uvidíme, jak posoudí novelu EIA Senát na svém jednání.

Státem garantované prokazování totožnosti schváleno

Dnes schválený návrh zákona o elektronické identifikaci představuje další krok k elektronizaci veřejného sektoru a rovněž ke zvýšení důvěryhodnosti elektronických transakcí prováděných prostřednictvím on-line služeb.

V praxi půjde jak o komunikaci s veřejným sektorem na dálku, tak i o pouhou žádost o výpis z některého informačního systému veřejné správy. Vedle toho otevírá možnost pro prokazování elektronické identity dalšími komerčními prostředky.

Oproti současnému stavu dojde k zakotvení jednotného obecného způsobu prokazování totožnosti a státního informačního systému garantujícího „zprostředkování“ důvěryhodné elektronické identifikace vůči základním registrům.

Pro přehlednost českého právního řádu a také pro lepší odhad dopadu na státní rozpočet by bylo bývalo transparentnější, kdyby novely týkající se elektronizace veřejného sektoru (např. o elektronických občanských průkazech či právě elektronické identifikaci) byly projednávány v jednom balíčku, na což jsem jako garanční zpravodajka při své řeči v Senátu upozornila (50:48 min):

Záznam webového přenosu z jednání v Senátu

Zákon schválilo 63 z přítomných 69 senátorů a senátorek. Návazný zákon novelizující související předpisy byl také schválen velkou většinou.

Proč zakázat kožešinové farmy

Stručná odpověď zní: Protože to bude lepší pro ta zvířata, ale hlavně pro nás. A teď trochu podrobněji.

Kožešiny můžeme nahradit
Byly doby, kdy zabíjení zvířat kvůli kožešinám mělo přímo existenční význam. Lidé se potřebovali zahřát – proto si pořizovali kožešiny. Tyhle doby jsou i díky vynalézavosti a kreativitě člověka pryč. Zahřejeme se umělými materiály.  Komerční chov norků amerických, lišek stříbrných a lišek polárních kvůli jejich kožešině zkrátka není nutností, ale pouhou módní a nadbytečnou libůstkou. Nezměrné utrpení těchto zvířat za to nestojí.

Farmy jakých zvířat?
U utrpení se ještě zastavme. Chci zdůraznit, že nijak nepřeháním. Slovo farma je zde totiž poněkud matoucí. Na farmách či na statcích chováme domácí (či domestikovaná) zvířata. Získáváme maso, vejce, peří, někdy jako vedlejší produkt i kožky. Tu ve více, tu v méně důstojných podmínkách, ale v podmínkách obvyklých.

U norka i obou druhů lišek je to jinak. V tzv. kožešinových farmách se výhradně komerčně, tedy kvůli kožešinám (maso jde do kafilérek), chovají divoké šelmy. A ty mají své potřeby. Lišky jsou tzv. teritoriální zvířata, která se v přirozeném prostředí živí sama lovem, značkují si svá teritoria pomocí pachových stop, tvoří si nory. Norci žijí ve vodě nebo poblíž vody. Klecový chov je v naprostém rozporu s jejich potřebami a působí jim utrpení!  

Etický, právní a ekonomický argument pro zákaz
Nejsem z těch, kdo se druhé snaží přesvědčit přepjatými emocemi. Proto nabídnu dva argumenty. Právně etický a ekonomický.

1. Zvíře není věc a zaslouží si slušné zacházení. To nám říká nový Občanský zákoník, který platí od roku 2013. Právo se odvíjí od společného chápání etických norem. Ještě před 20 lety by nikdo nebyl právně popotahován kvůli týrání zvířete. A dnes máme v trestním zákoníku paragraf 302 (týrání zvířete) a paragraf 303 (zanedbání péče o zvíře z nedbalosti). Dříve přestupek, dnes trestný čin – prostě  proto, že jsme citlivější, když se bezdůvodně a záměrně ubližuje živým bytostem. O tom, že je komerční chov divokých šelem kvůli kožešinám v naprostém rozporu s vědeckými poznatky o jejich potřebách, píšu výše.

2. Z ekonomického hlediska: jedná se o komerční chov pouze na devíti místech. V Dolní Cerekvi, Jiříkovicích, Syrovicích, Křižanovicích, Klopotovicích, Bruzovicích, Pustějově, Vítějevsi (tu jsem osobně navštívila) a ve Velkém Ratmírově.
Ti, kdo tyto farmy provozují, delší dobu sledují narůstající odpor široké veřejnosti (podle důvěryhodných průzkumů téměř  4/5 většina). A zařizují se podle toho. Utrpení lišek a norků se nesnižuje, tito podnikatelé ale již neinvestují do svých zařízení. Prostě proto, že by to z dlouhodobé perspektivy nedávalo smysl. Novela zákona na ochranu zvířat proti týrání naopak počítá s přiměřenou výší kompenzací.

Věřím, že v Senátu zvítězí zdravý rozum, rozumný pokrok a odpor vůči zcela zbytečnému utrpení zvířat.

Moje vyjádření pro ČT24 po jednání výboru pro územní rozvoj, veřejnou právu a životní prostředí.
Reportáž v 10,48 min

 

Kdo si chce projít odbornější argumentaci, užitou při jednání Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí  dne 12. července 2017, může zde. 

Zpráva senátorky Renaty Chmelové pro Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí

V Senátu projednáváme poslanecký návrh novely zákona na ochranu zvířat proti týrání. Jeho cílem je zavedení přímého zákazu chovu a usmrcování zvířat výhradně nebo převážně za účelem získání kožešin z nich. V praxi to znamená ukončení činnosti devíti stávajících chovatelů kožešinových zvířat v České republice do 31. ledna 2019. Předložená novela zákona garantuje možnost získání různých forem finančních příspěvků pro zmírnění těchto dopadů.

Novela se setkala v Poslanecké sněmovně s širokou podporu napříč politickým spektrem. Návrh podepsalo 50 poslanců a ze 161 přítomných pro něj hlasovalo 132 poslanců.

Zpravodajkou tisku v rámci Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu P ČR jsem byla určena já. Proto také jsem 11. července zajela na kožešinovou farmu manželů Ducháčkových ve Vítějevsi na Svitavsku. Já sama zákaz kožešinových farem podporuji, a tak jsem se chtěla dozvědět, jakou mají představu o kompenzacích po ukončení jejich podnikání.

Domnívám se, že ve společnosti došlo během posledních několika dekád k posunu obecně uznávaných morálních a etických hodnot. Z něj logicky plyne silnější společenská poptávka po zákazu takovéhoto druhu podnikání. Zmiňme nejdůležitější důvody pro novou právní úpravu z hlediska etického:

a) Kožešiny už dávno neplní svou původní praktickou funkci ochrany před mrazem.

b) Z estetického hlediska jsou zvířecí kožešiny plně nahraditelné umělými materiály.

c) V současnosti neexistuje významný zájem lidí na chovu kožešinových zvířat. Maso kožešinových zvířat se dále nezužitkovává a končí v kafileriích. Pokud by se jako v případě králíků a nutrií maso zužitkovávalo, zákaz by se na ně nevztahoval.

d) Klecové chovy lišek a norků, na jejichž chov a usmrcování navrhovaný zákaz směřuje především, znemožňují naplňování přirozených potřeb těchto divokých šelem, u nichž proběhla jen velmi omezená domestikace (šplhání a plavání u norků, hrabání u lišek).

 Nyní důvody právní:

a) Zvíře není věc

V roce 2012 byl přijat nový Občanský zákoník (Zákon č. 89/2012 Sb.). Tato nová právní úprava reaguje na výrazný posun české společnosti od roku 1964 a mimo jiné v paragrafu 494 zcela nově definuje pojem „živé zvíře“.

§ 494 zákona č. 89/2012 Sb.:

„Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.“

 b) Ústavně zaručené právo na podnikání se neporušuje

Podle řady kritiků zákazu kožešinových forem dochází k porušování ústavních práv na svobodné podnikání. Renomovaný právník, prof. JUDr. Aleš Gerloch, CSc., z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, ve svém právním stanovisku z 14. června 2017, v němž posuzoval ústavně právní konformitu tohoto návrhu zákona, tyto obavy jasně vyvrací. Zákaz chovu zvířat za účelem výhradního nebo přednostního získávání jejich kožešin podle něj není porušením práva na podnikání ve smyslu čl. 26 ani porušením práva vlastnického podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky.

Závěr prof. Gerlocha:

„Stanovení přiměřeného přechodného období zaručuje, že chovatelé budou moci přijmout opatření za účelem snížení újmy, která jim případně z důvodu ukončení podnikání vznikne. Pro případ, že by taková opatření nebyla účinná, lze chovatelům poskytnout kompenzační příspěvek v nárokové i nenárokové podobě. Vzhledem k nastaveným podmínkám je kompenzační příspěvek způsobilý zabránit vzniku neuhrazených finančních závazků, jež na sebe chovatel v souvislosti s chovem kožešinových zvířat převzal…“

 A konečně argument vyplývající z důvěryhodných průzkumů veřejného mínění.

Podle výsledků sociologického výzkumu agentury Focus z dubna 2017 se celkem 83 % občanů ČR vyslovuje pro přímý zákaz kožešinových farem cestou legislativní úpravy. Obdobně drtivá část respondentů odmítá zabíjení zvířat jen pro svou kožešinu. Detaily, jaké procento se ztotožňuje s jakým  výrokem, zde:

56 % – „rozhodně souhlasím s přijetím zákona o zákazu kožešinových farem v ČR“
27 % – „spíše souhlasím s přijetím zákona o zákazu kožešinových farem v ČR“
62 % – „rozhodně nesouhlasím s tím, aby byla zvířata zabíjena jen pro svou kožešinu“
20 % – „spíše nesouhlasím s tím, aby byla zvířata zabíjena jen pro svou kožešinu“
85 % – „výrobky obsahující pravé kožešiny nekupuji“
81 % – „bez kožešinové módy by se současná společnost obešla“

Vzhledem ke všem výše uvedeným důvodům i vzhledem k blížícímu se konci řádného funkčního období Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR jsem navrhla jak našemu Výboru, tak i plénu Senátu navrhnu schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Pokud jde o kompenzace pro chovatele, doporučuji komunikovat veškeré další náležitosti o způsobu a výši úhrad v rámci procesu tvorby ministerské vyhlášky. Dohoda na adekvátní výši i rozsahu kompenzací je bezpochyby v zájmu samotných chovatelů, českého státu i organizací, které se snaží chránit zvířata.