Vyjádření k zamítnuté novele památkového zákona

Pokračování textu Vyjádření k zamítnuté novele památkového zákona
autismus bezpečnost bydlení Čapek150 Covid-19 dobrovolníci doplatek na bydlení dýchám pro desítku energetický výbor fórum pražských senátorů GDPR hazard IT Koalice VLASTA Kotěra130 kouření kultura média Milada Horáková nová radnice ocenění paliativní péče památkový zákon pieta podcast Praha 10 prezident příspěvek na bydlení projev proslov protikorupční ředitelka rodina rozpočet Senát senátorka školství sociální služby starostka starostové starostové píší stavební zákon svo svoboda terorismus Trojmezí Ukrajina úřad práce Ústava ústavní stížnost úvodní slovo územní plán volby vraky zastupitelka zdraví životní prostředí zpravodajka zákona

Pokračování textu Vyjádření k zamítnuté novele památkového zákona
Můj příspěvek do projektu deníku Lidové noviny STAROSTOVÉ PÍŠÍ NOVINY na téma: Městské a obecní kroniky

Pokračování textu Naše paměti ztloustnou každý rok o šest set stran
Můj příspěvek do projektu deníku Lidové noviny STAROSTOVÉ PÍŠÍ NOVINY na téma: To bylo naše léto. Jak se vydařil prázdninový čas v obci? Jaké akce (nejen kulturní, ale i investiční) jste připravili? O co byl největší zájem. Lišily se letošní prázdniny v něčem od těch předchozích?
Opravená budova prvorepublikového kina, multikulturní prostor Vzlet, už má hvězdné nájemníky.


Vážení a milí,
je mi ctí přivítat vás při této malé slavnosti – předání čestného občanství panu Karlu Čapkovi in memoriam.
Dovolte mi jako hostitelce pár slov na úvod.
Karel Čapek byl – A STÁLE JE – výrazným fenoménem české i evropské kultury.
Psal dramata, psal povídky, psal romány, psal sloupky.
Čapek jde vždy pod povrch. Vzdoruje myšlenkovým klišé, ale přitom si uchovává
obecnou srozumitelnost. Tohle spojení bylo – A STÁLE JE – vzácné.
Karel Čapek byl víc než spisovatel. Byl přirozenou veřejnou autoritou. Autoritou,
která za svá slova ručila.
Pokračování textu Udělení čestného občanství Karlovi Čapkovi
Vážení a milí sousedé!
První, co mě v souvislosti s kostelem napadne, je modlitba. Ale také prostor pro zklidnění a zastavení se.
Člověk tady zvedá hlavu k nebi. A zároveň tady hlavu sklání – před krásou a řádem světa, které nevznikly samy od sebe.
Přeji vám, aby váš kostel byl pomyslnou otevřenou náručí nejen pro ty, kdo se v něm pravidelně účastní bohoslužeb, ale i pro ty, kdo se sem přicházejí nadechnout, zabloudí sem jen tu a tam nebo o něm vědí, ale k jeho návštěvě se zatím odhodlávají.
Ať je váš kostel místem, kam si lidé chodí pro sílu jít dál svým životem.
A ať se vám Noc kostelů vydaří podle vašich představ! Renata Chmelová, starostka Prahy 10
Evangelická farářka Eva mi při příležitosti Noci kostelů položila tři otázky:
Myslíš si, že kostel, hospoda, hřiště, jsou místa, kde se vytváří komunita čtvrti?
Kostel, hospoda, hřiště a taky škola, náměstí nebo park.
Já osobně se snažím rozlišovat mezi společností a společenstvím, tedy komunitou.
To první je trochu abstraktní. Zato komunita, to jsou sousedé a lidé, kteří se aspoň trochu znají, stýkají se. Prostě to mezi nimi žije.
Kostel – katolický, husitský, evangelický i jiný – je pro mě jedno z mnoha prostředí, kde to žije, kde se lidé scházejí, aby si vzájemně pomohli a pomáhali i druhým.
První, co mě napadne v souvislosti s kostelem, je modlitba. A taky prostor pro zklidnění, zastavení se. Respekt před krásou a řádem světa, které nevznikly samy od sebe.
Myslíš si, že člověk, který není věřící, může vstoupit do kostela, a pokud ne, co mu v tom brání?
Fyzicky mu v tom asi nikdo nebrání.
Kostely jsou bohužel otevřené často jen během bohoslužeb a to je pro ty, kdo se bohoslužby účastnit nechtějí, kdo „to tam neumějí“, možná problém.
Asi by bylo dobré, kdyby kaple a kostely byly otevřené častěji. Na druhou stranu chápu, že existují vandalové a následné opravy jsou náročné.
Myslím si každopádně, že kdo přijde do kostela víckrát jen tak, „nadechnout se“, ten se může cítit lépe a možná cítí i méně ostychu „před posvátnem“.
Co si myslíš, že lidé v kostele dělají?
Jsem sice pokřtěná, ale do kostela nechodím.
Mám ovšem štěstí, že se kolem mě pohybuje docela dost věřících lidí.
V kostele nacházejí oporu, zdroj síly pro svůj všední život, a přitom jako každý mají své starosti a bolesti.
Vím taky, že se každou neděli modlí za svět kolem, za lidi, dokonce i za nás v politice.
To je pro mě dobrý signál a jsem ráda, že taková místa a takoví lidé existují.
Můj příspěvek do projektu deníku Lidové noviny STAROSTOVÉ PÍŠÍ NOVINY na téma: Jste připraveni na turistickou sezonu?
Zbytek letošního roku zasvětíme architektovi Janu Kotěrovi, respektive stavbám, které u nás v Praze 10 postavil. Mezi nejznámější patří Trmalova vila, jeho vlastní (Kotěrova) vila a Vršovická vodárna. Zajímavosti spojené nejen s těmito objekty občanům zprostředkuje také naše výstava.
Ráda jsem pomohla našemu kulturnímu a kreativnímu odvětví při projednávání v Senátu Parlamentu ČR. V Národním plánu obnovy je zachován původní návrh Ministerstva kultury ve výši 8,1 miliard, které podpoří rozvoj místní ekonomiky i kvality života v regionech! O co přesně šlo, naleznete v mém vystoupení.
Těžko se vede diskuse nad Národním plánem obnovy, když na klíčových cílech a toho jak jich dosáhneme není shoda a dokonce nejsou ani stanoveny. Přesto bych chtěla vystoupit ke komponentě 1.6 Rozvoj kultury a kreativního prostředí. Součástí témat, kterými se v Senátu zabývám je také regionální rozvoj.
„Kulturní a kreativní sektor je hnací silou k úspěšné obnově Evropy. Jako senátorka apeluji na to, aby Česká republika nezůstala pozadu a jsem pro co nejvyšší podporu kulturních a kreativních odvětví v Národním plánu obnovy.“
Pokračování textu Kulturní a kreativní sektor je hnací silou k úspěšné obnově Evropy
Vážená paní ředitelko,
navazuji tímto na naši osobní schůzku ze dne 8. 7. 2020 k záležitostem týkající se historicky významných objektů na MČ Praha 10. Dovolte mi, abych Vám touto formou ještě jednou poděkovala za milé setkání a mnoho podnětných výstupů směřující k ochraně našeho kulturního dědictví.
Pokračování textu Historicky významné objekty na Desítce – spolupráce s Národním památkovým ústavem
Vážený pane ministře Zaorálku,
dovoluji si Vás oslovit jako starostka Městské části Praha 10 a také jako senátorka. Téma, které bych s Vámi ráda probrala, si to totiž žádá. Je jím Karel Čapek.
Městská část Praha 10 je majitelem vily Karla Čapka. Je to jedna polovina dvojvily, kterou Čapek obýval spolu se svým bratrem Josefem. A je to ta část vily, kde také v roce 1939 zemřel.
Můj příspěvek do projektu deníku Lidové noviny STAROSTOVÉ PÍŠÍ NOVINY na téma: Moje oblíbená knížka v dětství a nyní v dospělosti. Leží nějaký román na vašem nočním stolku, nebo na četbu nezbývá čas? A co vy sami, píšete?
Mám štěstí, protože mým oblíbencem je Karel Čapek. A letos, jak známo, uplynulo 130 let od jeho narození. U nás v Praze 10, kde se svým bratrem žil, si ho celý rok připomínáme ve školách i v kulturních institucích. Protože si to opravdu zaslouží. Zároveň se jedná o tak výrazný fenomén české i světové kultury, že vybrat pouze jedno jeho dílo je prakticky nemožné.

Pokračování textu Čapek umí pokaždé poradit i pobavit. I dnes
Byla jsem ve Vršovicích na představení „Země česká, domov můj?“ v režii Pavla Kheka. Byl to krásný umělecký zážitek, za který děkuji Divadlu Mana. Zvolili důležité téma i vynikající název inscenace.
Jestli mě na historii něco zajímá, je to souběh velkých dějin, které se mnohdy doslova valí přes velké skupiny lidí, národy a kontinenty, s tím, jak tyto dějiny prožívá osobně jednotlivec.