Proč jsem nepodpořila nový zákon o finanční kontrole

Nový zákon měl nahradit dosud platný právní předpis o finanční kontrole ve veřejné správě. Jeho ambicí bylo zjednodušení, unifikace systému řízení a kontroly veřejných financí tak, aby tento systém byl efektivní a snižoval byrokracii. Duplicity kontrol měly zmizet, nový zákon měl vycházet z principů „jednotného auditu“. I když nejsem odbornice na finanční kontrolu, z návrhu, který jsme jako senátoři dostali z Poslanecké sněmovny, bylo zřejmé, že zákon sice přináší dílčí pozitivní změny, ale rozhodně se nedá mluvit o zjednodušení, a už vůbec ne o snižování byrokracie. V důvodové zprávě předkladatel uvádí:

Stávající systém finanční kontroly podle zákona o finanční kontrole je složitý a konkrétní postupy dle prováděcí vyhlášky značně nepřehledné.

Potom, co zástupci předkladatele nedokázali uspokojiviě odpovědět na všechny výtky a dotazy senátorů, můžeme i o tomto novém zákonu tvrdit, že je složitý a značně nepřehledný. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí doporučil návrh zamítnout. Tak dopadlo i dnešní hlasování pléna Senátu: návrh byl zamítnut. Z přítomných 71 senátorů a senátorek hlasovalo 60 pro zamítnutí.

Proč zákon neuspěl?

  • Zavádí tzv. „Vrchní audit„, prováděný auditním orgánem spadajícím pod Ministerstvo financí. Ten bude kontrolovat všechna ministerstva – účelnost, hospodárnost a efektivitu jejich hospodaření. Ale kde je rušení duplicit? Každý ministr už svůj audit má. Navíc se jedná opět o posílení pravomocí a kompetencí Ministerstva financí. Taková koncentrace moci se mi vůbec nelíbí.
  • Zákon vůbec neřeší problém duplicity kontrol. Audit ministerstvem financí by nenahrazoval audit prováděný finančními úřady, interní audity, ani povinné postupy podle kontrolního řádu.
  • Zákonu nepomohla nová terminologie, kterou přináší. Obce se budou muset znovu „učit“, kdo všechno je „správce veřejného rozpočtu“ a jeho povinnosti, kdo je „schvalující pověřená osoba“nebo „schvalující orgán“.
  • Zákon se vztahuje se na obce, městské obvody, kraje, státní fondy, organizační složky státu, ale třeba také zdravotní pojišťovny, státní, obecní, krajské příspěvkové organizace nebo školské právnické osoby. Přitom není vůbec jasné, jaké benefity jednotlivým subjektům přinese.

Podle předkladatele měl zákon zároveň částečně transponovat směrnici EU o požadavcích na rozpočtové rámce členských států, podotýkám, že lhůta pro transpozici již uplynula! Bohužel tím, že Senát zákon zamítl, opět dochází k prodlužování transpoziční lhůty. Není ovšem možné přijímat špatně napsaný zákon jenom proto „že to spěchá“.

Senát je tu také od toho, aby hlídal kvalitu zákonů a případné chyby opravoval. Někdy ale zákon, ani přes veškerou snahu, opravit nelze . Je třeba jej vrátit, aby byl zpracován znovu a lépe. Tak, jak se to stalo dnes.