Státem garantované prokazování totožnosti schváleno

Dnes schválený návrh zákona o elektronické identifikaci představuje další krok k elektronizaci veřejného sektoru a rovněž ke zvýšení důvěryhodnosti elektronických transakcí prováděných prostřednictvím on-line služeb.

V praxi půjde jak o komunikaci s veřejným sektorem na dálku, tak i o pouhou žádost o výpis z některého informačního systému veřejné správy. Vedle toho otevírá možnost pro prokazování elektronické identity dalšími komerčními prostředky.

Oproti současnému stavu dojde k zakotvení jednotného obecného způsobu prokazování totožnosti a státního informačního systému garantujícího „zprostředkování“ důvěryhodné elektronické identifikace vůči základním registrům.

Pro přehlednost českého právního řádu a také pro lepší odhad dopadu na státní rozpočet by bylo bývalo transparentnější, kdyby novely týkající se elektronizace veřejného sektoru (např. o elektronických občanských průkazech či právě elektronické identifikaci) byly projednávány v jednom balíčku, na což jsem jako garanční zpravodajka při své řeči v Senátu upozornila (50:48 min):

Záznam webového přenosu z jednání v Senátu

Zákon schválilo 63 z přítomných 69 senátorů a senátorek. Návazný zákon novelizující související předpisy byl také schválen velkou většinou.

Přinese „vysokorychlostní zákon“ rychlý internet pro všechny?

Komise pro sdělovací prostředky dnes projednala návrh nového zákona, který přináší opatření ke snížení nákladů na zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací. Tento návrh konečně transponuje do českého právního řádu směrnici EU, která má za cíl stanovit určitá minimální pravidla a povinnosti platné v celé EU se záměrem usnadnit zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací a meziodvětvovou koordinaci. Tohle vše zní docela složitě, ale o co tedy v jádru jde?

Jednoduše jde o nastavení pravidel pro koordinaci stavebních prací, aby se mezi sebou jednotlivé subjekty dohodly, že když se někde provádí výkopy (například pro vodovod nebo elektrický kabel), tak aby se k tomu mohlo přidat také vedení vysokorychlostního internetu nebo aspoň přípravné chrániče pro budoucí využití.
Dále má zákon pomoci především soukromému sektoru zlevnit budování vysokorychlostního internetu tím, protože je totiž málo investorů, kteří budou budovat rychlý internet v oblasti málo obydlených vesnic či v pohraničí, že jim umožní čerpat až 14 miliard z evropských dotací.

Česká republika se zavázala *), že do roku 2020 budou mít všichni obyvatelé připojení na internet 30 Mbit/s a minimálně polovina domácnosti by měla mít 100 Mbit/s. Sice už nyní je jasné, že tento cíl splnit nestihneme, ale aspoň cestu k němu usnadníme přijetím tohoto zákona.

Jako zpravodajka tohoto zákona musím ale upozornit i na jeden nedostatek, který vnímám. V Poslanecké sněmovně byl do změny zákona o elektronických komunikacích přidán pozměňovacím návrhem paragraf 16b), který upravuje využívání rádiových kmitočtů. Nejde ani tak o obsah tohoto pozměňovacího návrhu, ale spíše o způsob, jak se do zákona dostal: nijak nesouvisí s transpozicí směrnice, chybí k němu důvodová zpráva, neprošel řádným připomínkovým řízením a dalo by se říct, že jde o tzv. „přílepek“.

Je ale opravdu nejvyšší čas, aby byl tento zákon přijat – Evropská komise už zahájila vůči ČR řízení o porušení smlouvy z důvodu zpožděné transpozice. V současné situaci se jedná o poslední krok před zahájením řízení před Evropským soudním dvorem, po kterém již dochází k uložení sankcí.

 

*) Ke splnění cílů týkajících se vysokorychlostního přístupu k internetu stanovených v Digitální agendě, když schválila materiál nazvaný „Digitální Česko v. 2.0, Cesta k digitální ekonomice“.