Osmdesáté výročí květnových a červnových událostí roku 1942

Vážení přítomní,

těší nás, že si můžeme letošní výročí konce 2. světové války připomenout právě zde, ve Strašnicích, jednak u Sokolovny v Saratovské ulici, jednak zde v Kralické, v budově sboru Českobratrské církve evangelické.

Zavedli jsme na radnici zvyk navštívit každý rok jiné místo spojené s koncem války a hrdinstvím našich lidí. I místa málo známá, málo frekventovaná.

Letos je velké, osmdesáté výročí květnových a červnových událostí roku 1942. Letos si též díky usnesení našeho Parlamentu 27. května poprvé připomeneme Den národního vzdoru. Vrcholný čin našeho domácího i západního odboje – odstranění tyrana Reinharda Heydricha – byl potrestán v červnu 1942 likvidací dvou obcí, Lidic a Ležáků, a 22. října 1942 pak masovou popravou dvou set šedesáti dvou spolupracovníků parašutistů v koncentračním táboře Mauthausen.

Chceme si spolu s vámi právě zde a v tomto výročním roce připomenout jednoho z velkých a pozapomenutých hrdinů našeho odboje, pana Miroslava Vojtěchovského. Evangelického křesťana, skauta, sokola, člověka podnikavého a věrného vlasti.

Zhruba 10 minut pěšky odsud, za dnešním areálem Gutovka, naproti někdejší malé strašnické „staré škole“ (dnes budova Policie ČR) stál před 80 lety statek rodiny Vojtěchovských. Z něho se v zimě a na jaře 1942 vysílaly zprávy do Londýna. Zde nějakou dobu pobývali parašutisté Gabčík, Kubiš a Valčík a několikrát zde byl i štábní kapitán Václav Morávek, jeden z tří králů. Miroslav Vojtěchovský byl za svou odbojovou činnost, spojenou s vysíláním zpráv do Londýna, zatčen a 30. června 1942 v Kobylisích ve věku 36 let popraven.

Sílu k tomu, aby dělal to, co dělal, sbíral jistě i tady v Kralické ulici. Čest jeho památce! Poděkování a vděčnost konkrétním hrdinům, kteří bojovali za naši svobodu.

Osobnost Miroslava Vojtěchovského si zasluhuje větší pozornost. Aktivní občan první republiky, podnikatel, sportovec, skaut, křesťan a jeden z hlavních sponzorů a hybatelů výstavby tohoto kostela a zázemí sboru. Dlužno poznamenat, že kostel byl vystavěn v civilním stylu, ostatně jak to bylo napříč konfesemi v tu dobu běžné. Chceme vyzvat vaše společenství, aby se pokusilo pátrat hlouběji po jeho stopách, jeho odkaz si zasluhuje jmenovité zdůraznění.

Projev k uctění památky španělských a francouzských občanů popravených v pobočkách koncentračního tábora Flossenbürg v Hradištku u Štěchovic a Vrchotových Janovicích

Vážení rodinní příslušníci, vážený zástupci ambasád, vážený pane řediteli památníků Flossenbürg, vážení představitelé pražských samospráv, vážené dámy a pánové,

stojíme u památníku s názvem Smutné jaro, díla českého sochaře Josefa Wagnera z roku 1942. Bronzová socha mladé dívky připomíná tisíce obětí druhé světové války. Připomíná památku nejen hrdinů odboje, ale všech lidí, kteří na našem okupovaném území zemřeli v důsledku zvěrstev tehdejšího nacistického režimu.

Pokračování textu Projev k uctění památky španělských a francouzských občanů popravených v pobočkách koncentračního tábora Flossenbürg v Hradištku u Štěchovic a Vrchotových Janovicích

Havlovský poesiomat

Vážení přítomní,

Oblíbeným výrazem prezidenta a dramatika Václava Havla bylo slovo paradox.

A paradoxem je nepochybně i umístění poeziomatu na hřbitov.

Poeziomat – MLUVÍCÍ ROURA – se rozezní tam, kde dominantním jevem je ticho. Rozezní se, aby inspirovala, rozezní se, aby nerušila, ale dala směr.

Po Malvazinkách s texty Jana Nerudy, Mejly Hlavsy nebo Ladislava Klímy otevíráme poeziomat tady na Vinohradském hřbitově s poselstvím Václava Havla a slovy Jiřího Šlitra, Jaroslava Foglara či Petra Nováka.

Ale zpět k paradoxům.

Pokračování textu Havlovský poesiomat

Československá obec legionářská ocenila zástupce MČ Praha 10

 

Československá obec legionářská ocenila zástupce desáté městské části, kteří se aktivně podíleli na rekonstrukci pomníku legionáře v zahradě Nové strašnické školy. Slavnostní akt proběhl u tohoto pomníku ve čtvrtek 11. listopadu, na Den válečných veteránů.

Pokračování textu Československá obec legionářská ocenila zástupce MČ Praha 10

Uctění památky Vasyla Makucha

Vážení přítomní,

setkáváme se na tomto místě někteří už potřetí.

Důvod naší přítomnosti zde je stále stejný.

Chceme si připomenout oběť života jedenačtyřicetiletého Vasyla Makucha, který se 5. listopadu 1968 stal v Kyjevě živou pochodní pro svobodu ukrajinského národa. Podle věrohodných svědectví zněla jedna z vět, kterou Vasyl Makuch vykřikl: „PRYČ S OKUPANTY ČESKOSLOVENSKA!“

Pokračování textu Uctění památky Vasyla Makucha

Připomínka obětí nacismu

I letos jsem v areálu strašnického krematoria za

Senát Parlamentu ČR připomněla oběti nacismu.
Buďme vděční těm, kteří z lásky k druhým a z lásky k naší vlasti položili za svobodu budoucích generací svůj život. Jejich památka nás zavazuje, abychom hájili svobodu a demokracii a abychom se snažili společnost spojovat, ne rozdělovat.

Pokračování textu Připomínka obětí nacismu

Zachovat své čestné lidské jméno

  • Byla jsem se dnes poklonit památce Milady Horákové. Na místě, kam se za ní už nechodí: u nás na Desítce, v urnovém háji strašnického krematoria. Pamětní desku Miladě Horákové zde na společném pohřebišti nechala odhalit Konfederace politických vězňů na počátku 90. let. Její symbolický hrob poblíž baziliky sv. Petra a Pavla na Vyšehradě vznikl až později.

Chtěla jsem být sama a přemýšlet o ní. O jejím životě, o justiční vraždě spáchané před 70 lety. 

Pokračování textu Zachovat své čestné lidské jméno

Nestrpět porobu. Ani dnes

Seriál historika Jindřicha Marka k výročí Pražského povstání klade důraz na naše vlastní, často pozapomenuté hrdiny. Ano, Květnové povstání bylo opravdu významným, dobře zorganizovaným projevem vůle našich občanů zbavit se nacistického moru i za cenu vlastního života. Téměř okamžitě po tomto vzepětí ale do hry vstupuje geopolitické vměšování Rusů. Jeho následky řešíme dosud – naposledy my v zahraničním výboru Senátu.

Pokračování textu Nestrpět porobu. Ani dnes