Havlovský poesiomat

Vážení přítomní,

Oblíbeným výrazem prezidenta a dramatika Václava Havla bylo slovo paradox.

A paradoxem je nepochybně i umístění poeziomatu na hřbitov.

Poeziomat – MLUVÍCÍ ROURA – se rozezní tam, kde dominantním jevem je ticho. Rozezní se, aby inspirovala, rozezní se, aby nerušila, ale dala směr.

Po Malvazinkách s texty Jana Nerudy, Mejly Hlavsy nebo Ladislava Klímy otevíráme poeziomat tady na Vinohradském hřbitově s poselstvím Václava Havla a slovy Jiřího Šlitra, Jaroslava Foglara či Petra Nováka.

Ale zpět k paradoxům.

Hřbitov je paradox paradoxů. Živí přicházejí tam, kde leží mrtví. Soustředěné vzpomínky na naše blízké se zde prolínají s opuštěností starých hrobů a s tmou, kterou jen tu a tam rozeženou planoucí svíčky.

Majestát smrti by nás měl, jak tu stojíme, přivádět k pokoře a k pochopení, že lidský osud je křehký, a protože je křehký, zasluhuje si naši péči.

Jako starostka, jako žena Renata sem k hrobce rodiny Havlových chodívám pravidelně. Chodím sem sama, vodím sem návštěvy.

Je to – PARADOXNĚ – místo, odkud si při vzpomínce na Václava Havla odnášíme „ranec“ energie, inspirace, síly do dalších dní.

Havel byl muž naděje, kromobyčejně pozorný k lidem kolem sebe, muž, který posiloval naši odvahu. A muž laskavý.

Celé to pro mě kromě slov vyjadřuje i snímek Pavla Štechy, kde Václav Havel naslouchá poselství anděla namalovaného starým Mistrem Theodorikem.

Václav Havel naslouchá. Naslouchejme i my.

Děkuji za pozornost.

Renata Chmelová

Uctění památky Vasyla Makucha

Vážení přítomní,

setkáváme se na tomto místě někteří už potřetí.

Důvod naší přítomnosti zde je stále stejný.

Chceme si připomenout oběť života jedenačtyřicetiletého Vasyla Makucha, který se 5. listopadu 1968 stal v Kyjevě živou pochodní pro svobodu ukrajinského národa. Podle věrohodných svědectví zněla jedna z vět, kterou Vasyl Makuch vykřikl: „PRYČ S OKUPANTY ČESKOSLOVENSKA!“

Pokračování textu Uctění památky Vasyla Makucha

Připomínka obětí nacismu

I letos jsem v areálu strašnického krematoria za

Senát Parlamentu ČR připomněla oběti nacismu.
Buďme vděční těm, kteří z lásky k druhým a z lásky k naší vlasti položili za svobodu budoucích generací svůj život. Jejich památka nás zavazuje, abychom hájili svobodu a demokracii a abychom se snažili společnost spojovat, ne rozdělovat.

Pokračování textu Připomínka obětí nacismu

Zachovat své čestné lidské jméno

  • Byla jsem se dnes poklonit památce Milady Horákové. Na místě, kam se za ní už nechodí: u nás na Desítce, v urnovém háji strašnického krematoria. Pamětní desku Miladě Horákové zde na společném pohřebišti nechala odhalit Konfederace politických vězňů na počátku 90. let. Její symbolický hrob poblíž baziliky sv. Petra a Pavla na Vyšehradě vznikl až později.

Chtěla jsem být sama a přemýšlet o ní. O jejím životě, o justiční vraždě spáchané před 70 lety. 

Pokračování textu Zachovat své čestné lidské jméno

Nestrpět porobu. Ani dnes

Seriál historika Jindřicha Marka k výročí Pražského povstání klade důraz na naše vlastní, často pozapomenuté hrdiny. Ano, Květnové povstání bylo opravdu významným, dobře zorganizovaným projevem vůle našich občanů zbavit se nacistického moru i za cenu vlastního života. Téměř okamžitě po tomto vzepětí ale do hry vstupuje geopolitické vměšování Rusů. Jeho následky řešíme dosud – naposledy my v zahraničním výboru Senátu.

Pokračování textu Nestrpět porobu. Ani dnes

Projev k výročí 30 let svobody – Dům Barikádníků Praha 10

[Komponovaný večer žáků ZŠ Brigádníků, kteří rekonstruovali pochod studentů z Albertova na Národní a strašnických Sokolů připomínající jejich odkaz. Moc si vážím, že jsem tento večer mohla zahájit… ]

 

Milí studenti, vážení rodiče!

Děkuji Vám ze srdce za Vaše pozvání.

Je to pro mě velká čest a přiznám se, že mluvit tady v „Barikádě“ o 17. listopadu 89 je pro mě podstatně obtížnější úkol než mít řeč jinde a jindy, třeba v Senátu.

Pro nás starší je 17. listopad 1989 naprosto klíčovým životním okamžikem.

Pokračování textu Projev k výročí 30 let svobody – Dům Barikádníků Praha 10

Projev při uctění památky Vasyla Makucha

Vážení přítomní,

setkáváme se po roce znovu u Makuchovy lávky, kterou jsme loni slavnostně otevřeli. Chceme si opět s úctou připomenout jednu konkrétní oběť lidského života a připomenout důvody, pro které Vasyl Makuch položil svůj život.

Pokračování textu Projev při uctění památky Vasyla Makucha