Ke svobodě patří odpovědnost a ke kouření na veřejnosti patří pokud možno úplný ohled na zdraví druhého člověka

Podrobná diskuse o úplném zákazu kouření v restauracích, barech a kavárnách probíhá v českém Parlamentu přes 10 let. Tytéž argumenty – pro i proti – se neustále opakují. V jiných evropských zemích, třeba v Rakousku a Bulharsku, se zákony mění. A to směrem k větší ochraně před škodlivými účinky kouření.
Tam, kde proběhla tato podstatná změna, se téměř okamžitě zlepšil zdravotní stav významné části občanů.
Zákaz kouření v restauracích rovná se lepší zdraví obyvatel.
Rovná se nižší výdaje na zdravotnictví.
Rovná se možnost dávat peníze ze zdravotního pojištění jinam než do odstraňování následků kouření.

Zákon, který platí dnes, vešel v účinnost 1. ledna 2006. Předtím jsme zde měli normu z roku 1989. Změny tedy přicházejí postupně, jak se říká po zralé úvaze. Poprvé po sedmnácti a teď po jedenácti letech. Změny mají racionální jádro. Zastánci zákazu kouření v restauracích si váží svobody jednotlivce a soukromého podnikání. Ke svobodě patří odpovědnost a ke kouření na veřejnosti patří pokud možno úplný ohled na zdraví druhého člověka.

Zákaz kouření v restauracích je jasné, srozumitelné pravidlo. Pravidlo, které chrání zdraví nekuřáků. Pravidlo, které chrání lidi, kteří v tomto sektoru pracují. Pravidlo, které má jistě i nepřímý, výchovný dopad. Tento jasně vymezený a omezený zákaz odradí mnohé od toho, aby si velmi jednoduše zapálili. Odradí mladé, začínající kuřáky. Odradí ty, kdo kouření považují za svůj zlozvyk, ale snadno se v zakouřeném podniku vracejí do starých kolejí.

Odpůrci nového návrhu zákona upozorňují na investice podnikatelů do stavebně oddělených prostor. Argumentuje se nestabilitou podnikatelského prostředí. Obraťme prosím tuto argumentaci.
Není stabilita podnikatelského prostředí argumentem právě pro úplný zákaz kouření v restauracích? Pokud znova schválíme výjimky pro stavebně oddělené prostory, zavedeme tím složitý systém norem, předpisů, následných kontrol, sankcí, vymáhání sankcí, rozdílné interpretace, problémy s prosazováním i dodržováním předpisů atd. atd.

Výsledkem bude jen nižší ochrana zdraví a vysoká pravděpodobnost, že my zde a kolegové ve Sněmovní budeme za pár let opět projednávat úplný zákaz kouření.
Na první pohled to zní paradoxně, ale úplný zákaz kouření v restauracích znamená v delší časové perspektivě jistotu podnikatelského prostředí.

Hlavním argumentem pro zákaz kouření v restauracích jsou zdraví a ekonomické důvody.
Zákaz kouření na pracovištích, v restauracích a barech vedl v jiných zemích prokazatelně ke snížení počtu vážných respiračních a kardiovaskulárních onemocnění. Neexistuje na to 1 studie, ale hned 47 studií. Téměř z roku na rok méně infarktů a větší komfort pro astmatiky. Znatelně menší počet onemocnění dýchacích cest.
Z ekonomického pohledu: výzkumy nám říkají, že kouření se v ČR podílí na celkové roční úmrtnosti 15 až 17 procenty. Jistě: stát na spotřební dani z alkoholu a tabákových výrobků vybere ročně kolem 50 miliard korun. Ale tato omračující částka se z naší pomyslné společné kapsy obratem vysype na léčbu nemocí souvisejících s kouřením.
Kouření prokazatelně snižuje kvalitu života a je příčinou mnoha předčasných úmrtí.

Zkušenosti z jiných zemí říkají, že bezprostředně po zavedení zákazu kouření v restauracích v řádu jednotek procent tržby poklesnou, ale brzy se naopak zvýší. Neexistují tvrdá data svědčící o tom, že zákaz kouření v restauracích by měl negativní dopad na pohostinský sektor v zemích, kde byl zaveden (Itálie, Norsko, USA atd.).

Na závěr několik čísel: 62 % našich občanů dlouhodobě vadí kouření v restauracích, hospodách, kavárnách a barech (podle výzkumu Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a výzkumné agentury Ipsos).
Zákaz kouření v restauracích si přeje 78 % Čechů.
Vedle 67 % občasných a 79 % příležitostných kuřáků by zákaz uvítalo i 39 % každodenních kuřáků.

Prosím, nestůjme tomuto zákonu v cestě. Děkuji.

Česká hospoda zase věc veřejná!

Do Senátu dorazil zákon o cigaretách, hospodách a lahvích alkoholu. Zákon-symbol. Dokonce ani web ministerstva zdravotnictví ho nenazývá „zákonem o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek“, ale zkratkovitě zákonem protikuřáckým. Slyšíte? Jako by šlo o zákon, jehož obětí se stávají kuřáci…
Zákon se týká nejen kouření, ale i podávání alkoholických nápojů. Je kolem něj velké haló, ale přináší v podstatě jen dvě novinky. 1) Nekouření v restauracích. 2) Neprodávání alkoholických nápojů v automatech. Pro mě osobně je podstatné nejen to, KDE lze kouřit, ale také PŘED KÝM lze kouřit bez toho, že bych škodila jeho zdraví.

Zákaz kouření v restauracích vzbuzuje vášně. Jeho odpůrci zdůrazňují svobodu kouřit. Méně hlasitě i ekonomické dopady – přesvědčivá data a prognózy o menším zisku či zániku hospod totiž neexistují. Odpůrci nového zákona hájí kuřáky (a tabákové firmy) – ale rádi by také jako prémii získali i status obránců našich starých dobrých zakouřených hospůdek.
I já chodím do hospod ráda. Česká hospoda odjakživa byla, je a doufám i zůstane tím, čemu se trochu nadneseně říká „přirozená společenská instituce“. Pro mě osobně to nikdy nebyl soukromý prostor („můj hrad“), ale ta nejdokonalejší sociální síť. Dávno před zrozením Facebooku, Twitteru, Instagramu a dalších vymožeností našeho věku.

Současný zákon rozšiřuje na české hospody pravidlo, které dnes úplně samozřejmě platí v kinech, školách, vlacích a nemocnicích. Kouření se nikomu nezakazuje. Připouští se tam, kde nikoho třetího zdravotně neohrožuje. A to je všechno.
Ten, kdo si chce zakouřit, na chvíli poodejde. Ostatní na něj počkají. Mám v těchto věcech raději fakta než symboly. Kouřem načichlé svetry a dokola prané zimní bundy dětí i dospělých mě vždy otravovaly, ale dají se přežít. Daleko důležitější je, že v zemích, kde se v hospodách nekouří, je méně infarktů, méně záchvatů astmatiků, méně rakoviny plic. Méně začínajících kuřáků a více těch, kdo s kouřením neúspěšně bojovali – až do chvíle, kdy to už v hospodách nebylo možné.
Je to zákon ekonomicky výhodný a nikoho dramaticky neomezuje. Máme hodně solidární zdravotnictví, a léčba nezdravých závislostí nás tak všechny vyjde na mnohem víc než to, co z cigaret a alkoholu vybereme na daních. Čili můžeme ušetřit slušné peníze na zákrocích, jimž se můžeme jen při troše dobré vůle vyhnout.
Jistě, stejně jako u každé jiné změny, i tato bude pro ty, kdo budou muset s cigaretou ven, zpočátku nepříjemná. Ale přežijí ji.
U alkoholu se mění v podstatě jediné: nebudeme si smět koupit alkohol v automatu. Dál si můžeme koupit pivo a víno na fotbalu či jiné sportovní události. Dál si můžeme dopřát pivo a víno na zábavách, společenských akcích, farmářských trzích, v dálkových vlacích i jinde.

Zdá se, že by zákonu prospěla jedna oprava. V paragrafu 11, odst. 6, dnes stojí tato slova:

„Zakazuje se prodávat nebo podávat alkoholický nápoj osobě, o níž lze důvodně předpokládat, že alkoholický nápoj vzápětí požije a následně bude vykonávat činnost, při níž by vzhledem k předchozímu požití alkoholického nápoje mohla ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek.“

Možná, že by hostinští měli méně vrásek na čele, kdyby se přijal pozměňovací návrh, který by jejich odpovědnost určil o něco jasněji:

„Zakazuje se prodávat alkoholický nápoj osobě, která je zjevně pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky a je ve stavu, v němž ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek.“

A poslední poznámka. Nejsem zrovna pyšná, že mladí lidé (ti, kdo se narodili v tomto století) jsou v mezinárodním srovnání přeborníky v pití a v závislosti na alkoholu. To stojí za hlubší debatu i za koordinované úsilí státu, samospráv, lékařů i aktivních spolků. Srandičky a vtípky, které kolem toho slýchám, za moc povedené nepovažuji.