Přeskočit na obsah

Zpět na hlavní stránku

Vyhledávání

Štítky

autismus bezpečnost bydlení Čapek150 Covid-19 dobrovolníci doplatek na bydlení dýchám pro desítku energetický výbor fórum pražských senátorů GDPR hazard IT Koalice VLASTA Kotěra130 kouření kultura média Milada Horáková nová radnice ocenění paliativní péče památkový zákon pieta podcast Praha 10 prezident příspěvek na bydlení projev proslov protikorupční ředitelka rodina rozpočet Senát senátorka školství sociální služby starostka starostové starostové píší stavební zákon svo svoboda terorismus Trojmezí Ukrajina úřad práce Ústava ústavní stížnost úvodní slovo územní plán volby vraky zastupitelka zdraví životní prostředí zpravodajka zákona

RSS

Projev k stému výročí vítězství v bitvě u Zborova

Vážení přítomní,

připomínat si sté výročí vítězství Československé střelecké brigády v bitvě u Zborova není jenom symbolickým oprašováním výročí. Není jenom pietou. Je to výročí živé a velmi aktuální.

Bitva u Zborova na dnešní Ukrajině nebyla v rámci 1. světové války velkou bitvou. Byla ale důležitá pro nás, pro naši státnost, pro naši samostatnost po roce 1918. Vítězná bitva umožnila formování dalších československých jednotek v Rusku. Na konci roku 1917 činil počet našich bojeschopných vojáků třicet osm a půl tisíce mužů. To je impozantní číslo i ve srovnání se stavem naší dnešní armády!

Touto vítěznou bitvou si naši vojáci i jejich vedení zjednali respekt u tehdejších ruských i evropských politiků. Vítězná bitva znamenala posílení autority našeho budoucího prezidenta Masaryka.

Masaryk napsal, že do Zborova plnili naši muži vesměs výzvědné úkoly. A v zásadě až u Zborova vystoupili jako bojující jednotka. Můžeme konstatovat, že Zborov je jakýsi předěl a most k naší plné samostatnosti.

Neboť k plné státní samostatnosti patří plnokrevná a bojeschopná armáda. Nezapomínejme na to dnes, kdy se z úst různých – i velice významných! – politiků dozvídáme, že budovat vlastní silnou armádu, schopnou zajistit mír na našem území, vlastně není tolik třeba. Kdy se zpochybňuje bezpečnostní zakotvení naší republiky v Severoatlantickém obranném společenství. Kdy se stále více dopřává sluchu dědicům sovětského vidění mezinárodní politiky a jejich sluhům mezi námi zprava i zleva.

Je na místě si připomenout, že českoslovenští legionáři měli vůči ruským bolševikům nedůvěru, a to od samotného počátku. Je na místě si s úctou připomenout jejich ruskou anabázi a impozantní vojenské úspěchy. Je na místě si právě tady a teď připomenout statečnost legionářů v druhé světové válce i po ní, tváří v tvář komunistické totalitě. Mám velký respekt k těm, kdo odkaz československých legií uchovávali v naší národní paměti. Byli to praví vlastenci, protože legionáře neměli rádi a zlehčovali jak nacisté, tak komunisté.

Přicházím z Prahy 10 a ta má svůj zborovský pomník na frekventovaném místě – u staré strašnické školy. Dosud byl pomník zanedbáván a opomíjen, ale doufám, že až bude škola opravena a bude sloužit našim dětem, bude znovu připomínán i Zborov. Je na co být hrdý.

V měnící se Evropě a v měnícím se světě je naším společným úkolem postavit naši bezpečnost na pevných základech. Legionáři ukazují, že se to neobejde bez našeho vlastního nasazení, bez naší vlastní statečnosti, bez našeho zájmu o armádu a bez toho, čemu Ferdinand Peroutka říkal „budování státu“.

S touto inspirací prosím odsud také odcházejme.