Projev k stému výročí vítězství v bitvě u Zborova

Vážení přítomní,

připomínat si sté výročí vítězství Československé střelecké brigády v bitvě u Zborova není jenom symbolickým oprašováním výročí. Není jenom pietou. Je to výročí živé a velmi aktuální.

Bitva u Zborova na dnešní Ukrajině nebyla v rámci 1. světové války velkou bitvou. Byla ale důležitá pro nás, pro naši státnost, pro naši samostatnost po roce 1918. Vítězná bitva umožnila formování dalších československých jednotek v Rusku. Na konci roku 1917 činil počet našich bojeschopných vojáků třicet osm a půl tisíce mužů. To je impozantní číslo i ve srovnání se stavem naší dnešní armády!

Touto vítěznou bitvou si naši vojáci i jejich vedení zjednali respekt u tehdejších ruských i evropských politiků. Vítězná bitva znamenala posílení autority našeho budoucího prezidenta Masaryka.

Masaryk napsal, že do Zborova plnili naši muži vesměs výzvědné úkoly. A v zásadě až u Zborova vystoupili jako bojující jednotka. Můžeme konstatovat, že Zborov je jakýsi předěl a most k naší plné samostatnosti.

Neboť k plné státní samostatnosti patří plnokrevná a bojeschopná armáda. Nezapomínejme na to dnes, kdy se z úst různých – i velice významných! – politiků dozvídáme, že budovat vlastní silnou armádu, schopnou zajistit mír na našem území, vlastně není tolik třeba. Kdy se zpochybňuje bezpečnostní zakotvení naší republiky v Severoatlantickém obranném společenství. Kdy se stále více dopřává sluchu dědicům sovětského vidění mezinárodní politiky a jejich sluhům mezi námi zprava i zleva.

Je na místě si připomenout, že českoslovenští legionáři měli vůči ruským bolševikům nedůvěru, a to od samotného počátku. Je na místě si s úctou připomenout jejich ruskou anabázi a impozantní vojenské úspěchy. Je na místě si právě tady a teď připomenout statečnost legionářů v druhé světové válce i po ní, tváří v tvář komunistické totalitě. Mám velký respekt k těm, kdo odkaz československých legií uchovávali v naší národní paměti. Byli to praví vlastenci, protože legionáře neměli rádi a zlehčovali jak nacisté, tak komunisté.

Přicházím z Prahy 10 a ta má svůj zborovský pomník na frekventovaném místě – u staré strašnické školy. Dosud byl pomník zanedbáván a opomíjen, ale doufám, že až bude škola opravena a bude sloužit našim dětem, bude znovu připomínán i Zborov. Je na co být hrdý.

V měnící se Evropě a v měnícím se světě je naším společným úkolem postavit naši bezpečnost na pevných základech. Legionáři ukazují, že se to neobejde bez našeho vlastního nasazení, bez naší vlastní statečnosti, bez našeho zájmu o armádu a bez toho, čemu Ferdinand Peroutka říkal „budování státu“.

S touto inspirací prosím odsud také odcházejme.