Slepice nepatří do klece

Za dobu, co je novela zákona na ochranu zvířat proti týrání u nás v Senátu, jsme všichni dostali spoustu výzev od lidí, abychom zákaz klecových chovů schválili bez dalších zásahů a odkladů. Každý z nás jsme za tu dobu zaznamenali spoustu argumentů pro, ale i argumentů proti, resp. rizika, která by tato novela mohla přinést – ohrožení soběstačnosti vlastní produkce vajec, přesun chovů za hranice atd.

Víte, když jsem nad těmi všemi argumenty přemýšlela, vzpomněla jsem si samozřejmě na to, když jsme tady před třemi roky, v roce 2017, schvalovali zákaz kožešinových farem. Tehdy jsme řešili, zda a jak moc zasahuje takový zákaz do práva na svobodné podnikání, jak správně určit odpovídající kompenzace, ale také jsme se shodli na tom, že zkrátka současná doba a posun v myšlení naší společnosti, si od nás zákonodárců vyžaduje něco víc.

Žijeme v Evropě, nejvyspělejším kontinentu celé planety. Česká republika je moderní, vyspělý stát, jehož občané si čím dál víc uvědomují následky svých každodenních rozhodnutí na své okolí – co jedí, co nosí za oblečení, jaký způsob dopravy volí, ale i jaká vajíčka v obchodě kupují.

Číslice “3” na začátku číselného kódu na každém vajíčku v sobě zahrnuje celý život té jedné dané slepice, z níž toto vajíčko vzešlo. Celý její život prožitý v těsné kleci na drátěné podlaze. Život prožitý ve stresu a zřejmě i bolesti. Bez vidiny denního světla, bez možnosti přirozeného pohybu, protažení křídel, pohrabání si, popelení atd. – 4 miliony slepic v takovýchto podmínkách.

Omezení klecového chovu má v Česku velkou podporu veřejnosti – podle letošního průzkumu agentury PPM Factum ho podporuje 78 % lidí. To je pro mě jasným důkazem, že Češi jsou si vědomi, že takovéto zacházení s živými tvory v tak velkém měřítku, už prostě nemá v moderní vyspělé zemi jako je ČR své místo.

Každý zastánce i odpůrce nějaké ideje si vždy najde své důvody, proč je právě jeho názor správný. Argumentů v tomto případě máme všichni celou řadu. Já se ale tady hodlám řídit svým vlastním svědomím a životním postojem. Zákaz klecového chovu rozhodně podpořím. Údajně každý z nás sníme za rok průměrně asi 250 vajec. Jestli ten tzv. welfare živých slepic má stát ročně jen jednu stokorunu každého z nás navíc, tak to určitě stojí za to. 

Ráda bych se teď věnovala pozměňujícím návrhům, které jsme k této novele obdrželi a které v podstatě reagují na různé obavy, které se s touto novelou pojí.

Tou nejzásadnější obavou je, že v nově nastavených podmínkách chovu výrazně klesne soběstačnost ČR v produkci vajec a následně  se budou dovážet klecová ze zahraničí. Druhou velkou obavou je, že čeští drůbežáři budou zákazem klecového chovu poškození a proto je potřeba je finančně podpořit.

Rozumím těmto obavám. A proto bych vám ráda předložila argumenty, že je to možné zvládnout. Že ČR může být zase o krůček modernější a vyspělý stát. 

Veřejně je k dispozici  ANALÝZA EKONOMICKÝCH DOPADŮ LEGISLATIVNÍHO ZÁKAZU VYUŽÍVÁNÍ KLECOVÉHO CHOVU SLEPIC NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY, kterou zpracoval doc. Ondřej Částek z Masarykovy univerzity z katedry hospodářského podnikání a Institutu pro udržitelnost podnikání, kde se uvádí:

  • V České republice se v současné době chová zhruba 5 milionů nosnic v komerčních chovech, z toho 77 % v takzvaných obohacených klecových systémech.
  • Ve srovnání s EU Česká republika zaostává v procentuálním zastoupení alternativních systémů produkce vajec (23 % vs. 50 %). Německo, Švédsko, Rakousko, Dánsko a Nizozemsko zaznamenávají podíl klecových chovů pod 20 %, přičemž domácí produkci vajec a míru soběstačnosti těchto zemí tato struktura negativně nezasáhla, naopak, většina z těchto zemí zaznamenává růst své produkce.
  • Z důvodu korporátních závazků v ČR budou muset čeští producenti přeměnit minimálně 60 % své klecové produkce na bezklecovou do roku 2025. Případný legislativní zákaz tak funkčně ovlivní maximálně 40 % současné klecové produkce neboli 31 % celkové komerční produkce vajec v tuzemsku.
  • Odhadované náklady na přestavbu veškerých klecových chovů na bezklecové se pohybují v intervalu 3,1 až 4,6 miliardy korun, což je o 1,5 až 2,3 miliardy více, než by čeští producenti kolem roku 2027 museli investovat do obnovy stávajících klecí. Návratnost této investice zajistí zvýšení prodejní ceny vejce o 20-40 haléřů.
  • Přímé dopady legislativního zákazu od roku 2027, tedy celkovou výši nákladů, které producentům vzniknou navíc oproti variantě jeho nepřijetí (s ohledem na výše zmíněné závazky a nezbytnou obnovu zbývajících klecí), odhadujeme v intervalu 600 až 950 milionů korun.
  • Výrobní náklady na jedno vejce z halového neklecového chovu jsou pouze o 20-40 haléřů vyšší než u současných klecových chovů, a to při započítání výše uvedených investičních nákladů. K případnému zvýšení cen pro koncového spotřebitele o více než 40 haléřů není ekonomický důvod.
  • Ačkoli pravidla pro dotační programy po roce 2021 stále nejsou finalizována, dá se předpokládat, že firmy budou moci na tranzici čerpat dotační prostředky, které budou kombinovat zdroje z fondů EU a státního rozpočtu.
  • Lze očekávat, že na přestavbu chovů na bezklecové budou čeští producenti hledat dotační podporu výrazně snáze než v případě prosté obnovy klecových technologií po konci životnosti. Při vhodně nastavené dotační podpoře tak může být celková finanční zátěž pro české producenty fakticky totožná s variantou nedotované obnovy klecových technologií.

Závěry jsou dle mne tedy jasné.

1.) Zákazem klecového chovu nedošlo v jiných zemích ke snížení vlastní produkce vajec, ale dokonce např. v Rakousku došlo k jejímu nárůstu (ke dni zákazu klecového chovu bylo soběstačné 75 %, v roce 2019 86 %).

2.) Je třeba české drůbežáře podpořit vhodným a promyšleným nastavením dotačních programů, abychom je podpořili tento přechod zvládnout a aby tím nebyli poškozeni, ale naopak posíleni.  A k tomu máme k dispozici doprovodné usnesení, které navrhuje paní senátorka Jitka Seitlová a já pro něj budu hlasovat. Kompenzace po vzoru kožešinových farem nejsou opodstatněné, protože se nezakazuje celý obor podnikání a pro ukončení klecových chovů je stanovena dlouhá sedmiletá přechodná lhůta. Nikde v Evropě se v obdobných případech kompenzace neposkytovaly.

Z těchto důvodů považuji předložený pozměňovací návrh, který právě navrhuje jednorázový “klecový kompenzační příspěvek” jako velmi škodlivý. Škodlivý z toho důvodu, že právě nemotivuje drůbežáře přejít na volný chov, ale motivuje je chov slepic ukončit.

Jen letmým pohledem na základní parametry návrhu mám velké pochybnosti. Je v něm navržena částka 3 Kč na každý měsíc s životností 20 let, tedy se počítá s tím, že investiční náklad na jedno ustájovací místo je 720 Kč. Podle údajů od dvou hlavních prodejců technologií v ČR (Kovobel a Big Dutchman) se přitom náklad na jedno klecové ustájovací místo pohybuje mezi 320 – 450 Kč a podle dotačních pravidel Programu rozvoje venkova se za maximální uznatelný náklad technologie považuje 448 Kč. Z toho mi vyplývá, že předkládaný návrh může být až dvojnásobně předražený, nehledě k tomu, že podle výrobců technologií je životnost 15 let, nikoli 20 let.

Pro ilustraci uvádím i propočet, že když by hypoteticky všichni chovatelé slepic v klecích hned po nabytí účinnosti novely rozhodli, že je pro ně výhodnější ihned chovy skončit a žádat o kompenzace, stálo by to státní kasu zhruba 2,5 miliardy korun na nárokových příspěvcích. Už jen tato základní úvaha ukazuje, jak dramatické dopady by tento návrh mohl mít jak pro státní finance, tak pro soběstačnost ČR v produkci vajec. A proto jsem přesvědčena, že tímto způsobem nelze tak významnou změnu v zákoně přijmout.

Dále bych chtěla uvést zásadní připomínky k pozměňovacímu návrhu hospodářského výboru, který nám doporučuje navýšit kompenzace kožešinovým farmám oproti sněmovní verzi.

Poslanecká verze obsahuje kompenzace kožešinovým farmám ve výši 3000 Kč za norka a 3900 Kč za lišku, která byla stanovena v souladu s výpočty Ministerstva zemědělství a skládá se z kompenzace neodepsaného majetku, nákladů na likvidaci chovu a ročního provozního zisku. Zároveň nelze opomenout, že poslanecký návrh vychází při kalkulaci ročního zisku z tři roky starého výpočtu, který počítá s cenou kožky kolem 1200 Kč. Od té doby se průměrná aukční cena dostala zhruba na polovinu, celý kožešinový průmysl je v krizi a nyní navíc dochází k hromadné likvidaci chovů v důsledku výskytu nové mutace koronaviru, která se přenáší z norků na lidi a může ohrozit účinnost vznikající vakcíny. I to je dokladem toho, že poslanecký návrh je vůči chovatelům mimořádně vstřícný a není žádný důvod jej jakkoli navyšovat.

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *