Stanovisko senátorky Renaty Chmelové k přijetí zahrádkářského zákona
Tento týden bude Senát projednávat tzv. zahrádkářský zákon. Ve Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí jsem byla jediná ze členek a členů PRO jeho schválení. Nyní budu hlasovat stejně. Prohlášení zahrádkářské činnosti za veřejně prospěšnou totiž znamená podporu jeho přínosů pro obyvatelstvo, naše sídelní útvary a životní prostředí jako celek.
Zahrádkářská činnost má v České republice, potažmo bývalém Československu, svou spolkovou a svazovou tradici několika desetiletí. Po roce 1989 bylo zahrádkaření ovlivněno nezbytnými politickými změnami i změnami životního stylu, ale Český zahrádkářský svaz jako jednotná celostátní organizace přetrvává a působí dodnes. A má neuvěřitelných 130 tisíc členů!
Činnost prospěšná všem
O potřebnosti speciální normy upravující zahrádkářskou činnost se vedou diskuze již dlouhá léta; ostatně současný pokus přijmout příslušný zákon je již čtvrtý za takřka dvacet let. Proč je to nutné? Třeba jen proto, že “zahrádkářská činnost” doposud není nijak právně definovaná. Není vymezená jako veřejně prospěšná činnost, legislativa nemyslí na její ochranu a rozvoj. Zahrádkářské osady přitom již několik století tvoří přirozenou součástí mnoha měst. Tak jako v Německu, Rakousku, Dánsku a některých dalších evropských státech, kde ovšem zákon nechybí.
Zahrádkářství je nejen významnou spolkovou aktivitou, ale i fenoménem, který svou osadní formou přispívá ke společenskému propojování komunit a posilování mezigeneračních rodinných vztahů. Podílí se na ochraně zemědělského půdního fondu, kterého stále ubývá. Pravidelný pobyt (a pohyb) na čerstvém vzduchu prokazatelně prospívá zdraví a chrání proti nemocem. Totéž se dá říci o samopěstování vlastních plodin, jež navíc posiluje potravinovou soběstačnost. Zahrádkářská činnost podporuje diverzitu krajiny, měst a obcí – zahrádkářské osady jsou oázou druhové rozmanitosti přírody na jinak zastavěných plochách. A konečně: Práce na zahrádce rozvíjí odpovědný přístup člověka k životnímu prostředí a pěstuje ho i u těch nejmladších.
Přesto v České republice panují ohledně přijetí této normy rozporuplné názory. Někteří v ní vidí ohrožení rozvoje měst či zákon hodnotí prostě jako nadbytečný. Ani s jedním názorem nesouhlasím – a hned vám řeknu proč.
Moderní město = zelené město
Rozhodně se neztotožňuji se zjednodušenou a účelovou interpretací, že by zahrádkářský zákon mohl zastavit rozvoj měst a obcí. Ten má být především trvale udržitelný, a jestli ho něco blokuje, pak rozhodně ne zahrádkářské kolonie, ale nekoncepční rozhodování při územním plánování a důsledky s tím spojené.
“Zahrada ve městě” by naopak měla být součástí moderních obcí, má v nich totiž nezastupitelnou roli a nenahraditelné místo. “Zeleň je fenoménem urbanizovaného prostředí, který má nezastupitelnou úlohu ve všech formách sídelních struktur,” stojí v mimořádné příloze časopisu Urbanismus a územní rozvoj. Vyšla už v roce 2011 a odkazuje se na proběhlou konferenci “Zeleň ve městě – město v zeleni”. Jsme o více než deset let dál, ochrana a rozvoj zelených ploch v aglomeracích je ale přetrvávající nutností. Ne nadarmo se metropole, v nichž se to daří, touto skutečností rády chlubí a lákají na ni turisty. Stačí se podívat kousek za hranice, do Vídně. A ne nadarmo Evropská komise každoročně uděluje titul Evropské zelené město.
Zahrádkářský zákon nám může poskytnout vhodný rámec, abychom mohli ke konkrétním lokalitám přistupovat citlivě a individuálně. Kupříkladu musíme nahlížet jinak na transformační a rozvojové plochy, ve kterých je třeba vytvářet zahrady komunitní, případně jimi adekvátně a rozumně nahrazovat současné zahrádkové osady. Zelené střechy je možné využívat nejen pro zahrádkářství, ale i pro včelařství. A tak dále. Rozvoj měst musí jít zkrátka udržitelně a ruku v ruce s podporou modrozelené infrastruktury.
U nás na Desítce dobrý… Zatím
Když jsem se připravovala na projednávání zahrádkářského zákona, diskutovala jsem o něm se zástupci Českého zahrádkářského svazu i Českého svazu ochránců přírody. Bavili jsme se o celostátní i lokální úrovni.
Udělala jsem si také malou „inventuru zahrádek“ v celém senátním obvodu (většina MČ Praha 10 a sousední menší Městské části Dubeč a Štěrboholy). A momentální stav hodnotím jako poměrně uspokojivý. K úbytku výměry zahrádkářských osad by v Praze 10 mělo do budoucna dojít pouze s ohledem na transformaci velkého rozvojového území Bohdalec – Slatiny. Část zdejší zahrádkářské kolonie je však již dnes využívaná v režimu nouzových staveb a jen část plní účel zahrádkářské činnosti. Obojí bude třeba do budoucna s nájemci či případnými vlastníky uspokojivě (vy)řešit. V menších městských částech, které patří k současnému vymezení “mého” volebního obvodu, je ochrana statutu zahrádkářských osad s výjimkou malého počtu parcel zajištěná.
Situaci ovšem budu i nadále bedlivě sledovat, s ohledem na změny současného územního plánu a na běžící přípravy nového tzv. Metropolitního územního plánu.
Konečně jasná definice!
Co tím vším chci říct? Zahrádkářský zákon sám o sobě nic nevyřeší, je ovšem nezbytným nástrojem, který jasně definuje, jak důležitá je pro nás všechny zahrádkářská činnost. Jak nesmírně bolestivé a nebezpečné je nekoncepční odstraňování zahrádkových osad, které postupně, ale nenávratně, mizí z našeho okolí.
Je to nesmírně podceňovaný problém, což ostatně jasně dokazuje argument, že zákon o třech stránkách by mohl zbytečně nadměrně zatěžovat náš legislativní systém. Přitom má “pouze” jasně a stručně ukotvit zahrádkářskou činnost coby veřejně prospěšnou, po vzoru činností myslivecké či rybářské.
V legislativě tak bude sjednocené něco, co je v současné době nedostatečně popsané a roztříštěné. Jsem přesvědčena, že na legislativní systém České republiky to bude mít pozitivní vliv. Zatěžují ho úplně jiné, nesrovnatelně složitější a méně logické zákony…
Renata Chmelová
Senátorka Parlamentu ČR a místopředsedkyně Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí
Starostka MČ Praha 10