
Když jsem po loňských volbách přemýšlela, kam profesně dál, sociální služby pro mě byly jasnou volbou. V komunální i celostátní politice jsem se s nimi setkávala řadu let a vždycky mi dávalo smysl, když práce nekončí u rozhodnutí nebo dokumentu, ale má konkrétní dopad na život lidí.
Od 1. ledna jsem se stala ředitelkou nově vzniklé Diakonie Praha, která spojila dvě dosud samostatná pražská střediska. Sloučit dvě velké organizace není žádná maličkost. Čeká nás sladění týmů, služeb, procesů i způsobu fungování. A mně je od začátku jasné, že práce bude opravdu hodně.
Po letech působení v IT a veřejné správě tak přebírám odpovědnost za organizaci, která pomáhá lidem v nejrůznějších životních situacích – seniorům, lidem se zdravotním postižením, rodinám s dětmi i lidem, kteří se ocitli v krizi. Po sloučení jsme se stali největším nestátním poskytovatelem sociálních služeb v Praze.
Na nové práci mě láká právě spojení toho, co jsem se naučila při řízení lidí a organizací, s oblastí, kde je výsledek práce velmi konkrétní. Dobře fungující organizace totiž není cílem sama o sobě. Má být především oporou pro klienty a pro lidi, kteří o ně každý den pečují.
Z Prahy 10 přitom nezmizím. Zůstávám zastupitelkou za Koalici Vlasta a nově také předsedkyní Výboru pro energetický management. Energetice a tomu, jak může městská část lépe hospodařit s energiemi, se budu věnovat dál.
Jedna etapa skončila a začíná jiná. Do té nové vstupuji s respektem k tomu, co všechno se budu muset naučit, ale také s chutí využít zkušenosti, které si přináším z předchozích let.