První měsíce v sociálních službách: co mě překvapilo
Když jsem v lednu 2023 nastoupila do čela Diakonie Praha, věděla jsem, že vstupuji do prostředí, které se budu muset rychle učit. Po letech ve veřejné správě a politice jsem chtěla zůstat ve veřejně prospěšné práci a sociální služby pro mě byly přirozenou volbou.
První měsíce mi ale velmi rychle ukázaly, jak křehký systém sociálních služeb v některých ohledech je.
Jednou z prvních věcí, které jsem jako ředitelka řešila, nebyla strategie ani rozvoj služeb. Bylo to, zda budeme mít peníze na mzdy.
Sociální služby běží od 1. ledna. Klienti potřebují podporu každý den, zaměstnanci chodí do práce a organizace musí platit všechny své závazky. Přitom na začátku roku ještě poskytovatel přesně neví, jak vysokou dotaci na provoz dostane. V našem případě jsme proto museli překlenout období, kdy peníze z veřejných zdrojů ještě nebyly k dispozici.
Pro člověka, který přichází z jiného prostředí, je to těžko pochopitelné. Poskytujeme službu, kterou stát i město potřebují, ale její financování není na začátku roku jisté.
Druhá věc, která mě zasáhla ještě víc, bylo odměňování lidí v přímé péči.
Pracovníci sociálních služeb nesou obrovskou odpovědnost. Pracují ve směnách, o víkendech a svátcích, často fyzicky i psychicky velmi náročně. Přesto jejich mzdy této odpovědnosti zdaleka neodpovídají.
Práci v přímé péči jsem si sama vyzkoušela. A právě tam člověk nejlépe pochopí, že kvalita sociální služby nestojí především na směrnicích a tabulkách. Stojí na lidech, kteří každý den přicházejí za klienty, znají jejich potřeby a dokážou jim dát podporu, bezpečí i prostor pro co největší samostatnost.
Proto jsem se už krátce po nástupu začala veřejně ozývat i k tématu financování sociálních služeb a rozdílů v odměňování lidí, kteří vykonávají srovnatelnou práci u různých poskytovatelů.
Nejde přitom jen o dnešní mzdy. Česko stárne a lidí, kteří budou potřebovat podporu nebo péči, bude přibývat. Pokud chceme mít kvalitní sociální služby i za deset nebo dvacet let, musíme se ptát, kdo v nich bude pracovat a za jakých podmínek.
První měsíce v Diakonii mi tak velmi rychle ukázaly jednu věc: dobrá sociální služba potřebuje nejen profesionalitu a nasazení lidí, kteří ji poskytují. Potřebuje také stabilní prostředí, ve kterém se dá plánovat, rozvíjet služby a férově odměňovat zaměstnance.
A právě to jsem začala považovat za jednu z důležitých součástí své nové práce.