Bezpečí v péči začíná dřív, než vznikne krizová situace
Jedním z nejsilnějších zážitků z mých prvních měsíců v sociálních službách pro mě bylo školení pracovníků, kteří podporují dospělé lidi s poruchou autistického spektra a chováním náročným na péči.Sama jsem si při něm vyzkoušela některé situace, do kterých se naši pracovníci mohou při své každodenní práci dostat. A velmi rychle jsem pochopila, že bezpečná péče není především otázkou síly nebo schopnosti „zvládnout“ člověka v krizové situaci.
Začíná mnohem dřív.
Chování je také informace
Člověk s autismem, který nemůže svou potřebu nebo nepohodu jednoduše vyjádřit slovy, může komunikovat i prostřednictvím svého chování. Za náhlou změnou může být bolest, hluk, příliš mnoho podnětů, nerozumění situaci, změna známého režimu, frustrace nebo problém v komunikaci.
Proto nestačí vědět, co dělat ve chvíli, kdy už krize nastane. Potřebujeme znát konkrétního člověka: co mu pomáhá, co ho zatěžuje, jak komunikuje, jak poznáme přicházející nepohodu a jak můžeme upravit prostředí nebo naši vlastní reakci.
Současná odborná doporučení právě proto zdůrazňují funkční posouzení chování – hledání toho, co situaci předchází, co ji může spouštět a jakou potřebu se člověk svým chováním snaží naplnit. Součástí podpory mají být také úpravy prostředí, práce s komunikací a předvídatelnost.
Bezpečí klienta a bezpečí pracovníka nejsou proti sobě
V sociálních službách někdy vzniká falešné dilema: buď ochráníme klienta a jeho práva, nebo pracovníka.
Ve skutečnosti kvalitní služba musí umět obojí.
Člověk, který službu využívá, má právo na důstojnost, respekt a podporu odpovídající jeho individuálním potřebám. Zároveň má pracovník právo vědět, jak bezpečně reagovat v situaci, kdy může dojít k sebepoškození, agresi nebo jinému rizikovému jednání.
Právě proto je odborné vzdělávání pracovníků tak důležité. Nestačí jednorázové školení techniky. Potřebujeme tým, který konkrétním lidem rozumí, sdílí informace, reaguje předvídatelně a dokáže společně vyhodnocovat, co funguje a co je potřeba změnit.
MPSV dnes ostatně samo pracuje s kategorií služeb pro lidi s „chováním náročným na péči“ a počítá u nich s vyšší mírou potřebné podpory.
Dobře postavený domov nestačí
Když jsme vytvářeli nový domov pro dospělé lidi s autismem s vysokou potřebou podpory, velká pozornost přirozeně směřovala k prostoru: jak má dům vypadat, jak jej vybavit a jak vytvořit prostředí, ve kterém se bude dobře žít.
Postupně jsem ale stále víc chápala, že samotná budova je jen začátek.
Skutečný domov vytvářejí lidé, kteří v něm pracují. Jejich znalosti, zkušenosti, schopnost všímat si drobných změn, spolupracovat a zachovat klid i v náročné situaci.
A právě tady se téma kvality sociálních služeb potkává s tématem pracovních podmínek.
Nemůžeme na jedné straně požadovat vysoce odbornou, individualizovanou a bezpečnou podporu lidí s velmi komplexními potřebami a na druhé straně přehlížet, jak náročnou práci od pracovníků v přímé péči očekáváme.
Pracují ve dne i v noci, o víkendech a svátcích. Nesou odpovědnost nejen za každodenní podporu klientů, ale někdy i za velmi náročné situace, v nichž musí chránit klienta, své kolegy i sami sebe.
Kvalita péče se pozná ještě před krizí
Zkušenost ze školení mi připomněla něco, co považuji za důležité i z pohledu řízení celé organizace.
Kvalitní sociální službu nepoznáme podle toho, jak dobře dokáže zvládnout krizovou situaci.
Poznáme ji podle toho, kolika krizovým situacím dokáže díky znalosti člověka, dobrému prostředí, kvalitní komunikaci a připravenému týmu předcházet.
A když už náročná situace přijde, musí mít pracovníci znalosti a podporu, aby ji zvládli bezpečně a s respektem k člověku, o kterého pečují.
Právě v tom vidím jednu z nejnáročnějších, ale zároveň nejdůležitějších podob profesionální sociální práce.