Důstojnost nesmí záviset na tom, jak náročnou péči člověk potřebuje

8.ledna se Diakonie Praha připojuje k druhému ročníku Noci důstojnosti. Připomíná lidi s mentálním postižením, kteří jsou kvůli svým komplexním potřebám stále příliš často odkázáni na systém, který jim neumí nabídnout odpovídající podporu.

Pro mě je to téma o to bližší, že v Diakonii Praha poskytujeme služby také lidem s vysokou potřebou podpory a s chováním náročným na péči. Každý den tak vidíme, jak moc záleží na tom, v jakém prostředí člověk žije, kolik podpory má k dispozici a zda je služba skutečně postavená kolem jeho individuálních potřeb.

Noc důstojnosti vznikla také jako připomínka tragického příběhu Doroty Šandorové, která v lednu 2021 zemřela rukou pracovníka v zařízení, kde měla být v bezpečí. Její smrt není možné vnímat jen jako selhání jednotlivce. Otevřela mnohem širší otázku: jak máme nastavený systém péče o lidi, kteří potřebují velmi intenzivní a odbornou podporu.

Důstojný život není jen kvalitní služba

Když mluvíme o kvalitě sociálních služeb, nestačí kontrolovat standardy a dokumentaci. Důležité je, jak člověk skutečně žije.

Má svůj prostor? Může rozhodovat o běžných věcech? Rozumí mu lidé, kteří ho podporují? Má služba dostatek pracovníků a mají potřebné znalosti? Dokážeme předcházet situacím, ve kterých se člověk dostává do stresu a které mohou vést až k použití omezujících prostředků?

A především: může člověk žít v běžném prostředí a dostat podporu podle svých potřeb, nebo ho systém kvůli vysoké potřebě péče automaticky posouvá směrem k instituci?

Právě tyto otázky jsou podle mě jádrem celé debaty o důstojnosti.

Nestačí chtít po službách, aby byly lepší

Zkušenost z vedení sociálních služeb mě učí ještě jednu věc. Odpovědnost nelze přenést pouze na pracovníky nebo jednotlivé poskytovatele.

Pokud chceme individuální a bezpečnou podporu lidí s komplexními potřebami, musí tomu odpovídat i financování, personální kapacity, vzdělávání pracovníků a dostupnost komunitních služeb.

Právě na to upozorňuje i výzva, která bude při letošní Noci důstojnosti předána Ministerstvu práce a sociálních věcí. Mezi požadavky patří rozvoj komunitních služeb, víceleté financování, lepší podmínky pro lidi s nejvyšší potřebou podpory, rozvoj podpory pozitivního chování i lepší odměňování pracovníků v sociálních službách.

To nejsou jednotlivé technické změny. Dohromady rozhodují o tom, jestli člověk s postižením může žít důstojný život podle svých potřeb.

Důstojnost není odměna za to, že se o člověka snadno pečuje

Možná právě to považuji za nejdůležitější.

Čím složitější je něčí postižení a čím náročnější podporu potřebuje, tím větší odpovědnost máme vytvořit podmínky, ve kterých může žít bezpečně a důstojně.

Důstojnost totiž není nadstandard sociální služby. Je to základní právo každého člověka.

A kvalitu našeho systému bychom měli posuzovat především podle toho, jak dokáže podporovat právě ty, kteří jsou na něm nejvíce závislí.