Sexualita není v sociálních službách okrajové téma
O sexualitě se v některých skupinách lidí stále mluví obtížně. Týká se to seniorů, lidí s postižením a velmi často také lidí s poruchou autistického spektra.
Přitom intimita, blízkost, vztahy a sexualita jsou běžnou součástí lidského života. Nezmizí tím, že člověk potřebuje podporu druhých nebo využívá sociální službu.
Právě naopak. U lidí s autismem může být potřeba podpory v této oblasti větší.
Nestačí téma jednoduše obejít
Lidé s PAS mohou obtížněji rozpoznávat některá nepsaná společenská pravidla, hranice druhých lidí nebo význam různých sociálních situací. Potřebují proto někdy mnohem konkrétnější a srozumitelnější informace o těle, soukromí, vztazích, souhlasu nebo bezpečném chování.
NAUTIS dnes například nabízí samostatné vzdělávání zaměřené na sexualitu a vztahy u lidí s PAS s intelektovým znevýhodněním a zdůrazňuje právě respekt, bezpečí a praktickou podporu v každodenním životě.
Není tedy řešením sexualitu ignorovat s představou, že tím člověka chráníme.
Pokud lidem neposkytneme informace a prostor porozumět vlastnímu tělu, vztahům a hranicím, může to naopak zvyšovat jejich zranitelnost.
Intimita je také otázkou práv a důstojnosti
Světová zdravotnická organizace chápe sexualitu široce – zahrnuje mimo jiné intimitu, vztahy, identitu i způsob, jakým člověk svou sexualitu prožívá. Sexualita je přitom součástí života napříč věkem a sexuální zdraví souvisí také s právem na informace, soukromí, bezpečí a ochranu před násilím a diskriminací.
To je podle mě důležitý pohled i pro sociální služby.
Na jedné straně musíme chránit zranitelné lidi před zneužíváním a respektovat jejich individuální schopnost rozhodovat. Na druhé straně ale nesmíme ochranu zaměnit za zákaz intimity nebo za představu, že lidé s postižením žádné vztahové a sexuální potřeby nemají.
WHO dlouhodobě upozorňuje, že lidé s postižením mají stejné potřeby v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví jako ostatní, ale často se setkávají s nedostatkem informací a podpory.
Kvalitní služba musí umět vytvořit bezpečný prostor
Pro poskytovatele sociální služby z toho vyplývá poměrně praktická odpovědnost.
Pracovníci potřebují vědět, jak o intimních tématech mluvit, jak respektovat soukromí člověka, jak podporovat zdravé vztahy a zároveň jak rozpoznat situace, kdy může docházet k překračování hranic nebo zneužívání.
Stejně důležité je, aby se na těchto otázkách shodl celý tým a aby nebyly odkázány pouze na osobní názor konkrétního pracovníka.
Protože právě u témat sexuality se snadno stává, že do profesionální práce promítáme vlastní stud, hodnoty nebo předsudky.
Podpora samostatnosti se týká i vztahů
V sociálních službách často mluvíme o tom, že chceme podporovat co největší samostatnost člověka. Učíme lidi nakupovat, hospodařit s penězi, cestovat nebo se starat o domácnost.
Do samostatného života ale patří také schopnost rozumět vlastnímu tělu, navazovat vztahy, rozeznat vlastní i cizí hranice a vědět, co znamená souhlas.
Proto podle mě sexualita není nějakým citlivým tématem navíc, které lze řešit, až když zbude čas.
Je součástí kvality života. A právě proto má své místo i v kvalitní sociální službě.