Jaké je to pracovat pro církevní organizaci?

Tohle je otázka, kterou dostávám poměrně často.

Jako ředitelka Diakonie Praha pracuji v organizaci, která je úzce spojená s Českobratrskou církví evangelickou. Když jsem do Diakonie nastupovala, sama jsem byla zvědavá, co to bude v každodenní práci vlastně znamenat.

Postupně jsem pochopila, že církevní charakter organizace se pro mě neprojevuje především v symbolech nebo slovech. Nejvíc je vidět ve chvíli, kdy musíme rozhodnout, co je správné udělat pro konkrétního člověka.

Diakonie stojí na čtyřech hodnotách: společenství, milosrdenství, naději a fortelnosti. A právě jejich propojení mi dává velký smysl.

Milosrdenství neznamená jen být laskavý

V sociálních službách se každý den setkáváme s lidmi, kteří se ocitli v situaci, kterou sami nezvládnou. Milosrdenství pro mě znamená nezredukovat člověka na jeho problém, diagnózu nebo životní selhání.

Vidět člověka jako celek. S jeho příběhem, potřebami, možnostmi i právem rozhodovat o vlastním životě.

Zároveň ale milosrdenství samo nestačí.

Dobrý úmysl bez profesionality nestačí

Proto je pro mě velmi důležitá další hodnota Diakonie – fortelnost.

Sociální služba musí být profesionální. Musíme vědět, co děláme, proč to děláme a jak to dělat dobře. Potřebujeme vzdělané pracovníky, kvalitní procesy, dobrou organizaci práce a schopnost svou práci průběžně hodnotit a zlepšovat.

Dobrá vůle je důležitá. Klient ale potřebuje také kvalitní a bezpečnou službu.

Právě spojení lidskosti a profesionality považuji za jednu z nejsilnějších věcí, které si z prostředí Diakonie odnáším.

Společenství není jen slovo

O víkendu jsem měla možnost vystoupit na pražském konventu Českobratrské církve evangelické.

Bylo pro mě zajímavé vidět, jak silně církev za prací Diakonie stojí. Nejen institucionálně, ale i lidsky. Za našimi službami nejsou jen zaměstnanci a vedení organizace. Jsou kolem nich také sbory, dobrovolníci, dárci, rodiny klientů a další lidé, kteří chtějí pomáhat.

Právě v tom pro mě dostává slovo společenství velmi konkrétní význam.

Naděje není slib, že všechno dobře dopadne

Možná nejvíc přemýšlím nad hodnotou naděje.

V sociálních službách totiž nemůžeme vždy slíbit, že problém vyřešíme. Nemůžeme vrátit zdraví, změnit minulost nebo odstranit všechny překážky, se kterými člověk žije.

Můžeme ale hledat možnosti, co se dá změnit právě teď. Můžeme člověku pomoci získat větší samostatnost, bezpečí, podporu nebo důstojnější podmínky pro život.

Naděje pro mě proto není naivní očekávání, že všechno dobře dopadne.

Je to přesvědčení, že i v těžké situaci má smysl hledat cestu dál.

Hodnoty se poznají v rozhodování

Pracovat pro církevní organizaci pro mě neznamená mít na každou situaci jednoduchou odpověď.

Spíš mít hodnoty, ke kterým se můžeme vracet právě tehdy, když jednoduchá odpověď neexistuje.

A také vědět, že milosrdenství bez profesionality nestačí. Stejně jako profesionalita bez respektu k člověku.

Možná právě v tom pro mě dnes církevní rozměr Diakonie znamená nejvíc.