Péče nemá končit na hranici mezi zdravotním a sociálním systémem

Někdy stačí krátké setkání, aby člověku znovu připomnělo téma, které v praxi řeší každý den.

Při setkání s lidmi z Domácího hospice Mezi Břehy jsem dostala jejich papírovou lodičku. Je jednoduchým symbolem doprovázení člověka na jeho cestě – a mně připomněla, jak důležité je, aby se při péči o člověka nepotkávaly dva oddělené světy: zdravotní a sociální.

Pro člověka, který potřebuje pomoc, totiž žádná taková hranice neexistuje. Potřebuje podporu podle své konkrétní situace – někdy zdravotní, někdy sociální a velmi často obojí současně.

Jenže náš systém je stále do značné míry rozdělený. Každá oblast má vlastní pravidla, financování i odpovědnost a koordinaci pak často musí zvládat sám člověk nebo jeho rodina.

Právě tady podle mě potřebujeme změnu.

V Diakonii Praha se s tím setkáváme u seniorů, lidí s postižením i lidí s vysokou potřebou podpory. Dobrá péče proto musí stát na spolupráci sociálních pracovníků, pečovatelů, zdravotníků a dalších odborníků – podle toho, co konkrétní člověk potřebuje.

Domácí hospicová péče velmi dobře ukazuje, že to možné je. Když jednotlivé profese spolupracují a péče se organizuje kolem člověka, nikoli podle hranic jednotlivých systémů.

Právě takové modely bych chtěla dál rozvíjet i v Diakonii Praha.

Protože člověka nezajímá, pod který resort jeho potřeba právě spadá. Potřebuje, aby pomoc fungovala jako celek.