Přeskočit na obsah

Zpět na hlavní stránku

Vyhledávání

Štítky

autismus bezpečnost bydlení Čapek150 Covid-19 dobrovolníci doplatek na bydlení dýchám pro desítku energetický výbor fórum pražských senátorů GDPR hazard IT Koalice VLASTA Kotěra130 kouření kultura média Milada Horáková nová radnice ocenění paliativní péče památkový zákon pieta podcast Praha 10 prezident příspěvek na bydlení projev proslov protikorupční ředitelka rodina rozpočet Senát senátorka školství sociální služby starostka starostové starostové píší stavební zákon svo svoboda terorismus Trojmezí Ukrajina úřad práce Ústava ústavní stížnost úvodní slovo územní plán volby vraky zastupitelka zdraví životní prostředí zpravodajka zákona

RSS

Modře nasvítit Prahu pro porozumění autismu je důležité. Ale samo o sobě to nestačí.

Pokud chceme lidem s autismem a jejich rodinám skutečně pomáhat, musíme vedle osvěty umět odstranit i překážky, které brání vzniku potřebných služeb.

Právě v době, kdy si připomínáme Světový den porozumění autismu a 2. dubna se v Praze rozsvítí modře Petřínská rozhledna a Žižkovská televizní věž, považuji za důležité mluvit i o jednom velmi konkrétním problému, na který jsme v Diakonii Praha narazili.

Na vlastní náklady jsme připravili projekt rozšíření Domova se zvláštním režimem Daniela pro lidi s autismem a chováním náročným na péči. Stávajících devět míst jsme chtěli rozšířit na osmnáct – tedy stále v rozsahu malé komunitní služby.

Máme vlastní budovu. Máme projekt. Máme stavební povolení. A víme, že taková služba v Praze chybí.

Přesto jsme narazili na materiálně-technický standard sociálních služeb.

Do celkové kapacity se totiž započítávají také další pobytové služby v téže budově nebo její bezprostřední blízkosti – v našem případě týdenní stacionář a odlehčovací služba. Na papíře tak vznikne „větší zařízení“, přestože ve skutečnosti jde o oddělené služby s odlišným režimem a způsobem podpory.

Smyslu těchto pravidel rozumím. Mají zabránit návratu k velkým ústavním zařízením.

Pokud se ale používají mechanicky, mohou paradoxně zabránit rozvoji právě malých a odborně vedených služeb, které potřebujeme pro lidi s vysokou mírou podpory.

A je tu ještě jeden rozměr. Poskytovatel sociálních služeb dnes často není jen tím, kdo zajišťuje péči. Musí najít vhodný prostor, připravit investici, zaplatit projekt, získat stavební povolení a hledat financování. Velkou část odpovědnosti za vznik nové kapacity tak nese sám.

My jsme to všechno udělali. A přesto nemůžeme pokračovat.

Stát podle mě musí umět rozlišit mezi skutečným rizikem institucionalizace a promyšleným rozvojem komunitní služby, která v území prokazatelně chybí.

Protože pokud to nedokáže, neblokuje jen jednu investici.

Blokuje další místa pro konkrétní lidi s autismem a jejich rodiny.

Modré nasvícení má smysl, pokud vede k většímu porozumění. Ale porozumění se nakonec musí projevit i v tom, jestli dokážeme vytvořit služby, které lidé skutečně potřebují.

A o to budu s ministerstvem dál jednat.