Strategický plán v lednu nevypnete. A v červnu ho znovu nezapnete.

V sociálních službách začínáme každý rok s jednou zásadní nejistotou: nevíme, s jakým ročním rozpočtem budeme skutečně pracovat.

Rozhodnutí o hlavní části veřejného financování přichází až v průběhu roku. Letos jsme na zásadní část prostředků čekali dokonce do června.

Představte si, že řídíte organizaci a téměř půl roku neznáte její konečný roční rozpočet.

Můžete brzdit a čekat, až bude jasno. Nebo pokračovat a nejistotu aktivně řídit.

My jsme zvolili druhou cestu.

Ne proto, že bychom riziko neviděli. Ale protože rozvoj organizace se nedá na půl roku zastavit a potom jednoduše dohnat.

Dobře je to vidět třeba na vzdělávání zaměstnanců. Když ho v první části roku odložíte, na podzim už jen obtížně doháníte všechno, co jste nestihli – vedle běžného provozu služby.

Stejně přistupujeme i k našemu novému tříletému strategickému plánu. Od ledna jsme začali realizovat naplánované změny. Posílili jsme například IT a pracujeme na tom, aby se Diakonie Praha postupně stala bezpečně fungující digitální organizací.

To samozřejmě stojí peníze. A znamená to nést určitou míru rizika.

Ale strategii nelze zapnout až ve chvíli, kdy je financování definitivně potvrzené.

Úkolem vedení podle mě není riziku za každou cenu zabránit. Je potřeba ho znát, vyhodnocovat a vědomě rozhodovat, které riziko organizace unese a které už ne.

Právě to dnes v sociálních službách děláme i kvůli způsobu jejich financování.

Raději organizaci udržujeme v pohybu, než abychom ji každý leden zabrzdili a několik měsíců čekali, co bude.

A možná právě to nejlépe ukazuje, proč sociální služby potřebují předvídatelnější financování. Nejen kvůli výplatám a běžnému provozu, ale také proto, aby mohly své služby dlouhodobě plánovat, zlepšovat a rozvíjet.