Přeskočit na obsah

Zpět na hlavní stránku

Vyhledávání

Štítky

autismus bezpečnost bydlení Čapek150 Covid-19 dobrovolníci doplatek na bydlení dýchám pro desítku energetický výbor fórum pražských senátorů GDPR hazard IT Koalice VLASTA Kotěra130 kouření kultura média Milada Horáková nová radnice ocenění paliativní péče památkový zákon pieta podcast Praha 10 prezident příspěvek na bydlení projev proslov protikorupční ředitelka rodina rozpočet Senát senátorka školství sociální služby starostka starostové starostové píší stavební zákon svo svoboda terorismus Trojmezí Ukrajina úřad práce Ústava ústavní stížnost úvodní slovo územní plán volby vraky zastupitelka zdraví životní prostředí zpravodajka zákona

RSS

Když město sdílí energii

Města už nemusí být jen odběrateli energie. Mohou ji vyrábět, sdílet a rozhodovat, kde ji nejlépe využít.
Jsem na dovolené v mých milovaných Krušných horách a u tří větrných elektráren nedaleko Loučné mě napadlo trochu počítat. Za rok vyrobí elektřinu zhruba pro 1 000 domácností. Všechny větrné elektrárny na české straně Krušných hor pak vyrobí více elektřiny, než za rok spotřebují všechny domácnosti Prahy 10. (Jde o orientační přepočet podle průměrné spotřeby domácnosti.)

Mnohem zajímavější otázka ale podle mě zní: Co s lokálně vyrobenou elektřinou dokážeme udělat?

Vedle své práce v Diakonii Praha se dlouhodobě věnuji komunální politice a jako předsedkyně Výboru pro energetický management Prahy 10 se zabývám i tím, jak může velká městská část vlastní energii vyrábět, sdílet a efektivně využívat.

Na Praze 10 samozřejmě nemáme podmínky pro větrné elektrárny. Máme ale něco jiného – několik desítek školských budov a jejich střechy. Právě základní a mateřské školy jsou jedním z hlavních míst, kde chceme postupně rozšiřovat fotovoltaiku.

A tady začíná být důležité Energetické společenství Prahy 10, které se nám podařilo založit. Elektřina vyrobená na střeše školy totiž nemusí zůstat jen v této škole. Když ji například o víkendu nebo během prázdnin sama nespotřebuje, může být díky sdílení využita jinde.

To podle mě mění i samotnou roli obce v energetice. A na Praze 10 nejde o malé měřítko – jsme městská část s více než 100 tisíci obyvateli, tedy velikostí srovnatelná s jedním z největších měst v republice.

Z pouhého odběratele energie se tak obec může postupně stávat jejím výrobcem a aktivním správcem: vědět, kde a kolik vyrábíme, kde energii potřebujeme a jak ji mezi jednotlivými místy co nejlépe sdílet.

Další krok je jasný. Přidávat fotovoltaické elektrárny především na střechy našich škol, zvyšovat vlastní výrobu a postupně do energetického společenství zapojovat další organizace i bytové domy.

Komunitní energetika posouvá komunální energetiku o krok dál. Propojuje místní výrobu s místní spotřebou – a právě v tom je velký potenciál energetických společenství pro města.