Prázdná aktovka není jen chybějící školní pomůcka
Začátek školního roku přináší rodinám řadu výdajů. Pro některé jsou nepříjemné, pro jiné téměř nezvládnutelné. Když dítě nemá stejné vybavení jako jeho spolužáci, nejde přitom jen o chybějící aktovku nebo sešit. Může zažívat stud, nejistotu i pocit, že do kolektivu nepatří.
O finanční náročnosti začátku školního roku jsem mluvila v pořadu Školní hlášení TN.cz s Michalem Španělem, datovým analytikem portálu JenPráce.cz. Debata se netýkala pouze cen školních pomůcek. Mluvili jsme také o dopadu finanční situace na děti a o tom, jakou roli mají stát, zaměstnavatelé a neziskové organizace.
Když rozdíl pozná celá třída
Z našich sociálních služeb známe příběhy dětí, které přicházejí do první třídy bez aktovky a své věci si nesou v obyčejné igelitové tašce. Nejde jen o to, že jim něco chybí. Dítě velmi citlivě vnímá rozdíl mezi sebou a spolužáky.
Také Michal Španěl v diskuzi upozornil, že i zdánlivé drobnosti mohou dítě z kolektivu vyčlenit a dlouhodobě ovlivnit, jak vnímá samo sebe. Školní pomůcky proto nejsou jen materiální záležitostí. Souvisí také se sebevědomím dítěte, jeho vztahy ve třídě a možností účastnit se školního života stejně jako ostatní.
Školákům od srdce už popáté
Právě konkrétní materiální pomoc přináší sbírka Školákům od srdce, kterou Diakonie letos uspořádala už popáté. Lidé během ní darují aktovky, penály, sešity, výtvarné potřeby a další školní vybavení. Pomůcky se následně prostřednictvím sociálních služeb Diakonie a dalších zapojených organizací dostávají ke konkrétním dětem, které je potřebují.
Letos jsem se do sbírky zapojila také jako dobrovolnice v Tescu. Silné pro mě nebyly jen příběhy rodin, kterým pomáháme, ale také příběhy dárců. Přicházely například seniorky, které samy v minulosti vychovávaly děti bez partnera a dobře vědí, jak náročná taková situace může být. Přispívali i lidé, kteří sami nemají jednoduchý život, ale přesto chtěli koupit alespoň jednu drobnost.
Sbírky dokážou rychle pomoci tam, kde rodině chybějí peníze na základní vybavení. Pomoc ale nekončí posledním sešitem nebo aktovkou. Během školního roku přicházejí další výdaje: škola v přírodě, lyžařský kurz, zájmové aktivity, ale také brýle, rovnátka nebo další potřeby důležité pro dítě. Pro rodinu v obtížné situaci může být každý takový výdaj problémem.
Sbírky pomáhají, systém však nenahrazují
Dobročinné sbírky mají své nezastupitelné místo, nemohou však nahradit dobře nastavený sociální systém. Podpora musí být dostupná, srozumitelná a má přijít dříve, než se krátkodobý nedostatek peněz promění v hlubší krizi.
V Diakonii pracujeme s rodinami dlouhodobě. Sociální pracovníci znají jejich situaci, postupně si získávají jejich důvěru a společně s nimi hledají řešení. Mnoho rodičů si totiž o pomoc neřekne hned. Stydí se, obávají se posuzování nebo jednoduše nevědí, na koho se obrátit.
Díky dlouhodobé spolupráci může pomoc přijít diskrétně a dítě nemusí ve škole vysvětlovat, proč něco nemá. Zároveň můžeme s rodinou řešit nejen školní pomůcky, ale také dluhy, bydlení nebo další problémy, které její situaci ovlivňují.
Nejdůležitější je zachytit rodinu včas
Finanční stabilita rodiny úzce souvisí také se zaměstnáním. Zvlášť obtížnou situaci mají samoživitelky a samoživitelé, rodiče více dětí nebo lidé, kteří pečují o dítě s postižením. Ti často nemohou pracovat na plný úvazek nebo potřebují pracovní podmínky, které dokážou skloubit s péčí.
Zaměstnavatelé nemohou nahradit sociální systém, mohou však rodičům výrazně pomoci. Důležitá je možnost zkráceného úvazku, předvídatelné plánování směn, potřebná flexibilita nebo vhodně nastavené zaměstnanecké benefity.
Za chybějícími školními pomůckami se někdy skrývá mnohem větší příběh: ztráta zaměstnání, rozpad vztahu, nemoc, péče o blízkého člověka nebo hrozba ztráty bydlení. Smyslem pomoci proto není pouze vyřešit jeden mimořádný výdaj.
Podpořit rodinu tak, aby si udržela bydlení, zvládla péči o děti a zůstala pohromadě, je nejdůležitější především pro děti. Současně je to pro stát i celou společnost účinnější než pozdější řešení následků situace, která se nechala dojít příliš daleko.
Rodina, která se dostane do obtížné situace, by na její řešení neměla zůávat sama. Pomoc nemá začít až ve chvíli, kdy už svou situaci přestává zvládat. Má přijít včas.