O osiřelém králíkovi a síle sociálních sítí

Na první Vánoce ve funkci starostky jen tak nezapomenu – krátce po Štědrém dnu jsme totiž pomáhali hledat azyl pro osiřelého králíka. Povedlo se. A já jsem poznala sílu lidské spolupráce i sociálních sítí, která mě opět ohromila. Především vloni na jaře.

Žil byl jeden králík. Někdo ho patrně našel pod stromečkem, neměl z něj ale pražádnou radost. Atak zvířátko dal do krabice a nechal ho svému osudu. Prokřehlého, ale zdravého ho v Heroldových sadech objevila den po Vánocích paní Renata. Teplota venku padala k nule, v parku ho nemohla nechat. Místo toho ho vzala do tepla a obrátila se na radnici ve své městské části.

Úřad nelenil a vyťukal na Facebook příspěvek s vírou, že se o králíčka někdo přihlásí. A stala se neuvěřitelná věc: Během pouhých třiceti minut registroval hned tři zájemce, zvířátko si nakonec „adoptovala“ paní Týna. Tenhle příběh se skutečně stal. Na Praze 10, v roce 2018, krátce poté, co jsem nastoupila do funkce starostky.

Lidé jsou citliví

Možná vám bude znít banálně, mně ale ukázal hned dvě důležité věci: Lidé (nejen) u nás na Desítce umí být velmi citliví, všímaví a spolupracující.

A sociální sítě mají jistě celou řadu negativ, když se ale využijí pro dobrou věc, dokážou být velmi užitečné.

Tato dvě zjištění se mi pak ještě několikrát potvrdila, především v době krizí. Hlavně vloni, v době, kdy začala naši zemi poprvé svírat pandemie.

Rychlost a samozřejmost, s jakou se nám okamžitě začaly hlásit desítky dobrovolníků a organizací, mi opravdu vyrazila dech. Právě sociální sítě (v našem případě Facebook) se ukázaly jako velmi efektivní nástroj, jak naši výzvu k pomoci dostat v krátkém čase mezi co nejvíc občanů.

Také my, stejně jako řada dalších měst a obcí po republice, jsme dostávali zprávy typu „Darujeme vám dezinfekci“, „Šiju roušky, nevyužijete je pro vaše obyvatele?“.

Roušky jako symbol

Roušky už se nevyrábějí a chráníme se účinnějšími respirátory, všichni ale víme, že právě ony se staly symbolem vzájemné pomoci, obětování se na úkor druhých, touhy po tom, aby se dobře žilo i těm ohroženějším a slabším, než jsme my sami.

Ne, nešlo o vánoční příběh, měl v sobě ale ducha Vánoc. Přála bych vám, abyste letošní svátky strávili mezi svými nejbližšími, tak jako já (rodina je pro mě ten největší dárek). Přála bych vám, abyste ve svém domě či bytě nejen bydleli, ale skutečně žili (děláme vše pro to, aby sousedé z Desítky cítili silnou sounáležitost s naší městskou částí).

A přála bych nám všem, aby nás, ač to – ale chybně – zní jako klišé, „duch Vánoc“ provázel celým rokem s letopočtem 2022.