Skláním se před bojovníky proti zlu

Můj příspěvek do projektu deníku Lidové noviny STAROSTOVÉ PÍŠÍ NOVINY na téma: Osvobození naší obce/města. Jak u vás probíhalo osvobození za druhé světové války, jak si tento den připomínáte a jak se na něj díváte v kontextu války na Ukrajině? Jaké památky ve vašem okolí připomínají válečné události?

V příštím týdnu si budeme připomínat klíčové výročí, konec druhé světové války. O hrůzách vojenských masakrů, při nichž vždy umírá mnoho nevinných lidí, je velmi důležité mluvit. Stejně jako o odvaze bojovníků za svobodu. V současné době, kdy šokovaně přihlížíme událostem na Ukrajině, pak obzvlášť.

Skupina československých důstojníků vstoupila do vršovických vozatajských kasáren 9. května, krátce po půlnoci. Německý velitel si v tu chvíli už byl vědom pozice poraženého a ve 4 hodiny 30 minut opustil s celou jednotkou kasárna. V 11 hodin se na Kodaňské ulici objevili první vojáci Rudé armády, zhruba ve stejnou chvíli už přijížděli i do Strašnic…

Tak 77 let staré informace líčí literatura. Dnes už víme to, co naši předci, kteří osvoboditele nadšeně vítali, samozřejmě vědět nemohli. Totiž že nám Sovětský svaz v poválečných časech ukáže i svou mnohem temnější, imperiální tvář.

O zlu pramenícím z touhy po moci, vládě nad ostatními lidmi a cizím území byly sepsané stohy knih, naučných i beletristických. Bohužel, ono zlo má mnoho podob a nikdy v historii jsme ho nedokázali vymýtit – vždy znovu začne vykukovat z jámy, do které jsme se ho snažili zakopat. Nejprve ukáže jen svou část, když ji ale okamžitě „nezatlačíme“, prostřednictvím naší aktivity a odvahy, vytryskne jako vodopád plný hnusu a dělá vše pro to, aby nás všechny ušpinilo.Skláním se před hrdinstvím těch, kteří se zlu staví čelem a se zbraní v ruce hájí svoji zemi. A cítím obrovský žal, když pomyslím na ty, jejichž život je při tom nespravedlivě zmařený.

Na území Prahy 10 je spousta míst, které slouží jako připomínka druhé světové války a následného osvobození. Z Husova sboru na Vinohradech vysílal v květnu roku 1945 Český rozhlas. Technici k tomu využili zařízení, které sloužilo pro občasné rozhlasové přenosy koncertů z modlitebny. Květnovou revoluci připomíná památník protifašistického odboje před budovou sboru. Na Desítce máme řadu pomníčků připomínající hrdiny, kteří obětovali své životy, aby následné generace mohly žít v míru (Na Třebešíně, na škole V Olšinách, ve vozovně, 28. pluku).

Oběti našich občanů umučených a padlých v boji v letech 1938 – 1945 proti německému fašismu si obyvatelé Prahy 10 připomínají u vinohradského krematoria u sochy Smutné jaro. Nedávno jsem tam coby senátorka, společně s rodinnými příslušníky, zavzpomínala na památku španělských a francouzských občanů popravených v pobočkách koncentračního tábora Flossenbürg v Hradištku u Štěchovic a ve Vrchotových Janovicích. „Mlčím a skláním se před těmi, kdo byli kvůli naší svobodě posláni na smrt. Mé mlčení se poté mění v přání, aby se nic podobného v budoucnu už nestalo. Abychom i my měli sílu nic podobného nedopustit,“ řekla jsem na témže místě před pěti lety.

Toto mé přání se bohužel nevyplnilo. Minulost nikdy není jen minulostí a letošní jaro je o dost smutnější. Připomíná nám všem, že za svobodu a proti zlu se musí bojovat pořád, že tenhle boj nikdy není a nikdy nebude definitivně vyhraný.