Návrh na státní vyznamenání – medaile za zásluhy pro MUDr. Kantorka

Jako senátorka mám možnost navrhnout nominaci osobnosti na státní vyznamenání. Jako starostka potkávám mnoho zajímavých lidí u nás na Desítce. Jedním z nich je i MUDr. Pavel Kantorek. Celý život žije u nás ve Strašnicích a osobně jsem se s ním seznámila při příležitost jeho 90. narozenin. Po vyslechnutí jeho příběhu jsem se rozhodla ho navrhnout na nominaci udělení medaile za zásluhy.

Uvedu jen několik příkladů z jeho životního příběhu. Pan Pavel Kantorek byl naším prvním běžcem, jenž překonal hranici dvou hodin dvaceti minut na maratónské trati. Experti ho v letech 1957-1962 zařadili na druhé až deváté místo světového maratonského žebříčku. Druhého místa ve světovém žebříčku dosáhl jako jediný český běžec v historii.

Jeho sbírka z domácích šampionátů čítá 39 medailí. Z 39 maratonů doma i v zahraničí 16x zvítězil, 5x byl druhý, 3x třetí a jen v sedmi závodech doběhl hůře než na pátém místě. Naši republiku reprezentoval hned třikrát na olympijských hrách. Startoval v roce 1956 v Melbourne, 1960 v Římě a 1964 v Tokiu. Třikrát zvítězil v Mezinárodním maratónu míru v Košicích a dosud je nejúspěšnějším českým a slovenským vytrvalcem tohoto závodu.

Původně vystudoval interní medicínu, promoval v roce 1955, potom udělal atestaci ze sportovního lékařství a nakonec si přibral i posudkové lékařství. Závodění na dráze mu ukončila na podzim 1954 tuberkulóza. Lékaři mu po skončení léčby zakázali běhat krátké tratě, a tak zkusil maraton. Hned v roce 1955 se kvalifikoval na Olympijské hry v Melbourne. V Melbourne startoval nejdříve v běhu na 10 000 metrů (11. místo – 30:00,5 min.) a později běžel spolu s Emilem Zátopkem maraton. A tím výčet jeho běžeckých úspěchu rozhodně nekončí.

Svoji mimořádně úspěšnou kariéru ukončil Pavel Kantorek 6. srpna 1967 ve Znojmě ziskem rekordního sedmého mistrovského titulu v maratonu. Poté odletěl do Havany, kde pracoval jako sportovní lékař a trenér kubánských atletů až do roku 1972.

Od roku 1973 byl lékařem družstva velkorážných biatlonistů až do ledna 1978. Pracoval moderními metodami, prováděl telemetrii, steptesty a byl jedním z průkopníků moderní sportovní diagnostiky. Byl velkým přínosem pro československou reprezentaci velkorážných biatlonistů. V roce 1978 se vrátil na Kubu a působil zde v diplomatických službách jako lékař Československého zastupitelství v Havaně. Neošetřoval zde jen zastupitele, ale bych ochoten cestovat stovky kilometrů za pacienty, kteří se na něj obrátili. Během své kariéry zachránil řadu lidských životů a přispěl výrazně k úspěchům české sportovní reprezentace.