Chodí mi na e-mailovou adresu mnoho žádostí o to, abych svým hlasem podpořila novelu ústavního zákona o bezpečnosti a abych se vyslovila proti implementaci směrnice Evropské komise. Pisatelé píší kultivovaně i důrazně a zaslouží si odpověď. Uvádějí široké spektrum souvislostí a argumentů, s kterými ne vždy souhlasím.
Proto se nejprve podělím o svůj postoj k zajištění naší bezpečnosti a následně se vyjádřím k problémům spjatým s danou novelou a směrnicí.
Věřím, že moje postoje dávají dohromady konzistentní celek.
1. NATO, výdaje na armádu a bezpečnostní garance
Pevně stojím za členstvím České republiky v Severoatlantické alianci. To, že obranu a obranyschopnost naší země sdílíme spolu s dalšími spojenci, neznamená, že se máme spoléhat JENOM na spojence, především na Spojené státy. Sdílím názor, že zvyšování výdajů na obranu by mělo být vyšší, účelné, razantní a transparentní.
2. Pilíře naší bezpečnosti: Armáda a Policie ČR
Základem naší vnější bezpečnosti je profesionální Armáda ČR, základem naší vnitřní bezpečnosti pak profesionální Policie ČR. Bezpečnostní situace uvnitř naší země se podle všech dostupných ukazatelů trvale zlepšuje. Zvnějšku jsme obklopeni klidnými sousedy, od nichž nám žádné bezprostřední nebezpečí nehrozí. Důvěřuji armádě, policii i našim tajným službám. Považuji je za garanty naší bezpečnosti. Platíme ostatně docela vysoké daně za to, aby tuto funkci plnily.
3. Aktuální bezpečnostní rizika, zvláště ruská
Za jednu z největších hrozeb naší bezpečnosti považuji různé podoby hybridní války vedené především ze strany Ruské federace. Důkazy vidíme všichni kolem sebe: pokusy oslabit naši pozici v NATO a EU, výroky dosluhujícího prezidenta k případnému referendu o vystoupení z EU, extrémně vysoký počet tzv. diplomatů na ruské ambasádě, proruská pseudomédia a proruští placení trollové na sociálních sítích, netransparentní financování některých politických projektů krajní levice i krajní pravice. Kyberbezpečnost považuji za jedno ze svých témat, které aktivně sleduji.
4. Lepší aktivní zálohy než solitér se zbraní
Velkou a nedoceněnou roli pro náš vztah k vlastní bezpečnosti mají aktivní zálohy. Důležité je, že v těchto dobrovolných zálohách (k datu vydání tohoto blogu mluvíme zhruba o dvou tisících občanů, mužů i žen) jsou lidé, kteří mají svoji výzbroj a výstroj, mají své velitele, a tudíž vědí přesně, co mají dělat. Celý jejich výcvik směřuje k tomu, aby v případě nebezpečí mohli reálně v terénu vykonávat svoji službu. Tito lidé to dělají potichu, nepozorovaně, metodicky, systémově – a my jsme povinni jim tuto ušlechtilou nabídku naší republice usnadňovat. Máme pro ně zavádět lepší kariérní a finanční podmínky, aktivně se o ně zajímat, usnadňovat jim participaci na obraně státu. Vážím si těchto lidí daleko víc než kohokoli z kolegů politiků či kolegyň političek, kteří se nechávají fotit se zbraní, a je jedno, jestli na sluníčku nebo před zrcadlem.
5. Práva individuálních držitelů zbraní se směrnicí neomezí. Narostou jejich povinnosti!
Přecházím k individuálnímu rozměru. Máme jeden z nejlepších zákonů o zbraních a střelivu. Individuální zájemci podléhají zákonné regulaci, která je rozumná a dostatečná. Kardinální problém navrhované novely ústavního zákona nespočívá v omezení práv těchto lidí, ale v dramatickém a myslím, že i neúčelném nárůstu jejich povinností. Přijetím novely ústavního zákona bychom zatížili soukromé, sportovní a myslivecké držitele zbraní spoluzodpovědností za obranu této země. O tom se skoro vůbec nemluví. Dávám přednost metodickému a systematickému výcviku dobrovolníků pod vojenským velením před nekoordinovaným a zatím nedomyšleným rozšířením povinností, které se vydávají za užitečná práva. Studovala jsem, jak vypadá situace v Izraeli, kde dochází poměrně často ke zneškodnění náhodného útočníka ze strany kolemjdoucích civilistů. Pravomoc použít zbraň je tam omezena jen na určité skupiny obyvatelstva a všichni tuto přísnou regulaci respektují.
6. Jak bojovat proti terorismu?
Dnes často skloňovaným slovem – i tiše předpokládaným podpůrným argumentem pro přijetí novely ústavního zákona o zbraních – je terorismus a teroristé. Jako zodpovědná politička terorismus nepodceňuji. Úlohou politika je ale nepřilévat olej do ohně. Stát má bezpečnost svých občanů všemi dostupnými prostředky zajistit. Ne vlastní občany děsit, aby je pak uklidňoval! Odpovědí na zvýšené riziko terorismu v evropských zemích není větší rozšíření zbraní mezi populací, ani všudypřítomné kamery. Je to zejména kvalitní práce armády, policie i tajných služeb, dále obezřetnost občanů, jejich dobrý vztah k armádě, jejich podpora aktivních záloh. V neposlední řadě jde i o zodpovědnou zahraniční a migrační politiku. V tomto ohledu konala naše vláda v uplynulém období dobře. Vítám také, že se na úrovni hlavního města nedávno vážně diskutovalo o možných cílech „osamělých vlků“ (nejznámější turistické magnety ve středu města).
7. Ne „Brusel“ a „EU“, ale náš ministr vnitra zodpovídá za nedokonalé znění směrnice
Dostáváme se přímo k právní materii. Je farizejské svádět podobu současné směrnice na nějaký „mytický“ Brusel. Případné přijetí novely ústavního zákona o zbraních nezmění na účinnosti evropské směrnice ani čárku. Koho za to kritizovat? Ano, směrnice bude omezovat, respektive otravovat v našich zemích poměrně oblíbené spolky zabývající se vojenskou historií. Kdo za to ale nese odpovědnost? Ten samý politik, který v reakci na svou nepovedenou práci na evropské úrovni přinesl do našeho Parlamentu novelu ústavního zákona o zbraních! Zbraňovou směrnici odsouhlasila Rada ministrů členských států EU, konkrétně ministrů vnitra (za ČR pan Chovanec z ČSSD). Jak vyjednával? Snažil se domluvit se svými kolegy? V Evropské komisi za Českou republiku sedí paní Jourová z ANO. Tam se měli naši zástupci ozývat, tam se mělo tvrdě vyjednávat. Nesvádějme na Brusel to, co si rozlili naši neprofesionální politici sami.
Novela ústavního zákona se na jednání pléna Senátu dostává navzdory vážným výhradám ústavněprávního výboru těsně před sněmovními volbami. Cynicky řečeno, to je také jediný důvod těch, kdo toto téma prosazují. Já budu ohledně zbraňové regulace hájit status quo, protože je to zdaleka nejrozumnější.
Bohužel, jak jsem sledoval dnešní jednání v senátu, mnozí senátoři nechápou, že postavit se Bruselu nějakým “zákonným“ jednáním a vyjednáváním, je naprostý nesmysl, neb ONI o něčem co si sami rozhodnou už s nikým nejednají! No nejsem si jist, zda nechápou, nechtějí chápat, nebo jsou – budou za svou nechápavost dobře odměněni… Jak slouha Dienstbier správně zdůraznil “Směrnice Bruselu stojí nad naším zákonem”… to ale dopustit nemůžeme, takto to při našem vstupu do EU nastaveno nebylo! Lisabonská smlouva byl podraz a jediná obrana proti zlovůli Bruselu je naše zákony nadevše, nejsme nesvéprávná hovádka! Potažmo už nepůjde jen o zbraně, ale o Svobodu… Cynicky řečeno na problém se díváte dobře zabezpečena z vysokého zámku .
Pane Nováku, děkuji za názor, ale nesouhlasím s Vámi. Žádné MY a ONI v Evropské unii a v tomto případě neplatí. Ministr vnitra měl konat, jednat, a v pravou chvíli nejednal. Opravovat chyby, které udělal pan Chovanec, takto krkolomným způsobem není dobrá cesta. Žádný bianco šek aspoň ode mě nedostane.
Vážená paní Chmelová,
Kdyby byla pravda , že hájíte status quo , tak podpoříte udržení stávajícího stavu v ČR , z hlediska zbrojního zákona, nikoliv jeho možnost ovlivnění vnějšími vlivy v podobě směrnice. Sám ve svém případě podstupuji ve svém volném čase a za svoje peníze výcvik CLS (Combat Life Saver) bojový záchranář . Kurzy jsou vedeny aktivními a bývalými příslušníky AČR a PČR . Kurzy jsou vedeny na úrovni zdravotní , střelecké a taktické. Je liché se v současné době domnívat , že profesionál bude vždy a včas na místě , aby pomohl. To , že těchto kurzů se za svoje zůčastňují příslušníci obecních a městských policií , je toho důkazem. Už jen ten fakt , jak je u nás v ČR systém , vysílá naše společnost signál všem potencionálním pachatelům zla , že neví , z které strany příjde „rázná odpověď“ a tak by to mělo zůstat. Osobně se domnívám , že každý kdo bude mít podíl na rozhodování o případném omezení zbraní , by jsi měl projít „na živo“ nějaký krizový scénář v rámci IZS , aby pochopil hodnotu včasné a rychlé reakce , při masivní ztrátě krve a jiných zraněních . Pochopil by ceny know-how , technických možnosti (včetně zbraní) a ochotu někoho pomoct , byť není „profesionál“.
S pozdravem
Vlastimil Kniha
Vážený pane Kniho,
děkuji za Váš názor, za připomenutí CLS i za velké ocenění výcviku v rámci Integrovaného záchranného systému.
Právě podobné výcviky, jak můžete číst i v mém blogu, podporuji. Kvituji i nárůst počtu aktivních záloh za poslední půlrok. Jsem ráda, že se na tomto shodneme!
Posilovat vztah k naší armádě a obranyschopnosti považuji za velmi důležité. Můj pohled nerozděluje striktně držitele zbraní na profesionály a laiky. Musím ovšem polemizovat s Vaší větou, že bychom přijetím zbraňové směrnice vysílali případným pachatelům zla na našem území jakýsi signál, že se mohou cítit bezpečněji, respektive beztrestněji.
Opakuji, že i taková země jako Izrael váží velmi na vahách, kdo může držet zbraň a použít ji v případě plánovaného útoku „osamělého vlka“ (jako jsou útoky Palestinců na izraelské hlídky).
Vážená paní Chmelová,
děkuji za Vaší odpověď .
Jsem rád , že jste připomněla stát Izrael , co by případný vzor. V tomto státě bylo do nedávna omezeno držení zbraní pouze na bývalé příslušníky policie a armády . Což jsou z jejich pohledu prověřené osoby , jak časem , tak schopnostmi zacházet se zbraní. Je to tak 2-3 roky zpátky , kdy přehodnotili na základě poznatků z praxe , že tento systém je z hlediska vnitřní bezpečnosti nedostatečný. Okruh osob byl rozšířen na ty , kteří byli zdravotně způsobilý , jsou občany Izraele , mají čistý trestní rejstřík , atd. Více méně to kopíruje náš systém , z hlediska prověřenosti osob. Tomu to nastavení odpovídá i reakční doba na případný teroristický útok. Jen pro srovnání. Když proběhl masakr v Nice , tak byl vyhlášený vyjímečný stav , v ulicích bylo více ozbrojených policistů (samopaly v ráži 9mm Luger) , kteří doplňovali vojáci vyzbrojeni útočnými puškami Famas v ráži 5,56×45 NATO. Přesto dokázal útočník urazit vzdálenost téměř 2Km v čase cca 25 min. Výsledky této nešťastné události netřeba opakovat , jsou Vám jistě známy. Obdobný incident proběhl v Jeruzalémě v lednu 2016 . Útočník najel do skupiny vojáků , čekajících na zastávce autobusu. V čem je zásadní rozdíl , je reakční doba . Eliminace útočníka proběhla pod jednu minutu. Jen při letmém zadání hesla : „útok v Jeruzalémě“ , na Novinkách , Vám to nalezne X případů z posledních let , kdy prvním zasahujícím byl ozbrojený civilista. Nebudu se přít o tom , že je to tím , že teroristé si z principu vybírají měkké cíle , kde je malá pravděpodobnost ozbrojeného odporu. Ale tento modus operandi je shodný víceméně všude.
Toto odpovídá i k Vaší polemice , v případě přijetí směrnice. Žádný ze států , který je cílem teroristického útoku , v dané chvíli neřeší příčiny , ale následky útoku . Vždy je to pouze ozbrojená reakce , na již probíhající útok a ten v případě států , kde je zavedena restrikce zbraní v držení civilistů , má velice dlouhou dobu jejího (reakce) nástupu. Je jedno jestli budete brát v potaz Bataclan v Paříži , Reina v Istanbulu , nebo školu v Beslanu. Všichni měli holé ruce . Následné kondolence a držení se za ruce jsou už jenom prázdná gesta , které život nikomu nevrátí.
S pozdravem
Vlastimil Kniha
Pod to bych se podepsal!
Dobrý den, paní senátorko.
Minimálně v bodě 5 se hluboce mýlíte – zkuste si, prosím, přečíst analýzu dopadů směrnice na stránkách Lexu.
Dalším aspektem směrnice je, že má přímo v sobě implementováno, že po dvou letech se bude vyhodnocovat její přínos s následnou další akcí. Protože se logicky zjistí, že tento paskvil nesplnil deklarované cíle (omezení přístupu ke zbraním teroristům), nebude následovat jeho zrušení (to by byrokraté přiznali chybu = nemyslitelné), nýbrž další utažení šroubů a tentokráte již bez nutnosti jakéhokoli schvalovacího postupu – pouhým doplněním přílohy.
Tento způsob demokracie zdá se mi býti poněkud nešťastným…a svým hlasem rozhodně nepodpořím kohokoli, kdo se tomu nehodlá jakýmkoli (byť možná marným) způsobem postavit.
S pozdravem
ing. Jindřich Král
Dobrý den, pane Králi. Nepíšete přesně, který dopad máte na mysli. Zároveň předjímáte postup, který předjímat nelze. Mne ve vztahu k Evropské unii ani k Evropské komisi nezajímá, kdo má jaký předsudek a jestli je eurooptimista nebo euroskeptik. Politický proces má nějaký průběh a zákonitosti a nelze 10 minut po dvanácté přijít s tím, že všechno je špatně a my se musíme obrnit proti.
Snažím se číst texty, vyhodnotit si kontext, načítám všechna seriózní pro a proti. Součástí mé analýzy je i to, že relativně dlouhý proces schvalování této směrnice měl své fáze, v níž se uplatnila řada dobrých pozměňovacích návrhů. Držitelé zbraní nejsou na svých právech zásadně kráceni. Nepříjemnosti kvůli vyšší byrokracii přinese nová směrnice spolkům vojenské historie. Ale kvůli tomu nebudu dělat prudké pohyby, jaké nyní dělá ministr vnitra Chovanec v rámci předvolební kampaně.
P.S.:
vaše poslední věta je pak neuvěřitelný protimluv – tím, že nepodpoříte jakýkoli možný odpor proti směrnici, totiž ten status quo právě torpédujete. Jak to pak souvisí s rozumností už si doplňte sama.
ing. Jindřich Král
Vážená paní senátorko,
jsem občankou Prahy 10 a i vaší voličkou. Vzhledem k tomu, že se blíží hlasování o novele ústavního zákona o bezpečnosti dovolím si komentovat vaše názory na tuto problematiku. Zároveň nabízím i osobní setkání, kde bych Vám mohla důkladněji vysvětlit názory střelecké komunity a doložit svá tvrzení i detailními podklady. vezmu to tedy bod po bodu.
1. naprosto souhlasím s Vámi, že základními pilíři vnější bezpečnosti je naše armáda, včetně aktivních záloh a členství v mezinárodních uskupeních jako NATO. Souhlasím s tím, že by měly být smysluplně zvyšovány výdaje na obranu, ale peníze nejsou vše. Je potřeba posílit i lidský potenciál. V dřívějších dobách byla povinná vojenská služba, která větší část mužské populace alespoň v základu na obranu našeho státu připravila. To teď není. Bohužel i fungování v aktivních zálohách je zejména časově velmi náročné a ne každý si může dovolit tento čas obětovat. Proto je nasnadě využít potenciál lidí, kteří se zbraněmi zacházet umí a chtějí něco dělat. Proto je důležité těmto lidem nebránit tyto schopnosti získávat a prohlubovat. Samozřejmě legálně a pod kontrolou státu.
2. Nelze než souhlasit, základními pilíři bezpečnosti jsou armáda, Policie a bezpečnostní služby. Bohužel ti z fyzických, časových a prostorových důvodů nemohou být vždy všude. Dojezdové časy Policie i ve velkých městech jsou v nízkých desítkách minut, mimo i hodinové. Co řeknete útočníkovi ve vašem bytě? Hej .. dáme kafe… a počkáme 20minut než dorazí hlídka? Asi ne. Stejně tak jako při požáru použijeme hasící přístroj, při zranění lékárničku, při napadení můžeme, pokud máme, použít zbraň.. opět samozřejmě legálně a v intencích zákona o nutné obraně. Víte kdo nejvíce prosazoval, že zbraně má mít jen Policie a armáda a běžným lidem do rukou nepatří? byli to lidé jako Lenin, Stalin nebo šéf SS Himler.
3. Nejde než souhlasit, hybridní válka je problém, kyberprostor je těžko uhlídatelný, tam je potřeba dát zvýšené prostředky.
4. Opět připomenu Aktivní zálohy v pořádku, ale členství v nich je zejména časově náročné, většina lidí si takové výpadky v zaměstnání a rodině těžko obhájí. Určitě podporovat, ale má to i své limity. Další lidé a i mezi vlastníky zbrojních průkazů jsou ochotni se bezpečnosti věnovat, ale s menší intenzitou, s vlastními zbraněmi a i za vlastní peníze. Navrhovaná novela ústavy otevírá mimo jiné možnost použít při implementaci práva EU tzv. Finský model domobrany, kterou jako výjimku ze „zbraňové směrnice“ uznává i EK a kterou chce využít připravovaný zákon o branných spolcích z dílny Ministerstva obrany.
5. Je mi líto ale v tomto bodě se zásadně mýlíte. Už teď je v článku 3 odstavec 2 ústavního zákona povinnost o které mluvíte. Změna přidává pouze právo k plnění této povinnosti nabývat zbraň. Tj. změna ŽÁDNÉ nové povinnosti nepřidává.. Jen právo, které může být omezeno zákonem. V současné době to jsou ustanovení o krajní nouzi a nutné obraně. Do budoucna ještě připravovaný Zákon o branných spolcích. Mýlíte se i v druhé části. Pokud bude směrnice plně implementována z částí legálních držitelů zbraní se stanou „zločinci“ páchající trestný čin nedovolené ozbrojování. Budou omezeni na svých vlastnických právech k majetku, který legálně nabyli. Bude omezena jejich možnost z majetkem dále nakládat. Absurdita je až taková, že pokud jeden člověk bude držet dvě věci zbraň a zásobník, které jsou zvlášť legální.. ale držení dohromady je trestný čin.
6. Pokud vím, tak není nikde v navrhované změně ústavního zákona ani zmínka o nějakém větším rozšíření zbraní. nikdo je nechce rozdávat. Snad kromě některých výroku pana Zemana. Ani po schválení novely se nezmění pravidla získání zbrojního průkazu ani nabývání a registrace zbraní. Ale co osobně JE v zájmu bezpečnosti. je rozšíření množství lidí, kteří mají braně bezpečnostní znalosti. Ať už branou výchovou na školách, či podporou branných spolků nejlépe pod dozorem státu. Opět odkazují na Finský model, Zákon o branných spolcích a jeho zasazení do ústavního pořádku díky navrhované novele ústavního zákona.
7. Naprosto souhlasím s Vámi, že i my jsme Brusel i my jsme EU. Bohužel situace v EU se za posledních 20 let výrazně změnila. Postupně jsou omezována demokratická práva jednotlivých zemí a stále více se využívá početní a ekonomické síly velkých zemí. Proces schvalování této směrnice byl více než podivný. Tajná jednání v tripartitě, odmítání oprávněných požadavků na dopadové studie, odmítání technických a bezpečnostních analýz, že omezení nemají vliv na terorismus páchaný ve většině nelegálními zbraněmi. Odmítání kritických názorů např. od našeho ministra vnitra, odmítání si i jen vyslechnout názory odborníků třeba od Interpolu. Protlačení „na sílu“ od 4 velkých zemí, které se potýkají s terorismem. Neumožnění diskuze v parlamentu EU, aby se cituji „nerozbila dohoda z tripartity“. Tomu neříkám demokracie, ale diktatura většiny.
Ještě jednou nabízím vám sekáni, třeba v rámci vaší otevřené kanceláře, abych Vám mohla dovysvětlit nejen své názory a postoje.
S pozdravem Ing. Lenka Viková