Pozvání na Pražský hrad při příležitosti státního svátku

Připomínáme si 99 let od vzniku Československa, potažmo kořenů České republiky. Připomeňme si, že ne vždy to byly roky svobody a hojnosti…

Dnes, v době relativního blahobytu a míru mezi národy v Evropě, je (mělo by být) úkolem představitelů států moderovat a kultivovat demokratickou diskuzi. Mezi národy, mezi občany.

Jsme dnes častěji a častěji svědky opačného chování u volených zástupců. A o to větší výzvy a úkoly jsou a budou kladeny před každého z nás.

Pan prezident republiky s chotí mne pozval na recepci u příležitosti státního svátku dne 28. října.


Jejich pozvání jsem s díky nepřijala.

Prezidentský úřad mám ve velké úctě, využiji svého volebního práva a půjdu v obou kolech prezidentské volby volit.

Současná hlava našeho státu ale dle mého názoru nevykonává svoji funkci „v zájmu všeho lidu“, jak slavnostně slíbila při své inauguraci.

Oslavu dne československé a české státnosti léta Páně 2017 prožiji důstojně, ale jinde než na Pražském hradě.

Vaše senátorka Renata Chmelová

 

Desítky let trvající příprava dálnic – senátoři žádají ministerstvo dopravy o korektní analýzu příčin

Tisková zpráva

Viník žalostného stavu naší dálniční sítě byl konečně nalezen. Alespoň tak se to může jevit z mediálně akcentovaných prohlášení představitelů některých ministerstev, ŘSD a stavebních lobby. V prohlášeních posledních dnů deklarují jako hlavní příčinu pomalého postupu přípravy dálničních a silničních staveb opakované obstrukce odvolávání a soudních žalob nevládních a občanských sdružení a vlastníků nemovitostí.

Mediálně akcentovaná tvrzení se liší od dokumentů zpracovaných a zveřejněných ze strany nevládních organizací. Například výzkum provedený na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity na vzorku 4200 územních řízení z roku 2013 ukázal, že sdružení se účastnily 251 územních řízení, což představuje necelých šest procent řízení. V pouhých 17 případech podaly odvolání a jen ve dvou případech ze zmíněných 4200 řízení sepsaly žaloby. K soudu se dostalo pouhých 0,047 procenta územních rozhodnutí.

Poslední novela stavebního zákona a zákona o posuzování vlivů záměrů na životní prostředí se zdůvodněním odstranění hlavních příčin pomalé přípravy staveb, zásadně omezila participaci sdružení v procesech přípravy a rozhodování stavebních úřadů. Oslabena byla také pozice vlastníků nemovitostí a obcí. Ministryně resortu pro místní rozvoj představila principy dalšího návrhu nového stavebního zákona, jehož teze vychází opět z uvedených tvrzení. Bohužel žádná analýza nebo rozbor příčin pomalé přípravy a procesů povolování však nebyl zpracován ani předložen.

Sedm senátorů se proto obrací písemnou žádostí na ministra dopravy o zajištění objektivní analýzy skutečného stavu a poskytnutí stanoviska obsahujícího doložitelné informace příčin více než desítku let trvajícího procesu přípravy a povolování prioritních dálničních staveb. „Naším zájmem je mít k dispozici objektivní a nezpochybnitelné podklady pro zákonodárnou činnost, která by měla vést k odstranění příčin dalšího prodlužování špatného stavu naší dálniční a silniční sítě“.

Senátoři za nejvhodnější považují provedení analýzy na sledovaných jedenácti dálničních stavbách, pro které byla vydána výjimka ověření EIA (dle usnesení vlády č. 722 ze dne 24. 8. 2017).

prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc.

Ing. Bc. Anna Hubáčková

Renata Chmelová

Mgr. Šárka Jelínková

PhDr. Zdeněk Papoušek

RNDr. Jitka Seitlová

Mgr. Jiří Šesták, Ph.D.

K obraně země odvážně a systémově – o zbraních rozumně a obezřetně

Chodí mi na e-mailovou adresu mnoho žádostí o to, abych svým hlasem podpořila novelu ústavního zákona o bezpečnosti a abych se vyslovila proti implementaci směrnice Evropské komise. Pisatelé píší kultivovaně i důrazně a zaslouží si odpověď. Uvádějí široké spektrum souvislostí a argumentů, s kterými ne vždy souhlasím.
Proto se nejprve podělím o svůj postoj k zajištění naší bezpečnosti a následně se vyjádřím k problémům spjatým s danou novelou a směrnicí.
Věřím, že moje postoje dávají dohromady konzistentní celek.

1. NATO, výdaje na armádu a bezpečnostní garance
Pevně stojím za členstvím České republiky v Severoatlantické alianci. To, že obranu a obranyschopnost naší země sdílíme spolu s dalšími spojenci, neznamená, že se máme spoléhat JENOM na spojence, především na Spojené státy. Sdílím názor, že zvyšování výdajů na obranu by mělo být vyšší, účelné, razantní a transparentní.

2. Pilíře naší bezpečnosti: Armáda a Policie ČR
Základem naší vnější bezpečnosti je profesionální Armáda ČR, základem naší vnitřní bezpečnosti pak profesionální Policie ČR. Bezpečnostní situace uvnitř naší země se podle všech dostupných ukazatelů trvale zlepšuje. Zvnějšku jsme obklopeni klidnými sousedy, od nichž nám žádné bezprostřední nebezpečí nehrozí. Důvěřuji armádě, policii i našim tajným službám. Považuji je za garanty naší bezpečnosti. Platíme ostatně docela vysoké daně za to, aby tuto funkci plnily.

3. Aktuální bezpečnostní rizika, zvláště ruská
Za jednu z největších hrozeb naší bezpečnosti považuji různé podoby hybridní války vedené především ze strany Ruské federace. Důkazy vidíme všichni kolem sebe: pokusy oslabit naši pozici v NATO a EU, výroky dosluhujícího prezidenta k případnému referendu o vystoupení z EU, extrémně vysoký počet tzv. diplomatů na ruské ambasádě, proruská pseudomédia a proruští placení trollové na sociálních sítích, netransparentní financování některých politických projektů krajní levice i krajní pravice. Kyberbezpečnost považuji za jedno ze svých témat, které aktivně sleduji.

4. Lepší aktivní zálohy než solitér se zbraní
Velkou a nedoceněnou roli pro náš vztah k vlastní bezpečnosti mají aktivní zálohy. Důležité je, že v těchto dobrovolných zálohách (k datu vydání tohoto blogu mluvíme zhruba o dvou tisících občanů, mužů i žen) jsou lidé, kteří mají svoji výzbroj a výstroj, mají své velitele, a tudíž vědí přesně, co mají dělat. Celý jejich výcvik směřuje k tomu, aby v případě nebezpečí mohli reálně v terénu vykonávat svoji službu. Tito lidé to dělají potichu, nepozorovaně, metodicky, systémově – a my jsme povinni jim tuto ušlechtilou nabídku naší republice usnadňovat. Máme pro ně zavádět lepší kariérní a finanční podmínky, aktivně se o ně zajímat, usnadňovat jim participaci na obraně státu. Vážím si těchto lidí daleko víc než kohokoli z kolegů politiků či kolegyň političek, kteří se nechávají fotit se zbraní, a je jedno, jestli na sluníčku nebo před zrcadlem.

5. Práva individuálních držitelů zbraní se směrnicí neomezí. Narostou jejich povinnosti!
Přecházím k individuálnímu rozměru. Máme jeden z nejlepších zákonů o zbraních a střelivu. Individuální zájemci podléhají zákonné regulaci, která je rozumná a dostatečná. Kardinální problém navrhované novely ústavního zákona nespočívá v omezení práv těchto lidí, ale v dramatickém a myslím, že i neúčelném nárůstu jejich povinností. Přijetím novely ústavního zákona bychom zatížili soukromé, sportovní a myslivecké držitele zbraní spoluzodpovědností za obranu této země. O tom se skoro vůbec nemluví. Dávám přednost metodickému a systematickému výcviku dobrovolníků pod vojenským velením před nekoordinovaným a zatím nedomyšleným rozšířením povinností, které se vydávají za užitečná práva. Studovala jsem, jak vypadá situace v Izraeli, kde dochází poměrně často ke zneškodnění náhodného útočníka ze strany kolemjdoucích civilistů. Pravomoc použít zbraň je tam omezena jen na určité skupiny obyvatelstva a všichni tuto přísnou regulaci respektují.

6. Jak bojovat proti terorismu?
Dnes často skloňovaným slovem – i tiše předpokládaným podpůrným argumentem pro přijetí novely ústavního zákona o zbraních – je terorismus a teroristé. Jako zodpovědná politička terorismus nepodceňuji. Úlohou politika je ale nepřilévat olej do ohně. Stát má bezpečnost svých občanů všemi dostupnými prostředky zajistit. Ne vlastní občany děsit, aby je pak uklidňoval! Odpovědí na zvýšené riziko terorismu v evropských zemích není větší rozšíření zbraní mezi populací, ani všudypřítomné kamery. Je to zejména kvalitní práce armády, policie i tajných služeb, dále obezřetnost občanů, jejich dobrý vztah k armádě, jejich podpora aktivních záloh. V neposlední řadě jde i o zodpovědnou zahraniční a migrační politiku. V tomto ohledu konala naše vláda v uplynulém období dobře. Vítám také, že se na úrovni hlavního města nedávno vážně diskutovalo o možných cílech „osamělých vlků“ (nejznámější turistické magnety ve středu města).

7. Ne „Brusel“ a „EU“, ale náš ministr vnitra zodpovídá za nedokonalé znění směrnice
Dostáváme se přímo k právní materii. Je farizejské svádět podobu současné směrnice na nějaký „mytický“ Brusel. Případné přijetí novely ústavního zákona o zbraních nezmění na účinnosti evropské směrnice ani čárku. Koho za to kritizovat? Ano, směrnice bude omezovat, respektive otravovat v našich zemích poměrně oblíbené spolky zabývající se vojenskou historií. Kdo za to ale nese odpovědnost? Ten samý politik, který v reakci na svou nepovedenou práci na evropské úrovni přinesl do našeho Parlamentu novelu ústavního zákona o zbraních! Zbraňovou směrnici odsouhlasila Rada ministrů členských států EU, konkrétně ministrů vnitra (za ČR pan Chovanec z ČSSD). Jak vyjednával? Snažil se domluvit se svými kolegy? V Evropské komisi za Českou republiku sedí paní Jourová z ANO. Tam se měli naši zástupci ozývat, tam se mělo tvrdě vyjednávat. Nesvádějme na Brusel to, co si rozlili naši neprofesionální politici sami.

Novela ústavního zákona se na jednání pléna Senátu dostává navzdory vážným výhradám ústavněprávního výboru těsně před sněmovními volbami. Cynicky řečeno, to je také jediný důvod těch, kdo toto téma prosazují. Já budu ohledně zbraňové regulace hájit status quo, protože je to zdaleka nejrozumnější.

Proč jsem nepodpořila nový zákon o finanční kontrole

Nový zákon měl nahradit dosud platný právní předpis o finanční kontrole ve veřejné správě. Jeho ambicí bylo zjednodušení, unifikace systému řízení a kontroly veřejných financí tak, aby tento systém byl efektivní a snižoval byrokracii. Duplicity kontrol měly zmizet, nový zákon měl vycházet z principů „jednotného auditu“. I když nejsem odbornice na finanční kontrolu, z návrhu, který jsme jako senátoři dostali z Poslanecké sněmovny, bylo zřejmé, že zákon sice přináší dílčí pozitivní změny, ale rozhodně se nedá mluvit o zjednodušení, a už vůbec ne o snižování byrokracie. V důvodové zprávě předkladatel uvádí:

Stávající systém finanční kontroly podle zákona o finanční kontrole je složitý a konkrétní postupy dle prováděcí vyhlášky značně nepřehledné.

Potom, co zástupci předkladatele nedokázali uspokojiviě odpovědět na všechny výtky a dotazy senátorů, můžeme i o tomto novém zákonu tvrdit, že je složitý a značně nepřehledný. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí doporučil návrh zamítnout. Tak dopadlo i dnešní hlasování pléna Senátu: návrh byl zamítnut. Z přítomných 71 senátorů a senátorek hlasovalo 60 pro zamítnutí.

Proč zákon neuspěl?

  • Zavádí tzv. „Vrchní audit„, prováděný auditním orgánem spadajícím pod Ministerstvo financí. Ten bude kontrolovat všechna ministerstva – účelnost, hospodárnost a efektivitu jejich hospodaření. Ale kde je rušení duplicit? Každý ministr už svůj audit má. Navíc se jedná opět o posílení pravomocí a kompetencí Ministerstva financí. Taková koncentrace moci se mi vůbec nelíbí.
  • Zákon vůbec neřeší problém duplicity kontrol. Audit ministerstvem financí by nenahrazoval audit prováděný finančními úřady, interní audity, ani povinné postupy podle kontrolního řádu.
  • Zákonu nepomohla nová terminologie, kterou přináší. Obce se budou muset znovu „učit“, kdo všechno je „správce veřejného rozpočtu“ a jeho povinnosti, kdo je „schvalující pověřená osoba“nebo „schvalující orgán“.
  • Zákon se vztahuje se na obce, městské obvody, kraje, státní fondy, organizační složky státu, ale třeba také zdravotní pojišťovny, státní, obecní, krajské příspěvkové organizace nebo školské právnické osoby. Přitom není vůbec jasné, jaké benefity jednotlivým subjektům přinese.

Podle předkladatele měl zákon zároveň částečně transponovat směrnici EU o požadavcích na rozpočtové rámce členských států, podotýkám, že lhůta pro transpozici již uplynula! Bohužel tím, že Senát zákon zamítl, opět dochází k prodlužování transpoziční lhůty. Není ovšem možné přijímat špatně napsaný zákon jenom proto „že to spěchá“.

Senát je tu také od toho, aby hlídal kvalitu zákonů a případné chyby opravoval. Někdy ale zákon, ani přes veškerou snahu, opravit nelze . Je třeba jej vrátit, aby byl zpracován znovu a lépe. Tak, jak se to stalo dnes.

Minulost není nikdy jen minulostí…

Pietní akt k uctění památky obětí protinacistického odboje v letech 1939 – 1942 popravených v Praze v Pankrácké věznici

pátek 28. dubna 2017, Strašnické krematorium, Praha 10

Vážení přítomní,

sešli jsme se, abychom si zde připomněli památku obětí českého odboje. Památku našich spoluobčanů popravených v Pankrácké věznici.
Tito lidé měli svou tvář, své rodiny, své děti, svůj život i své zájmy. Přesto riskovali a položili život za druhé. Jako každému je mi jejich oběti líto. Hned vzápětí si ale s úctou připomínám slova: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.“

První, co chci říci, je to, že se mi na tomto místě nedostává slov. Mlčím a skláním se před těmi, kdo byli kvůli naší svobodě posláni na smrt. Mé mlčení se poté mění v přání, aby se nic podobného v budoucnu už nestalo. Abychom i my měli sílu nic podobného nedopustit.

Druhá věc, o kterou se s vámi chci podělit, je poznání, že minulost není nikdy jen minulostí. Týká se nás, týká se naší přítomnosti. Už jen tím, že nám ukazuje, na jaké cesty se máme vydat a na jaké cesty se naopak vydávat nesmíme.

Pankrácké oběti jsou oběti totality. Oběti, které proti totalitě bojovaly. A jakákoli totalita, ať už hnědá nebo rudá, začíná pozvolna a zprvu nepozorovaně. Začíná nenávistí všedního dne, vylučováním druhých lidí jen proto, že mají určitou barvu kůže, patří k určité skupině, straně či menšině.

Vyrůstala jsem v režimu, který z protinacistických obětí dělal nástroje nenávisti vůči jiným. Hrubě se mi to nelíbilo. A tím se dostávám k třetímu bodu:

Památka na tyto statečné lidi burcuje naši paměť i naše srdce. Tyto oběti v nás ale nechtějí vyvolávat nenávist.  Ukazují naopak, jak je dílo nenávisti strašné. Ukazují, že každý z nás má rozum a vůli. Rozum, který je schopen vidět zlo a odmítnout ho. Vůli, která v nás probouzí odvahu postavit se zlu na odpor a bojovat za dobré věci.

S touto dobrou vůlí prosím odsud také odcházejme.

Proč stavební zákon oklešťuje naše práva?

Východiskem pro přípravu novely stavebního zákona bylo programové prohlášení vlády:

„V oblasti územního plánování a stavebního řádu připraví vláda novelu stavebního zákona, která přinese zjednodušení a zrychlení povolovacích řízení.“

Novela, kterou bude v květnu projednávat Senát, podle mého žádné výrazné zrychlení nepřináší. Mění ale jednu zcela zásadní věc: omezuje právo občanů vyjádřit se ke stavbě, která se buduje v jejich bezprostřední blízkosti a která bude mít vliv na prostředí, ve kterém na rozdíl od investorů žijí.

Územní a stavební řízení

Novelizace stavebního zákona je samozřejmě potřebná. Územní a stavební řízení je proces, který je velmi komplikovaný. Kraje či města vydávají pro své občany nejrůznější přehledy a průvodce, aby se v legislativní změti a seznamu všech subjektů podílejících se na řízení vůbec vyznali (např. zde). Problémy mají také velcí investoři, kteří kvůli zdlouhavosti a komplikovanosti celého procesu často odcházejí stavět jinam.

Co je to územní řízení

Co je to stavební řízení

Co je to spojené územní a stavební řízení

Co je to EIA

Nebude ani jeden úřad, jedno povolení, jedno odvolání, jedna žaloba

V České republice je přes 700 stavebních úřadů. Než investor začne stavět, je povinen splnit 21 kroků, z toho tři se týkají stavebního zákona. To, co by pomohlo, tedy spojení řízení, se na vládě nepodařilo prosadit, a zůstává tedy dobrovolné.

Původním cílem novely bylo spojit komplikovaný proces pod gesci jednoho úřadu vydávajícího jedno společné povolení. Proti tomu by bylo možné se odvolat. Nic z toho se nepodařilo! 

Novela namísto toho přináší velké množství dílčích změn, jak uvádí Ministerstvo pro místní rozvoj: koncepční změny v procesech a postupech, nové instituty, změny vyvolané aplikační praxí, legislativně technické změny a úpravy.

Samotný návrh zákona se sešel s mnoha připomínkami a nápady na „vylepšení“. Ministryně Šlechtová již na semináři v lednu uváděla, že v rámci meziresortního řízení museli vypořádat více než 2500 připomínek. Na úřadě se jim sešlo 270 pozměňovacích návrhů – poté co vytřídili ty, které se dublovaly. A právě jeden z nich, pozměňovací návrh poslance Jaroslava Foldyny (ČSSD), nakonec způsobil to, co můžeme nazvat omezením občanských práv.

Nulové připomínky veřejnosti k stavbám s masivním dopadem na okolí?

Ztotožňuji se s názorem organizace Zelený kruh. Ten ve své tiskové zprávě konstatuje, že se

„sousedé již nebudou moci vyjadřovat k prachu či hluku ze staveb, kde neproběhne plný proces posouzení vlivů na životní prostředí (EIA). Týká se to i velkých staveb s masivními dopady na okolí – typu pražského silničního tunelu Blanka…“

Tento přístup je iracionální a akce vyvolá reakci. Vylučování některých účastníků řízení žádnému zrychlení nepomůže. Naopak to povede k více soudním sporům. Nespokojený občan nebude moci vyjádřit své připomínky, jež by mohly být vyslyšeny a vypořádány již na počátku řízení. Nyní bude muset řízení napadnout a soudit se.

Ministerstvo pro místní rozvoj nepředložilo analýzy, které by dokládaly, že účast spolků a občanů řízení zpomaluje! Házení všech aktivistů do jednoho pytle je velmi krátkozraké. Konstruktivní zapojování aktivních lidí do veřejného života by naopak mělo být naším cílem. Foldynův návrh ponechal úřední rozhodovací lhůty naprosto stejné. Jde čistě jen o osekání práv občanů, ani nepředpokládá, že by se něco mělo zrychlit.

Pro to, aby účast environmentálních spolků v územním a stavebním řízení byla připuštěna pouze v takzvaných navazujících řízeních, hlasovalo 119 poslanců a jen 15 bylo proti (hlasování podle klubů a jednotlivců ZDE).

Smutné je, že stanovisko garančního výboru bylo doporučující a s návrhem souhlasila i ministryně Šlechtová. Ministr životního prostředí Richard Brabec v průběhu tříhodinové debaty nevystoupil a hlasování se zdržel.

Zelený kruh poukazuje na škody, které takto upravená norma přinese:

„Poslanci poskytli investorům nástroj, jak obejít řádné správní řízení o výjimkách z ochrany přírody. Výsledkem bude, že o chráněných druzích rozhodnou úřady bez informací od odborných organizací a veřejnosti. Další schválené návrhy znemožní občanům připomínkovat dopady konkrétních jaderných technologií na životní prostředí a zdraví. Omezí kontrolu působení autorizovaných inspektorů.“

Zájmem státu je zájem občanů

Zájmem státu není jen pomoci investicím. Zájmem státu je také zájem občanů. Zejména těch, kdo by stavbou mohli být dotčeni. Je třeba, abychom peníze nejen investovali, ale abychom je investovali správně. Až zákon doputuje v květnu do Senátu, rozhodně se zasadím o to, aby Foldynova úprava byla zrušena.

Vaše 

Registr smluv posiluje důvěru veřejných institucí

Videozáznam z jednání 6. schůze Senátu – mé vystoupení k registru smluv začíná v 07:29:00

Přehled hlasování k novele Registru smluv:

  1. Schválení sněmovní (tzv. vykostěné) novely Registru smluv
    (hlasovala jsem PROTI) – nebylo Senátem přijato
  2. Zamítnutí sněmovní (tzv. vykostěné) novely Registru smluv
    (hlasovala jsem PRO) – nebylo Senátem přijato
  3. OPRAVA sněmovní (tzv. vykostěné) novely Registru smluv
    (hlasovala jsem PRO) – bylo Senátem přijato
    ————————————————————————————————
  4. Doplnění sněmovní (tzv. vykostěné) novely Registru smluv: širší rozvolnění nezveřejňování smluv ve zdravotnictví
    (hlasovala jsem PROTI) – bylo Senátem přijato
  5. Doplnění sněmovní (tzv. vykostěné) novely Registru smluv: povinnost zveřejňovat Parlament ČR, Kancelář prezidenta a další
    (hlasovala jsem PRO) – bylo Senátem přijato

ORIENTAČNÍ TEXT MÉHO VYSTOUPENÍ:

Registr smluv posiluje důvěru veřejných institucí

Jsem přesvědčena, že zveřejňování smluv posiluje důvěru veřejných institucí. Zveřejňování smluv vede podle mne nejen k průhlednějšímu hospodaření s penězi daňových poplatníků, ale i k tomu, že smluvní strany nakládají s veřejnými penězi opravdu s péčí řádného hospodáře.

Občané se mohou kdykoliv podívat, co se za jejich peníze reálně kupuje. Pokud se dobře hospodaří, posiluje se tím sounáležitost a důvěra ke státu, k samosprávám, k úředníkům. Zkrátka ve skeptickém Česku se posiluje kredit politických instituci. Pokud se dobře nehospodaří, děje se s prestiží našich veřejných institucí pravý opak. A to bychom si přát neměli.

V praxi zveřejňování smluv obecně funguje, nepopírám, že nejsou dílčí problémy u některých subjektů (např. nakládání s výbušninami), které je potřeba řešit, ale nelze plošně vyňat ¼ smluv v odhadované hodnotě 150 mld. Kč. Novela, kterou projednáváme, to navrhuje dvěma způsoby:

 1.)      Plošné vynětí státních podniků

Státní podniky dnes ve velkém zveřejňují, v Registru smluv je 20 tis. smluv podniků vlastněných státem či obcemi. Podniky mají možnost (a tu také využívají) chránit svoje obchodní tajemství. Prostě se citlivé údaje ve smlouvě začerní.

Ale především chci upozornit, že státem vlastněné podniky musí už více než 16 let poskytovat informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím o všech svých smlouvách, tedy ve větším rozsahu, než k čemu je zavazuje zákon o registru smluv.

Podstatné je to, že oba zákony chrání obchodní tajemství, průmyslové vlastnictví, autorská práva, utajované informace i osobní údaje, takže k jejich uveřejnění nemusí dojít, pokud tyto informace chrání samotné státem vlastněné podniky. Tyto podniky mohou dokonce nad rámec zákona o svobodném přístupu k informacím chránit jako obchodní tajemství i smluvní ceny a partnery.

2.)      Plošné vynětí podniků vlastněných státem, kraji a obcemi pokud mají obchodní a průmyslovou povahu

Studie PI č. 3133 jasně uvádí, že průmyslová a obchodní povaha není analogická s terminologií zákona o veřejných zakázkách a nelze tedy očekávat, že jí soud bude používat.

Ten kdo si tedy bude určovat co je a co není obchodní a průmyslová povaha bude vykládat podnik sám, což povede k právní nejistotě a hrozbě soudních sporů.

Bez ohledu na Vaši (ne)podporu novely, mělo by být naším zájmem schvalovat legislativně kvalitní návrhy zákonů. Tak prosím vezměte tuto studii na vědomí, že ta definice je špatně napsaná a není v souladu s principem právní jistoty.

Závěrem chci říct, že podporuji registr smluv jako funkční kontrolní mechanismus. Tím, že zapojuje do kontroly veřejnost, představuje jednak ochranu před zneužitím moci, ale také rozumným způsobem šetří veřejné prostředky. To jsou důvody, proč registr smluv podpořím v co nejčistší podobě. Budu rozhodně hlasovat proti výjimce pro podniky vlastněné státem, kraji a obcemi, pokud mají tzv. „průmyslovou a obchodní povahu,“ čímž by se podle některých odhadů stalo netransparentními až 40 % smluv v registru.

Na stole máme několik pozměňovacích návrhů, které by to napravily. Proto se přimlouvám za to, abychom tento zákon pustili do podrobného projednávání a měli tak šanci ho společně opravit.

Novelu Registru smluv může Senát opravit!

Téma dnešních ranních komentářů ČRo Plus: Projde Senátem okleštěná verze zákona o registru smluv nebo z něj Senát ještě dokáže udělat účinný nástroj proti korupci?

Pro ranní komentáře Českého rozhlasu Plus jsem v  10 minutovém duelu se senátorem Janem Hajdou (ČSSD) uvedla svoje argumenty PROTI poslanecké novele:  Poslechněte si je zde.

Nutnost opravit v Senátu novelu Registru smluv jsem zveřejnila už minulý týden na svém blogu a vystupovala jsem v tomto smyslu i na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

ZÍTRA  SE HLASUJE! ZA PRAHU 10 MÁME JASNO. CHCEME PŘECI VIDĚT NA NAŠE MĚSTSKÉ AKCIOVKY. Plním své předvolení sliby.

Sdílejte výzvu OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI koaličním stranám k nápravě Registru smluv . Stojí to teď vše hlavně na senátorech ČSSD.  Senátoři KDU-ČSL a senátoři hnutí ANO (navrženým a přijatým pozměňovacím návrhem na Ústavně-právního výboru) se k tomu již zavázali.

Nevykostím. 3 základní argumenty, proč zachovat registr smluv ve stávající podobě

Bylo to klasické pracovní pondělí. Ve své senátorské kanceláři na Kubánském náměstí jsem od rána přijímala občany na smluvené schůzky. V pauzách jsem si zběžně kontrolovala telefon a maily. Z jednoho z nich jsem zjistila, že z Poslanecké sněmovny do Senátu dorazila dlouho očekávaná a velmi diskutovaná novela zákona o registru smluv.

Podle tohoto zákona platného už od července 2016 musí stát, kraje, obce, jejich akciové společnosti a další organizace zveřejňovat v internetovém registru (https://smlouvy.gov.cz) všechny smlouvy nad 50 000 Kč. Díky tomuto opatření lze jednotlivým politikům a úředníkům, kteří hospodaří s našimi penězi, tzv. nahlížet pod ruce. Registr smluv jen za prvních šest měsíců své účinnosti upozornil na mnohé zajímavé informace k hospodaření s veřejnými prostředky. Je to špatně? Myslím si, že rozhodně ne – mimo jiné i na základě zkušeností z komunální politiky na Praze 10.

Registr smluv posiluje důvěru veřejných institucí

Toto zveřejňování smluv vede podle mne nejen k průhlednějšímu hospodaření s penězi daňových poplatníků, ale i k tomu, že smluvní strany nakládají s veřejnými penězi opravdu s péčí řádného hospodáře. Občané se mohou kdykoliv podívat, co se za jejich peníze reálně kupuje. Pokud se dobře hospodaří, posiluje se tím sounáležitost a důvěra ke státu, k samosprávám, k úředníkům. Zkrátka ve skeptickém Česku se posiluje kredit politických instituci. Pokud se dobře nehospodaří, děje se s prestiží našich veřejných institucí pravý opak. A to bychom si přát neměli.

Zdroj obrázku: Rekonstrukce státu

Poslanecká sněmovna schválila novelu tohoto zákona, díky níž by smlouvy nemusel zveřejňovat národní podnik Budějovický Budvar, ale i společnosti s většinovou účastí státu, krajů nebo obcí – a teď to přijde – mají-li tzv. „obchodní či průmyslovou povahu“. Pro tyto výjimky hlasovala ve 3. závěrečném čtení nejmožnější těsná většina 80 poslanců z přítomných 159 poslanců – celá ČSSD a KSČM, částečně ODS a někteří lidovečtí poslanci.

Nutno dodat, že toto hlasování se opakovalo, neboť to původní, kdy zákon jako celek nebyl přijat, zpochybnil předseda poslaneckého klubu ČSSD Roman Sklenák. V původním hlasování zákon o jeden hlas neprošel, následně se ale několik poslanců odhlásilo, čímž došlo ke snížení potřebného kvóra a zákon a v opakovaném hlasování tak již nic nebránilo k těsnému přijetí této novely (viz stenozáznam 55. schůze PS). Rozpačitou situaci ve sněmovně shrnuje krátké video Rekonstrukce státu níže.

Ze sněmovních kuloárů uniklo komické video. Pravděpodobně jde o část filmu, který poslanci tajně natáčejí. Snímek pojednává o jednom nešťastném hlasování, které se opakovalo a opakovalo, až nakonec…. …se podařilo skrýt 150 miliard z očí veřejnosti. Mirka Spáčilová dává ukázce 159% a píše "lepší groteska tu nebyla od dob Buriana". Premiér Bohuslav Sobotka uvedl, že ve snímku neúčinkoval, ani o něm nevěděl a ani ho takový záměr nepřekvapil. Ministr financí Andrej Babiš se vyjádřil v podobném smyslu: "Ahoj lidi, všeci tam hrajů, protože se bez mého vědomí domluvili." Záběry vám nabízíme exkluzivně k posouzení. Jaké jsou podle vás herecké výkony?

Zveřejnil(a) Rekonstrukce státu dne 1. duben 2017

Vzhledem k tomu, že jsem členkou senátorského klubu KDU-ČSL a nezávislí, který by se podle slov Pavla Bělobrádka měl v Senátu „pokusit prosadit původně domluvený půdorys registru smluv“ (viz jeho tweet z 24. 2. 2017), i vzhledem k tomu, že se tímto tématem delší dobu zabývám a diskutovala jsem o něm s jeho zastánci i odpůrci, chci zde zformulovat tři základní teze pro mé rozhodování.

1. Současná ochrana Budvaru je dostatečná

Tuto tezi mohu přesvědčivě dokázat několika citacemi. Nejprve § 5, odstavec 6. nyní platného znění zákona o registru smluv.

„(6) Z uveřejnění prostřednictvím registru smluv lze vyloučit metadata uvedená v odstavci 5 písm. a) nebo c), jsou-li tato metadata obchodním tajemstvím osoby uvedené v § 2 odst. 1 písm. e), k), l) nebo n), a to také tehdy, pokud by obchodním tajemstvím bylo až více takto uveřejněných informací zároveň.“

Pro úplnost ještě doplním ta písmena, na něž je v tomto odstavci odkazováno:
odst. 5
a) identifikaci smluvních stran,
c) cenu, a pokud ji smlouva neobsahuje, hodnotu předmětu smlouvy, lze-li ji určit,

§ 2 odst. 1
e) veřejná výzkumná instituce nebo veřejná vysoká škola,
k) státní podnik nebo národní podnik,
l) zdravotní pojišťovna,
n) právnická osoba, v níž má stát nebo územní samosprávný celek sám nebo s jinými územními samosprávnými celky většinovou majetkovou účast, a to i prostřednictvím jiné právnické osoby.

Z tohoto – nyní platného – znění zákona o registru smluv je patrné, že v případě potřeby lze obchodní tajemství národního podniku Budějovický Budvar chránit již nyní.

Skutečnost, že Budvar v registru smluv specifikoval lokalitu, kam hodlá vyvážet svoje sklenice, a následně si stěžoval na to, že byla vyzrazena jeho obchodní taktika, je příběh sám o sobě. Pokud se Budvar domníval, že je tím ohrožena jeho konkurenceschopnost, nemusel tuto informaci vůbec zveřejňovat.

Kritizovat kvůli této jednotlivosti registr smluv jako celek ale podle mě není na místě.

2. Kdo mi prosím vysvětlí, co je „průmyslová a obchodní povaha“?

Aktuální podoba novely, která přišla z Poslanecké sněmovny, říká, že informace v registru nebudou muset zveřejňovat všechny státní podniky a podniky vlastněné státem, kraji a obcemi, pokud mají „průmyslovou a obchodní povahu“.
I když nejsem právnička, první otázka, která mě po přečtení této jednoduché formulace napadne, je: Jak se pozná „průmyslová a obchodní povaha“? Několik právníků, s kterými jsem toto téma konzultovala, mi řeklo, že pojem „průmyslová a obchodní povaha“ není nijak legislativně upraven.

Co to znamená v praxi? Smlouvy by měly teoreticky i nadále zveřejňovat podniky, které „průmyslovou či obchodní povahu“ nemají. I tomu méně protřelému člověku dojde, že k obejití registru smluv stačí prohlásit: „Naše podnikatelská činnost má obchodní povahu. Bojíme se o naše obchodní tajemství. Proto nezveřejňujeme.“ Legislativní zakotvení tak vágního termínu, který pak bude v praxi vykládán, jak se komu zlíbí, povede podle mě jen k právní nejistotě a hrozbě soudních sporů. Tedy k přesnému opaku toho, co hlásají ti, kdo se o novelu zákona o registru smluv postarali.

3. Většina státních podniků o žádnou výjimku vlastně ani nestojí

Poslední z mé trojice argumentů je to, že podle průzkumu neziskové organizace Otevřená společnost mezi státními podniky vyplývá, že většina podniků výjimku z registru smluv vlastně vůbec nepožaduje. Plošné výjimky požaduje jen několik z třiceti oslovených podniků. Zveřejňování smluv tak, jak je platné od loňského července, většině žádné zásadní problémy nepřidělává. Jde například o Mero, Povodí Ohře, Povodí Labe, Lesy ČR. Další sice zpočátku jisté komplikace měly, ale dokázaly se s nimi dobře vypořádat (Diamo, Řízení letového provozu, OTE, Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond).

Sečteno a podtrženo: Podporuji registr smluv jako funkční kontrolní mechanismus. Tím, že zapojuje do funkční kontroly veřejnost, představuje jednak ochranu před zneužitím moci, jednak rozumným způsobem šetří veřejné prostředky. To jsou důvody, proč registr smluv podpořím v co nejčistší podobě. Budu rozhodně hlasovat proti výjimce pro podniky vlastněné státem, kraji a obcemi, pokud mají tzv. „průmyslovou a obchodní povahu,“ čímž by se podle některých odhadů stalo netransparentními až 40 % smluv v registru. Tečka.

Díla placená z veřejných peněz by měla být automaticky veřejně dostupná

Senát na své 5. schůzi projednával novelu autorského zákona. Vesměs se jednalo o transpozici směrnice Evropského parlamentu, jejímž cílem je detailněji upravit a zprůhlednit tzv. kolektivní správu práv.

Pokud by projednávání postoupilo do podrobné rozpravy, měla jsem připravený vlastní pozměňovací návrh, který obsahoval ustanovení, že veškerá nově pořízená díla financovaná z veřejných zdrojů by byla ze zákona daňovým poplatníkům automaticky veřejně dostupná. Teď je to v zákoně tak, že si to musí veřejný zadavatel sjednat, a to se často neděje.

Dnes veřejný zadavatel zaplatí za vytvoření díla z peněz daňových poplatníků, ale vzniklé dílo je pak uvolněno k veřejnému šíření spíše výjimečně. Důvodem je, že si zadavatel často předem nezajistí autorská práva. Podle mého návrhu by to bylo přesně naopak. Díla pořízená za veřejné prostředky by byla automaticky volná k veřejnému šíření. Jejich dostupnost by se omezovala jen výjimečně, případ od případu. Jedná se o desetitisíce fotografií, textů, vědeckých děl, výtvarných děl, urbanistických návrhů a software.

Uveďme si příklad: Kdyby se pražský Magistrát řídil tímto pravidlem, nemuselo by vůbec dojít ke kauze Opencard, a Praha by od počátku byla vlastníkem všech práv k jejímu užívání a dalšímu rozvoji. Takhle to veřejné poplatníky stálo dalších cca 50 mil korun navíc.