Česká divočina se po 20 letech dočká ratifikace Bernské úmluvy

Senát Parlamentu ČR
Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostře
zpravodajka výboru: senátorka Renata Chmelová
jednání výboru: 7. listopadu 2018

Zpravodajská zpráva

k senátnímu tisku č. 324
(tisk PS č. 281)

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť, sjednaná v Bernu dne 19. září 1979, a změna přílohy II této Úmluvy, přijatá ve Štrasburku dne 8. prosince 2017

  1. Úmluva obecně

Tzv. Bernská úmluva byla sjednána 19. září 1979 ve švýcarském Bernu a vstoupila v platnost 1. června 1982, Česká republika k ní přistoupila 1. června 1998. Jejím cílem je ochrana evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť, a to jak na úrovni preventivní ochrany, tak i například zakázaných prostředků a způsobů zabíjení zvířat. Nedílnou součástí Úmluvy jsou čtyři přílohy, které byly v průběhu její platnosti měněny či doplňovány celkem desetkrát. Pokračování textu Česká divočina se po 20 letech dočká ratifikace Bernské úmluvy

Jsem vaší senátorkou už dva roky. A na čem jsem pracovala?

Senát ukončil svou činnost ve starém složení. Při volbách v říjnu 2018 se znovu obměnila 1/3 Senátu. Někteří mandát obhájili, jiní ne, mne čeká obhajoba mandátu v roce 2022. Myslím, že je vhodný čas na malé bilancování . Co všechno jsem stihla jako senátorka za minulé dva roky?

Pokračování textu Jsem vaší senátorkou už dva roky. A na čem jsem pracovala?

Praha 10 protikorupční – Rekonstrukce státu ocenila mou aktivitu v Senátu

Včera jsem jako senátorka Prahy 10 převzala z rukou zástupců platformy Rekonstrukce státu ocenění za mimořádnou podporu protikorupčních zákonů v Senátu Parlamentu ČR. Při příležitosti blížícího se konce dalšího dvouletého “volebního období Senátu” byla oceněna zejména moje mimořádná aktivita při hájení registru smluv a majetkových přiznání politiků.

Více o mém hodnocení i metodice si můžete přečíst na webu Rekonstrukce státu.

„Z hodnocení všech dat, která vychází ze všech hlasování o návrzích i podstatných změnách těchto zákonů, vyplývá Vaše jednoznačná podpora sledovaných opatření k posílení průhledného nakládání s veřejnými prostředky a odpovědného vládnutí. Dovolte nám, abychom Vám upřímně poděkovali za tuto podporu důležité legislativy k posílení férového prostředí pro občany naší země. Velmi si toho vážíme!“

„Interpelace“ na ministra dopravy ve věci odstraňování autovraků z ulic

čas 09:47:46 – 09:54:36

Dobré dopoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře. Já bych tady chtěla ještě chviličku pojmenovat minoritní část této novely, a to, co se týká odstraňování autovraků.

Jsem senátorkou za Prahu 10 a musím říct, že po novele silničního zákona, která byla předchozí, došlo v Praze k opravdu velkému problému s odstraňováním vraků, hlavně z toho důvodu, že v případě, když nebyl znám vlastník auta, bylo nutné podle této novely vést velmi komplikované a zdlouhavé správní řízení, dokonce když byl neznám, musel se stanovovat opatrovník, což jsou další vysoké náklady pro obce při odstraňování vraků.

A pokládám otázku, jestli navržená novela, která je nám nyní předkládána, nám skutečně pomůže. Jsem ve spojení s naším silničním správním úřadem, který zároveň opravdu sbírá zkušenosti z řádově dalších patnácti silničních správních úřadů, nejen z Prahy, abychom měli nějakou statistiku. A na začátku ledna jsme vedli poměrně podrobné jednání na vašem ministerstvu. A musím si tady bohužel postěžovat, že i po několika urgencích jsme nedostali odpověď, jak s našimi podniky bude nakládáno.

Ráda bych vám sdělila nějaké podrobnější postřehy k tomu, zda skutečně tato novela pomůže odstraňování vraků. Říkáme tam to, že je možné, že v případě, že není dohledán vlastník vozidla, auto za nějakých okolností otevřít a zase ho uzavřít. Ale není jasné, jak se to bude dělat, bude se muset asi přizvat nějaký profesionální autozámečník a jsou to zase další náklady pro obce.

Co se týká toho vydávání usnesení právě při ohledání vozidla, tak tam za nás neustále není řešeno, v případě, že není jednat s kým, v případě, že provozovatel neexistuje, to znamená, poslední se odhlásil, nový se již nepřihlásil, vozidlo z hlediska registru nezaniklo. Tyto autovraky to neřeší.

Další problém je, když ten vlastník nebo i provozovatel toho vozidla zemřel a vozidlo nebylo zahrnuto do dědického řízení. To je další typický příklad, který u nás máme. Další příklad je, když provozovatel doloží smlouvu, že již není vlastníkem nebo provozovatelem, přestože dle registru tak je. Tady se vystavujeme riziku, že můžeme zlikvidovat majetek někoho, čí není.

Dalším velkým problémem, se kterým se potýkáme, jsou vozidla se zahraničními registračními značkami. Tam absolutně není jasný postup, jak máme postupovat, my v podstatě nemáme moc možnost ten autovrak odstranit.

Dále není jasné, že když se provádí to ohledání, tak pokud to vozidlo má značku nebo má viditelný kód, tak se provádí ta fotodokumentace jenom zvenku, ale není jasné, jestli máme vystavovat to usnesení a doručovat. Pokud by to tak bylo, tak to je zase obrovský nárůst administrativy pro ty silniční správní úřady. Není to jasné z toho zákona.

Dalším problémem, se kterým se potýkáme, i reagujeme na různá usnesení soudů, je, že v těch odstavených vozidlech bývá také nějaký majetek, nářadí nějakých řemeslníků atd. Není jasné, jestli se má provádět nějaký soupis, v případě nějakých náhrad škod a tak. Takže když to shrnu, tak podle naší zkušenosti 4 z 5 vozidel v podstatě nejsou vrak, protože velký problém je i definice, co je vrak. Takže k tomu i já jsem vám na ministerstvu dávala podněty, že by toto zasloužilo nějakou revizi. Z těch zbylých vraků, které nám zůstávají na ulici, podle našich zkušeností jich zhruba 20 % je skutečně vraky, ale polovina z nich ten identifikátor má, to znamená, my máme s kým vést to řízení. Pouhých 10 % je nemá. To znamená, tato novela, která je předkládána, řeší jenom minimální množství autovraků, které máme na ulicích. To znamená, že tou novelou může docházet k odstraňování menších počtů vraků.

Já bych tady shrnula nějaké dva zásadní návrhy, které jsem ministerstvu navrhovala právě ve spolupráci s naším silničním správním úřadem. Pokud nám skutečně stát chce pomoct k tomu, aby z komunikací dlouhodobě zmizela nepoužívaná vozidla. V první řadě by se mělo jasně stanovit, že vozidlo, pokud nemá platnou STK, nesmí být na komunikaci ani odstaveno. Tak jako tam teď nesmí být odstaveno vozidlo bez povinného ručení. Takže to je věc, která se domníváme, že nám velmi pomůže.

Druhá věc, jasně stanovit postup, jak s takovým vozidlem naložit. Je-li zaniklé, umožnit vlastníkovi komunikace ho bez dalšího přemístit, např. na odstavnou plochu, a po dvou měsících sešrotovat, tak jak je to v zákonech o odpadech v § 37 odst. 2 až 3. Pokud úředníci v tuto chvíli rozhodnutí v tomto smyslu, je to na hraně zákona. Pokud bychom měli v tomto oporu, velmi by to pomohlo.

Pokud to vozidlo není zaniklé, tak navrhujeme třeba zaslat výzvu osobě uvedené v registru s informací, že měsíc po jejím doporučení bude vozidlo přemístěno na odstavnou plochu a mají např. 6 měsíců na to si ho vyzvednout, pak následně se s ním může nějakým způsobem nakládat.

Takže děkuji. Já ty své podněty a postřehy vám znovu pošlu písemně, protože toho je daleko víc, je toho asi 6 stran. Budu moc rád, když obnovíme nějaké jednání na úrovni ministerstva o zlepšení tohoto stavu.

Děkuji.


 

…Co se týče vraků, které tady byly zmiňovány, víte, to je záležitost, kterou jsme probírali. Především se chci omluvit, pokud jsme vám neodpověděli a chtěl bych vás pozvat na jednání na ministerstvo dopravy. Protože to je věc, kde chceme opravdu obcím pomoci. A velmi jsme debatovali o tom, že bychom nově v zákoně definovali, že i parkování vozidla je použití komunikace a pro parkování je potřeba, aby vozidlo mělo jak platnou technickou prohlídku, tak i povinné ručení.

Víme o praxi, že majitelé vozidel, kteří nemají garáž, tak parkoviště často využívají jako bezplatnou možnost parkovat vozidlo nebo si ho uschovávat, přestože nemá platnou technickou kontrolu a nechtějí se toho vozidla zbavit a nechtějí platit za nějakou pevnou garáž. To nám zatím v procesu neprošlo, protože tam se samozřejmě střetají dva pohledy. První pohled je o to, že by se parkování nemělo zneužívat tímto způsobem. Na druhé straně je otázka, jak moc chceme všechny věci utahovat a řekl bych znemožňovat využití volného prostoru pro parkování tam, kde to má být.

Ale vás zvu na to jednání, pojďme věci probrat a my jsme připraveni v této věci postoupit dál, takže chceme opravdu v této věci obcím pomoci. Jenom bych rád řekl, že aspoň podle znalostí, které mám, je dnes možno aplikovat zákon o odpadu a likvidace vozidel, tak jak je – jste říkala, že to je na hraně zákona – mám ujištění z naší legislativy, že to je v pořádku. Případně můžeme dát nějaký metodický pokyn nebo něco a můžeme silničním správním úřadům věc aspoň z našeho pohledu dovysvětlit, takže na jednání bychom ty věci mohli dále precizovat.

Pokud by to nestačilo, tak si můžeme říct, jestli při další novele 56, protože se chystají ještě i další věci, tak že by se to tam mohlo upravit nebo precizovat tak, aby to pomohlo. Pravděpodobně to nemůže úplně všem vrakům, ale myslím si, že to tu velkou část nejstarší aspoň tato novela řeší a že pomoct může a byli jsme motivováni k tomu, abychom věcem pomohli…

Nejde jen o zákaz brček a vatových tyčinek. Jde o to, aby nejvyspělejší kontinent šel světu příkladem

Senátní Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí dnes po přednesení mé zpravodajské zprávy schválil návrh usnesení, v němž oceňuji iniciativu a snahu Evropské komise omezit dopad některých plastových výrobků na životní prostředí (senátní tisk č. N 154 / 11). Současně jsem ale jak Brusel, tak českou vládu a ministerstvo životního prostředí a své kolegy upozornila na několik důležitých skutečností, které jsem zformulovala do přijatého usnesení.

Návrh zmíněné směrnice plynule navazuje na Evropskou strategii pro plasty, kterou Senát Parlamentu ČR projednal na své 13. schůzi dne 4. dubna 2018 a kterou jsem také já v Senátu zpravodajovala.

Již v tomto dokumentu bylo avizováno předložení návrhu směrnice omezující dopad některých plastových výrobků na životní prostředí. Návrh nové směrnice zveřejnila Evropská komise 28. 5. 2018, tedy pouhých 5 měsíců po předložení původní strategie pro plasty a má ambici dokončit vyjednávání v květnu 2019, tedy ještě před skončením svého mandátu.

Primárním cílem této směrnice je omezit znečišťování životního prostředí (zejména evropských moří) plastovými výrobky na jedno použití a lovnými zařízeními obsahujícími plasty, které jsou dnes široce dostupné, perzistentní a často mají toxický a škodlivý dopad. Směrnice proto stanovuje nová unijní pravidla pro deset druhů nejčastějších jednorázových plastových výrobků, které nejčastěji končí na evropských plážích a v mořích, a také pro ztracená a opuštěná lovná zařízení. Navržené předměty totiž  tvoří celkem 70 % všech odpadků v mořích, lovná zařízení pak 27 % všech odpadků na plážích.

Předkládaný návrh konkrétně zavádí následující opatření:

I) Omezení uvádění na trh (zákaz) některých plastových výrobků na jedno použití, pokud (!) u nich existují dostupné a cenově přijatelné alternativy (!) vyrobené z udržitelných materiálů

1. plastové vatové tyčinky
2. plastové příbory
3. plastové talíře
4. plastová brčka a míchátka
5. plastové tyčky k balónkům

Nápojové obaly na jedno použití obsahující plasty budou na trhu povoleny pouze v případě, že jejich uzávěry a víčka zůstanou připevněny k nádobě.

II) Snižování spotřeby některých plastových výrobků na jedno použití skrze stanovení vnitrostátních cílů členských států a poskytování v místě prodeje alternativní produkty nebo zajištění, aby tento druh plastových výrobků nebyl nabízen bezplatně.

6. plastové nádoby na potraviny (jednorázové)
7. plastové nápojové kelímky

III) Požadavek na jasné a viditelné označení obsahující informace o tom, jak se má odpad vhodně odstranit, jaké jsou negativní dopady těchto výrobků na životní prostředí a obsah plastů ve výrobku.

8. hygienické vložky a tampony
9. vlhčené ubrousky
10. balonky

IV) Zajistit do roku 2025 sběr 90 % jednorázových plastových nápojových lahví uvedených na trh v daném roce, například prostřednictvím systémů vratných záloh.

V) Rozšíření odpovědnosti výrobce plastových výrobků na jedno použití a lovných zařízení obsahující plasty. Výrobci se budou podílet na nákladech spojených s nakládáním s odpady a úklidem a také s osvětovými opatřeními.

• nádoby na potraviny, sáčky a obaly (např. od bramborových lupínků a cukrovinek)
• nápojové obaly a kelímky
• tabákové výrobky s filtry (např. cigaretové nedopalky)
• vlhčené ubrousky
• balonky
• lehké plastové tašky

VI) Osvětové kampaně zaměřené na zvyšování povědomí občanů.

Hned zkraje bych ráda podotkla, že nejsem přílišnou zastánkyní restriktivních opatření, ovšem ze zkušeností již víme, že lidská společnost a průmysl prostě potřebuje určité motivace či nasměřování zejména v otázkách ochrany životního prostředí. Podnikatel logicky nebude volit pro něho o něco málo složitější cestu, pokud nemusí.

Příkladem pozitivní regulace může být mírné zpoplatnění plastových odnosových tašek v obchodech od 1. 1. 2018, které ve svém důsledku snížilo během pouhého půl roku jejich reálný výdej někde až o 80 %! Ve většině případů je obchodníci navíc nahradili alternativami z recyklovaného papíru a stále modernějším trendem se také stávají různé pevné tašky na opakované použití, což lze považovat za velmi pozitivní vývoj odstartovaný mimo jiné právě i touto mírnou regulací.

V důsledku obrovského znečištění světových moří plastem, kdy onen tzv. plastový ostrov představuje již rozlohu celé České republiky a mikroplasty se objevují již nejen ve vodě, půdě, ovzduší, ale také v potravinovém řetězci, vidím přijetí této směrnice i přes všechny ty hlasy euroskeptiků za velmi potřebné. Zejména je z pozice ochrany životního prostředí nezbytné být vždy o krok dříve a tedy přemýšlet o výrobku jako o budoucím odpadu již v počátku jeho životního cyklu, nikoliv až v momentu, kdy výrobek doslouží. Protože nejlepší odpad je ten, který vůbec nevznikne.

Jako zpravodajka jsem proto velmi ocenila snahu Evropské komise reálně řešit problematiku rostoucí produkce plastového odpadu a jeho negativního dopadu na životní prostředí a zejména na vodní ekosystémy. Zároveň však ve svém stanovisku upozorňuji na skutečnost, že v Evropě se dle připojeného hodnocení dopadů vyprodukuje pouze 19 % celosvětové plastové produkce, přičemž v Asii je to skoro 50 %. Plastové příbory na jedno použití, brčka, míchátka, plastové kelímky či potravinové nádoby jsou navíc do Evropy dováženy převážně z asijsko-pacifického regionu. Proto toto částečné omezení určitých plastových výrobků v rámci EU představuje pouze jedno z možných dílčích řešení redukce plastového odpadu.

Oceňuji tak snahu Evropské unie jít příkladem ostatním světovým kontinentům, národním státům a nadnárodním organizacím v boji s plastovými odpady a jejich negativním vlivem na životní prostředí, zároveň na ni ale ale důrazně apeluji, aby se zasadila o globálnější řešení redukce plastového odpadu a zejména investovala do odpovídající infrastruktury, která by byla schopna zpracovat plastový odpad vyprodukovaný na evropském kontinentě, aby již nadále nemuselo docházet k vyvážení tohoto odpadu do třetích zemí (po zákazu Číny se evropské plasty vyváží do Vietnamu, Thajska či Malajsie) a zbavování se odpovědnosti za jeho negativní vlivy na životní prostředí tamějších států.

V neposlední řadě také vítám zvolenou formu právního aktu ze stran EU, tedy směrnice, která je třeba na rozdíl od nařízení pro členské státy závazná pouze co do výsledku, jehož má být dosaženo, a volbu prostředků k jeho dosažení ponechává plně v kompetenci vnitrostátních orgánů.

It’s a photo that I wish didn’t exist but now that it does I want everyone to see it. What started as an opportunity to photograph a cute little sea horse turned into one of frustration and sadness as the incoming tide brought with it countless pieces of trash and sewage. This sea horse drifts long with the trash day in and day out as it rides the currents that flow along the Indonesian archipelago. This photo serves as an allegory for the current and future state of our oceans. What sort of future are we creating? How can your actions shape our planet?
.
thanks to @eyosexpeditions for getting me there and to @nhm_wpy and @sea_legacy for getting this photo in front of as many eyes as possible. Go to @sea_legacy to see how you can make a difference. . #plastic #seahorse #wpy53 #wildlifephotography #conservation @nhm_wpy @noaadebris #switchthestick

A post shared by Justin Hofman (@justinhofman) on

K pozici vlády

Vláda ve svém stanovisku pro Parlament ČR (senátní tisk č. N 154 / 11 / 01) vyjadřuje v podstatě neutrální pozici ČR k avizovanému omezení uvádění na trh (zákazu) plastových vatových tyčinek v následujícím znění:

“Flexibilní, pokud bude existující alternativa případně aplikovat jiná opatření k omezení spotřeby (skupina A). V tomto případě se jedná spíše o hygienickou pomůcku. Omezení uvádění na trh není dostatečně odůvodněn.”

Zpravodajka je však přesvědčena, že na českém trhu již nyní existují dostupné a cenově přijatelné alternativy šetrnější k životnímu prostředí, které jsou biologicky odbouratelné a například i kompostovatelné (viz příloha této zpravodajské zprávy), proto neshledává žádný racionální důvod pro zaujetí pozice ČR jiné k tomuto typu výrobku než k ostatním, u nichž ČR vyjadřuje výslovný souhlas.

 

Příloha ke zpravodajské zprávě

Nabídka sortimentu vatových tyčinek od společnosti dm drogerie markt, s.r.o. (www.dm.cz)

Detail produktu “nature bio vatové tyčinky, 200 ks” od výrobce “ebelin” od společnosti dm drogerie markt, s.r.o. (www.dm.cz)

 

Příloha k usnesení VUZP č. 122 ze dne 8. srpna 2018

S t a n o v i s k o

Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí

k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí

Senátní tisk č. N 154/11

___________________________________________________________________________

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí

  1. oceňuje

snahu Evropské komise reálně řešit problematiku rostoucí produkce plastového odpadu a jeho negativního dopadu na životní prostředí, zejména na vodní ekosystémy;

  1. upozorňuje však,

že v Evropě se vyprodukuje pouze 19 % celosvětové plastové produkce, přičemž v Asii je to skoro 50 %, nadto: částečné omezení určitých plastových výrobků představuje pouze jedno z možných dílčích řešení redukce plastového odpadu;

  1. oceňuje proto

snahu Evropské unie jít příkladem ostatním světovým kontinentům, národním státům a nadnárodním organizacím v boji s plastovými odpady a jejich negativním vlivem na životní prostředí;

  1. apeluje však

na Evropskou unii, aby se zasadila o globálnější řešení redukce plastového odpadu a zejména investovala do odpovídající infrastruktury, která by byla schopna zpracovat plastový odpad vyprodukovaný na evropském kontinentě, aby již nadále nemuselo docházet k vyvážení tohoto odpadu do třetích zemí a zbavování se odpovědnosti za jeho negativní vlivy na životní prostředí tamějších států;

  1. podporuje

veškeré snahy o osvětová opatření zaměřená zejména na změnu chování spotřebitelů, firem a dalších institucí, jejich dobrovolné iniciativy a závazky zdůrazňující zejména skutečnost, že především vlastní jednání je klíčovým elementem k omezení plastového odpadu a jeho snazší likvidaci či recyklaci;

  1. doporučuje vládě

podpořit omezení uvádění plastových vatových tyčinek na trh, neboť již existují cenově dostupné biologicky odbouratelné alternativy, tudíž zde není nutná zdrženlivější pozice zastávaná vládou;

  1. doporučuje

–   postoupit dokument k projednání plénu Senátu PČR,
–   postoupit případné stanovisko Senátu PČR Evropské komisi.

 

V Praze 10 dne 6. srpna 2018

senátorka Renata Chmelová
zpravodajka výboru

 

Upozornila jsem Evropskou komisi na nadprodukci levného plastu, který škodí lidem i přírodě

Plénum Senátu ve středu 4. dubna 2018 přijalo mé stanovisko ke dvěma sdělením Evropské komise:

  1. Evropská strategie pro plasty v oběhovém hospodářství
  2. Rámec pro sledování oběhového hospodářství

O gesční stanovisko byl můj Výbor pro územní rozvoj, veřejnou zprávu a životní prostředí požádán Výborem pro záležitosti Evropské unie. Pokračování textu Upozornila jsem Evropskou komisi na nadprodukci levného plastu, který škodí lidem i přírodě

Senát jako pojistka demokracie: Ústavní soud necháváme přezkoumat možnost bezhlavého omezování osobní svobody cizinců

V prosinci jsem připojila svůj podpis pod návrh k Ústavnímu soudu na zrušení některých ustanovení v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a zákoně č. 325/1999 Sb., o azylu.

Poslanecká sněmovna totiž v polovině loňského roku přehlasovala senátní veto vládní novely zákona o pobytu cizinců, ačkoliv jsme jakožto senátoři několikrát důrazně upozorňovali na protiústavnost některých opatření.

Do vládní novely z pera bývalého ministra vnitra Milana Chovance (ČSSD) totiž jeho stranický kolega a bývalý člen KSČM Václav Klučka totiž bez většího zájmu veřejnosti, médií i dalších politiků vpravil ve druhém čtení svůj pozměňovací návrh.

Podle něj každý cizinec zadržený v České republice, který je případně propuštěn ještě před pravomocným rozhodnutím soudu, nemá absolutně žádnou možnost nechat nezávislý soud přezkoumat toto omezení své osobní svobody. České právo tak cizím státním příslušníkům absolutně znemožňuje jakkoliv se domoci soudní ochrany v případě omezení základní lidské svobody.

nový odstavec 6 § 172 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
(6) V případě, že je zajištění cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince, o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění cizince policie neprodleně informuje příslušný soud, který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně.

nový odstavec 9 § 46a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
(9) V případě, že je zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění nebo o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince ministerstvo neprodleně informuje příslušný soud, který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně.

V extrémních případech zákon připouští též postup, kdy ministerstvo bude opakovaně rozhodovat o zajištění cizince a následně jej propouštět, čímž jakémukoliv přezkumu zamezí a znemožní cizinci domoci se spravedlnosti. Ten by tak na své svobodě mohl být omezován po neomezeně dlouhou dobu.

Dále je také nutné podotknout, že jednou takto zadržený cizinec, jehož případ nemohl být přezkoumán, bude již navždy veden ministerstvem jako cizinec, který porušil zákon, čímž mu bude do budoucna velmi zkomplikována možnost na získání povolení k pobytu v Česku.

Senát se tedy znovu ukázal jako skutečná pojistka demokracie a ochránce základních lidských práv a svobod. Podnět k Ústavnímu soudu je sice až krajní možnost řešení, ale v momentě, kdy bývalé složení Poslanecké sněmovny odmítlo výhrady Senátu k této novele, nám nezbylo nic jiného.

Děkuji tímto Václavu Láskovi za jeho odvedenou práci.

 

Historie sněmovního tisku 990

 

V senátní kanceláři dýcháme prach obsahující olovo a chrom

Letos 30. května jsem ve své kanceláři v sídle Senátu na Malé straně přivítala svou kamarádku a bývalou kolegyni z ekologického spolku Arnika Karolínu Brabcovou. Karolína v současné době pracuje na programu nazvaném Toxické látky a odpady, jehož cílem je zkoumat úroveň znečištění těžkými kovy v Praze.

K tomu bylo potřeba sesbírat vzorky prachu ve vnitřním prostředí budov a domácností v celém hlavním městě. Ze třech různých dílčích vzorků prachů byl vždy vytvořen jeden směsný vzorek, který byl analyzován na pět chemických prvků: olovo, kadmium, rtuť, chrom a arsen.

V senátní kanceláři na Malé Straně vyhodnotily přístroje hodnotu olova ve výši 18,8 mg/kg, 75,0 mg/kg chromu a 1,0 mg/kg arsenu. Obecně z výsledků šetření vyplývá, že na vině znečištění budov v Praze těžkými kovy je převážně jejich vnitřní vybavení. Přesné výsledky a reportáž najdete v odkazech níže.

A tady jsou shrnuty některé závěry studie Arniky publikované koncem října:

  1. Praha vychází poměrně dobře ve srovnání s ostatními vědeckými studiemi zkoumajícími přítomnost těžkých kovů v prachu uvnitř budov. Srovnávali jsme zejména se zeměmi třetího světa, ale například též s kanadskou Ottawou. V Evropě jsme na podobné studie nenarazili.
  2. V EU ani v ČR neexistují limity pro přítomnost těžkých kovů uvnitř budov v prachu. Srovnali jsme tedy výsledky zejména s limity pro dětská pískoviště, které jsou u nás velmi přísné. Zde u některých kovů tyto limity byly překročeny. Pro kadmium je stanoven velmi přísný limit 0,3 mg/kg, který byl překročen u více než poloviny veřejných budov. U olova a rtuti byl překročen tento limit u zhruba třetiny veřejných budov. Tyto limity jsou však pouze hypotetické, protože v budovách takové stanoveny nebyly.
  3. Neprokázala se souvislost mezi dopravou a průmyslovým zatížením lokality a vyššími hodnotami těžkých kovů v prachu. Pouze v Ďáblicích jsme našli u obou vzorků vyšší hodnoty kadmia. Nevíme však, čím jsou způsobeny. Vyšší zatížení je možné sledovat také více u budov v centru města. Některé hodnoty byly vyšší v centru města, ale nebylo to pravidlem. Pravidlem však kupodivu bylo, že zatíženější jsou veřejné budovy, a to zejména ty z 1.pol. 20.století.
  4. Naopak se domníváme, že vyšší zatížení je způsobeno vnitřním vybavením místností. U vyšších koncentrací těžkých kovů v prachu jsme následně vedle dotazníku ve dvou veřejných budovách přeměřili vybavení přístrojem XRF, který detekuje přítomnost chemických prvků v zařízení. U těchto budov jsme pak skutečně prokázali několik zdrojů olova v barvách, v kovových doplňcích, apod.

Reportáž Seznam zprávy

studie_prach_final

Prilohy-TZ-1

Odmítám „bezdávkové zóny“ v obcích, připravuji ústavní stížnost

  • Cílem připravovaného návrhu ústavní stížnosti je zrušení ustanovení, které umožňuje obci vydat tzv. opatření obecné povahy, kterým se vyhlašuje oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů a navrácení novely do původní verze vládního návrhu.
  • Jinak do budoucna nebude lidem, kteří uzavřou nové nájemní smlouvy a dostanou se do hmotné nouze, umožněno vyplatit v těchto zónách doplatek na bydlení. To se bude týkat třeba i rodin s malými dětmi a samoživitelek odcházející z azylových domů, seniorů, dětí odcházejících z dětských domovů, studentů atd.
  • Ustanovení popírá obecný princip rovnosti, je v rozporu se svobodou pobytu a pohybu, nesplňuje požadavek na racionalitu zákonů a zasahuje do svobody podnikání.

Spolu s kolegou senátorem Václavem Hamplem jsme iniciovali na schůzce Fóra pražských senátorů spolupráci se zástupci Platformy sociálního bydlení a začali jsme pracovat na ústavní stížnosti proti spornému ustanovení zákona, který umožňuje vznik „bezdávkových zón“ v obcích. Podle našeho názoru totiž porušuje základní práva občanů České republiky.

Novela zákona o pomoci v hmotné nouzi (zákona č. 111/2006 Sb.) tento rok umožnila obcím vyhlásit tzv. oblasti se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů. Důsledkem takto přijatého opatření obecné povahy je to, že v dané lokalitě se nebude poskytovat osobám, které tam žijí, doplatek na bydlení. Jedná se v podstatě o úředně uznané sociální ghetto či chudinskou oblast.

Některé obce si ustanovení zákona vyložily po svém a např. Kladno vyhlásilo za tuto „bezdoplatkovou oblast“ celé město. Doplatek tam, pokud opatření vejde v platnost, nebudou dostávat nově příchozí žadatelé, ale ani ti, kterým vyprší smlouva o bydlení, často uzavíraná jen na několik měsíců, a budou si o doplatek žádat znovu. Kam se všichni ti lidé podějí? Půjdou na ulici? Přesune Kladno všechny tyto obyvatele do jiných měst a obcí?

Sporné ustanovení zákona nebylo součástí původního vládního návrhu a bylo do něj vloženo v průběhu legislativního procesu v Poslanecké sněmovně. K přijatému pravidlu tedy neexistuje obvyklá důvodová zpráva, hodnocení dopadů regulace, stanovisko legislativní rady vlády a podobné náležitosti legislativního procesu. Důvody lze čerpat jednak ze stručného písemného odůvodnění pozměňovacího návrhu, které bylo rozesláno jako sněmovní tisk č. 5302, a jednak z ústního projevu poslance Vilímce.

Naše ústavní stížnost připravená panem advokátem Pavlem Uhlem je založena na těchto základních bodech:

  1. Napadená ustanovení popírají princip obecné rovnosti dle čl. 1 Listiny a čl. 3 odst. 1 Listiny při realizaci práva na zajištění základních životních podmínek dle čl. 30 odst. 2 Listiny.
  2. Napadená ustanovení jsou v rozporu se svobodou pohybu a pobytu dle čl. 14 odst. 1 Listiny, do které bezdůvodně zasahují.
  3. Napadená ustanovení brání kumulativnímu užití práva na zajištění základních životních podmínek dle čl. 30 odst. 2 Listiny a práva na svobodu pohybu a pobytu dle čl. 14 odst. 1 Listiny, čímž porušují princip nepodmíněnosti ochrany lidských práv.
  4. Napadená ustanovení zasahují do svobody podnikání a v rámci určitého segmentu trhu vytvářejí nerovnost mezi podnikateli, která není ospravedlnitelná účelem omezení.
  5. Napadená ustanovení popírají funkční principy právní oblasti, jíž jsou součástí, a neplní navzdory zjevnému omezení práv a svobod účel, který mají plnit. Nesplňují požadavek na racionalitu normy.

Sociální dávky poskytované do oblasti bydlení pomáhají mimo jiné také rodinám s dětmi, seniorům, dětem odcházejícím z dětských domovů či jinak ohroženým lidem. Pomáhají v tom, aby se z nich nestali bezdomovci, a to i za cenu toho, že ne vždy se jedná o krytí nákladů bydlení v bytech, ale také v tzv. „substandartních formách bydlení“. Byty totiž stále bohužel nejsou dostupné pro všechny, kteří by je potřebovali.

V současné době MPSV spravuje dvě dávky, a to příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení. Přičemž právě doplatek může v mimořádných případech putovat i mimo standardní byty. Dostávají ho tedy ti opravdu nejpotřebnější.

Reakce v médiích:

Pozvání na Pražský hrad při příležitosti státního svátku

Připomínáme si 99 let od vzniku Československa, potažmo kořenů České republiky. Připomeňme si, že ne vždy to byly roky svobody a hojnosti…

Dnes, v době relativního blahobytu a míru mezi národy v Evropě, je (mělo by být) úkolem představitelů států moderovat a kultivovat demokratickou diskuzi. Mezi národy, mezi občany.

Jsme dnes častěji a častěji svědky opačného chování u volených zástupců. A o to větší výzvy a úkoly jsou a budou kladeny před každého z nás.

Pan prezident republiky s chotí mne pozval na recepci u příležitosti státního svátku dne 28. října.


Jejich pozvání jsem s díky nepřijala.

Prezidentský úřad mám ve velké úctě, využiji svého volebního práva a půjdu v obou kolech prezidentské volby volit.

Současná hlava našeho státu ale dle mého názoru nevykonává svoji funkci „v zájmu všeho lidu“, jak slavnostně slíbila při své inauguraci.

Oslavu dne československé a české státnosti léta Páně 2017 prožiji důstojně, ale jinde než na Pražském hradě.

Vaše senátorka Renata Chmelová