Nejde jen o zákaz brček a vatových tyčinek. Jde o to, aby nejvyspělejší kontinent šel světu příkladem

Senátní Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí dnes po přednesení mé zpravodajské zprávy schválil návrh usnesení, v němž oceňuji iniciativu a snahu Evropské komise omezit dopad některých plastových výrobků na životní prostředí (senátní tisk č. N 154 / 11). Současně jsem ale jak Brusel, tak českou vládu a ministerstvo životního prostředí a své kolegy upozornila na několik důležitých skutečností, které jsem zformulovala do přijatého usnesení.

Návrh zmíněné směrnice plynule navazuje na Evropskou strategii pro plasty, kterou Senát Parlamentu ČR projednal na své 13. schůzi dne 4. dubna 2018 a kterou jsem také já v Senátu zpravodajovala.

Již v tomto dokumentu bylo avizováno předložení návrhu směrnice omezující dopad některých plastových výrobků na životní prostředí. Návrh nové směrnice zveřejnila Evropská komise 28. 5. 2018, tedy pouhých 5 měsíců po předložení původní strategie pro plasty a má ambici dokončit vyjednávání v květnu 2019, tedy ještě před skončením svého mandátu.

Primárním cílem této směrnice je omezit znečišťování životního prostředí (zejména evropských moří) plastovými výrobky na jedno použití a lovnými zařízeními obsahujícími plasty, které jsou dnes široce dostupné, perzistentní a často mají toxický a škodlivý dopad. Směrnice proto stanovuje nová unijní pravidla pro deset druhů nejčastějších jednorázových plastových výrobků, které nejčastěji končí na evropských plážích a v mořích, a také pro ztracená a opuštěná lovná zařízení. Navržené předměty totiž  tvoří celkem 70 % všech odpadků v mořích, lovná zařízení pak 27 % všech odpadků na plážích.

Předkládaný návrh konkrétně zavádí následující opatření:

I) Omezení uvádění na trh (zákaz) některých plastových výrobků na jedno použití, pokud (!) u nich existují dostupné a cenově přijatelné alternativy (!) vyrobené z udržitelných materiálů

1. plastové vatové tyčinky
2. plastové příbory
3. plastové talíře
4. plastová brčka a míchátka
5. plastové tyčky k balónkům

Nápojové obaly na jedno použití obsahující plasty budou na trhu povoleny pouze v případě, že jejich uzávěry a víčka zůstanou připevněny k nádobě.

II) Snižování spotřeby některých plastových výrobků na jedno použití skrze stanovení vnitrostátních cílů členských států a poskytování v místě prodeje alternativní produkty nebo zajištění, aby tento druh plastových výrobků nebyl nabízen bezplatně.

6. plastové nádoby na potraviny (jednorázové)
7. plastové nápojové kelímky

III) Požadavek na jasné a viditelné označení obsahující informace o tom, jak se má odpad vhodně odstranit, jaké jsou negativní dopady těchto výrobků na životní prostředí a obsah plastů ve výrobku.

8. hygienické vložky a tampony
9. vlhčené ubrousky
10. balonky

IV) Zajistit do roku 2025 sběr 90 % jednorázových plastových nápojových lahví uvedených na trh v daném roce, například prostřednictvím systémů vratných záloh.

V) Rozšíření odpovědnosti výrobce plastových výrobků na jedno použití a lovných zařízení obsahující plasty. Výrobci se budou podílet na nákladech spojených s nakládáním s odpady a úklidem a také s osvětovými opatřeními.

• nádoby na potraviny, sáčky a obaly (např. od bramborových lupínků a cukrovinek)
• nápojové obaly a kelímky
• tabákové výrobky s filtry (např. cigaretové nedopalky)
• vlhčené ubrousky
• balonky
• lehké plastové tašky

VI) Osvětové kampaně zaměřené na zvyšování povědomí občanů.

Hned zkraje bych ráda podotkla, že nejsem přílišnou zastánkyní restriktivních opatření, ovšem ze zkušeností již víme, že lidská společnost a průmysl prostě potřebuje určité motivace či nasměřování zejména v otázkách ochrany životního prostředí. Podnikatel logicky nebude volit pro něho o něco málo složitější cestu, pokud nemusí.

Příkladem pozitivní regulace může být mírné zpoplatnění plastových odnosových tašek v obchodech od 1. 1. 2018, které ve svém důsledku snížilo během pouhého půl roku jejich reálný výdej někde až o 80 %! Ve většině případů je obchodníci navíc nahradili alternativami z recyklovaného papíru a stále modernějším trendem se také stávají různé pevné tašky na opakované použití, což lze považovat za velmi pozitivní vývoj odstartovaný mimo jiné právě i touto mírnou regulací.

V důsledku obrovského znečištění světových moří plastem, kdy onen tzv. plastový ostrov představuje již rozlohu celé České republiky a mikroplasty se objevují již nejen ve vodě, půdě, ovzduší, ale také v potravinovém řetězci, vidím přijetí této směrnice i přes všechny ty hlasy euroskeptiků za velmi potřebné. Zejména je z pozice ochrany životního prostředí nezbytné být vždy o krok dříve a tedy přemýšlet o výrobku jako o budoucím odpadu již v počátku jeho životního cyklu, nikoliv až v momentu, kdy výrobek doslouží. Protože nejlepší odpad je ten, který vůbec nevznikne.

Jako zpravodajka jsem proto velmi ocenila snahu Evropské komise reálně řešit problematiku rostoucí produkce plastového odpadu a jeho negativního dopadu na životní prostředí a zejména na vodní ekosystémy. Zároveň však ve svém stanovisku upozorňuji na skutečnost, že v Evropě se dle připojeného hodnocení dopadů vyprodukuje pouze 19 % celosvětové plastové produkce, přičemž v Asii je to skoro 50 %. Plastové příbory na jedno použití, brčka, míchátka, plastové kelímky či potravinové nádoby jsou navíc do Evropy dováženy převážně z asijsko-pacifického regionu. Proto toto částečné omezení určitých plastových výrobků v rámci EU představuje pouze jedno z možných dílčích řešení redukce plastového odpadu.

Oceňuji tak snahu Evropské unie jít příkladem ostatním světovým kontinentům, národním státům a nadnárodním organizacím v boji s plastovými odpady a jejich negativním vlivem na životní prostředí, zároveň na ni ale ale důrazně apeluji, aby se zasadila o globálnější řešení redukce plastového odpadu a zejména investovala do odpovídající infrastruktury, která by byla schopna zpracovat plastový odpad vyprodukovaný na evropském kontinentě, aby již nadále nemuselo docházet k vyvážení tohoto odpadu do třetích zemí (po zákazu Číny se evropské plasty vyváží do Vietnamu, Thajska či Malajsie) a zbavování se odpovědnosti za jeho negativní vlivy na životní prostředí tamějších států.

V neposlední řadě také vítám zvolenou formu právního aktu ze stran EU, tedy směrnice, která je třeba na rozdíl od nařízení pro členské státy závazná pouze co do výsledku, jehož má být dosaženo, a volbu prostředků k jeho dosažení ponechává plně v kompetenci vnitrostátních orgánů.

It’s a photo that I wish didn’t exist but now that it does I want everyone to see it. What started as an opportunity to photograph a cute little sea horse turned into one of frustration and sadness as the incoming tide brought with it countless pieces of trash and sewage. This sea horse drifts long with the trash day in and day out as it rides the currents that flow along the Indonesian archipelago. This photo serves as an allegory for the current and future state of our oceans. What sort of future are we creating? How can your actions shape our planet?
.
thanks to @eyosexpeditions for getting me there and to @nhm_wpy and @sea_legacy for getting this photo in front of as many eyes as possible. Go to @sea_legacy to see how you can make a difference. . #plastic #seahorse #wpy53 #wildlifephotography #conservation @nhm_wpy @noaadebris #switchthestick

A post shared by Justin Hofman (@justinhofman) on

K pozici vlády

Vláda ve svém stanovisku pro Parlament ČR (senátní tisk č. N 154 / 11 / 01) vyjadřuje v podstatě neutrální pozici ČR k avizovanému omezení uvádění na trh (zákazu) plastových vatových tyčinek v následujícím znění:

“Flexibilní, pokud bude existující alternativa případně aplikovat jiná opatření k omezení spotřeby (skupina A). V tomto případě se jedná spíše o hygienickou pomůcku. Omezení uvádění na trh není dostatečně odůvodněn.”

Zpravodajka je však přesvědčena, že na českém trhu již nyní existují dostupné a cenově přijatelné alternativy šetrnější k životnímu prostředí, které jsou biologicky odbouratelné a například i kompostovatelné (viz příloha této zpravodajské zprávy), proto neshledává žádný racionální důvod pro zaujetí pozice ČR jiné k tomuto typu výrobku než k ostatním, u nichž ČR vyjadřuje výslovný souhlas.

 

Příloha ke zpravodajské zprávě

Nabídka sortimentu vatových tyčinek od společnosti dm drogerie markt, s.r.o. (www.dm.cz)

Detail produktu “nature bio vatové tyčinky, 200 ks” od výrobce “ebelin” od společnosti dm drogerie markt, s.r.o. (www.dm.cz)

 

Příloha k usnesení VUZP č. 122 ze dne 8. srpna 2018

S t a n o v i s k o

Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí

k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí

Senátní tisk č. N 154/11

___________________________________________________________________________

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí

  1. oceňuje

snahu Evropské komise reálně řešit problematiku rostoucí produkce plastového odpadu a jeho negativního dopadu na životní prostředí, zejména na vodní ekosystémy;

  1. upozorňuje však,

že v Evropě se vyprodukuje pouze 19 % celosvětové plastové produkce, přičemž v Asii je to skoro 50 %, nadto: částečné omezení určitých plastových výrobků představuje pouze jedno z možných dílčích řešení redukce plastového odpadu;

  1. oceňuje proto

snahu Evropské unie jít příkladem ostatním světovým kontinentům, národním státům a nadnárodním organizacím v boji s plastovými odpady a jejich negativním vlivem na životní prostředí;

  1. apeluje však

na Evropskou unii, aby se zasadila o globálnější řešení redukce plastového odpadu a zejména investovala do odpovídající infrastruktury, která by byla schopna zpracovat plastový odpad vyprodukovaný na evropském kontinentě, aby již nadále nemuselo docházet k vyvážení tohoto odpadu do třetích zemí a zbavování se odpovědnosti za jeho negativní vlivy na životní prostředí tamějších států;

  1. podporuje

veškeré snahy o osvětová opatření zaměřená zejména na změnu chování spotřebitelů, firem a dalších institucí, jejich dobrovolné iniciativy a závazky zdůrazňující zejména skutečnost, že především vlastní jednání je klíčovým elementem k omezení plastového odpadu a jeho snazší likvidaci či recyklaci;

  1. doporučuje vládě

podpořit omezení uvádění plastových vatových tyčinek na trh, neboť již existují cenově dostupné biologicky odbouratelné alternativy, tudíž zde není nutná zdrženlivější pozice zastávaná vládou;

  1. doporučuje

–   postoupit dokument k projednání plénu Senátu PČR,
–   postoupit případné stanovisko Senátu PČR Evropské komisi.

 

V Praze 10 dne 6. srpna 2018

senátorka Renata Chmelová
zpravodajka výboru

 

Upozornila jsem Evropskou komisi na nadprodukci levného plastu, který škodí lidem i přírodě

Plénum Senátu ve středu 4. dubna 2018 přijalo mé stanovisko ke dvěma sdělením Evropské komise:

  1. Evropská strategie pro plasty v oběhovém hospodářství
  2. Rámec pro sledování oběhového hospodářství

O gesční stanovisko byl můj Výbor pro územní rozvoj, veřejnou zprávu a životní prostředí požádán Výborem pro záležitosti Evropské unie. Pokračování textu Upozornila jsem Evropskou komisi na nadprodukci levného plastu, který škodí lidem i přírodě

Senát jako pojistka demokracie: Ústavní soud necháváme přezkoumat možnost bezhlavého omezování osobní svobody cizinců

V prosinci jsem připojila svůj podpis pod návrh k Ústavnímu soudu na zrušení některých ustanovení v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a zákoně č. 325/1999 Sb., o azylu.

Poslanecká sněmovna totiž v polovině loňského roku přehlasovala senátní veto vládní novely zákona o pobytu cizinců, ačkoliv jsme jakožto senátoři několikrát důrazně upozorňovali na protiústavnost některých opatření.

Do vládní novely z pera bývalého ministra vnitra Milana Chovance (ČSSD) totiž jeho stranický kolega a bývalý člen KSČM Václav Klučka totiž bez většího zájmu veřejnosti, médií i dalších politiků vpravil ve druhém čtení svůj pozměňovací návrh.

Podle něj každý cizinec zadržený v České republice, který je případně propuštěn ještě před pravomocným rozhodnutím soudu, nemá absolutně žádnou možnost nechat nezávislý soud přezkoumat toto omezení své osobní svobody. České právo tak cizím státním příslušníkům absolutně znemožňuje jakkoliv se domoci soudní ochrany v případě omezení základní lidské svobody.

nový odstavec 6 § 172 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
(6) V případě, že je zajištění cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince, o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění cizince policie neprodleně informuje příslušný soud, který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně.

nový odstavec 9 § 46a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
(9) V případě, že je zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění nebo o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince ministerstvo neprodleně informuje příslušný soud, který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně.

V extrémních případech zákon připouští též postup, kdy ministerstvo bude opakovaně rozhodovat o zajištění cizince a následně jej propouštět, čímž jakémukoliv přezkumu zamezí a znemožní cizinci domoci se spravedlnosti. Ten by tak na své svobodě mohl být omezován po neomezeně dlouhou dobu.

Dále je také nutné podotknout, že jednou takto zadržený cizinec, jehož případ nemohl být přezkoumán, bude již navždy veden ministerstvem jako cizinec, který porušil zákon, čímž mu bude do budoucna velmi zkomplikována možnost na získání povolení k pobytu v Česku.

Senát se tedy znovu ukázal jako skutečná pojistka demokracie a ochránce základních lidských práv a svobod. Podnět k Ústavnímu soudu je sice až krajní možnost řešení, ale v momentě, kdy bývalé složení Poslanecké sněmovny odmítlo výhrady Senátu k této novele, nám nezbylo nic jiného.

Děkuji tímto Václavu Láskovi za jeho odvedenou práci.

 

Historie sněmovního tisku 990

 

V senátní kanceláři dýcháme prach obsahující olovo a chrom

Letos 30. května jsem ve své kanceláři v sídle Senátu na Malé straně přivítala svou kamarádku a bývalou kolegyni z ekologického spolku Arnika Karolínu Brabcovou. Karolína v současné době pracuje na programu nazvaném Toxické látky a odpady, jehož cílem je zkoumat úroveň znečištění těžkými kovy v Praze.

K tomu bylo potřeba sesbírat vzorky prachu ve vnitřním prostředí budov a domácností v celém hlavním městě. Ze třech různých dílčích vzorků prachů byl vždy vytvořen jeden směsný vzorek, který byl analyzován na pět chemických prvků: olovo, kadmium, rtuť, chrom a arsen.

V senátní kanceláři na Malé Straně vyhodnotily přístroje hodnotu olova ve výši 18,8 mg/kg, 75,0 mg/kg chromu a 1,0 mg/kg arsenu. Obecně z výsledků šetření vyplývá, že na vině znečištění budov v Praze těžkými kovy je převážně jejich vnitřní vybavení. Přesné výsledky a reportáž najdete v odkazech níže.

A tady jsou shrnuty některé závěry studie Arniky publikované koncem října:

  1. Praha vychází poměrně dobře ve srovnání s ostatními vědeckými studiemi zkoumajícími přítomnost těžkých kovů v prachu uvnitř budov. Srovnávali jsme zejména se zeměmi třetího světa, ale například též s kanadskou Ottawou. V Evropě jsme na podobné studie nenarazili.
  2. V EU ani v ČR neexistují limity pro přítomnost těžkých kovů uvnitř budov v prachu. Srovnali jsme tedy výsledky zejména s limity pro dětská pískoviště, které jsou u nás velmi přísné. Zde u některých kovů tyto limity byly překročeny. Pro kadmium je stanoven velmi přísný limit 0,3 mg/kg, který byl překročen u více než poloviny veřejných budov. U olova a rtuti byl překročen tento limit u zhruba třetiny veřejných budov. Tyto limity jsou však pouze hypotetické, protože v budovách takové stanoveny nebyly.
  3. Neprokázala se souvislost mezi dopravou a průmyslovým zatížením lokality a vyššími hodnotami těžkých kovů v prachu. Pouze v Ďáblicích jsme našli u obou vzorků vyšší hodnoty kadmia. Nevíme však, čím jsou způsobeny. Vyšší zatížení je možné sledovat také více u budov v centru města. Některé hodnoty byly vyšší v centru města, ale nebylo to pravidlem. Pravidlem však kupodivu bylo, že zatíženější jsou veřejné budovy, a to zejména ty z 1.pol. 20.století.
  4. Naopak se domníváme, že vyšší zatížení je způsobeno vnitřním vybavením místností. U vyšších koncentrací těžkých kovů v prachu jsme následně vedle dotazníku ve dvou veřejných budovách přeměřili vybavení přístrojem XRF, který detekuje přítomnost chemických prvků v zařízení. U těchto budov jsme pak skutečně prokázali několik zdrojů olova v barvách, v kovových doplňcích, apod.

Reportáž Seznam zprávy

studie_prach_final

Prilohy-TZ-1

Odmítám „bezdávkové zóny“ v obcích, připravuji ústavní stížnost

  • Cílem připravovaného návrhu ústavní stížnosti je zrušení ustanovení, které umožňuje obci vydat tzv. opatření obecné povahy, kterým se vyhlašuje oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů a navrácení novely do původní verze vládního návrhu.
  • Jinak do budoucna nebude lidem, kteří uzavřou nové nájemní smlouvy a dostanou se do hmotné nouze, umožněno vyplatit v těchto zónách doplatek na bydlení. To se bude týkat třeba i rodin s malými dětmi a samoživitelek odcházející z azylových domů, seniorů, dětí odcházejících z dětských domovů, studentů atd.
  • Ustanovení popírá obecný princip rovnosti, je v rozporu se svobodou pobytu a pohybu, nesplňuje požadavek na racionalitu zákonů a zasahuje do svobody podnikání.

Spolu s kolegou senátorem Václavem Hamplem jsme iniciovali na schůzce Fóra pražských senátorů spolupráci se zástupci Platformy sociálního bydlení a začali jsme pracovat na ústavní stížnosti proti spornému ustanovení zákona, který umožňuje vznik „bezdávkových zón“ v obcích. Podle našeho názoru totiž porušuje základní práva občanů České republiky.

Novela zákona o pomoci v hmotné nouzi (zákona č. 111/2006 Sb.) tento rok umožnila obcím vyhlásit tzv. oblasti se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů. Důsledkem takto přijatého opatření obecné povahy je to, že v dané lokalitě se nebude poskytovat osobám, které tam žijí, doplatek na bydlení. Jedná se v podstatě o úředně uznané sociální ghetto či chudinskou oblast.

Některé obce si ustanovení zákona vyložily po svém a např. Kladno vyhlásilo za tuto „bezdoplatkovou oblast“ celé město. Doplatek tam, pokud opatření vejde v platnost, nebudou dostávat nově příchozí žadatelé, ale ani ti, kterým vyprší smlouva o bydlení, často uzavíraná jen na několik měsíců, a budou si o doplatek žádat znovu. Kam se všichni ti lidé podějí? Půjdou na ulici? Přesune Kladno všechny tyto obyvatele do jiných měst a obcí?

Sporné ustanovení zákona nebylo součástí původního vládního návrhu a bylo do něj vloženo v průběhu legislativního procesu v Poslanecké sněmovně. K přijatému pravidlu tedy neexistuje obvyklá důvodová zpráva, hodnocení dopadů regulace, stanovisko legislativní rady vlády a podobné náležitosti legislativního procesu. Důvody lze čerpat jednak ze stručného písemného odůvodnění pozměňovacího návrhu, které bylo rozesláno jako sněmovní tisk č. 5302, a jednak z ústního projevu poslance Vilímce.

Naše ústavní stížnost připravená panem advokátem Pavlem Uhlem je založena na těchto základních bodech:

  1. Napadená ustanovení popírají princip obecné rovnosti dle čl. 1 Listiny a čl. 3 odst. 1 Listiny při realizaci práva na zajištění základních životních podmínek dle čl. 30 odst. 2 Listiny.
  2. Napadená ustanovení jsou v rozporu se svobodou pohybu a pobytu dle čl. 14 odst. 1 Listiny, do které bezdůvodně zasahují.
  3. Napadená ustanovení brání kumulativnímu užití práva na zajištění základních životních podmínek dle čl. 30 odst. 2 Listiny a práva na svobodu pohybu a pobytu dle čl. 14 odst. 1 Listiny, čímž porušují princip nepodmíněnosti ochrany lidských práv.
  4. Napadená ustanovení zasahují do svobody podnikání a v rámci určitého segmentu trhu vytvářejí nerovnost mezi podnikateli, která není ospravedlnitelná účelem omezení.
  5. Napadená ustanovení popírají funkční principy právní oblasti, jíž jsou součástí, a neplní navzdory zjevnému omezení práv a svobod účel, který mají plnit. Nesplňují požadavek na racionalitu normy.

Sociální dávky poskytované do oblasti bydlení pomáhají mimo jiné také rodinám s dětmi, seniorům, dětem odcházejícím z dětských domovů či jinak ohroženým lidem. Pomáhají v tom, aby se z nich nestali bezdomovci, a to i za cenu toho, že ne vždy se jedná o krytí nákladů bydlení v bytech, ale také v tzv. „substandartních formách bydlení“. Byty totiž stále bohužel nejsou dostupné pro všechny, kteří by je potřebovali.

V současné době MPSV spravuje dvě dávky, a to příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení. Přičemž právě doplatek může v mimořádných případech putovat i mimo standardní byty. Dostávají ho tedy ti opravdu nejpotřebnější.

Reakce v médiích:

Pozvání na Pražský hrad při příležitosti státního svátku

Připomínáme si 99 let od vzniku Československa, potažmo kořenů České republiky. Připomeňme si, že ne vždy to byly roky svobody a hojnosti…

Dnes, v době relativního blahobytu a míru mezi národy v Evropě, je (mělo by být) úkolem představitelů států moderovat a kultivovat demokratickou diskuzi. Mezi národy, mezi občany.

Jsme dnes častěji a častěji svědky opačného chování u volených zástupců. A o to větší výzvy a úkoly jsou a budou kladeny před každého z nás.

Pan prezident republiky s chotí mne pozval na recepci u příležitosti státního svátku dne 28. října.


Jejich pozvání jsem s díky nepřijala.

Prezidentský úřad mám ve velké úctě, využiji svého volebního práva a půjdu v obou kolech prezidentské volby volit.

Současná hlava našeho státu ale dle mého názoru nevykonává svoji funkci „v zájmu všeho lidu“, jak slavnostně slíbila při své inauguraci.

Oslavu dne československé a české státnosti léta Páně 2017 prožiji důstojně, ale jinde než na Pražském hradě.

Vaše senátorka Renata Chmelová

 

Desítky let trvající příprava dálnic – senátoři žádají ministerstvo dopravy o korektní analýzu příčin

Tisková zpráva

Viník žalostného stavu naší dálniční sítě byl konečně nalezen. Alespoň tak se to může jevit z mediálně akcentovaných prohlášení představitelů některých ministerstev, ŘSD a stavebních lobby. V prohlášeních posledních dnů deklarují jako hlavní příčinu pomalého postupu přípravy dálničních a silničních staveb opakované obstrukce odvolávání a soudních žalob nevládních a občanských sdružení a vlastníků nemovitostí.

Mediálně akcentovaná tvrzení se liší od dokumentů zpracovaných a zveřejněných ze strany nevládních organizací. Například výzkum provedený na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity na vzorku 4200 územních řízení z roku 2013 ukázal, že sdružení se účastnily 251 územních řízení, což představuje necelých šest procent řízení. V pouhých 17 případech podaly odvolání a jen ve dvou případech ze zmíněných 4200 řízení sepsaly žaloby. K soudu se dostalo pouhých 0,047 procenta územních rozhodnutí.

Poslední novela stavebního zákona a zákona o posuzování vlivů záměrů na životní prostředí se zdůvodněním odstranění hlavních příčin pomalé přípravy staveb, zásadně omezila participaci sdružení v procesech přípravy a rozhodování stavebních úřadů. Oslabena byla také pozice vlastníků nemovitostí a obcí. Ministryně resortu pro místní rozvoj představila principy dalšího návrhu nového stavebního zákona, jehož teze vychází opět z uvedených tvrzení. Bohužel žádná analýza nebo rozbor příčin pomalé přípravy a procesů povolování však nebyl zpracován ani předložen.

Sedm senátorů se proto obrací písemnou žádostí na ministra dopravy o zajištění objektivní analýzy skutečného stavu a poskytnutí stanoviska obsahujícího doložitelné informace příčin více než desítku let trvajícího procesu přípravy a povolování prioritních dálničních staveb. „Naším zájmem je mít k dispozici objektivní a nezpochybnitelné podklady pro zákonodárnou činnost, která by měla vést k odstranění příčin dalšího prodlužování špatného stavu naší dálniční a silniční sítě“.

Senátoři za nejvhodnější považují provedení analýzy na sledovaných jedenácti dálničních stavbách, pro které byla vydána výjimka ověření EIA (dle usnesení vlády č. 722 ze dne 24. 8. 2017).

prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc.

Ing. Bc. Anna Hubáčková

Renata Chmelová

Mgr. Šárka Jelínková

PhDr. Zdeněk Papoušek

RNDr. Jitka Seitlová

Mgr. Jiří Šesták, Ph.D.

K obraně země odvážně a systémově – o zbraních rozumně a obezřetně

Chodí mi na e-mailovou adresu mnoho žádostí o to, abych svým hlasem podpořila novelu ústavního zákona o bezpečnosti a abych se vyslovila proti implementaci směrnice Evropské komise. Pisatelé píší kultivovaně i důrazně a zaslouží si odpověď. Uvádějí široké spektrum souvislostí a argumentů, s kterými ne vždy souhlasím.
Proto se nejprve podělím o svůj postoj k zajištění naší bezpečnosti a následně se vyjádřím k problémům spjatým s danou novelou a směrnicí.
Věřím, že moje postoje dávají dohromady konzistentní celek.

1. NATO, výdaje na armádu a bezpečnostní garance
Pevně stojím za členstvím České republiky v Severoatlantické alianci. To, že obranu a obranyschopnost naší země sdílíme spolu s dalšími spojenci, neznamená, že se máme spoléhat JENOM na spojence, především na Spojené státy. Sdílím názor, že zvyšování výdajů na obranu by mělo být vyšší, účelné, razantní a transparentní.

2. Pilíře naší bezpečnosti: Armáda a Policie ČR
Základem naší vnější bezpečnosti je profesionální Armáda ČR, základem naší vnitřní bezpečnosti pak profesionální Policie ČR. Bezpečnostní situace uvnitř naší země se podle všech dostupných ukazatelů trvale zlepšuje. Zvnějšku jsme obklopeni klidnými sousedy, od nichž nám žádné bezprostřední nebezpečí nehrozí. Důvěřuji armádě, policii i našim tajným službám. Považuji je za garanty naší bezpečnosti. Platíme ostatně docela vysoké daně za to, aby tuto funkci plnily.

3. Aktuální bezpečnostní rizika, zvláště ruská
Za jednu z největších hrozeb naší bezpečnosti považuji různé podoby hybridní války vedené především ze strany Ruské federace. Důkazy vidíme všichni kolem sebe: pokusy oslabit naši pozici v NATO a EU, výroky dosluhujícího prezidenta k případnému referendu o vystoupení z EU, extrémně vysoký počet tzv. diplomatů na ruské ambasádě, proruská pseudomédia a proruští placení trollové na sociálních sítích, netransparentní financování některých politických projektů krajní levice i krajní pravice. Kyberbezpečnost považuji za jedno ze svých témat, které aktivně sleduji.

4. Lepší aktivní zálohy než solitér se zbraní
Velkou a nedoceněnou roli pro náš vztah k vlastní bezpečnosti mají aktivní zálohy. Důležité je, že v těchto dobrovolných zálohách (k datu vydání tohoto blogu mluvíme zhruba o dvou tisících občanů, mužů i žen) jsou lidé, kteří mají svoji výzbroj a výstroj, mají své velitele, a tudíž vědí přesně, co mají dělat. Celý jejich výcvik směřuje k tomu, aby v případě nebezpečí mohli reálně v terénu vykonávat svoji službu. Tito lidé to dělají potichu, nepozorovaně, metodicky, systémově – a my jsme povinni jim tuto ušlechtilou nabídku naší republice usnadňovat. Máme pro ně zavádět lepší kariérní a finanční podmínky, aktivně se o ně zajímat, usnadňovat jim participaci na obraně státu. Vážím si těchto lidí daleko víc než kohokoli z kolegů politiků či kolegyň političek, kteří se nechávají fotit se zbraní, a je jedno, jestli na sluníčku nebo před zrcadlem.

5. Práva individuálních držitelů zbraní se směrnicí neomezí. Narostou jejich povinnosti!
Přecházím k individuálnímu rozměru. Máme jeden z nejlepších zákonů o zbraních a střelivu. Individuální zájemci podléhají zákonné regulaci, která je rozumná a dostatečná. Kardinální problém navrhované novely ústavního zákona nespočívá v omezení práv těchto lidí, ale v dramatickém a myslím, že i neúčelném nárůstu jejich povinností. Přijetím novely ústavního zákona bychom zatížili soukromé, sportovní a myslivecké držitele zbraní spoluzodpovědností za obranu této země. O tom se skoro vůbec nemluví. Dávám přednost metodickému a systematickému výcviku dobrovolníků pod vojenským velením před nekoordinovaným a zatím nedomyšleným rozšířením povinností, které se vydávají za užitečná práva. Studovala jsem, jak vypadá situace v Izraeli, kde dochází poměrně často ke zneškodnění náhodného útočníka ze strany kolemjdoucích civilistů. Pravomoc použít zbraň je tam omezena jen na určité skupiny obyvatelstva a všichni tuto přísnou regulaci respektují.

6. Jak bojovat proti terorismu?
Dnes často skloňovaným slovem – i tiše předpokládaným podpůrným argumentem pro přijetí novely ústavního zákona o zbraních – je terorismus a teroristé. Jako zodpovědná politička terorismus nepodceňuji. Úlohou politika je ale nepřilévat olej do ohně. Stát má bezpečnost svých občanů všemi dostupnými prostředky zajistit. Ne vlastní občany děsit, aby je pak uklidňoval! Odpovědí na zvýšené riziko terorismu v evropských zemích není větší rozšíření zbraní mezi populací, ani všudypřítomné kamery. Je to zejména kvalitní práce armády, policie i tajných služeb, dále obezřetnost občanů, jejich dobrý vztah k armádě, jejich podpora aktivních záloh. V neposlední řadě jde i o zodpovědnou zahraniční a migrační politiku. V tomto ohledu konala naše vláda v uplynulém období dobře. Vítám také, že se na úrovni hlavního města nedávno vážně diskutovalo o možných cílech „osamělých vlků“ (nejznámější turistické magnety ve středu města).

7. Ne „Brusel“ a „EU“, ale náš ministr vnitra zodpovídá za nedokonalé znění směrnice
Dostáváme se přímo k právní materii. Je farizejské svádět podobu současné směrnice na nějaký „mytický“ Brusel. Případné přijetí novely ústavního zákona o zbraních nezmění na účinnosti evropské směrnice ani čárku. Koho za to kritizovat? Ano, směrnice bude omezovat, respektive otravovat v našich zemích poměrně oblíbené spolky zabývající se vojenskou historií. Kdo za to ale nese odpovědnost? Ten samý politik, který v reakci na svou nepovedenou práci na evropské úrovni přinesl do našeho Parlamentu novelu ústavního zákona o zbraních! Zbraňovou směrnici odsouhlasila Rada ministrů členských států EU, konkrétně ministrů vnitra (za ČR pan Chovanec z ČSSD). Jak vyjednával? Snažil se domluvit se svými kolegy? V Evropské komisi za Českou republiku sedí paní Jourová z ANO. Tam se měli naši zástupci ozývat, tam se mělo tvrdě vyjednávat. Nesvádějme na Brusel to, co si rozlili naši neprofesionální politici sami.

Novela ústavního zákona se na jednání pléna Senátu dostává navzdory vážným výhradám ústavněprávního výboru těsně před sněmovními volbami. Cynicky řečeno, to je také jediný důvod těch, kdo toto téma prosazují. Já budu ohledně zbraňové regulace hájit status quo, protože je to zdaleka nejrozumnější.

Současný stav dětské paliativní péče v ČR je nevyhovující, upozornili odborníci v Senátu

Některá témata si cíleně jako senátorka nevybírám, prostě přijdou sama. Velmi ráda jsem zastoupila nemocného kolegu MUDr. Lumíra Kantora, Ph.D.  na zahájení semináře v Senátu na téma „Současný stav a možnosti dětské paliativní péče v České republice“, který pořádal senátní Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku ve spolupráci s Českou společností paliativní medicíny České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČSPM ČLS JEP).
Shrnutí můžete shlédnout ze záznamu z tiskové konference, kterou jsem zahajovala, ale více se dozvíte dále v mém blogu.

Semináře se zúčastnilo mnoho odborníků jak z řad lékařů, tak i dalších lidí, kteří se této problematice dlouhodobě věnují. Ačkoliv jde o velmi citlivé téma, považuji za důležité zvyšovat povědomí o péči nevyléčitelně nemocné lidi v pokročilém stádiu jejich nemoci. Cílem paliativní péče tak většinou nebývá jen zmírnit bolest a pacientovo strádání, ale naopak pokusit se zvyšovat kvalitu i důstojnost jeho života a poskytovat podporu jeho blízkým.

Na semináři vystoupila prim. MUDr. Mahulena Mojžíšová, předsedkyně Pracovní skupiny dětské paliativní péče ČSPM ČLS JEP, primářka Dětského oddělení nemocnice Hořovice a pediatrička pražského mobilního hospice Cesta domů v jedné osobě. Primářka Mojžíšová shrnula současný stav dětské paliativní péče v ČR, její základní principy u nás a v neposlední řadě specifikovala i nosné problémy péče o umírající děti v ČR.

Cílem Pracovní skupiny dětské paliativní péče ČSPM ČLS JEP je obecně zlepšení dostupnosti paliativní péče na všech úrovních péče o dětského pacienta včetně perinatální (předporodní) a neonatální (novorozenecké) paliativní péče. Ideálem je podle ní vytvořit reálně funkční systém minimalizující traumatizující marnou péči a umožňující efektivní a dostatečnou péči o kvalitu života nevyléčitelně nemocných dětí a jejich rodin.

Dalším z vystupujících byl pak také místopředseda této Pracovní skupiny a pediatr Kliniky dětského a dorostového lékařství pražské Všeobecné fakultní nemocnice MUDr. Jan Hřídel, který se zaměřil na eticko–právní aspekty dětské paliativní péče. Podle jeho názoru se tato oblast nachází ve stavu „de facto právního vakua“, který je dlouhodobě neudržitelný.

V kontextu nového občanského zákoníku, evropského práva a doporučení českých odborných společností pro dospělé pacienty navrhuje MUDr. Hřídel definici tzv. marné péče u dětských pacientů a upozorňuje na nutnost vytvořit co nejzávaznější odborný dokument poskytující doporučení, jak marnou péči legálně neposkytovat a plně využít smysluplných možností paliativní péče, která je v těchto případech v nejlepším zájmu dítěte i rodiny.

O kontinuitě péče o nevyléčitelně nemocného dětského pacienta – od nemocnice po domácí prostředí – poreferovala prim. MUDr. Irena Závadová, místopředsedkyně České společnosti paliativní medicíny ČLS JEP a primářka mobilního hospice Cesta domů. Oproti dospělým pacientům totiž potřeba kontinuity péče u dětí vyvstává mnohem zřetelněji, a to včetně plynulého předávání mezi jednotlivými poskytovateli zdravotní péče a sdílení informací o zdravotním stavu dítěte, prognóze, rodinné situaci. Primárním cílem hospice Cesta domů je vždy zajistit co nejlepší péči i o toho nejmenšího dětského pacienta.

Dalšími diskutujícími byli Pavel Klimeš, vrchní sestra hospice Cesta domů, který hovořil o specifických potřebách dětského pacienta v domácí paliativní péči a Mgr. Jiří Krejčí, manažer Pracovní skupiny dětské paliativní péče ČSPM ČLS JEP, který hovořil na téma Bariéry a příležitosti rozvoje domácí dětské paliativní péče.

Všem vystupujícím i všem lidem, kteří se v této věci angažují a snaží se zmírňovat už tak velké utrpení nemocných dětí a jejich rodin, za jejich práci

Z CELÉHO SRDCE MOC DĚKUJI!

Bylo mi ctí si promluvit s maminkou, které zemřel syn Alex a byl prvním dětským klientem „Cesty domů“, která měla tu odvahu je doprovodit na této těžké cestě. Díky ní jsem si uvědomila, že jejich péče nekončí úmrtím dítěte, ale pokračuje dále. A v tom jim chci pomáhat.

Renata Chmelová

Proč jsem nepodpořila nový zákon o finanční kontrole

Nový zákon měl nahradit dosud platný právní předpis o finanční kontrole ve veřejné správě. Jeho ambicí bylo zjednodušení, unifikace systému řízení a kontroly veřejných financí tak, aby tento systém byl efektivní a snižoval byrokracii. Duplicity kontrol měly zmizet, nový zákon měl vycházet z principů „jednotného auditu“. I když nejsem odbornice na finanční kontrolu, z návrhu, který jsme jako senátoři dostali z Poslanecké sněmovny, bylo zřejmé, že zákon sice přináší dílčí pozitivní změny, ale rozhodně se nedá mluvit o zjednodušení, a už vůbec ne o snižování byrokracie. V důvodové zprávě předkladatel uvádí:

Stávající systém finanční kontroly podle zákona o finanční kontrole je složitý a konkrétní postupy dle prováděcí vyhlášky značně nepřehledné.

Potom, co zástupci předkladatele nedokázali uspokojiviě odpovědět na všechny výtky a dotazy senátorů, můžeme i o tomto novém zákonu tvrdit, že je složitý a značně nepřehledný. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí doporučil návrh zamítnout. Tak dopadlo i dnešní hlasování pléna Senátu: návrh byl zamítnut. Z přítomných 71 senátorů a senátorek hlasovalo 60 pro zamítnutí.

Proč zákon neuspěl?

  • Zavádí tzv. „Vrchní audit„, prováděný auditním orgánem spadajícím pod Ministerstvo financí. Ten bude kontrolovat všechna ministerstva – účelnost, hospodárnost a efektivitu jejich hospodaření. Ale kde je rušení duplicit? Každý ministr už svůj audit má. Navíc se jedná opět o posílení pravomocí a kompetencí Ministerstva financí. Taková koncentrace moci se mi vůbec nelíbí.
  • Zákon vůbec neřeší problém duplicity kontrol. Audit ministerstvem financí by nenahrazoval audit prováděný finančními úřady, interní audity, ani povinné postupy podle kontrolního řádu.
  • Zákonu nepomohla nová terminologie, kterou přináší. Obce se budou muset znovu „učit“, kdo všechno je „správce veřejného rozpočtu“ a jeho povinnosti, kdo je „schvalující pověřená osoba“nebo „schvalující orgán“.
  • Zákon se vztahuje se na obce, městské obvody, kraje, státní fondy, organizační složky státu, ale třeba také zdravotní pojišťovny, státní, obecní, krajské příspěvkové organizace nebo školské právnické osoby. Přitom není vůbec jasné, jaké benefity jednotlivým subjektům přinese.

Podle předkladatele měl zákon zároveň částečně transponovat směrnici EU o požadavcích na rozpočtové rámce členských států, podotýkám, že lhůta pro transpozici již uplynula! Bohužel tím, že Senát zákon zamítl, opět dochází k prodlužování transpoziční lhůty. Není ovšem možné přijímat špatně napsaný zákon jenom proto „že to spěchá“.

Senát je tu také od toho, aby hlídal kvalitu zákonů a případné chyby opravoval. Někdy ale zákon, ani přes veškerou snahu, opravit nelze . Je třeba jej vrátit, aby byl zpracován znovu a lépe. Tak, jak se to stalo dnes.