Vážení hosté, milí přátelé,
jsem ze srdce ráda, že s vámi při znovuotevření Milíčovy kaple můžu být. Přemýšlela jsem, s čím vás oslovit. A promluvím krátce o darech, darování a dárcích.
Modlitebny, kostely, kaple jsou místa, kde lidé prožívají a sdílejí víru. A kde se setkávají. Víra je dar. Někomu je dána a někomu ne. Rodí se jako oheň z jiskry. Může nás těšit, že se této víře v mnohém podobá i prostá lidská důvěra v druhého člověka.
Ano, i naše vzájemná setkávání jsou darem. Darem je to, když si při nich přejeme dobré, a ne zlé věci. Kaple nemají jeden jednoduchý účel, tak jako pekařství housky a školy studium. Do kaple přicházíme naslouchat, „jen tak“ se posadit, přemýšlet, podumat, odpočívat. Otevřít se něčemu hlubšímu v nás – abychom se mohli otevřít těm, které potkáváme. Chodíme sem vyjadřovat tím nejprostším způsobem vděčnost za to, že jsme. K tomu všemu tady toto místo je a bude.
Milíčovu kapli otevíráme před vánočními svátky, jejichž symbolem jsou dary a dárky. Před každými Vánocemi je ovšem advent. Doba přípravy, ruchu a neklidu. Doba těšení se na to, co přijde. Doba, kdy postupně dozrává radost.
Naše malešická kaple je takovou naší radostí. Díky mnoha dobrým lidem, kteří přispěli na její obnovu, tato radost zrála – až dozrála. Právě dnes.
A tak i když advent teprve začíná, my už tady dnes vlastně slavíme Vánoce. Je to takový malý zázrak, štěstí. A důvod k úsměvu. Jsem za tuto chvíli ráda a věřím, že se sem všichni budeme rádi vracet.
Renata Chmelová
Vážení přítomní,
