K mé účasti při slibu prezidenta

Blíží se den inaugurace prezidenta republiky. 8. března 2018 bude Miloš Zeman ve Vladislavském sále Pražského hradu na společné schůzi obou komor Parlamentu ČR skládat slib do rukou předsedy Senátu. I já, jakožto členka horní komory, jsem byla na tento slavnostní akt pozvána.

Do schránky jsem však dostala pozvánky dvě – jednu od předsedy Poslanecké sněmovny na samotnou inauguraci, druhou pak od Kanceláře prezidenta republiky na „přátelské setkání konané u příležitosti slavnostního složení slibu prezidenta republiky Miloše Zemana“.

Ráda bych zde uvedla několik důvodů, které mě přiměly první pozvání přijmout, a druhé naopak odmítnout.

„Prezident republiky složí slib do rukou předsedy Senátu na společné schůzi obou komor.“ Takto popisuje akt složení slibu prezidenta základní zákon naší země – Ústava ČR.

Svou účastí na inauguraci dávám Miloši Zemanovi najevo, že já naši ústavu ctím a dodržuji.

Ne každý den člověk ráno vstává do práce s chutí. Společná schůze obou komor je ale klasické plenární zasedání Senátu, pouze s tím rozdílem, že na pořadu je pouze jeden bod jednání a schůze se koná jinde, než obvykle. Svou účastí na inauguraci tak dávám najevo, že svůj mandát svěřený občany Prahy 10 vykonávám svědomitě a poctivě, ať se mi to zrovna líbí, nebo ne.

Svou účastí na inauguraci také vyjadřuji respekt k výsledku demokratických voleb. A to i přesto, že jsem já sama v prezidentské volbě podporovala jiného kandidáta. Miloše Zemana však v druhém kole voleb podpořilo 51,36 procent voličů, což je bez debat prostá (byť těsná) většina. A já bych si v žádném případě nedovolila svým odmítnutím účasti na inauguraci legitimně zvoleného prezidenta hlasy těchto voličů sebeméně opovrhovat.

Svou účastí chci dát Hradu najevo ještě něco. A to, že byť ta tak často opovrhovaná horní komora českého parlamentu sice sídlí v podhradí, tak že naše země je pořád ještě zastupitelská demokracie a my, jakožto zvolení zástupci reprezentující vůli občanů, nehodláme Miloši Zemanovi a jeho souputníkům „vyklízet pole“.

Symbolickou neúčast některých mých kolegů na inauguraci sice respektuji, ale nepovažuji ji za úplně šťastný krok. Já sama jsem se však z úcty k prezidentskému úřadu jako takovému bez většího rozmýšlení a z výše uvedených důvodů rozhodla inaugurace se zúčastnit.

Na druhou stranu musím uznat, že až Miloš Zeman znovu položí ruku na desky originálu Ústavy ČR z roku 1993 a bude slibovat věrnost České republice, že bude zachovávat její Ústavu a zákony, až bude slibovat na svou čest, že svůj úřad bude zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nebude to pro mě lehká chvíle.

A proč jsem odmítla účast na onom „přátelském setkání“? Odpověď je jednoduchá: Já na Pražském hradě žádné přátele nemám.

Věřím, že nejen mí voliči, ale všichni občané České republiky mé rozhodnutí pochopí.

 

Vaše senátorka

Renata Chmelová

Za důstojnější přímou volbu prezidenta

Systém zastupitelské demokracie je systémem brzd a vyvažování jednotlivých mocí. Tento systém byl v roce 2012 jistým způsobem změněn, mohli bychom říci i narušen, ústavní novinkou v našem systému – přímou volbou prezidenta.
Já osobně jsem ji už přijala, chodím k volbám, snažím se ovlivňovat i své okolí, aby lidé chodili volit. Přesto si myslím, že s prvky přímé demokracie musíme nakládat velmi odpovědně a rozvážně.

Jsem přesvědčena, že každý kandidát v přímé prezidentské volbě by si měl získat důvěru občanů a nasbírat potřebných padesát tisíc podpisů. Taková byla i moje cesta do Senátu. Roky jsem mluvila s tisíci lidmi na ulicích. Přijde mi, že není srovnatelné, když jeden kandidát sbírá několik měsíců 50 000 a víc podpisů, zatímco ten druhý vyzíská na poslední chvíli podpisy pouhých 10 senátorů nebo 20 poslanců. To, že to zákon umožňuje, respektuji. Neznamená to ale, že je to dobře.

I proto vnímám velmi citlivě problém, který se nyní v souvislosti s přímou volbou objevil, totiž skutečnost, že někteří kandidáti získali podporu poslanců či senátorů, kteří již předtím podpořili i kandidáta jiného. Navíc za situace, kdy tento výklad podpořil samotný garant prezidentských voleb – Ministerstvo vnitra.

Doufám, že současné tahanice kolem otázky, zda senátor má právo se podepsat jen pod jednu nebo více kandidatur, nenaruší přípravu a průběh našich prezidentských voleb. Do budoucna bych přivítala, kdyby žádné pochybnosti nevznikaly ani u občanských kandidátů, tedy u těch, kteří podpisy občanů poctivě a dlouho sbírali po celé republice. V jiných zemích se požaduje mnohem menší počet podpisů – zato však úředně ověřených.

Ještě jeden rozměr tato přípravná fáze prezidentských voleb přináší. Zběsilé “takykandidáty”, bizarní e-maily, vyumělkované až podstrojující žádosti na poslance a senátory, aby podepsali kandidaturu. Mohl by o tom někdo z nás zákonodárců napsat vtipnou povídku. Spíš než komedie by to ale byla truchlohra.

Prohlášení senátorů: Ústava se nemá překotně měnit nebo vykládat tvůrčím způsobem

Aktuální prohlášení senátorů z Klubu Starostů a nezávislých

My, senátoři Parlamentu České republiky, se znepokojením vnímáme prohlášení některých představitelů politických stran i prezidenta republiky, kteří navrhují zásadní změny Ústavy, včetně zpochybňování smyslu Senátu v ústavním řádu naší země.

Jsme přesvědčeni, že výzvy některých politiků k zásadním ústavním změnám směřují ve svém souhrnu proti podstatným náležitostem Ústavy, kterými jsou také rozdělení, vyvažování a vzájemná kontrola moci v zemi. Senát plní v našem ústavním systému důležitou roli tím, že provádí revizi návrhů zákonů z jiného hlediska než je krátkodobý mocenský zájem vládní většiny v Poslanecké sněmovně. To má zejména v případě ústavních a volebních zákonů velký význam, protože jejich unáhlené a neopodstatněné změny by mohly narušit stabilitu našeho právního řádu i ústavního systému jako takového.

Stávající dělba moci je jednou ze záruk stabilní demokracie. Patrné je to v posledních letech zvláště ve srovnání se státy nám geograficky blízkými, které druhou komoru parlamentu buď nemají, anebo ji nemají dostatečně nezávislou na poslanecké sněmovně. V důsledku vítěz voleb má zásadní ústavní vliv. A to včetně ústavního soudnictví.

Realizace současných výzev ke změnám Ústavy by nás vrátila tam, kde jsme už byli: k moci soustředěné a zneužitelné. Tak bychom sešli z cesty, na kterou jsme se vydali po zhroucení komunistického systému v roce 1989. Z cesty ke svobodné, demokratické společnosti, usilující o naplňování občanských, politických a dalších práv a svobod.

Proto v souladu s naším ústavním slibem zdůrazňujeme, že budeme zachovávat a bránit Ústavu České republiky, zejména její základní principy. Jejich změny jsou nepřípustné, a to ani tvůrčím přístupem. Našimi jednotlivými občanskými příběhy, naším dosavadním profesním kreditem dokládáme, že tak nečiníme kvůli ochraně našeho stávajícího postavení senátorů, ale z hlubokého přesvědčení, že je povinností každého člena Parlamentu České republiky aktivně bránit ústavní pořádek země, jehož je Senát nedílnou součástí.

Podepsáni senátoři a senátorky:
1.    Jiří Šesták v.r.
2.    Jiří Růžička v.r.
3.    Jan Horník v.r.
4.    Zbyněk Linhart v.r.
5.    Václav Chaloupek v.r.
6.    Petr Holeček v.r.
7.    Jiří Vosecký v.r.
8.    Luděk Jeništa v.r.
9.    Tomáš Czernin v.r.
10.   Leopold Sulovský v.r.
11.   Michael Canov v.r.
12.   Miroslav Antl v.r.
13.   Zdeněk Papoušek v.r.
14.   Václav Hampl v.r.
15.   Eliška Wagnerová v.r.
16.   Petr Vícha v.r.
17.   Jitka Seitlová v.r.
18.   Václav Láska v.r.
19.   Renata Chmelová v.r.
20.   Hassan Mezian v.r.
21.   Lumír Kantor v.r.
22.   Jaromíra Vítková v.r.
23.   Petr Šilar v.r.
24.   Jiří Diensbier v.r.
25.   Anna Hubáčková v.r.
26.   Petr Orel v.r.
27.   Šárka Jelínková v.r.
28.   Ladislav Kos v.r.
29.   Jaroslav Kubera v.r.
30.   Karel Kratochvíle v.r.
31.   Zdeněk Berka v.r.
32.   Zuzana Baudyšová v.r.
33.   Miluše Horská v.r.
34.   Miloš Vystrčil v.r.
35.   Lumír Aschenbrenner v.r.
36.   Patrik Kunčar v.r.
37.   Tomáš Grulich v.r.
38.   Ivo Bárek v.r.
39.   Jaroslav Malý v.r.
40.   Emilie Třísková v.r.
41.   Jaromír Jermář v.r.
42.   František Bublan v.r.
43.   Radek Sušil v.r.

Pozvání na Pražský hrad při příležitosti státního svátku

Připomínáme si 99 let od vzniku Československa, potažmo kořenů České republiky. Připomeňme si, že ne vždy to byly roky svobody a hojnosti…

Dnes, v době relativního blahobytu a míru mezi národy v Evropě, je (mělo by být) úkolem představitelů států moderovat a kultivovat demokratickou diskuzi. Mezi národy, mezi občany.

Jsme dnes častěji a častěji svědky opačného chování u volených zástupců. A o to větší výzvy a úkoly jsou a budou kladeny před každého z nás.

Pan prezident republiky s chotí mne pozval na recepci u příležitosti státního svátku dne 28. října.


Jejich pozvání jsem s díky nepřijala.

Prezidentský úřad mám ve velké úctě, využiji svého volebního práva a půjdu v obou kolech prezidentské volby volit.

Současná hlava našeho státu ale dle mého názoru nevykonává svoji funkci „v zájmu všeho lidu“, jak slavnostně slíbila při své inauguraci.

Oslavu dne československé a české státnosti léta Páně 2017 prožiji důstojně, ale jinde než na Pražském hradě.

Vaše senátorka Renata Chmelová

 

Stanovisko Senátu k projevu prezidenta republiky týkající se ruské anexe Krymu

Jsem moc ráda, že Senát jednoznačně schválil návrh stanoviska k projevu prezidenta republiky na Parlamentním shromáždění Rady Evropy dne 10. října 2017. Plně se ztotožňuji s návrhem usnesení, které připravil kolega senátor Václav Hampl z mého senátorského klubu:

Senát Parlamentu České republiky

1. Nesouhlasí s výroky prezidenta republiky pronesenými na plenárním zasedání Parlamentního shromáždění Rady Evropy dne 10. října 2017 týkajícími se ruské anexe Krymu, které jsou v rozporu se zahraniční politikou ČR. Těmito výroky prezident republiky legitimizuje agresi, která je v rozporu s mezinárodním právem.

2. Připomíná své usnesení č. 545 z 28. schůze, ve kterém v souladu s vládní pozicí mimo jiné konstatuje, že Krym je nadále součástí Ukrajiny. Jeho oddělení od Ukrajiny je výsledkem ruské agrese a nemá oporu v mezinárodním právu.

3. Vyzývá prezidenta republiky, aby respektoval zahraniční politiku ČR a zásady mezinárodního práva.

Doufám, že už podobné usnesení nebudeme muset znovu projednávat.

 

NEBUDU PŘIHLÍŽET, BUDU KONAT

Senátoři nesou odpovědnost za kvalitu zákonů. Svojí autoritou přispívají také k tomu, v jaké atmosféře se politický život odehrává. Naším společným cílem má být spravedlivé a pokojné vládnutí, ne chaos. Jsem moc ráda, že jsem spolu-iniciátorkou společného prohlášení senátorů, které jsme připravili na našem výjezdním zasedání klubu v Kroměříži. Podepsalo ji více než 30…

CO MNE K TOMU VEDLO?

Kromě neurvalých způsobů prezidenta republiky a znevažování autority premiéra také obava z pokusu o překreslení našeho ústavního pořádku. V případě, že prezident učiní ústavně nepřijatelné kroky, nebudeme přihlížet, ale konat.

 

TEXT PROHLÁŠENÍ SENÁTOREK A SENÁTORŮ, 5. 5. 2017

My, níže podepsaní senátoři Parlamentu České republiky, se znepokojením sledujeme způsob zapojení prezidenta republiky do řešení současné politické krize.
Považujeme za nepřijatelné osobní útoky na předsedu vlády jako hlavu vrcholného orgánu výkonné moci a znevažování autority ústavních institucí v přímém televizním přenosu při tzv. předávání demise předsedy vlády.

Součástí české politické praxe je vysoká míra respektu k úřadu prezidenta republiky, která však nemůže zahrnovat toleranci případného protiústavního jednání. Ústava je založena na předpokladu dobré vůle a dobrých úmyslů prezidenta republiky, proto stanovuje jen nemnoho pojistek vůči excesivnímu výkonu pravomocí.

Klíčovou pojistkou je mechanismus vyvození ústavní odpovědnosti za hrubé porušení ústavního pořádku. Jako senátoři jsme si vědomi, že naší rolí není pouze přihlížet, ale, bude-li toho třeba, konat.

Dne 5. 5. 2017

Miluše Horská
Jan Horník
Lumír Kantor
Šárka Jelínková
František Bradáč
Zdeněk Brož
Václav Hampl
Petr Holeček
Tomáš Czernin
Jiří Šesták
Renata Chmelová
Alena Šromová
Jitka Seitlová
Jaromíra Vítková
Patrik Kunčar
Zdeněk Papoušek
Václav Láska
Zbyněk Linhart
Petr Šilar
Anna Hubáčková
Jiří Vosecký
Zdeněk Nytra
Ladislav Kos
Pavel Štohl
Lumír Aschenbrenner
Tomáš Grulich
Leopold Sulovský