Pozvání na Pražský hrad při příležitosti státního svátku

Připomínáme si 99 let od vzniku Československa, potažmo kořenů České republiky. Připomeňme si, že ne vždy to byly roky svobody a hojnosti…

Dnes, v době relativního blahobytu a míru mezi národy v Evropě, je (mělo by být) úkolem představitelů států moderovat a kultivovat demokratickou diskuzi. Mezi národy, mezi občany.

Jsme dnes častěji a častěji svědky opačného chování u volených zástupců. A o to větší výzvy a úkoly jsou a budou kladeny před každého z nás.

Pan prezident republiky s chotí mne pozval na recepci u příležitosti státního svátku dne 28. října.


Jejich pozvání jsem s díky nepřijala.

Prezidentský úřad mám ve velké úctě, využiji svého volebního práva a půjdu v obou kolech prezidentské volby volit.

Současná hlava našeho státu ale dle mého názoru nevykonává svoji funkci „v zájmu všeho lidu“, jak slavnostně slíbila při své inauguraci.

Oslavu dne československé a české státnosti léta Páně 2017 prožiji důstojně, ale jinde než na Pražském hradě.

Vaše senátorka Renata Chmelová

 

Zákonný rámec sociálního bydlení stále chybí

Sociální a dostupné bydlení
Téma sociálního i finančně dostupného bydlení ve společnosti rezonuje. Stát vydává ročně kolem 12 miliard na dávky na bydlení. Přesto stále chybí zákonný rámec, který by celou oblast sociálního bydlení ukotvil v naší legislativě a usnadnil tak práci všem městům a obcím. Jako senátorka budu netrpělivě očekávat tuto zákonnou iniciativu od vlády, která vzejde z víkendových voleb.
Již nyní lze ale čerpat zkušenosti a dobrou praxi, ať již z městských projektů v Brně či Liberci, nebo z programů některých městských částí v Praze. Je třeba říci, že počet lidí v bytové nouzi se blíží k 200 000, ekonomické náklady jsou značné. Z finanční pomoci poskytované státem často bohužel těží obchodníci s chudobou. Rodiny s dětmi by neměly žít v nevyhovujících podmínkách. To je také hlavní důvod, proč se jako senátorka o toto téma dlouhodobě zajímám.

Infobox Platformy pro sociální bydlení, www.socialnibydleni.org, 19. 10. 2017

Rokování pražských senátorů
Na začátku října se sešlo Fórum pražských senátorů, tentokrát na téma sociální bydlení. Jako členka této platformy jsem se ráda zúčastnila a vyslechla si zkušenosti senátorů a dalších přizvaných hostů: zástupců z magistrátu hl. m. Prahy, z Prahy 7 a Prahy 9 a zástupců ACORUS, z.ú. – centra pro osoby ohrožené domácím násilím. Vyjádřili se také kolegové senátoři: organizátorka Zuzana Baudyšová, Václav Hampl a Ladislav Kos.
Jedním ze závěrů bylo, že Praha potřebuje ucelený systém sociálního bydlení pro osoby postižené ztrátou bydlení nebo těch, jimž ztráta bydlení hrozí. Nemluvím teď pouze o bezdomovcích, ale zejména o rodinách s dětmi, o matkách samoživitelkách a seniorech s nízkými důchody.

Situace v Praze
Z prezentace radního hl. m. pana Ing. Radka Lacka vyplynulo, že Praha má k dispozici cca 7 000 bytů z celkového počtu 700 000 bytů v celé Praze. Městské části vlastní dalších cca 35 000 bytů, a to zcela nezávisle na hl. m. Praha. Každá městská část bydlení pro osoby v bytové nouzi řeší jinak a po svém. Některé více a některé méně úspěšně.
Představeno nám bylo řešení na Praze 7, kde se podařilo využít stávající bytový fond MČ pro různé cílové skupiny a programy (velké rodiny s větším počtem dětí a nízkým příjmem, senioři, osoby s potřebou intenzivní sociální práce atd.).
MČ Praha 7 má k dispozici například tzv. krizový byt, který je určen pro osoby v urgentních nouzových situacích a je možné jej využít téměř okamžitě. Většina městských částí se potýká s obdobnými problémy: nepřehlednost systému sociálního bydlení, absence dat o cílových skupinách, nedostatečná kapacita sociálních pracovníků pro práci v terénu. Bytů je někde zoufale málo, některé městské části dokonce už skoro žádný vlastní bytový fond nemají.

Bydlím, tedy jsem
Dne 17. října se konal seminář s názvem “Bydlím, tedy jsem: Jak zajistit důstojné bydlení pro lidi v nouzi“. Panelisté představili účastníkům brněnský projekt Rapid Re-housing, který vyhrál Evropskou cenu RegioStar Awards pro nejlepší projekt ukončování bezdomovectví, udělovanou Evropskou komisí a organizací FEANTSA. Před rokem vylosovaných 50 rodin v bytové nouzi dostalo šanci stát se nájemníky v městských bytech. Zdůrazňuji, že nemluvím o bezdomovcích, kteří potřebují speciální přístup a péči, ale o rodinách, často s velmi malými dětmi, které žily v otřesných podmínkách na ubytovnách a jinde. Brněnská iniciativa je z 94 % úspěšná a navázalo na ni více souvisejících projektů (poskytování nábytku, podpora zaměstnávání, prevence ztráty bydlení atd.) a zavádění dobré praxe ze zahraničí.

Finančně dostupné bydlení
V listopadu se chystám navštívit seminář o finančně dostupném bydlení pořádaný Agenturou pro finančně dostupné bydlení z.s. Sociální bydlení potřebuje zhruba 5 % nejchudších domácností. Relativní nedostupnost bydlení ale trápí daleko větší okruh domácností. Na koncepci dostupného bydlení je zapotřebí dialogu a spolupráce státu, obcí i soukromého sektoru. Problémem se budu zabývat i nadále.

K parlamentním volbám 2017

„Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří vám slibují, že všechno vyřeší za vás. Takoví lidé chtějí, abyste jen mlčeli, poslouchali a drželi krok.
Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří mají diktátorské sklony, příliš často mění názory, nejsou schopni se domluvit s jinými, nabízejí různá dobrodružná, nepromyšlená a neodpovědná řešení a kteří by se nejraději vrátili k centralistickému řízení všech našich společných věcí.“
Václav Havel
Československá televize
2. června 1992

MOJE FOTO u hrobu Václava Havla (2014)
Chvíle před slibem zastupitelky Prahy 10 za Koalice Vlasta, když jsem nečekaně získala od vás v komunálních volbách nejvíce hlasů. Za 2 roky poté jste mi vyjádřili důvěru zastupovat vás v Senát Parlamentu ČR.

Nesmírně si vaší podpory vážím.

Vaše senátorka Renata Chmelová

Kontejnerové překladiště do Malešic nepatří!

Slíbila jsem vám, ŽE BUDU V PRAVOU CHVÍLI A NA PRAVÉM MÍSTĚ HÁJIT ZÁJMY PRAHY 10.

Dnes proběhlo velké setkání malešických občanů, komunálních politiků a úředníků s náměstkyní primátorky pro územní rozvoj Petra Kolínská a se zástupcem investora přímo na místě. Jsem moc ráda, že se to podařilo domluvit.

Velké díky mému kolegovi zastupiteli Milan Maršálek z Koalice Vlasta za skvělé věcné a odborné argumenty a dotazy. Na náš návrh bude uspořádán kulatý stůl, kde budeme ve vyjednávání pokračovat.

Co považuji za podstatné z řady mých jednání i vystoupení na zastupitelstvu hl.m.Prahy, je prosazení studie, která posoudí, zda Malešice jsou skutečně nejvhodnějším místem pro kontejnerové překladiště v Praze – má být hotova do června 2018. 


Malešice nedáme – 300 kamionů denně s kontejnery do Malešic nepatří!

Vaše senátorka Renata Chmelová

Stanovisko Senátu k projevu prezidenta republiky týkající se ruské anexe Krymu

Jsem moc ráda, že Senát jednoznačně schválil návrh stanoviska k projevu prezidenta republiky na Parlamentním shromáždění Rady Evropy dne 10. října 2017. Plně se ztotožňuji s návrhem usnesení, které připravil kolega senátor Václav Hampl z mého senátorského klubu:

Senát Parlamentu České republiky

1. Nesouhlasí s výroky prezidenta republiky pronesenými na plenárním zasedání Parlamentního shromáždění Rady Evropy dne 10. října 2017 týkajícími se ruské anexe Krymu, které jsou v rozporu se zahraniční politikou ČR. Těmito výroky prezident republiky legitimizuje agresi, která je v rozporu s mezinárodním právem.

2. Připomíná své usnesení č. 545 z 28. schůze, ve kterém v souladu s vládní pozicí mimo jiné konstatuje, že Krym je nadále součástí Ukrajiny. Jeho oddělení od Ukrajiny je výsledkem ruské agrese a nemá oporu v mezinárodním právu.

3. Vyzývá prezidenta republiky, aby respektoval zahraniční politiku ČR a zásady mezinárodního práva.

Doufám, že už podobné usnesení nebudeme muset znovu projednávat.

 

Desítky let trvající příprava dálnic – senátoři žádají ministerstvo dopravy o korektní analýzu příčin

Tisková zpráva

Viník žalostného stavu naší dálniční sítě byl konečně nalezen. Alespoň tak se to může jevit z mediálně akcentovaných prohlášení představitelů některých ministerstev, ŘSD a stavebních lobby. V prohlášeních posledních dnů deklarují jako hlavní příčinu pomalého postupu přípravy dálničních a silničních staveb opakované obstrukce odvolávání a soudních žalob nevládních a občanských sdružení a vlastníků nemovitostí.

Mediálně akcentovaná tvrzení se liší od dokumentů zpracovaných a zveřejněných ze strany nevládních organizací. Například výzkum provedený na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity na vzorku 4200 územních řízení z roku 2013 ukázal, že sdružení se účastnily 251 územních řízení, což představuje necelých šest procent řízení. V pouhých 17 případech podaly odvolání a jen ve dvou případech ze zmíněných 4200 řízení sepsaly žaloby. K soudu se dostalo pouhých 0,047 procenta územních rozhodnutí.

Poslední novela stavebního zákona a zákona o posuzování vlivů záměrů na životní prostředí se zdůvodněním odstranění hlavních příčin pomalé přípravy staveb, zásadně omezila participaci sdružení v procesech přípravy a rozhodování stavebních úřadů. Oslabena byla také pozice vlastníků nemovitostí a obcí. Ministryně resortu pro místní rozvoj představila principy dalšího návrhu nového stavebního zákona, jehož teze vychází opět z uvedených tvrzení. Bohužel žádná analýza nebo rozbor příčin pomalé přípravy a procesů povolování však nebyl zpracován ani předložen.

Sedm senátorů se proto obrací písemnou žádostí na ministra dopravy o zajištění objektivní analýzy skutečného stavu a poskytnutí stanoviska obsahujícího doložitelné informace příčin více než desítku let trvajícího procesu přípravy a povolování prioritních dálničních staveb. „Naším zájmem je mít k dispozici objektivní a nezpochybnitelné podklady pro zákonodárnou činnost, která by měla vést k odstranění příčin dalšího prodlužování špatného stavu naší dálniční a silniční sítě“.

Senátoři za nejvhodnější považují provedení analýzy na sledovaných jedenácti dálničních stavbách, pro které byla vydána výjimka ověření EIA (dle usnesení vlády č. 722 ze dne 24. 8. 2017).

prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc.

Ing. Bc. Anna Hubáčková

Renata Chmelová

Mgr. Šárka Jelínková

PhDr. Zdeněk Papoušek

RNDr. Jitka Seitlová

Mgr. Jiří Šesták, Ph.D.

K obraně země odvážně a systémově – o zbraních rozumně a obezřetně

Chodí mi na e-mailovou adresu mnoho žádostí o to, abych svým hlasem podpořila novelu ústavního zákona o bezpečnosti a abych se vyslovila proti implementaci směrnice Evropské komise. Pisatelé píší kultivovaně i důrazně a zaslouží si odpověď. Uvádějí široké spektrum souvislostí a argumentů, s kterými ne vždy souhlasím.
Proto se nejprve podělím o svůj postoj k zajištění naší bezpečnosti a následně se vyjádřím k problémům spjatým s danou novelou a směrnicí.
Věřím, že moje postoje dávají dohromady konzistentní celek.

1. NATO, výdaje na armádu a bezpečnostní garance
Pevně stojím za členstvím České republiky v Severoatlantické alianci. To, že obranu a obranyschopnost naší země sdílíme spolu s dalšími spojenci, neznamená, že se máme spoléhat JENOM na spojence, především na Spojené státy. Sdílím názor, že zvyšování výdajů na obranu by mělo být vyšší, účelné, razantní a transparentní.

2. Pilíře naší bezpečnosti: Armáda a Policie ČR
Základem naší vnější bezpečnosti je profesionální Armáda ČR, základem naší vnitřní bezpečnosti pak profesionální Policie ČR. Bezpečnostní situace uvnitř naší země se podle všech dostupných ukazatelů trvale zlepšuje. Zvnějšku jsme obklopeni klidnými sousedy, od nichž nám žádné bezprostřední nebezpečí nehrozí. Důvěřuji armádě, policii i našim tajným službám. Považuji je za garanty naší bezpečnosti. Platíme ostatně docela vysoké daně za to, aby tuto funkci plnily.

3. Aktuální bezpečnostní rizika, zvláště ruská
Za jednu z největších hrozeb naší bezpečnosti považuji různé podoby hybridní války vedené především ze strany Ruské federace. Důkazy vidíme všichni kolem sebe: pokusy oslabit naši pozici v NATO a EU, výroky dosluhujícího prezidenta k případnému referendu o vystoupení z EU, extrémně vysoký počet tzv. diplomatů na ruské ambasádě, proruská pseudomédia a proruští placení trollové na sociálních sítích, netransparentní financování některých politických projektů krajní levice i krajní pravice. Kyberbezpečnost považuji za jedno ze svých témat, které aktivně sleduji.

4. Lepší aktivní zálohy než solitér se zbraní
Velkou a nedoceněnou roli pro náš vztah k vlastní bezpečnosti mají aktivní zálohy. Důležité je, že v těchto dobrovolných zálohách (k datu vydání tohoto blogu mluvíme zhruba o dvou tisících občanů, mužů i žen) jsou lidé, kteří mají svoji výzbroj a výstroj, mají své velitele, a tudíž vědí přesně, co mají dělat. Celý jejich výcvik směřuje k tomu, aby v případě nebezpečí mohli reálně v terénu vykonávat svoji službu. Tito lidé to dělají potichu, nepozorovaně, metodicky, systémově – a my jsme povinni jim tuto ušlechtilou nabídku naší republice usnadňovat. Máme pro ně zavádět lepší kariérní a finanční podmínky, aktivně se o ně zajímat, usnadňovat jim participaci na obraně státu. Vážím si těchto lidí daleko víc než kohokoli z kolegů politiků či kolegyň političek, kteří se nechávají fotit se zbraní, a je jedno, jestli na sluníčku nebo před zrcadlem.

5. Práva individuálních držitelů zbraní se směrnicí neomezí. Narostou jejich povinnosti!
Přecházím k individuálnímu rozměru. Máme jeden z nejlepších zákonů o zbraních a střelivu. Individuální zájemci podléhají zákonné regulaci, která je rozumná a dostatečná. Kardinální problém navrhované novely ústavního zákona nespočívá v omezení práv těchto lidí, ale v dramatickém a myslím, že i neúčelném nárůstu jejich povinností. Přijetím novely ústavního zákona bychom zatížili soukromé, sportovní a myslivecké držitele zbraní spoluzodpovědností za obranu této země. O tom se skoro vůbec nemluví. Dávám přednost metodickému a systematickému výcviku dobrovolníků pod vojenským velením před nekoordinovaným a zatím nedomyšleným rozšířením povinností, které se vydávají za užitečná práva. Studovala jsem, jak vypadá situace v Izraeli, kde dochází poměrně často ke zneškodnění náhodného útočníka ze strany kolemjdoucích civilistů. Pravomoc použít zbraň je tam omezena jen na určité skupiny obyvatelstva a všichni tuto přísnou regulaci respektují.

6. Jak bojovat proti terorismu?
Dnes často skloňovaným slovem – i tiše předpokládaným podpůrným argumentem pro přijetí novely ústavního zákona o zbraních – je terorismus a teroristé. Jako zodpovědná politička terorismus nepodceňuji. Úlohou politika je ale nepřilévat olej do ohně. Stát má bezpečnost svých občanů všemi dostupnými prostředky zajistit. Ne vlastní občany děsit, aby je pak uklidňoval! Odpovědí na zvýšené riziko terorismu v evropských zemích není větší rozšíření zbraní mezi populací, ani všudypřítomné kamery. Je to zejména kvalitní práce armády, policie i tajných služeb, dále obezřetnost občanů, jejich dobrý vztah k armádě, jejich podpora aktivních záloh. V neposlední řadě jde i o zodpovědnou zahraniční a migrační politiku. V tomto ohledu konala naše vláda v uplynulém období dobře. Vítám také, že se na úrovni hlavního města nedávno vážně diskutovalo o možných cílech „osamělých vlků“ (nejznámější turistické magnety ve středu města).

7. Ne „Brusel“ a „EU“, ale náš ministr vnitra zodpovídá za nedokonalé znění směrnice
Dostáváme se přímo k právní materii. Je farizejské svádět podobu současné směrnice na nějaký „mytický“ Brusel. Případné přijetí novely ústavního zákona o zbraních nezmění na účinnosti evropské směrnice ani čárku. Koho za to kritizovat? Ano, směrnice bude omezovat, respektive otravovat v našich zemích poměrně oblíbené spolky zabývající se vojenskou historií. Kdo za to ale nese odpovědnost? Ten samý politik, který v reakci na svou nepovedenou práci na evropské úrovni přinesl do našeho Parlamentu novelu ústavního zákona o zbraních! Zbraňovou směrnici odsouhlasila Rada ministrů členských států EU, konkrétně ministrů vnitra (za ČR pan Chovanec z ČSSD). Jak vyjednával? Snažil se domluvit se svými kolegy? V Evropské komisi za Českou republiku sedí paní Jourová z ANO. Tam se měli naši zástupci ozývat, tam se mělo tvrdě vyjednávat. Nesvádějme na Brusel to, co si rozlili naši neprofesionální politici sami.

Novela ústavního zákona se na jednání pléna Senátu dostává navzdory vážným výhradám ústavněprávního výboru těsně před sněmovními volbami. Cynicky řečeno, to je také jediný důvod těch, kdo toto téma prosazují. Já budu ohledně zbraňové regulace hájit status quo, protože je to zdaleka nejrozumnější.

Jsem pro regulaci billboardů a přebujelé reklamy ve veřejném prostoru

Jsem pro regulaci billboardů a přebujelé reklamy ve veřejném prostoru. Je ovšem třeba postupovat systémově a tak, aby byly zachovány rovné podmínky pro všechny podnikatele.

Proč jsem spolupodepsala ústavní stížnost? Pokud stát legislativou výrazně zasahuje do práva na podnikání, mělo by se všem měřit stejným metrem. Tak tomu bylo u zákazu kouření i zákazu kožešinových farem, které měly mou podporu – zasáhly dané odvětví jako celek, a proto byly spravedlivé.

Zde jde o zákaz zhruba tří tisíc z celkem 25 tisíc reklamních nosičů. Platný zákon vůbec neřeší bezpečnostní rizika billboardů ve městech a obcích. Kdybych byla u schvalování zákona v roce 2012, upozornila bych na to. Je na Ústavním soudu, aby posoudil, zda rizika zmiňovaná v ústavní stížnosti jsou odůvodněná nebo ne.

V té době jsem však senátorkou ještě nebyla, a proto jsem ústavní stížnost nyní podpořila. Mimo to: existuje zde velké riziko sporů o náhradu škod, které by ve výsledku mohly státní rozpočet přijít na nemalé peníze. Proto chci prověřit, že právo na podnikání.

Zištné pohnutky mi nemůže nikdo podsouvat. Pokud se někdy v budoucnu o billboardech v parlamentu povede diskuse, chci, aby stát a obce měly z podnikání firem, které provozují billboardy, něco na údržbu silnic.

Proč jsem nepodpořila nový zákon o finanční kontrole

Nový zákon měl nahradit dosud platný právní předpis o finanční kontrole ve veřejné správě. Jeho ambicí bylo zjednodušení, unifikace systému řízení a kontroly veřejných financí tak, aby tento systém byl efektivní a snižoval byrokracii. Duplicity kontrol měly zmizet, nový zákon měl vycházet z principů „jednotného auditu“. I když nejsem odbornice na finanční kontrolu, z návrhu, který jsme jako senátoři dostali z Poslanecké sněmovny, bylo zřejmé, že zákon sice přináší dílčí pozitivní změny, ale rozhodně se nedá mluvit o zjednodušení, a už vůbec ne o snižování byrokracie. V důvodové zprávě předkladatel uvádí:

Stávající systém finanční kontroly podle zákona o finanční kontrole je složitý a konkrétní postupy dle prováděcí vyhlášky značně nepřehledné.

Potom, co zástupci předkladatele nedokázali uspokojiviě odpovědět na všechny výtky a dotazy senátorů, můžeme i o tomto novém zákonu tvrdit, že je složitý a značně nepřehledný. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí doporučil návrh zamítnout. Tak dopadlo i dnešní hlasování pléna Senátu: návrh byl zamítnut. Z přítomných 71 senátorů a senátorek hlasovalo 60 pro zamítnutí.

Proč zákon neuspěl?

  • Zavádí tzv. „Vrchní audit„, prováděný auditním orgánem spadajícím pod Ministerstvo financí. Ten bude kontrolovat všechna ministerstva – účelnost, hospodárnost a efektivitu jejich hospodaření. Ale kde je rušení duplicit? Každý ministr už svůj audit má. Navíc se jedná opět o posílení pravomocí a kompetencí Ministerstva financí. Taková koncentrace moci se mi vůbec nelíbí.
  • Zákon vůbec neřeší problém duplicity kontrol. Audit ministerstvem financí by nenahrazoval audit prováděný finančními úřady, interní audity, ani povinné postupy podle kontrolního řádu.
  • Zákonu nepomohla nová terminologie, kterou přináší. Obce se budou muset znovu „učit“, kdo všechno je „správce veřejného rozpočtu“ a jeho povinnosti, kdo je „schvalující pověřená osoba“nebo „schvalující orgán“.
  • Zákon se vztahuje se na obce, městské obvody, kraje, státní fondy, organizační složky státu, ale třeba také zdravotní pojišťovny, státní, obecní, krajské příspěvkové organizace nebo školské právnické osoby. Přitom není vůbec jasné, jaké benefity jednotlivým subjektům přinese.

Podle předkladatele měl zákon zároveň částečně transponovat směrnici EU o požadavcích na rozpočtové rámce členských států, podotýkám, že lhůta pro transpozici již uplynula! Bohužel tím, že Senát zákon zamítl, opět dochází k prodlužování transpoziční lhůty. Není ovšem možné přijímat špatně napsaný zákon jenom proto „že to spěchá“.

Senát je tu také od toho, aby hlídal kvalitu zákonů a případné chyby opravoval. Někdy ale zákon, ani přes veškerou snahu, opravit nelze . Je třeba jej vrátit, aby byl zpracován znovu a lépe. Tak, jak se to stalo dnes.

Je nová EIA „prokorupční zákon“?

Senát minulý týden ve výborech projednával zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, tzv. EIA. Po tom, co byla na poslední schůzi pléna projednána novela stavebního zákona, se jedná o další právní předpis, který v důsledku může umožnit omezení možnosti účasti veřejnosti na územním a stavebním řízení.

Novela zcela jistě přináší některé pozitivní změny, ale co je důležité: Je zrušena možnost vyjadřovat se k posudku EIA pro veřejnost, veřejné projednání bude nově možné nařídit pouze tehdy, když bude uplatněno písemné nesouhlasné vyjádření veřejnosti. Dále limity, od kterých má být záměr stavby posuzován dle EIA se proti současnému znění v 15 případech zásadně zvyšují, což znamená, že bude více stavebních záměrů, které procesu posuzování vlivů na životní prostředí nebudou podléhat!

Na jednání výboru přednesla svou zpravodajskou zprávu moje kolegyně paní senátorka Seitlová, vyjádřil se zástupce předkladatele, pan ministr Brabec a diskuze se zúčastnili i další členové výboru z řad senátorů. Účinná účast veřejnosti na přijímaní rozhodnutí dle paní zpravodajky senátorky Seitlové:

„…zvyšuje zodpovědnost a transparentnost rozhodovacího procesu a přispívá k uvědomělému vztahu veřejnosti k otázkám životního prostředí a veřejné podpoře učiněných rozhodnutí.“

S kolegyní senátorkou Jitkou Seitlovou před tiskovou konferencí v Senátu k novele EIA.

Naopak, současnou novelu označila paní senátorka za „prokorupční zákon“, který nechává na jediném úředníkovi či úřednici, jak se rozhodne, zda nařídí projednávání záměru dle EIA či nikoli.

Pan ministr Brabec reagoval, že hlavním motivem novely určitě nebylo vyhovět momentální politické poptávce po stavění. Zmínil, že Česká republika bude muset tuto novelu také vysvětlovat Evropské komisi a i z toho důvodu vážili každou formulaci a limit, aby byli schopni zákon obhájit.

A jak to na výboru dopadlo? Výbor pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí přijal návrh zákona ve znění legislativně-technických pozměňovacích návrhů, které předložila paní senátorka Seitlová, aby byl zákon uveden do souladu s přijatým stavebním zákonem.

Senátem částečně opravený stavební zákon spadl minulý měsíc pod stůl, uvidíme, jak posoudí novelu EIA Senát na svém jednání.