OHÝBÁNÍ PRAVIDEL JEDNÁNÍ NA PRAZE 10

Koaliční radní dnes ohýbali jednací řád zastupitelstva. Zahráli si na opoziční zastupitele. Bod „Dotazy a informace členů Zastupitelstva“, jinými slovy interpelace zpravidla opozičních zastupitelů vůči radním či předsedům výborů, zneužili k politické kritice opozice. A tak nastaly komické situace:

Radní Lojda oslovil radu, aby se zabývala články ve Vlastních novinách na téma hazardu. (Proč si to neřeknou na jednání Rady mezi sebou?)

První místostarosta Pek mi pak vytkl neúčast na jednáních Komise pro územní rozvoj. Začal mluvit o souběhu funkcí. Jenže práce v Senátu je mým zaměstnáním, (tak jako kolegyně zastupitelky jsou lékařka či asistentka europoslance nebo kolegové zastupitelé jsou tajemník poslaneckého klubu či advokát) a přestože jsem usilovala o změnu termínů a vždycky jsem se omluvila, nebylo mi předsedkyní komise Ivanou Cabrnochovou nikdy vyhověno.

„Náhoda“ tomu chtěla, že pondělní jednání komise byla přesunuta na středu zrovna od té doby, kdy jsem se stala senátorkou. Pan Pek vyzval radní, aby „situaci řešili“, což se dá číst tak, aby mne z komise vyloučili. Poradím jim: Vyhovte přesunu komise na jiný den, tak jak jste dříve uzpůsobili program jednání bývalé senátorce Ivaně Cabrnochové.

Přikládám srovnání termínů jednání Senátu a jednání orgánů Městské části a mojí účasti na nich. Stojím si za tím, že změna termínů Komise územního rozvoje Prahy 10 byla účelová. Osobně se kolegům a kolegyním v zastupitelstvu i občanům snažím termínově vždy, když to jde, vyhovět.

Přinese „vysokorychlostní zákon“ rychlý internet pro všechny?

Komise pro sdělovací prostředky dnes projednala návrh nového zákona, který přináší opatření ke snížení nákladů na zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací. Tento návrh konečně transponuje do českého právního řádu směrnici EU, která má za cíl stanovit určitá minimální pravidla a povinnosti platné v celé EU se záměrem usnadnit zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací a meziodvětvovou koordinaci. Tohle vše zní docela složitě, ale o co tedy v jádru jde?

Jednoduše jde o nastavení pravidel pro koordinaci stavebních prací, aby se mezi sebou jednotlivé subjekty dohodly, že když se někde provádí výkopy (například pro vodovod nebo elektrický kabel), tak aby se k tomu mohlo přidat také vedení vysokorychlostního internetu nebo aspoň přípravné chrániče pro budoucí využití.
Dále má zákon pomoci především soukromému sektoru zlevnit budování vysokorychlostního internetu tím, protože je totiž málo investorů, kteří budou budovat rychlý internet v oblasti málo obydlených vesnic či v pohraničí, že jim umožní čerpat až 14 miliard z evropských dotací.

Česká republika se zavázala *), že do roku 2020 budou mít všichni obyvatelé připojení na internet 30 Mbit/s a minimálně polovina domácnosti by měla mít 100 Mbit/s. Sice už nyní je jasné, že tento cíl splnit nestihneme, ale aspoň cestu k němu usnadníme přijetím tohoto zákona.

Jako zpravodajka tohoto zákona musím ale upozornit i na jeden nedostatek, který vnímám. V Poslanecké sněmovně byl do změny zákona o elektronických komunikacích přidán pozměňovacím návrhem paragraf 16b), který upravuje využívání rádiových kmitočtů. Nejde ani tak o obsah tohoto pozměňovacího návrhu, ale spíše o způsob, jak se do zákona dostal: nijak nesouvisí s transpozicí směrnice, chybí k němu důvodová zpráva, neprošel řádným připomínkovým řízením a dalo by se říct, že jde o tzv. „přílepek“.

Je ale opravdu nejvyšší čas, aby byl tento zákon přijat – Evropská komise už zahájila vůči ČR řízení o porušení smlouvy z důvodu zpožděné transpozice. V současné situaci se jedná o poslední krok před zahájením řízení před Evropským soudním dvorem, po kterém již dochází k uložení sankcí.

 

*) Ke splnění cílů týkajících se vysokorychlostního přístupu k internetu stanovených v Digitální agendě, když schválila materiál nazvaný „Digitální Česko v. 2.0, Cesta k digitální ekonomice“.

Může Senát „zachránit“ stavební zákon?

Dnes jsem pro český rozhlas komentovala v duelu s poslancem Adámkem (ČSSD) novelu stavebního zákona a kritizovala jsem vyloučení veřejnosti z rozhodování o stavbách. Poslechněte si moje argumenty zde:

A jak zatím probíhá projednávání novely stavebního zákona na výborech v Senátu? Minulou středu doprovázela jednání nebývalá účast veřejnosti, novinářů, zástupců ekologických organizací a lobbistů.  Jak takové projednávání vypadalo?

Výbor má vždy pevný formát i časy projednávání, které lze nalézt na stránkách SenátuVýbor pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí, jehož jsem členkou, měl novelu na programu od 14:30.

Senátorky a senátoři se sešli, zástupci předkladatele představili změny, které novela přináší a širší kontext, a následovala zpravodajská zpráva paní senátorky Seitlové. Na prostudování textu, který přišel z Poslanecké sněmovny jsme měli pouhý týden! A to se jedná o velmi odborný a komplikovaný materiál. Kolegové v Poslanecké sněmovně nám to navíc neulehčili, když k už tak komplikovaně dojednávanému zákonu, který byl připomínkován napříč ministerstvy, přidali dalších 131 pozměňovacích návrhů…. O těch nejzásadnějších jsem psala zde.

Diskuze byla dlouhá a bylo vzneseno mnoho připomínek a komentářů jak ze strany senátorů, tak ze strany zástupců ministerstev. Sama paní náměstkyně z Ministerstva pro místní rozvoj, které mělo novelu na starosti, paní Ing. Pavlová, uvedla, že novela je jistým  kompromisem. Nepodařilo se dosáhnout původního cíle – jedno řízení, jedno povolení, jedno odvolání, ale institut společného řízení (byť stále dobrovolný) se pokouší o jakési zjednodušení spojením územního a stavebního řízení.

Kritika zněla ze všech stran, od kolegy z ODS, od paní zpravodajky, ale i od samotných zástupců předkladatele.

Jsem sice „nová“ senátorka a nejsem zatím v Senátu dlouho, ale i na základě zkušeností, které jsem nabyla během posledních 7 měsíců, musím říct, že není možné takto pracovat. Není možné si v tak krátkém době vše dopodrobna nastudovat, zvlášť, když z původního textu zákona mnoho nezbylo. Opravdu chceme takto v České republice přijímat zákony?

  • Netransparentně (k mnoha PN chybí důvodové zprávy, není tak jasné, jaký je cíl předkladatele)?
  • Komplikovaně (jak mají změnám porozumět občané, když se v nich má problém vyznat i odborník)?
  • Omezovat účast veřejnosti pod záminkou zrychlení procesů (viz Foldynův návrh, o kterém jsem psala zde)

A jak to na výborech dopadlo? Ústavně-právní výbor schválil zamítnutí zákona. Výbor pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí projednávání přerušil do 30.5.2017 11:00, pozvánka je zde. Dál se uvidí, jestli opravdu může Senát zachránit stavební zákon, nebo už je tato novela tak zničena všemi změnami, že by snad bylo lepší zachovat původní zákon a počkat na novelu lepší. Můj postoj zůstává neměnný, budu hájit zájmy občanů a práva nás všech.

Vaše Renata Chmelová

 

 

 

PS: Aby byl obrázek úplný, tak ještě můžu zmínit, že během projednávání našeho výboru byly vzneseny další pozměňovací návrhy (některé s cílem zvrátit změny provedené v Poslanecké sněmovně).

NEBUDU PŘIHLÍŽET, BUDU KONAT

Senátoři nesou odpovědnost za kvalitu zákonů. Svojí autoritou přispívají také k tomu, v jaké atmosféře se politický život odehrává. Naším společným cílem má být spravedlivé a pokojné vládnutí, ne chaos. Jsem moc ráda, že jsem spolu-iniciátorkou společného prohlášení senátorů, které jsme připravili na našem výjezdním zasedání klubu v Kroměříži. Podepsalo ji více než 30…

CO MNE K TOMU VEDLO?

Kromě neurvalých způsobů prezidenta republiky a znevažování autority premiéra také obava z pokusu o překreslení našeho ústavního pořádku. V případě, že prezident učiní ústavně nepřijatelné kroky, nebudeme přihlížet, ale konat.

 

TEXT PROHLÁŠENÍ SENÁTOREK A SENÁTORŮ, 5. 5. 2017

My, níže podepsaní senátoři Parlamentu České republiky, se znepokojením sledujeme způsob zapojení prezidenta republiky do řešení současné politické krize.
Považujeme za nepřijatelné osobní útoky na předsedu vlády jako hlavu vrcholného orgánu výkonné moci a znevažování autority ústavních institucí v přímém televizním přenosu při tzv. předávání demise předsedy vlády.

Součástí české politické praxe je vysoká míra respektu k úřadu prezidenta republiky, která však nemůže zahrnovat toleranci případného protiústavního jednání. Ústava je založena na předpokladu dobré vůle a dobrých úmyslů prezidenta republiky, proto stanovuje jen nemnoho pojistek vůči excesivnímu výkonu pravomocí.

Klíčovou pojistkou je mechanismus vyvození ústavní odpovědnosti za hrubé porušení ústavního pořádku. Jako senátoři jsme si vědomi, že naší rolí není pouze přihlížet, ale, bude-li toho třeba, konat.

Dne 5. 5. 2017

Miluše Horská
Jan Horník
Lumír Kantor
Šárka Jelínková
František Bradáč
Zdeněk Brož
Václav Hampl
Petr Holeček
Tomáš Czernin
Jiří Šesták
Renata Chmelová
Alena Šromová
Jitka Seitlová
Jaromíra Vítková
Patrik Kunčar
Zdeněk Papoušek
Václav Láska
Zbyněk Linhart
Petr Šilar
Anna Hubáčková
Jiří Vosecký
Zdeněk Nytra
Ladislav Kos
Pavel Štohl
Lumír Aschenbrenner
Tomáš Grulich
Leopold Sulovský

Minulost není nikdy jen minulostí…

Pietní akt k uctění památky obětí protinacistického odboje v letech 1939 – 1942 popravených v Praze v Pankrácké věznici

pátek 28. dubna 2017, Strašnické krematorium, Praha 10

Vážení přítomní,

sešli jsme se, abychom si zde připomněli památku obětí českého odboje. Památku našich spoluobčanů popravených v Pankrácké věznici.
Tito lidé měli svou tvář, své rodiny, své děti, svůj život i své zájmy. Přesto riskovali a položili život za druhé. Jako každému je mi jejich oběti líto. Hned vzápětí si ale s úctou připomínám slova: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.“

První, co chci říci, je to, že se mi na tomto místě nedostává slov. Mlčím a skláním se před těmi, kdo byli kvůli naší svobodě posláni na smrt. Mé mlčení se poté mění v přání, aby se nic podobného v budoucnu už nestalo. Abychom i my měli sílu nic podobného nedopustit.

Druhá věc, o kterou se s vámi chci podělit, je poznání, že minulost není nikdy jen minulostí. Týká se nás, týká se naší přítomnosti. Už jen tím, že nám ukazuje, na jaké cesty se máme vydat a na jaké cesty se naopak vydávat nesmíme.

Pankrácké oběti jsou oběti totality. Oběti, které proti totalitě bojovaly. A jakákoli totalita, ať už hnědá nebo rudá, začíná pozvolna a zprvu nepozorovaně. Začíná nenávistí všedního dne, vylučováním druhých lidí jen proto, že mají určitou barvu kůže, patří k určité skupině, straně či menšině.

Vyrůstala jsem v režimu, který z protinacistických obětí dělal nástroje nenávisti vůči jiným. Hrubě se mi to nelíbilo. A tím se dostávám k třetímu bodu:

Památka na tyto statečné lidi burcuje naši paměť i naše srdce. Tyto oběti v nás ale nechtějí vyvolávat nenávist.  Ukazují naopak, jak je dílo nenávisti strašné. Ukazují, že každý z nás má rozum a vůli. Rozum, který je schopen vidět zlo a odmítnout ho. Vůli, která v nás probouzí odvahu postavit se zlu na odpor a bojovat za dobré věci.

S touto dobrou vůlí prosím odsud také odcházejme.

Proč stavební zákon oklešťuje naše práva?

Východiskem pro přípravu novely stavebního zákona bylo programové prohlášení vlády:

„V oblasti územního plánování a stavebního řádu připraví vláda novelu stavebního zákona, která přinese zjednodušení a zrychlení povolovacích řízení.“

Novela, kterou bude v květnu projednávat Senát, podle mého žádné výrazné zrychlení nepřináší. Mění ale jednu zcela zásadní věc: omezuje právo občanů vyjádřit se ke stavbě, která se buduje v jejich bezprostřední blízkosti a která bude mít vliv na prostředí, ve kterém na rozdíl od investorů žijí.

Územní a stavební řízení

Novelizace stavebního zákona je samozřejmě potřebná. Územní a stavební řízení je proces, který je velmi komplikovaný. Kraje či města vydávají pro své občany nejrůznější přehledy a průvodce, aby se v legislativní změti a seznamu všech subjektů podílejících se na řízení vůbec vyznali (např. zde). Problémy mají také velcí investoři, kteří kvůli zdlouhavosti a komplikovanosti celého procesu často odcházejí stavět jinam.

Co je to územní řízení

Co je to stavební řízení

Co je to spojené územní a stavební řízení

Co je to EIA

Nebude ani jeden úřad, jedno povolení, jedno odvolání, jedna žaloba

V České republice je přes 700 stavebních úřadů. Než investor začne stavět, je povinen splnit 21 kroků, z toho tři se týkají stavebního zákona. To, co by pomohlo, tedy spojení řízení, se na vládě nepodařilo prosadit, a zůstává tedy dobrovolné.

Původním cílem novely bylo spojit komplikovaný proces pod gesci jednoho úřadu vydávajícího jedno společné povolení. Proti tomu by bylo možné se odvolat. Nic z toho se nepodařilo! 

Novela namísto toho přináší velké množství dílčích změn, jak uvádí Ministerstvo pro místní rozvoj: koncepční změny v procesech a postupech, nové instituty, změny vyvolané aplikační praxí, legislativně technické změny a úpravy.

Samotný návrh zákona se sešel s mnoha připomínkami a nápady na „vylepšení“. Ministryně Šlechtová již na semináři v lednu uváděla, že v rámci meziresortního řízení museli vypořádat více než 2500 připomínek. Na úřadě se jim sešlo 270 pozměňovacích návrhů – poté co vytřídili ty, které se dublovaly. A právě jeden z nich, pozměňovací návrh poslance Jaroslava Foldyny (ČSSD), nakonec způsobil to, co můžeme nazvat omezením občanských práv.

Nulové připomínky veřejnosti k stavbám s masivním dopadem na okolí?

Ztotožňuji se s názorem organizace Zelený kruh. Ten ve své tiskové zprávě konstatuje, že se

„sousedé již nebudou moci vyjadřovat k prachu či hluku ze staveb, kde neproběhne plný proces posouzení vlivů na životní prostředí (EIA). Týká se to i velkých staveb s masivními dopady na okolí – typu pražského silničního tunelu Blanka…“

Tento přístup je iracionální a akce vyvolá reakci. Vylučování některých účastníků řízení žádnému zrychlení nepomůže. Naopak to povede k více soudním sporům. Nespokojený občan nebude moci vyjádřit své připomínky, jež by mohly být vyslyšeny a vypořádány již na počátku řízení. Nyní bude muset řízení napadnout a soudit se.

Ministerstvo pro místní rozvoj nepředložilo analýzy, které by dokládaly, že účast spolků a občanů řízení zpomaluje! Házení všech aktivistů do jednoho pytle je velmi krátkozraké. Konstruktivní zapojování aktivních lidí do veřejného života by naopak mělo být naším cílem. Foldynův návrh ponechal úřední rozhodovací lhůty naprosto stejné. Jde čistě jen o osekání práv občanů, ani nepředpokládá, že by se něco mělo zrychlit.

Pro to, aby účast environmentálních spolků v územním a stavebním řízení byla připuštěna pouze v takzvaných navazujících řízeních, hlasovalo 119 poslanců a jen 15 bylo proti (hlasování podle klubů a jednotlivců ZDE).

Smutné je, že stanovisko garančního výboru bylo doporučující a s návrhem souhlasila i ministryně Šlechtová. Ministr životního prostředí Richard Brabec v průběhu tříhodinové debaty nevystoupil a hlasování se zdržel.

Zelený kruh poukazuje na škody, které takto upravená norma přinese:

„Poslanci poskytli investorům nástroj, jak obejít řádné správní řízení o výjimkách z ochrany přírody. Výsledkem bude, že o chráněných druzích rozhodnou úřady bez informací od odborných organizací a veřejnosti. Další schválené návrhy znemožní občanům připomínkovat dopady konkrétních jaderných technologií na životní prostředí a zdraví. Omezí kontrolu působení autorizovaných inspektorů.“

Zájmem státu je zájem občanů

Zájmem státu není jen pomoci investicím. Zájmem státu je také zájem občanů. Zejména těch, kdo by stavbou mohli být dotčeni. Je třeba, abychom peníze nejen investovali, ale abychom je investovali správně. Až zákon doputuje v květnu do Senátu, rozhodně se zasadím o to, aby Foldynova úprava byla zrušena.

Vaše 

Registr smluv posiluje důvěru veřejných institucí

Videozáznam z jednání 6. schůze Senátu – mé vystoupení k registru smluv začíná v 07:29:00

Přehled hlasování k novele Registru smluv:

  1. Schválení sněmovní (tzv. vykostěné) novely Registru smluv
    (hlasovala jsem PROTI) – nebylo Senátem přijato
  2. Zamítnutí sněmovní (tzv. vykostěné) novely Registru smluv
    (hlasovala jsem PRO) – nebylo Senátem přijato
  3. OPRAVA sněmovní (tzv. vykostěné) novely Registru smluv
    (hlasovala jsem PRO) – bylo Senátem přijato
    ————————————————————————————————
  4. Doplnění sněmovní (tzv. vykostěné) novely Registru smluv: širší rozvolnění nezveřejňování smluv ve zdravotnictví
    (hlasovala jsem PROTI) – bylo Senátem přijato
  5. Doplnění sněmovní (tzv. vykostěné) novely Registru smluv: povinnost zveřejňovat Parlament ČR, Kancelář prezidenta a další
    (hlasovala jsem PRO) – bylo Senátem přijato

ORIENTAČNÍ TEXT MÉHO VYSTOUPENÍ:

Registr smluv posiluje důvěru veřejných institucí

Jsem přesvědčena, že zveřejňování smluv posiluje důvěru veřejných institucí. Zveřejňování smluv vede podle mne nejen k průhlednějšímu hospodaření s penězi daňových poplatníků, ale i k tomu, že smluvní strany nakládají s veřejnými penězi opravdu s péčí řádného hospodáře.

Občané se mohou kdykoliv podívat, co se za jejich peníze reálně kupuje. Pokud se dobře hospodaří, posiluje se tím sounáležitost a důvěra ke státu, k samosprávám, k úředníkům. Zkrátka ve skeptickém Česku se posiluje kredit politických instituci. Pokud se dobře nehospodaří, děje se s prestiží našich veřejných institucí pravý opak. A to bychom si přát neměli.

V praxi zveřejňování smluv obecně funguje, nepopírám, že nejsou dílčí problémy u některých subjektů (např. nakládání s výbušninami), které je potřeba řešit, ale nelze plošně vyňat ¼ smluv v odhadované hodnotě 150 mld. Kč. Novela, kterou projednáváme, to navrhuje dvěma způsoby:

 1.)      Plošné vynětí státních podniků

Státní podniky dnes ve velkém zveřejňují, v Registru smluv je 20 tis. smluv podniků vlastněných státem či obcemi. Podniky mají možnost (a tu také využívají) chránit svoje obchodní tajemství. Prostě se citlivé údaje ve smlouvě začerní.

Ale především chci upozornit, že státem vlastněné podniky musí už více než 16 let poskytovat informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím o všech svých smlouvách, tedy ve větším rozsahu, než k čemu je zavazuje zákon o registru smluv.

Podstatné je to, že oba zákony chrání obchodní tajemství, průmyslové vlastnictví, autorská práva, utajované informace i osobní údaje, takže k jejich uveřejnění nemusí dojít, pokud tyto informace chrání samotné státem vlastněné podniky. Tyto podniky mohou dokonce nad rámec zákona o svobodném přístupu k informacím chránit jako obchodní tajemství i smluvní ceny a partnery.

2.)      Plošné vynětí podniků vlastněných státem, kraji a obcemi pokud mají obchodní a průmyslovou povahu

Studie PI č. 3133 jasně uvádí, že průmyslová a obchodní povaha není analogická s terminologií zákona o veřejných zakázkách a nelze tedy očekávat, že jí soud bude používat.

Ten kdo si tedy bude určovat co je a co není obchodní a průmyslová povaha bude vykládat podnik sám, což povede k právní nejistotě a hrozbě soudních sporů.

Bez ohledu na Vaši (ne)podporu novely, mělo by být naším zájmem schvalovat legislativně kvalitní návrhy zákonů. Tak prosím vezměte tuto studii na vědomí, že ta definice je špatně napsaná a není v souladu s principem právní jistoty.

Závěrem chci říct, že podporuji registr smluv jako funkční kontrolní mechanismus. Tím, že zapojuje do kontroly veřejnost, představuje jednak ochranu před zneužitím moci, ale také rozumným způsobem šetří veřejné prostředky. To jsou důvody, proč registr smluv podpořím v co nejčistší podobě. Budu rozhodně hlasovat proti výjimce pro podniky vlastněné státem, kraji a obcemi, pokud mají tzv. „průmyslovou a obchodní povahu,“ čímž by se podle některých odhadů stalo netransparentními až 40 % smluv v registru.

Na stole máme několik pozměňovacích návrhů, které by to napravily. Proto se přimlouvám za to, abychom tento zákon pustili do podrobného projednávání a měli tak šanci ho společně opravit.

Novelu Registru smluv může Senát opravit!

Téma dnešních ranních komentářů ČRo Plus: Projde Senátem okleštěná verze zákona o registru smluv nebo z něj Senát ještě dokáže udělat účinný nástroj proti korupci?

Pro ranní komentáře Českého rozhlasu Plus jsem v  10 minutovém duelu se senátorem Janem Hajdou (ČSSD) uvedla svoje argumenty PROTI poslanecké novele:  Poslechněte si je zde.

Nutnost opravit v Senátu novelu Registru smluv jsem zveřejnila už minulý týden na svém blogu a vystupovala jsem v tomto smyslu i na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

ZÍTRA  SE HLASUJE! ZA PRAHU 10 MÁME JASNO. CHCEME PŘECI VIDĚT NA NAŠE MĚSTSKÉ AKCIOVKY. Plním své předvolení sliby.

Sdílejte výzvu OTEVŘENÉ SPOLEČNOSTI koaličním stranám k nápravě Registru smluv . Stojí to teď vše hlavně na senátorech ČSSD.  Senátoři KDU-ČSL a senátoři hnutí ANO (navrženým a přijatým pozměňovacím návrhem na Ústavně-právního výboru) se k tomu již zavázali.

Nevykostím. 3 základní argumenty, proč zachovat registr smluv ve stávající podobě

Bylo to klasické pracovní pondělí. Ve své senátorské kanceláři na Kubánském náměstí jsem od rána přijímala občany na smluvené schůzky. V pauzách jsem si zběžně kontrolovala telefon a maily. Z jednoho z nich jsem zjistila, že z Poslanecké sněmovny do Senátu dorazila dlouho očekávaná a velmi diskutovaná novela zákona o registru smluv.

Podle tohoto zákona platného už od července 2016 musí stát, kraje, obce, jejich akciové společnosti a další organizace zveřejňovat v internetovém registru (https://smlouvy.gov.cz) všechny smlouvy nad 50 000 Kč. Díky tomuto opatření lze jednotlivým politikům a úředníkům, kteří hospodaří s našimi penězi, tzv. nahlížet pod ruce. Registr smluv jen za prvních šest měsíců své účinnosti upozornil na mnohé zajímavé informace k hospodaření s veřejnými prostředky. Je to špatně? Myslím si, že rozhodně ne – mimo jiné i na základě zkušeností z komunální politiky na Praze 10.

Registr smluv posiluje důvěru veřejných institucí

Toto zveřejňování smluv vede podle mne nejen k průhlednějšímu hospodaření s penězi daňových poplatníků, ale i k tomu, že smluvní strany nakládají s veřejnými penězi opravdu s péčí řádného hospodáře. Občané se mohou kdykoliv podívat, co se za jejich peníze reálně kupuje. Pokud se dobře hospodaří, posiluje se tím sounáležitost a důvěra ke státu, k samosprávám, k úředníkům. Zkrátka ve skeptickém Česku se posiluje kredit politických instituci. Pokud se dobře nehospodaří, děje se s prestiží našich veřejných institucí pravý opak. A to bychom si přát neměli.

Zdroj obrázku: Rekonstrukce státu

Poslanecká sněmovna schválila novelu tohoto zákona, díky níž by smlouvy nemusel zveřejňovat národní podnik Budějovický Budvar, ale i společnosti s většinovou účastí státu, krajů nebo obcí – a teď to přijde – mají-li tzv. „obchodní či průmyslovou povahu“. Pro tyto výjimky hlasovala ve 3. závěrečném čtení nejmožnější těsná většina 80 poslanců z přítomných 159 poslanců – celá ČSSD a KSČM, částečně ODS a někteří lidovečtí poslanci.

Nutno dodat, že toto hlasování se opakovalo, neboť to původní, kdy zákon jako celek nebyl přijat, zpochybnil předseda poslaneckého klubu ČSSD Roman Sklenák. V původním hlasování zákon o jeden hlas neprošel, následně se ale několik poslanců odhlásilo, čímž došlo ke snížení potřebného kvóra a zákon a v opakovaném hlasování tak již nic nebránilo k těsnému přijetí této novely (viz stenozáznam 55. schůze PS). Rozpačitou situaci ve sněmovně shrnuje krátké video Rekonstrukce státu níže.

Ze sněmovních kuloárů uniklo komické video. Pravděpodobně jde o část filmu, který poslanci tajně natáčejí. Snímek pojednává o jednom nešťastném hlasování, které se opakovalo a opakovalo, až nakonec…. …se podařilo skrýt 150 miliard z očí veřejnosti. Mirka Spáčilová dává ukázce 159% a píše "lepší groteska tu nebyla od dob Buriana". Premiér Bohuslav Sobotka uvedl, že ve snímku neúčinkoval, ani o něm nevěděl a ani ho takový záměr nepřekvapil. Ministr financí Andrej Babiš se vyjádřil v podobném smyslu: "Ahoj lidi, všeci tam hrajů, protože se bez mého vědomí domluvili." Záběry vám nabízíme exkluzivně k posouzení. Jaké jsou podle vás herecké výkony?

Zveřejnil(a) Rekonstrukce státu dne 1. duben 2017

Vzhledem k tomu, že jsem členkou senátorského klubu KDU-ČSL a nezávislí, který by se podle slov Pavla Bělobrádka měl v Senátu „pokusit prosadit původně domluvený půdorys registru smluv“ (viz jeho tweet z 24. 2. 2017), i vzhledem k tomu, že se tímto tématem delší dobu zabývám a diskutovala jsem o něm s jeho zastánci i odpůrci, chci zde zformulovat tři základní teze pro mé rozhodování.

1. Současná ochrana Budvaru je dostatečná

Tuto tezi mohu přesvědčivě dokázat několika citacemi. Nejprve § 5, odstavec 6. nyní platného znění zákona o registru smluv.

„(6) Z uveřejnění prostřednictvím registru smluv lze vyloučit metadata uvedená v odstavci 5 písm. a) nebo c), jsou-li tato metadata obchodním tajemstvím osoby uvedené v § 2 odst. 1 písm. e), k), l) nebo n), a to také tehdy, pokud by obchodním tajemstvím bylo až více takto uveřejněných informací zároveň.“

Pro úplnost ještě doplním ta písmena, na něž je v tomto odstavci odkazováno:
odst. 5
a) identifikaci smluvních stran,
c) cenu, a pokud ji smlouva neobsahuje, hodnotu předmětu smlouvy, lze-li ji určit,

§ 2 odst. 1
e) veřejná výzkumná instituce nebo veřejná vysoká škola,
k) státní podnik nebo národní podnik,
l) zdravotní pojišťovna,
n) právnická osoba, v níž má stát nebo územní samosprávný celek sám nebo s jinými územními samosprávnými celky většinovou majetkovou účast, a to i prostřednictvím jiné právnické osoby.

Z tohoto – nyní platného – znění zákona o registru smluv je patrné, že v případě potřeby lze obchodní tajemství národního podniku Budějovický Budvar chránit již nyní.

Skutečnost, že Budvar v registru smluv specifikoval lokalitu, kam hodlá vyvážet svoje sklenice, a následně si stěžoval na to, že byla vyzrazena jeho obchodní taktika, je příběh sám o sobě. Pokud se Budvar domníval, že je tím ohrožena jeho konkurenceschopnost, nemusel tuto informaci vůbec zveřejňovat.

Kritizovat kvůli této jednotlivosti registr smluv jako celek ale podle mě není na místě.

2. Kdo mi prosím vysvětlí, co je „průmyslová a obchodní povaha“?

Aktuální podoba novely, která přišla z Poslanecké sněmovny, říká, že informace v registru nebudou muset zveřejňovat všechny státní podniky a podniky vlastněné státem, kraji a obcemi, pokud mají „průmyslovou a obchodní povahu“.
I když nejsem právnička, první otázka, která mě po přečtení této jednoduché formulace napadne, je: Jak se pozná „průmyslová a obchodní povaha“? Několik právníků, s kterými jsem toto téma konzultovala, mi řeklo, že pojem „průmyslová a obchodní povaha“ není nijak legislativně upraven.

Co to znamená v praxi? Smlouvy by měly teoreticky i nadále zveřejňovat podniky, které „průmyslovou či obchodní povahu“ nemají. I tomu méně protřelému člověku dojde, že k obejití registru smluv stačí prohlásit: „Naše podnikatelská činnost má obchodní povahu. Bojíme se o naše obchodní tajemství. Proto nezveřejňujeme.“ Legislativní zakotvení tak vágního termínu, který pak bude v praxi vykládán, jak se komu zlíbí, povede podle mě jen k právní nejistotě a hrozbě soudních sporů. Tedy k přesnému opaku toho, co hlásají ti, kdo se o novelu zákona o registru smluv postarali.

3. Většina státních podniků o žádnou výjimku vlastně ani nestojí

Poslední z mé trojice argumentů je to, že podle průzkumu neziskové organizace Otevřená společnost mezi státními podniky vyplývá, že většina podniků výjimku z registru smluv vlastně vůbec nepožaduje. Plošné výjimky požaduje jen několik z třiceti oslovených podniků. Zveřejňování smluv tak, jak je platné od loňského července, většině žádné zásadní problémy nepřidělává. Jde například o Mero, Povodí Ohře, Povodí Labe, Lesy ČR. Další sice zpočátku jisté komplikace měly, ale dokázaly se s nimi dobře vypořádat (Diamo, Řízení letového provozu, OTE, Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond).

Sečteno a podtrženo: Podporuji registr smluv jako funkční kontrolní mechanismus. Tím, že zapojuje do funkční kontroly veřejnost, představuje jednak ochranu před zneužitím moci, jednak rozumným způsobem šetří veřejné prostředky. To jsou důvody, proč registr smluv podpořím v co nejčistší podobě. Budu rozhodně hlasovat proti výjimce pro podniky vlastněné státem, kraji a obcemi, pokud mají tzv. „průmyslovou a obchodní povahu,“ čímž by se podle některých odhadů stalo netransparentními až 40 % smluv v registru. Tečka.

Láska, svoboda, právo

Doprovodila jsem dnes v katedrále s kolegou zastupitelem Pavel Mareš na poslední cestě pana kardinála Vlka Arcibiskupství pražské. Bylo to důstojné, milé a pokorné rozloučení.


Pan kardinál byl statečný muž, který nesl velkou odpovědnost a zvláště v posledních letech docela překvapoval svojí pevností a jasným slovem.
Až nedávno jsem se dozvěděla, kolik přátel měl i u nás v Praze 10. Nebyl nějaký krasořečník, ale všimla jsem si, jak často a naléhavě mluvil o třech věcech: lásce, naší svobodě a právu.
Ať je mu země lehká!