Je nová EIA „prokorupční zákon“?

Senát minulý týden ve výborech projednával zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, tzv. EIA. Po tom, co byla na poslední schůzi pléna projednána novela stavebního zákona, se jedná o další právní předpis, který v důsledku může umožnit omezení možnosti účasti veřejnosti na územním a stavebním řízení.

Novela zcela jistě přináší některé pozitivní změny, ale co je důležité: Je zrušena možnost vyjadřovat se k posudku EIA pro veřejnost, veřejné projednání bude nově možné nařídit pouze tehdy, když bude uplatněno písemné nesouhlasné vyjádření veřejnosti. Dále limity, od kterých má být záměr stavby posuzován dle EIA se proti současnému znění v 15 případech zásadně zvyšují, což znamená, že bude více stavebních záměrů, které procesu posuzování vlivů na životní prostředí nebudou podléhat!

Na jednání výboru přednesla svou zpravodajskou zprávu moje kolegyně paní senátorka Seitlová, vyjádřil se zástupce předkladatele, pan ministr Brabec a diskuze se zúčastnili i další členové výboru z řad senátorů. Účinná účast veřejnosti na přijímaní rozhodnutí dle paní zpravodajky senátorky Seitlové:

„…zvyšuje zodpovědnost a transparentnost rozhodovacího procesu a přispívá k uvědomělému vztahu veřejnosti k otázkám životního prostředí a veřejné podpoře učiněných rozhodnutí.“

S kolegyní senátorkou Jitkou Seitlovou před tiskovou konferencí v Senátu k novele EIA.

Naopak, současnou novelu označila paní senátorka za „prokorupční zákon“, který nechává na jediném úředníkovi či úřednici, jak se rozhodne, zda nařídí projednávání záměru dle EIA či nikoli.

Pan ministr Brabec reagoval, že hlavním motivem novely určitě nebylo vyhovět momentální politické poptávce po stavění. Zmínil, že Česká republika bude muset tuto novelu také vysvětlovat Evropské komisi a i z toho důvodu vážili každou formulaci a limit, aby byli schopni zákon obhájit.

A jak to na výboru dopadlo? Výbor pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí přijal návrh zákona ve znění legislativně-technických pozměňovacích návrhů, které předložila paní senátorka Seitlová, aby byl zákon uveden do souladu s přijatým stavebním zákonem.

Senátem částečně opravený stavební zákon spadl minulý měsíc pod stůl, uvidíme, jak posoudí novelu EIA Senát na svém jednání.

Státem garantované prokazování totožnosti schváleno

Dnes schválený návrh zákona o elektronické identifikaci představuje další krok k elektronizaci veřejného sektoru a rovněž ke zvýšení důvěryhodnosti elektronických transakcí prováděných prostřednictvím on-line služeb.

V praxi půjde jak o komunikaci s veřejným sektorem na dálku, tak i o pouhou žádost o výpis z některého informačního systému veřejné správy. Vedle toho otevírá možnost pro prokazování elektronické identity dalšími komerčními prostředky.

Oproti současnému stavu dojde k zakotvení jednotného obecného způsobu prokazování totožnosti a státního informačního systému garantujícího „zprostředkování“ důvěryhodné elektronické identifikace vůči základním registrům.

Pro přehlednost českého právního řádu a také pro lepší odhad dopadu na státní rozpočet by bylo bývalo transparentnější, kdyby novely týkající se elektronizace veřejného sektoru (např. o elektronických občanských průkazech či právě elektronické identifikaci) byly projednávány v jednom balíčku, na což jsem jako garanční zpravodajka při své řeči v Senátu upozornila (50:48 min):

Záznam webového přenosu z jednání v Senátu

Zákon schválilo 63 z přítomných 69 senátorů a senátorek. Návazný zákon novelizující související předpisy byl také schválen velkou většinou.

Proč zakázat kožešinové farmy

Stručná odpověď zní: Protože to bude lepší pro ta zvířata, ale hlavně pro nás. A teď trochu podrobněji.

Kožešiny můžeme nahradit
Byly doby, kdy zabíjení zvířat kvůli kožešinám mělo přímo existenční význam. Lidé se potřebovali zahřát – proto si pořizovali kožešiny. Tyhle doby jsou i díky vynalézavosti a kreativitě člověka pryč. Zahřejeme se umělými materiály.  Komerční chov norků amerických, lišek stříbrných a lišek polárních kvůli jejich kožešině zkrátka není nutností, ale pouhou módní a nadbytečnou libůstkou. Nezměrné utrpení těchto zvířat za to nestojí.

Farmy jakých zvířat?
U utrpení se ještě zastavme. Chci zdůraznit, že nijak nepřeháním. Slovo farma je zde totiž poněkud matoucí. Na farmách či na statcích chováme domácí (či domestikovaná) zvířata. Získáváme maso, vejce, peří, někdy jako vedlejší produkt i kožky. Tu ve více, tu v méně důstojných podmínkách, ale v podmínkách obvyklých.

U norka i obou druhů lišek je to jinak. V tzv. kožešinových farmách se výhradně komerčně, tedy kvůli kožešinám (maso jde do kafilérek), chovají divoké šelmy. A ty mají své potřeby. Lišky jsou tzv. teritoriální zvířata, která se v přirozeném prostředí živí sama lovem, značkují si svá teritoria pomocí pachových stop, tvoří si nory. Norci žijí ve vodě nebo poblíž vody. Klecový chov je v naprostém rozporu s jejich potřebami a působí jim utrpení!  

Etický, právní a ekonomický argument pro zákaz
Nejsem z těch, kdo se druhé snaží přesvědčit přepjatými emocemi. Proto nabídnu dva argumenty. Právně etický a ekonomický.

1. Zvíře není věc a zaslouží si slušné zacházení. To nám říká nový Občanský zákoník, který platí od roku 2013. Právo se odvíjí od společného chápání etických norem. Ještě před 20 lety by nikdo nebyl právně popotahován kvůli týrání zvířete. A dnes máme v trestním zákoníku paragraf 302 (týrání zvířete) a paragraf 303 (zanedbání péče o zvíře z nedbalosti). Dříve přestupek, dnes trestný čin – prostě  proto, že jsme citlivější, když se bezdůvodně a záměrně ubližuje živým bytostem. O tom, že je komerční chov divokých šelem kvůli kožešinám v naprostém rozporu s vědeckými poznatky o jejich potřebách, píšu výše.

2. Z ekonomického hlediska: jedná se o komerční chov pouze na devíti místech. V Dolní Cerekvi, Jiříkovicích, Syrovicích, Křižanovicích, Klopotovicích, Bruzovicích, Pustějově, Vítějevsi (tu jsem osobně navštívila) a ve Velkém Ratmírově.
Ti, kdo tyto farmy provozují, delší dobu sledují narůstající odpor široké veřejnosti (podle důvěryhodných průzkumů téměř  4/5 většina). A zařizují se podle toho. Utrpení lišek a norků se nesnižuje, tito podnikatelé ale již neinvestují do svých zařízení. Prostě proto, že by to z dlouhodobé perspektivy nedávalo smysl. Novela zákona na ochranu zvířat proti týrání naopak počítá s přiměřenou výší kompenzací.

Věřím, že v Senátu zvítězí zdravý rozum, rozumný pokrok a odpor vůči zcela zbytečnému utrpení zvířat.

Moje vyjádření pro ČT24 po jednání výboru pro územní rozvoj, veřejnou právu a životní prostředí.
Reportáž v 10,48 min

 

Kdo si chce projít odbornější argumentaci, užitou při jednání Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí  dne 12. července 2017, může zde. 

Zpráva senátorky Renaty Chmelové pro Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí

V Senátu projednáváme poslanecký návrh novely zákona na ochranu zvířat proti týrání. Jeho cílem je zavedení přímého zákazu chovu a usmrcování zvířat výhradně nebo převážně za účelem získání kožešin z nich. V praxi to znamená ukončení činnosti devíti stávajících chovatelů kožešinových zvířat v České republice do 31. ledna 2019. Předložená novela zákona garantuje možnost získání různých forem finančních příspěvků pro zmírnění těchto dopadů.

Novela se setkala v Poslanecké sněmovně s širokou podporu napříč politickým spektrem. Návrh podepsalo 50 poslanců a ze 161 přítomných pro něj hlasovalo 132 poslanců.

Zpravodajkou tisku v rámci Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu P ČR jsem byla určena já. Proto také jsem 11. července zajela na kožešinovou farmu manželů Ducháčkových ve Vítějevsi na Svitavsku. Já sama zákaz kožešinových farem podporuji, a tak jsem se chtěla dozvědět, jakou mají představu o kompenzacích po ukončení jejich podnikání.

Domnívám se, že ve společnosti došlo během posledních několika dekád k posunu obecně uznávaných morálních a etických hodnot. Z něj logicky plyne silnější společenská poptávka po zákazu takovéhoto druhu podnikání. Zmiňme nejdůležitější důvody pro novou právní úpravu z hlediska etického:

a) Kožešiny už dávno neplní svou původní praktickou funkci ochrany před mrazem.

b) Z estetického hlediska jsou zvířecí kožešiny plně nahraditelné umělými materiály.

c) V současnosti neexistuje významný zájem lidí na chovu kožešinových zvířat. Maso kožešinových zvířat se dále nezužitkovává a končí v kafileriích. Pokud by se jako v případě králíků a nutrií maso zužitkovávalo, zákaz by se na ně nevztahoval.

d) Klecové chovy lišek a norků, na jejichž chov a usmrcování navrhovaný zákaz směřuje především, znemožňují naplňování přirozených potřeb těchto divokých šelem, u nichž proběhla jen velmi omezená domestikace (šplhání a plavání u norků, hrabání u lišek).

 Nyní důvody právní:

a) Zvíře není věc

V roce 2012 byl přijat nový Občanský zákoník (Zákon č. 89/2012 Sb.). Tato nová právní úprava reaguje na výrazný posun české společnosti od roku 1964 a mimo jiné v paragrafu 494 zcela nově definuje pojem „živé zvíře“.

§ 494 zákona č. 89/2012 Sb.:

„Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.“

 b) Ústavně zaručené právo na podnikání se neporušuje

Podle řady kritiků zákazu kožešinových forem dochází k porušování ústavních práv na svobodné podnikání. Renomovaný právník, prof. JUDr. Aleš Gerloch, CSc., z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, ve svém právním stanovisku z 14. června 2017, v němž posuzoval ústavně právní konformitu tohoto návrhu zákona, tyto obavy jasně vyvrací. Zákaz chovu zvířat za účelem výhradního nebo přednostního získávání jejich kožešin podle něj není porušením práva na podnikání ve smyslu čl. 26 ani porušením práva vlastnického podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky.

Závěr prof. Gerlocha:

„Stanovení přiměřeného přechodného období zaručuje, že chovatelé budou moci přijmout opatření za účelem snížení újmy, která jim případně z důvodu ukončení podnikání vznikne. Pro případ, že by taková opatření nebyla účinná, lze chovatelům poskytnout kompenzační příspěvek v nárokové i nenárokové podobě. Vzhledem k nastaveným podmínkám je kompenzační příspěvek způsobilý zabránit vzniku neuhrazených finančních závazků, jež na sebe chovatel v souvislosti s chovem kožešinových zvířat převzal…“

 A konečně argument vyplývající z důvěryhodných průzkumů veřejného mínění.

Podle výsledků sociologického výzkumu agentury Focus z dubna 2017 se celkem 83 % občanů ČR vyslovuje pro přímý zákaz kožešinových farem cestou legislativní úpravy. Obdobně drtivá část respondentů odmítá zabíjení zvířat jen pro svou kožešinu. Detaily, jaké procento se ztotožňuje s jakým  výrokem, zde:

56 % – „rozhodně souhlasím s přijetím zákona o zákazu kožešinových farem v ČR“
27 % – „spíše souhlasím s přijetím zákona o zákazu kožešinových farem v ČR“
62 % – „rozhodně nesouhlasím s tím, aby byla zvířata zabíjena jen pro svou kožešinu“
20 % – „spíše nesouhlasím s tím, aby byla zvířata zabíjena jen pro svou kožešinu“
85 % – „výrobky obsahující pravé kožešiny nekupuji“
81 % – „bez kožešinové módy by se současná společnost obešla“

Vzhledem ke všem výše uvedeným důvodům i vzhledem k blížícímu se konci řádného funkčního období Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR jsem navrhla jak našemu Výboru, tak i plénu Senátu navrhnu schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Pokud jde o kompenzace pro chovatele, doporučuji komunikovat veškeré další náležitosti o způsobu a výši úhrad v rámci procesu tvorby ministerské vyhlášky. Dohoda na adekvátní výši i rozsahu kompenzací je bezpochyby v zájmu samotných chovatelů, českého státu i organizací, které se snaží chránit zvířata.

 

Projev k stému výročí vítězství v bitvě u Zborova

Vážení přítomní,

připomínat si sté výročí vítězství Československé střelecké brigády v bitvě u Zborova není jenom symbolickým oprašováním výročí. Není jenom pietou. Je to výročí živé a velmi aktuální.

Bitva u Zborova na dnešní Ukrajině nebyla v rámci 1. světové války velkou bitvou. Byla ale důležitá pro nás, pro naši státnost, pro naši samostatnost po roce 1918. Vítězná bitva umožnila formování dalších československých jednotek v Rusku. Na konci roku 1917 činil počet našich bojeschopných vojáků třicet osm a půl tisíce mužů. To je impozantní číslo i ve srovnání se stavem naší dnešní armády!

Touto vítěznou bitvou si naši vojáci i jejich vedení zjednali respekt u tehdejších ruských i evropských politiků. Vítězná bitva znamenala posílení autority našeho budoucího prezidenta Masaryka.

Masaryk napsal, že do Zborova plnili naši muži vesměs výzvědné úkoly. A v zásadě až u Zborova vystoupili jako bojující jednotka. Můžeme konstatovat, že Zborov je jakýsi předěl a most k naší plné samostatnosti.

Neboť k plné státní samostatnosti patří plnokrevná a bojeschopná armáda. Nezapomínejme na to dnes, kdy se z úst různých – i velice významných! – politiků dozvídáme, že budovat vlastní silnou armádu, schopnou zajistit mír na našem území, vlastně není tolik třeba. Kdy se zpochybňuje bezpečnostní zakotvení naší republiky v Severoatlantickém obranném společenství. Kdy se stále více dopřává sluchu dědicům sovětského vidění mezinárodní politiky a jejich sluhům mezi námi zprava i zleva.

Je na místě si připomenout, že českoslovenští legionáři měli vůči ruským bolševikům nedůvěru, a to od samotného počátku. Je na místě si s úctou připomenout jejich ruskou anabázi a impozantní vojenské úspěchy. Je na místě si právě tady a teď připomenout statečnost legionářů v druhé světové válce i po ní, tváří v tvář komunistické totalitě. Mám velký respekt k těm, kdo odkaz československých legií uchovávali v naší národní paměti. Byli to praví vlastenci, protože legionáře neměli rádi a zlehčovali jak nacisté, tak komunisté.

Přicházím z Prahy 10 a ta má svůj zborovský pomník na frekventovaném místě – u staré strašnické školy. Dosud byl pomník zanedbáván a opomíjen, ale doufám, že až bude škola opravena a bude sloužit našim dětem, bude znovu připomínán i Zborov. Je na co být hrdý.

V měnící se Evropě a v měnícím se světě je naším společným úkolem postavit naši bezpečnost na pevných základech. Legionáři ukazují, že se to neobejde bez našeho vlastního nasazení, bez naší vlastní statečnosti, bez našeho zájmu o armádu a bez toho, čemu Ferdinand Peroutka říkal „budování státu“.

S touto inspirací prosím odsud také odcházejme.

Senátem částečně opravený stavební zákon spadl pod stůl

Poslanecká sněmovna opětovně schválila svoji verzi novely stavebního zákona. Senátní verzi podpořilo pouhých 17 poslanců a poslankyň. Byli to všichni přítomní z KDU-ČSL plus pár statečných z ČSSD a ANO. Je opravdu škoda, že to, co Senát tak komplikovaně opravoval, přišlo nazmar. A nejednalo se pouze o drobné chyby.

Senát zákon projednal 7. června a to, jak byla diskuze obtížná, je patrné i z toho, že zatímco Ústavně právní výbor navrhl zákon zamítnout a Hospodářský výbor navrhl schválit, tak garanční výbor pro Územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostřední i po přerušeném jednání nepřijal usnesení, protože senátoři a senátorky se neshodli.

Na jednání pléna Senátu pak dvě třetiny přítomných senátorů a senátorek podpořily vrácení novely s pozměňovacími návrhy. Těch bylo mnoho, ale zmíním zde jeden, který považuji za zcela zásadní:
Bod týkající se přezkumu závazných stanovisek dotčených orgánů (třeba stanovisko ke kácení v rámci územního řízení), který nově omezoval přezkum případného nezákonného rozhodnutí pouze na odvolacího řízení ve lhůtě jednoho roku od vydání stanoviska (!). To v praxi znamená, že se to často ani nestihne a tak se vlastně nelze odvolat!

Senát toto sporné ustanovení nahradil novelizací přímo správního řádu. Navíc, jak poslancům a poslankyním zdůraznila moje kolegyně paní senátorka Seitlová:

Povolovací proces by se tím nejen zkomplikoval, ale fakticky také prodlužoval, což je v rozporu s cílem návrhu novely… je tu obava, že by to mohlo být i v rozporu se směrnicí Evropské unie.

Novela stavebního zákona a čtyř desítek souvisejících předpisů měla za cíl zjednodušit stavební řízení. Nejenže je velmi nejisté, že k nějakému zrychlení dojde, ale dokonce pouštíme do světa zákon plný chyb a nejasností. Jsem naprosto přesvědčená, že nás v blízké době čeká buď další novela, nebo že bude třeba přijmout zákon zcela nový. Jinak se totiž žádného zrychlení ani zjednodušení nedočkáme.

Zajímá Vás více informací?

 

OHÝBÁNÍ PRAVIDEL JEDNÁNÍ NA PRAZE 10

Koaliční radní dnes ohýbali jednací řád zastupitelstva. Zahráli si na opoziční zastupitele. Bod „Dotazy a informace členů Zastupitelstva“, jinými slovy interpelace zpravidla opozičních zastupitelů vůči radním či předsedům výborů, zneužili k politické kritice opozice. A tak nastaly komické situace:

Radní Lojda oslovil radu, aby se zabývala články ve Vlastních novinách na téma hazardu. (Proč si to neřeknou na jednání Rady mezi sebou?)

První místostarosta Pek mi pak vytkl neúčast na jednáních Komise pro územní rozvoj. Začal mluvit o souběhu funkcí. Jenže práce v Senátu je mým zaměstnáním, (tak jako kolegyně zastupitelky jsou lékařka či asistentka europoslance nebo kolegové zastupitelé jsou tajemník poslaneckého klubu či advokát) a přestože jsem usilovala o změnu termínů a vždycky jsem se omluvila, nebylo mi předsedkyní komise Ivanou Cabrnochovou nikdy vyhověno.

„Náhoda“ tomu chtěla, že pondělní jednání komise byla přesunuta na středu zrovna od té doby, kdy jsem se stala senátorkou. Pan Pek vyzval radní, aby „situaci řešili“, což se dá číst tak, aby mne z komise vyloučili. Poradím jim: Vyhovte přesunu komise na jiný den, tak jak jste dříve uzpůsobili program jednání bývalé senátorce Ivaně Cabrnochové.

Přikládám srovnání termínů jednání Senátu a jednání orgánů Městské části a mojí účasti na nich. Stojím si za tím, že změna termínů Komise územního rozvoje Prahy 10 byla účelová. Osobně se kolegům a kolegyním v zastupitelstvu i občanům snažím termínově vždy, když to jde, vyhovět.

Přinese „vysokorychlostní zákon“ rychlý internet pro všechny?

Komise pro sdělovací prostředky dnes projednala návrh nového zákona, který přináší opatření ke snížení nákladů na zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací. Tento návrh konečně transponuje do českého právního řádu směrnici EU, která má za cíl stanovit určitá minimální pravidla a povinnosti platné v celé EU se záměrem usnadnit zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací a meziodvětvovou koordinaci. Tohle vše zní docela složitě, ale o co tedy v jádru jde?

Jednoduše jde o nastavení pravidel pro koordinaci stavebních prací, aby se mezi sebou jednotlivé subjekty dohodly, že když se někde provádí výkopy (například pro vodovod nebo elektrický kabel), tak aby se k tomu mohlo přidat také vedení vysokorychlostního internetu nebo aspoň přípravné chrániče pro budoucí využití.
Dále má zákon pomoci především soukromému sektoru zlevnit budování vysokorychlostního internetu tím, protože je totiž málo investorů, kteří budou budovat rychlý internet v oblasti málo obydlených vesnic či v pohraničí, že jim umožní čerpat až 14 miliard z evropských dotací.

Česká republika se zavázala *), že do roku 2020 budou mít všichni obyvatelé připojení na internet 30 Mbit/s a minimálně polovina domácnosti by měla mít 100 Mbit/s. Sice už nyní je jasné, že tento cíl splnit nestihneme, ale aspoň cestu k němu usnadníme přijetím tohoto zákona.

Jako zpravodajka tohoto zákona musím ale upozornit i na jeden nedostatek, který vnímám. V Poslanecké sněmovně byl do změny zákona o elektronických komunikacích přidán pozměňovacím návrhem paragraf 16b), který upravuje využívání rádiových kmitočtů. Nejde ani tak o obsah tohoto pozměňovacího návrhu, ale spíše o způsob, jak se do zákona dostal: nijak nesouvisí s transpozicí směrnice, chybí k němu důvodová zpráva, neprošel řádným připomínkovým řízením a dalo by se říct, že jde o tzv. „přílepek“.

Je ale opravdu nejvyšší čas, aby byl tento zákon přijat – Evropská komise už zahájila vůči ČR řízení o porušení smlouvy z důvodu zpožděné transpozice. V současné situaci se jedná o poslední krok před zahájením řízení před Evropským soudním dvorem, po kterém již dochází k uložení sankcí.

 

*) Ke splnění cílů týkajících se vysokorychlostního přístupu k internetu stanovených v Digitální agendě, když schválila materiál nazvaný „Digitální Česko v. 2.0, Cesta k digitální ekonomice“.

Může Senát „zachránit“ stavební zákon?

Dnes jsem pro český rozhlas komentovala v duelu s poslancem Adámkem (ČSSD) novelu stavebního zákona a kritizovala jsem vyloučení veřejnosti z rozhodování o stavbách. Poslechněte si moje argumenty zde:

A jak zatím probíhá projednávání novely stavebního zákona na výborech v Senátu? Minulou středu doprovázela jednání nebývalá účast veřejnosti, novinářů, zástupců ekologických organizací a lobbistů.  Jak takové projednávání vypadalo?

Výbor má vždy pevný formát i časy projednávání, které lze nalézt na stránkách Senátu. Výbor pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí, jehož jsem členkou, měl novelu na programu od 14:30.

Senátorky a senátoři se sešli, zástupci předkladatele představili změny, které novela přináší a širší kontext, a následovala zpravodajská zpráva paní senátorky Seitlové. Na prostudování textu, který přišel z Poslanecké sněmovny jsme měli pouhý týden! A to se jedná o velmi odborný a komplikovaný materiál. Kolegové v Poslanecké sněmovně nám to navíc neulehčili, když k už tak komplikovaně dojednávanému zákonu, který byl připomínkován napříč ministerstvy, přidali dalších 131 pozměňovacích návrhů…. O těch nejzásadnějších jsem psala zde.

Diskuze byla dlouhá a bylo vzneseno mnoho připomínek a komentářů jak ze strany senátorů, tak ze strany zástupců ministerstev. Sama paní náměstkyně z Ministerstva pro místní rozvoj, které mělo novelu na starosti, paní Ing. Pavlová, uvedla, že novela je jistým  kompromisem. Nepodařilo se dosáhnout původního cíle – jedno řízení, jedno povolení, jedno odvolání, ale institut společného řízení (byť stále dobrovolný) se pokouší o jakési zjednodušení spojením územního a stavebního řízení.

Kritika zněla ze všech stran, od kolegy z ODS, od paní zpravodajky, ale i od samotných zástupců předkladatele.

Jsem sice „nová“ senátorka a nejsem zatím v Senátu dlouho, ale i na základě zkušeností, které jsem nabyla během posledních 7 měsíců, musím říct, že není možné takto pracovat. Není možné si v tak krátkém době vše dopodrobna nastudovat, zvlášť, když z původního textu zákona mnoho nezbylo. Opravdu chceme takto v České republice přijímat zákony?

  • Netransparentně (k mnoha PN chybí důvodové zprávy, není tak jasné, jaký je cíl předkladatele)?
  • Komplikovaně (jak mají změnám porozumět občané, když se v nich má problém vyznat i odborník)?
  • Omezovat účast veřejnosti pod záminkou zrychlení procesů (viz Foldynův návrh, o kterém jsem psala zde)

A jak to na výborech dopadlo? Ústavně-právní výbor schválil zamítnutí zákona. Výbor pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí projednávání přerušil do 30.5.2017 11:00, pozvánka je zde. Dál se uvidí, jestli opravdu může Senát zachránit stavební zákon, nebo už je tato novela tak zničena všemi změnami, že by snad bylo lepší zachovat původní zákon a počkat na novelu lepší. Můj postoj zůstává neměnný, budu hájit zájmy občanů a práva nás všech.

Vaše Renata Chmelová

 

 

 

PS: Aby byl obrázek úplný, tak ještě můžu zmínit, že během projednávání našeho výboru byly vzneseny další pozměňovací návrhy (některé s cílem zvrátit změny provedené v Poslanecké sněmovně).

NEBUDU PŘIHLÍŽET, BUDU KONAT

Senátoři nesou odpovědnost za kvalitu zákonů. Svojí autoritou přispívají také k tomu, v jaké atmosféře se politický život odehrává. Naším společným cílem má být spravedlivé a pokojné vládnutí, ne chaos. Jsem moc ráda, že jsem spolu-iniciátorkou společného prohlášení senátorů, které jsme připravili na našem výjezdním zasedání klubu v Kroměříži. Podepsalo ji více než 30…

CO MNE K TOMU VEDLO?

Kromě neurvalých způsobů prezidenta republiky a znevažování autority premiéra také obava z pokusu o překreslení našeho ústavního pořádku. V případě, že prezident učiní ústavně nepřijatelné kroky, nebudeme přihlížet, ale konat.

 

TEXT PROHLÁŠENÍ SENÁTOREK A SENÁTORŮ, 5. 5. 2017

My, níže podepsaní senátoři Parlamentu České republiky, se znepokojením sledujeme způsob zapojení prezidenta republiky do řešení současné politické krize.
Považujeme za nepřijatelné osobní útoky na předsedu vlády jako hlavu vrcholného orgánu výkonné moci a znevažování autority ústavních institucí v přímém televizním přenosu při tzv. předávání demise předsedy vlády.

Součástí české politické praxe je vysoká míra respektu k úřadu prezidenta republiky, která však nemůže zahrnovat toleranci případného protiústavního jednání. Ústava je založena na předpokladu dobré vůle a dobrých úmyslů prezidenta republiky, proto stanovuje jen nemnoho pojistek vůči excesivnímu výkonu pravomocí.

Klíčovou pojistkou je mechanismus vyvození ústavní odpovědnosti za hrubé porušení ústavního pořádku. Jako senátoři jsme si vědomi, že naší rolí není pouze přihlížet, ale, bude-li toho třeba, konat.

Dne 5. 5. 2017

Miluše Horská
Jan Horník
Lumír Kantor
Šárka Jelínková
František Bradáč
Zdeněk Brož
Václav Hampl
Petr Holeček
Tomáš Czernin
Jiří Šesták
Renata Chmelová
Alena Šromová
Jitka Seitlová
Jaromíra Vítková
Patrik Kunčar
Zdeněk Papoušek
Václav Láska
Zbyněk Linhart
Petr Šilar
Anna Hubáčková
Jiří Vosecký
Zdeněk Nytra
Ladislav Kos
Pavel Štohl
Lumír Aschenbrenner
Tomáš Grulich
Leopold Sulovský

Minulost není nikdy jen minulostí…

Pietní akt k uctění památky obětí protinacistického odboje v letech 1939 – 1942 popravených v Praze v Pankrácké věznici

pátek 28. dubna 2017, Strašnické krematorium, Praha 10

Vážení přítomní,

sešli jsme se, abychom si zde připomněli památku obětí českého odboje. Památku našich spoluobčanů popravených v Pankrácké věznici.
Tito lidé měli svou tvář, své rodiny, své děti, svůj život i své zájmy. Přesto riskovali a položili život za druhé. Jako každému je mi jejich oběti líto. Hned vzápětí si ale s úctou připomínám slova: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.“

První, co chci říci, je to, že se mi na tomto místě nedostává slov. Mlčím a skláním se před těmi, kdo byli kvůli naší svobodě posláni na smrt. Mé mlčení se poté mění v přání, aby se nic podobného v budoucnu už nestalo. Abychom i my měli sílu nic podobného nedopustit.

Druhá věc, o kterou se s vámi chci podělit, je poznání, že minulost není nikdy jen minulostí. Týká se nás, týká se naší přítomnosti. Už jen tím, že nám ukazuje, na jaké cesty se máme vydat a na jaké cesty se naopak vydávat nesmíme.

Pankrácké oběti jsou oběti totality. Oběti, které proti totalitě bojovaly. A jakákoli totalita, ať už hnědá nebo rudá, začíná pozvolna a zprvu nepozorovaně. Začíná nenávistí všedního dne, vylučováním druhých lidí jen proto, že mají určitou barvu kůže, patří k určité skupině, straně či menšině.

Vyrůstala jsem v režimu, který z protinacistických obětí dělal nástroje nenávisti vůči jiným. Hrubě se mi to nelíbilo. A tím se dostávám k třetímu bodu:

Památka na tyto statečné lidi burcuje naši paměť i naše srdce. Tyto oběti v nás ale nechtějí vyvolávat nenávist.  Ukazují naopak, jak je dílo nenávisti strašné. Ukazují, že každý z nás má rozum a vůli. Rozum, který je schopen vidět zlo a odmítnout ho. Vůli, která v nás probouzí odvahu postavit se zlu na odpor a bojovat za dobré věci.

S touto dobrou vůlí prosím odsud také odcházejme.