Prohlášení senátorů: Ústava se nemá překotně měnit nebo vykládat tvůrčím způsobem

Aktuální prohlášení senátorů z Klubu Starostů a nezávislých

My, senátoři Parlamentu České republiky, se znepokojením vnímáme prohlášení některých představitelů politických stran i prezidenta republiky, kteří navrhují zásadní změny Ústavy, včetně zpochybňování smyslu Senátu v ústavním řádu naší země.

Jsme přesvědčeni, že výzvy některých politiků k zásadním ústavním změnám směřují ve svém souhrnu proti podstatným náležitostem Ústavy, kterými jsou také rozdělení, vyvažování a vzájemná kontrola moci v zemi. Senát plní v našem ústavním systému důležitou roli tím, že provádí revizi návrhů zákonů z jiného hlediska než je krátkodobý mocenský zájem vládní většiny v Poslanecké sněmovně. To má zejména v případě ústavních a volebních zákonů velký význam, protože jejich unáhlené a neopodstatněné změny by mohly narušit stabilitu našeho právního řádu i ústavního systému jako takového.

Stávající dělba moci je jednou ze záruk stabilní demokracie. Patrné je to v posledních letech zvláště ve srovnání se státy nám geograficky blízkými, které druhou komoru parlamentu buď nemají, anebo ji nemají dostatečně nezávislou na poslanecké sněmovně. V důsledku vítěz voleb má zásadní ústavní vliv. A to včetně ústavního soudnictví.

Realizace současných výzev ke změnám Ústavy by nás vrátila tam, kde jsme už byli: k moci soustředěné a zneužitelné. Tak bychom sešli z cesty, na kterou jsme se vydali po zhroucení komunistického systému v roce 1989. Z cesty ke svobodné, demokratické společnosti, usilující o naplňování občanských, politických a dalších práv a svobod.

Proto v souladu s naším ústavním slibem zdůrazňujeme, že budeme zachovávat a bránit Ústavu České republiky, zejména její základní principy. Jejich změny jsou nepřípustné, a to ani tvůrčím přístupem. Našimi jednotlivými občanskými příběhy, naším dosavadním profesním kreditem dokládáme, že tak nečiníme kvůli ochraně našeho stávajícího postavení senátorů, ale z hlubokého přesvědčení, že je povinností každého člena Parlamentu České republiky aktivně bránit ústavní pořádek země, jehož je Senát nedílnou součástí.

Podepsáni senátoři a senátorky:
1.    Jiří Šesták v.r.
2.    Jiří Růžička v.r.
3.    Jan Horník v.r.
4.    Zbyněk Linhart v.r.
5.    Václav Chaloupek v.r.
6.    Petr Holeček v.r.
7.    Jiří Vosecký v.r.
8.    Luděk Jeništa v.r.
9.    Tomáš Czernin v.r.
10.   Leopold Sulovský v.r.
11.   Michael Canov v.r.
12.   Miroslav Antl v.r.
13.   Zdeněk Papoušek v.r.
14.   Václav Hampl v.r.
15.   Eliška Wagnerová v.r.
16.   Petr Vícha v.r.
17.   Jitka Seitlová v.r.
18.   Václav Láska v.r.
19.   Renata Chmelová v.r.
20.   Hassan Mezian v.r.
21.   Lumír Kantor v.r.
22.   Jaromíra Vítková v.r.
23.   Petr Šilar v.r.
24.   Jiří Diensbier v.r.
25.   Anna Hubáčková v.r.
26.   Petr Orel v.r.
27.   Šárka Jelínková v.r.
28.   Ladislav Kos v.r.
29.   Jaroslav Kubera v.r.
30.   Karel Kratochvíle v.r.
31.   Zdeněk Berka v.r.
32.   Zuzana Baudyšová v.r.
33.   Miluše Horská v.r.
34.   Miloš Vystrčil v.r.
35.   Lumír Aschenbrenner v.r.
36.   Patrik Kunčar v.r.
37.   Tomáš Grulich v.r.
38.   Ivo Bárek v.r.
39.   Jaroslav Malý v.r.
40.   Emilie Třísková v.r.
41.   Jaromír Jermář v.r.
42.   František Bublan v.r.
43.   Radek Sušil v.r.

Stanovisko Senátu k projevu prezidenta republiky týkající se ruské anexe Krymu

Jsem moc ráda, že Senát jednoznačně schválil návrh stanoviska k projevu prezidenta republiky na Parlamentním shromáždění Rady Evropy dne 10. října 2017. Plně se ztotožňuji s návrhem usnesení, které připravil kolega senátor Václav Hampl z mého senátorského klubu:

Senát Parlamentu České republiky

1. Nesouhlasí s výroky prezidenta republiky pronesenými na plenárním zasedání Parlamentního shromáždění Rady Evropy dne 10. října 2017 týkajícími se ruské anexe Krymu, které jsou v rozporu se zahraniční politikou ČR. Těmito výroky prezident republiky legitimizuje agresi, která je v rozporu s mezinárodním právem.

2. Připomíná své usnesení č. 545 z 28. schůze, ve kterém v souladu s vládní pozicí mimo jiné konstatuje, že Krym je nadále součástí Ukrajiny. Jeho oddělení od Ukrajiny je výsledkem ruské agrese a nemá oporu v mezinárodním právu.

3. Vyzývá prezidenta republiky, aby respektoval zahraniční politiku ČR a zásady mezinárodního práva.

Doufám, že už podobné usnesení nebudeme muset znovu projednávat.

 

K obraně země odvážně a systémově – o zbraních rozumně a obezřetně

Chodí mi na e-mailovou adresu mnoho žádostí o to, abych svým hlasem podpořila novelu ústavního zákona o bezpečnosti a abych se vyslovila proti implementaci směrnice Evropské komise. Pisatelé píší kultivovaně i důrazně a zaslouží si odpověď. Uvádějí široké spektrum souvislostí a argumentů, s kterými ne vždy souhlasím.
Proto se nejprve podělím o svůj postoj k zajištění naší bezpečnosti a následně se vyjádřím k problémům spjatým s danou novelou a směrnicí.
Věřím, že moje postoje dávají dohromady konzistentní celek.

1. NATO, výdaje na armádu a bezpečnostní garance
Pevně stojím za členstvím České republiky v Severoatlantické alianci. To, že obranu a obranyschopnost naší země sdílíme spolu s dalšími spojenci, neznamená, že se máme spoléhat JENOM na spojence, především na Spojené státy. Sdílím názor, že zvyšování výdajů na obranu by mělo být vyšší, účelné, razantní a transparentní.

2. Pilíře naší bezpečnosti: Armáda a Policie ČR
Základem naší vnější bezpečnosti je profesionální Armáda ČR, základem naší vnitřní bezpečnosti pak profesionální Policie ČR. Bezpečnostní situace uvnitř naší země se podle všech dostupných ukazatelů trvale zlepšuje. Zvnějšku jsme obklopeni klidnými sousedy, od nichž nám žádné bezprostřední nebezpečí nehrozí. Důvěřuji armádě, policii i našim tajným službám. Považuji je za garanty naší bezpečnosti. Platíme ostatně docela vysoké daně za to, aby tuto funkci plnily.

3. Aktuální bezpečnostní rizika, zvláště ruská
Za jednu z největších hrozeb naší bezpečnosti považuji různé podoby hybridní války vedené především ze strany Ruské federace. Důkazy vidíme všichni kolem sebe: pokusy oslabit naši pozici v NATO a EU, výroky dosluhujícího prezidenta k případnému referendu o vystoupení z EU, extrémně vysoký počet tzv. diplomatů na ruské ambasádě, proruská pseudomédia a proruští placení trollové na sociálních sítích, netransparentní financování některých politických projektů krajní levice i krajní pravice. Kyberbezpečnost považuji za jedno ze svých témat, které aktivně sleduji.

4. Lepší aktivní zálohy než solitér se zbraní
Velkou a nedoceněnou roli pro náš vztah k vlastní bezpečnosti mají aktivní zálohy. Důležité je, že v těchto dobrovolných zálohách (k datu vydání tohoto blogu mluvíme zhruba o dvou tisících občanů, mužů i žen) jsou lidé, kteří mají svoji výzbroj a výstroj, mají své velitele, a tudíž vědí přesně, co mají dělat. Celý jejich výcvik směřuje k tomu, aby v případě nebezpečí mohli reálně v terénu vykonávat svoji službu. Tito lidé to dělají potichu, nepozorovaně, metodicky, systémově – a my jsme povinni jim tuto ušlechtilou nabídku naší republice usnadňovat. Máme pro ně zavádět lepší kariérní a finanční podmínky, aktivně se o ně zajímat, usnadňovat jim participaci na obraně státu. Vážím si těchto lidí daleko víc než kohokoli z kolegů politiků či kolegyň političek, kteří se nechávají fotit se zbraní, a je jedno, jestli na sluníčku nebo před zrcadlem.

5. Práva individuálních držitelů zbraní se směrnicí neomezí. Narostou jejich povinnosti!
Přecházím k individuálnímu rozměru. Máme jeden z nejlepších zákonů o zbraních a střelivu. Individuální zájemci podléhají zákonné regulaci, která je rozumná a dostatečná. Kardinální problém navrhované novely ústavního zákona nespočívá v omezení práv těchto lidí, ale v dramatickém a myslím, že i neúčelném nárůstu jejich povinností. Přijetím novely ústavního zákona bychom zatížili soukromé, sportovní a myslivecké držitele zbraní spoluzodpovědností za obranu této země. O tom se skoro vůbec nemluví. Dávám přednost metodickému a systematickému výcviku dobrovolníků pod vojenským velením před nekoordinovaným a zatím nedomyšleným rozšířením povinností, které se vydávají za užitečná práva. Studovala jsem, jak vypadá situace v Izraeli, kde dochází poměrně často ke zneškodnění náhodného útočníka ze strany kolemjdoucích civilistů. Pravomoc použít zbraň je tam omezena jen na určité skupiny obyvatelstva a všichni tuto přísnou regulaci respektují.

6. Jak bojovat proti terorismu?
Dnes často skloňovaným slovem – i tiše předpokládaným podpůrným argumentem pro přijetí novely ústavního zákona o zbraních – je terorismus a teroristé. Jako zodpovědná politička terorismus nepodceňuji. Úlohou politika je ale nepřilévat olej do ohně. Stát má bezpečnost svých občanů všemi dostupnými prostředky zajistit. Ne vlastní občany děsit, aby je pak uklidňoval! Odpovědí na zvýšené riziko terorismu v evropských zemích není větší rozšíření zbraní mezi populací, ani všudypřítomné kamery. Je to zejména kvalitní práce armády, policie i tajných služeb, dále obezřetnost občanů, jejich dobrý vztah k armádě, jejich podpora aktivních záloh. V neposlední řadě jde i o zodpovědnou zahraniční a migrační politiku. V tomto ohledu konala naše vláda v uplynulém období dobře. Vítám také, že se na úrovni hlavního města nedávno vážně diskutovalo o možných cílech „osamělých vlků“ (nejznámější turistické magnety ve středu města).

7. Ne „Brusel“ a „EU“, ale náš ministr vnitra zodpovídá za nedokonalé znění směrnice
Dostáváme se přímo k právní materii. Je farizejské svádět podobu současné směrnice na nějaký „mytický“ Brusel. Případné přijetí novely ústavního zákona o zbraních nezmění na účinnosti evropské směrnice ani čárku. Koho za to kritizovat? Ano, směrnice bude omezovat, respektive otravovat v našich zemích poměrně oblíbené spolky zabývající se vojenskou historií. Kdo za to ale nese odpovědnost? Ten samý politik, který v reakci na svou nepovedenou práci na evropské úrovni přinesl do našeho Parlamentu novelu ústavního zákona o zbraních! Zbraňovou směrnici odsouhlasila Rada ministrů členských států EU, konkrétně ministrů vnitra (za ČR pan Chovanec z ČSSD). Jak vyjednával? Snažil se domluvit se svými kolegy? V Evropské komisi za Českou republiku sedí paní Jourová z ANO. Tam se měli naši zástupci ozývat, tam se mělo tvrdě vyjednávat. Nesvádějme na Brusel to, co si rozlili naši neprofesionální politici sami.

Novela ústavního zákona se na jednání pléna Senátu dostává navzdory vážným výhradám ústavněprávního výboru těsně před sněmovními volbami. Cynicky řečeno, to je také jediný důvod těch, kdo toto téma prosazují. Já budu ohledně zbraňové regulace hájit status quo, protože je to zdaleka nejrozumnější.