Ústavní soud zrušil pravomoc obcí vyhlašovat tzv. bezdoplatkové zóny. Na rozhodnutí jsme spolu s kolegy senátory, kteří ústavní stížnost spolupodepsali, čekali od roku 2017. V současné době jsou bezdoplatkové zóny vyhlášeny na více než 100 místech v České republice. Nástroj, který měl pomoci obcím bojovat s obchodem s chudobou, radikální zlepšení nepřinesl. Ale nesmíme to vzdát, je třeba aktivně hledat jiné nástroje.
Dnes rozhodli soudci o zrušení některých ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi. Ta v podstatě dávala obcím pravomoc omezit na konkrétních adresách výplatu doplatku na bydlení, který pomáhá více než 100 tisícům nejchudších obyvatel udržet si střechu nad hlavou.
Dotčená ustanovení navrhl do zákona v roce 2017 poslanec Vladislav Vilímec. Původním záměrem bylo umožnit obcím efektivně bojovat s tzv. obchodníky s chudobou – podnikateli nabízejícími předražené ubytování lidem v nouzi, kteří z různých důvodů nedokáží získat standardní bydlení na běžném trhu.
Tento nástroj byl od počátku problematický. Bezdoplatkové zóny byly stavěny na mylném předpokladu, že odebrání sociálních dávek povede k postupnému krachu obchodníků s chudobou. Opatření ale především prohloubilo nouzi řady rodin, které i nadále zůstávají závislé na nestandardním bydlení, jen na něj již nemají peníze. Mnoho obcí navíc rozšířilo zóny na celé své území či jeho velkou část, čímž podle kritiků zcela popřely původní smysl zákona. Úbytek sociálně vyloučených lokalit v důsledku vyhlašování bezdoplatkových zón se neprokázal.
Rozdíly mezi regiony se prohlubují, některé kraje mají menší příjmy z rozpočtu na obyvatele, existují obce, kde značná část obyvatel má jednu či více exekucí. Je potřeba řešit problémy vyloučených lokalit a zastavit obchodníky s chudobou. Bezdoplatkové zóny ale nejsou řešením, naopak: hrozí nárůst bezdomovectví, krádeží, zvyšování počtu černých ubytoven. Celá situace dopadá negativně i na rodiny s dětmi či seniory.
Stát by měl přijmout zákon o sociálním bydlení a poskytnout obcím nástroje, jak lidem zajistit důstojnou alternativu k předraženým ubytovnám. Dokud nebude existovat systémové řešení, žádné omezování sociálních dávek situaci lidí v bytové nouzi nevyřeší. Část společnosti, která nebude mít na vybranou, u obchodníků s chudobou skončí.
