Den vzpomínek a příměří

11. listopad 1918 je důležitý den. Stejně důležitý jako o 27 let později 8. květen 1945. Konec války je v každém ohledu mimořádná událost. Lidé si vydechli a mohli začít tvořit své životy po svém, a ne se jen bránit neustále hrozící zkáze.

11. listopadu si připomínáme sto let od ukončení první světové války. V Praze 10, u dnes opuštěné budovy strašnické školy u metra Strašnická, máme nenápadný pomníček. Můžeme si zde připomenout naše mrtvé na bojištích této Velké války.

Pokračování textu Den vzpomínek a příměří

Česká divočina se po 20 letech dočká ratifikace Bernské úmluvy

Senát Parlamentu ČR
Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostře
zpravodajka výboru: senátorka Renata Chmelová
jednání výboru: 7. listopadu 2018

Zpravodajská zpráva

k senátnímu tisku č. 324
(tisk PS č. 281)

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť, sjednaná v Bernu dne 19. září 1979, a změna přílohy II této Úmluvy, přijatá ve Štrasburku dne 8. prosince 2017

  1. Úmluva obecně

Tzv. Bernská úmluva byla sjednána 19. září 1979 ve švýcarském Bernu a vstoupila v platnost 1. června 1982, Česká republika k ní přistoupila 1. června 1998. Jejím cílem je ochrana evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť, a to jak na úrovni preventivní ochrany, tak i například zakázaných prostředků a způsobů zabíjení zvířat. Nedílnou součástí Úmluvy jsou čtyři přílohy, které byly v průběhu její platnosti měněny či doplňovány celkem desetkrát. Pokračování textu Česká divočina se po 20 letech dočká ratifikace Bernské úmluvy

Otevření Makuchovy lávky a uctění památky disidenta Vasyla Makucha

Velvyslanec Ukrajiny Jevhen Perebyjnis, mne pozval na otevření lávky ve Vršovicích, naproti Ukrajinské ulici. Lávka byla pojmenována na počest Vasyla Omeljanoviče Makucha, který se před padesáti lety kolem půl páté večer na kyjevském Chreščatyku, u vchodu do domu č. 27, poblíž Bessarabského tržiště, polil benzínem a zapálil. Podle některých autorů měl přitom kromě slov o svobodné Ukrajině vykřiknout: Pryč s okupanty Československa! Bylo mi ctí se otevření účastnit. Níže si můžete přečíst můj projev a příběh tohoto muže.

Pokračování textu Otevření Makuchovy lávky a uctění památky disidenta Vasyla Makucha

FOTOGALERIE: 100 let republiky nejen na Hradčanech, ale i u zapomenutých památníků na Praze 10

Rozhodla jsme se u příležitosti stého výročí našeho samostatného a demokratického státu připomenout ty, kdo položili život v bojích za 1. a 2. světové války, a obešla jsem s kolegy z Koalice VLASTA alespoň některé pomníky v Praze 10.

Češi mohou být hrdí na své bojovníky u Zborova, v Anglii i na východní frontě. Likvidace tyrana Reinharda Heydricha neměla ve světě obdoby. Každý rok těsně před výročím založením republiky si připomínáme hrdinnou smrt těch, kdo pomáhali parašutistům. Přesně 24. října 1942 bylo v koncentračním táboře v Mauthausenu zahájeno vraždění 294 Čechoslováků, příbuzných a blízkých spolupracovníků parašutistů, kteří se na odstranění tohoto prominentního nacisty podíleli. Na hrdinský odkaz vojáků i civilistů bojujících za naši svobodu navazují dnes naši vojáci v misích na řadě míst světa. Připomínejme si je společně!

Pokračování textu FOTOGALERIE: 100 let republiky nejen na Hradčanech, ale i u zapomenutých památníků na Praze 10

Jsem vaší senátorkou už dva roky. A na čem jsem pracovala?

Senát ukončil svou činnost ve starém složení. Při volbách v říjnu 2018 se znovu obměnila 1/3 Senátu. Někteří mandát obhájili, jiní ne, mne čeká obhajoba mandátu v roce 2022. Myslím, že je vhodný čas na malé bilancování . Co všechno jsem stihla jako senátorka za minulé dva roky?

Pokračování textu Jsem vaší senátorkou už dva roky. A na čem jsem pracovala?

Praha 10 protikorupční – Rekonstrukce státu ocenila mou aktivitu v Senátu

Včera jsem jako senátorka Prahy 10 převzala z rukou zástupců platformy Rekonstrukce státu ocenění za mimořádnou podporu protikorupčních zákonů v Senátu Parlamentu ČR. Při příležitosti blížícího se konce dalšího dvouletého “volebního období Senátu” byla oceněna zejména moje mimořádná aktivita při hájení registru smluv a majetkových přiznání politiků.

Více o mém hodnocení i metodice si můžete přečíst na webu Rekonstrukce státu.

„Z hodnocení všech dat, která vychází ze všech hlasování o návrzích i podstatných změnách těchto zákonů, vyplývá Vaše jednoznačná podpora sledovaných opatření k posílení průhledného nakládání s veřejnými prostředky a odpovědného vládnutí. Dovolte nám, abychom Vám upřímně poděkovali za tuto podporu důležité legislativy k posílení férového prostředí pro občany naší země. Velmi si toho vážíme!“

Jak rozhodne Ústavní soud o „bezdávkových zónách“? Stanoviska dvou ministerstev jedné a téže vlády jsou protichůdná!

Vývoj ústavní stížnosti na „bezdávkové zóny“ pokračuje tím, že Ústavní soud žádá příslušné úřady a orgány o vyjádření a stanoviska. Ve prospěch naší stížnosti se vyjádřila například ombudsmanka Anna Šabatová nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí, které zmiňuje nepřípustný diskriminační dopad ustanovení a zásah do ústavou garantovaných práv.

Naopak negativně se vyjádřilo Ministerstvo pro místní rozvoj, které je s „bezdávkovými zónami“ jako nástrojem pro obce spokojeno. Krajský soud v Praze i po prostudování stanovisek ombudsmanky a obou ministerstev na svém návrhu stále trvá a ztotožňuje se se stanoviskem veřejné ochránkyně práv, která stejně jako skupina senátorů hovoří o neústavnosti napadených ustanovení.

Krajský soud v Ostravě, jenž měl rozhodnout o Bohumínském opatření obecné povahy, kterým město Bohumím vytvořilo „bezdávkovou zónu“ na svém území, rozhodl, že řízení přeruší, dokud nerozhodne Ústavní soud o senátorském návrhu. Věřím, že ústavní soud brzy rozhodne a konečně získáme jistotu ohledně ústavnosti či neústavnosti vyhlašování bezdoplatkových zón. Na rozhodnutí jistě čeká mnoho obcí.

V srpnu proběhla také schůzka na Generálním ředitelství Úřadu práce. Vedení GŘ ÚP přirozeně chce co nejméně změn vzhledem k náročnosti přeškolování pracovníků, ale zároveň souhlasí s tím, že současný systém výplat dávek je dost složitý. Pokud by se změny přijmout měly, mělo by jít o změny systémové. 

Jsem iniciátorkou ústavní stížnosti, jsem ale také zastupitelkou městské části Praha 10. Z bezprostřední zkušenosti tedy vím, jak je pro obec složité regulovat substandardní formy bydlení, tedy zejména ubytovny, a navázaný obchod s chudobou. Chybí zákon o sociálním bydlení a místo toho, aby vládnoucí politici kvalitní zákon o sociálním bydlení projednali s klíčovými stranami a v brzké době schválili, dochází stále ke změnám, které se dostupného bydlení týkají, ale nepřináší změny systémové a trvalé.

Poslankyně Olga Richterová, se kterou spolupracuji, absolvovala v srpnu schůzku s ministryní práce a sociálních věcí Janou Maláčovou. K situaci říká:

„Dlouhodobým řešením není pouhé napsání zákona o sociálním bydlení – navíc po nedávném prohlášení A. Babiše patrně odkládaného – a široká podpora dostupnosti bydlení obecně. Je to i hledání cest k tomu, jak do této problematiky přivést větší množství odborných pracovníků, kteří jsou v přímém kontaktu s lidmi v potížích a podporují je v udržení bydlení i v často obtížném návratu do práce.“

Novelizací zákonů jsou měněny podmínky výplaty dávek pomoci v hmotné nouzi, v tomto případě doplatku na bydlení. Dříve bylo potřeba, aby obec dala k výplatě doplatku na ubytovnu svůj souhlas, obec tedy měla právo jisté regulace. Novelizací zákona v roce 2017 byla tato potřeba souhlasu obce zrušena a naopak byla představena možnost opatřením obecné povahy vyhlásit tzv. „bezdoplatkovou zónu“, tedy území, kde doplatky plošně nebudou vypláceny vůbec. Místo kvalitního a účinného nástroje pro obce byl schválen tento, dle mého názoru, neústavní bič, který nebere ohled na skutečnou situaci lidí.

Pokud napadená ustanovení zákona Ústavní soud nakonec zruší, zbyde obcím už jen to, že se mohou k žádosti o výplatu doplatku vyjádřit. Nadále bude platit, že pobočka Úřadu práce v rámci posuzování, zda doplatek na bydlení žadateli poskytne, požádá obecní úřad o údaje potřebné k vyhodnocení podmínek, které zná úřad ze své úřední činnosti. Zkrátka se zeptá, zda situace člověka, který o doplatek žádá, je skutečně taková, jak uvádí. Pokud dávku přizná, dá Úřad práce obci podnět k zahájení sociální práce za účelem řešení bytové situace této osoby. To sice vypadá pěkně napsané, ale v realitě se jedná spíše o bezzubé vyjádření na papíře, nikoli o efektivní nástroj obce, jak bojovat s obchodem s chudobou.

Ptáte se, jaké je možné řešení?

  • státní správa musí konat – pokud lidé bydlí v objektech, které nejsou pro účely bydlení určené a jsou zcela nevyhovující – hlavně stavební úřady a hygiena mají skutečně moc situaci řešit
  • neobejdeme se bez fungujícího preventivního systému, který bude krizovým situacím v oblasti bydlení předcházet (dluhové poradenství, sociální práce…)
  • Úřady práce a obce musí efektivněji spolupracovat (někde to funguje, někde ne, ale současný systém nechává spolupráci spíše na aktivitě jednotlivých obcí)
  • poskytnutí dávek nesmí být samo o sobě – je potřeba s rodinami a jednotlivci pracovat, bydlení musí být propojeno s podporou a službami
  • celý systém musí být zastřešen zákonem o sociálním bydlení – ten vymezí součinnost jednotlivých aktérů (obcí, Úřadů práce, stavebních úřadů atd.) a prováže bydlení, dávky a sociální práci

Pokud ale současná vláda mění své priority tak rychle, nedá se zřejmě účinná systémová změna očekávat. Dle posledního vyjádření Andreje Babiše (ANO) samostatný zákon o sociálním bydlení v Česku zřejmě nevznikne. Vláda se soustředí na svůj program investic. Ty ovšem samy o sobě problém bytové nouze nevyřeší.

Více k tématu například zde:

Senátorka a zastupitelka, která pracuje naplno

Často se mne ptáte, zda bych byla jako senátorka schopna zvládat i funkci v Radě MČ Praha 10. Ano, na plakátech je, že jsem kandidátkou koalice VLASTA na starostku a já to myslím vážně. Prosím, rozeberme si to detailně:

Pokračování textu Senátorka a zastupitelka, která pracuje naplno

„Interpelace“ na ministra dopravy ve věci odstraňování autovraků z ulic

čas 09:47:46 – 09:54:36

Dobré dopoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře. Já bych tady chtěla ještě chviličku pojmenovat minoritní část této novely, a to, co se týká odstraňování autovraků.

Jsem senátorkou za Prahu 10 a musím říct, že po novele silničního zákona, která byla předchozí, došlo v Praze k opravdu velkému problému s odstraňováním vraků, hlavně z toho důvodu, že v případě, když nebyl znám vlastník auta, bylo nutné podle této novely vést velmi komplikované a zdlouhavé správní řízení, dokonce když byl neznám, musel se stanovovat opatrovník, což jsou další vysoké náklady pro obce při odstraňování vraků.

A pokládám otázku, jestli navržená novela, která je nám nyní předkládána, nám skutečně pomůže. Jsem ve spojení s naším silničním správním úřadem, který zároveň opravdu sbírá zkušenosti z řádově dalších patnácti silničních správních úřadů, nejen z Prahy, abychom měli nějakou statistiku. A na začátku ledna jsme vedli poměrně podrobné jednání na vašem ministerstvu. A musím si tady bohužel postěžovat, že i po několika urgencích jsme nedostali odpověď, jak s našimi podniky bude nakládáno.

Ráda bych vám sdělila nějaké podrobnější postřehy k tomu, zda skutečně tato novela pomůže odstraňování vraků. Říkáme tam to, že je možné, že v případě, že není dohledán vlastník vozidla, auto za nějakých okolností otevřít a zase ho uzavřít. Ale není jasné, jak se to bude dělat, bude se muset asi přizvat nějaký profesionální autozámečník a jsou to zase další náklady pro obce.

Co se týká toho vydávání usnesení právě při ohledání vozidla, tak tam za nás neustále není řešeno, v případě, že není jednat s kým, v případě, že provozovatel neexistuje, to znamená, poslední se odhlásil, nový se již nepřihlásil, vozidlo z hlediska registru nezaniklo. Tyto autovraky to neřeší.

Další problém je, když ten vlastník nebo i provozovatel toho vozidla zemřel a vozidlo nebylo zahrnuto do dědického řízení. To je další typický příklad, který u nás máme. Další příklad je, když provozovatel doloží smlouvu, že již není vlastníkem nebo provozovatelem, přestože dle registru tak je. Tady se vystavujeme riziku, že můžeme zlikvidovat majetek někoho, čí není.

Dalším velkým problémem, se kterým se potýkáme, jsou vozidla se zahraničními registračními značkami. Tam absolutně není jasný postup, jak máme postupovat, my v podstatě nemáme moc možnost ten autovrak odstranit.

Dále není jasné, že když se provádí to ohledání, tak pokud to vozidlo má značku nebo má viditelný kód, tak se provádí ta fotodokumentace jenom zvenku, ale není jasné, jestli máme vystavovat to usnesení a doručovat. Pokud by to tak bylo, tak to je zase obrovský nárůst administrativy pro ty silniční správní úřady. Není to jasné z toho zákona.

Dalším problémem, se kterým se potýkáme, i reagujeme na různá usnesení soudů, je, že v těch odstavených vozidlech bývá také nějaký majetek, nářadí nějakých řemeslníků atd. Není jasné, jestli se má provádět nějaký soupis, v případě nějakých náhrad škod a tak. Takže když to shrnu, tak podle naší zkušenosti 4 z 5 vozidel v podstatě nejsou vrak, protože velký problém je i definice, co je vrak. Takže k tomu i já jsem vám na ministerstvu dávala podněty, že by toto zasloužilo nějakou revizi. Z těch zbylých vraků, které nám zůstávají na ulici, podle našich zkušeností jich zhruba 20 % je skutečně vraky, ale polovina z nich ten identifikátor má, to znamená, my máme s kým vést to řízení. Pouhých 10 % je nemá. To znamená, tato novela, která je předkládána, řeší jenom minimální množství autovraků, které máme na ulicích. To znamená, že tou novelou může docházet k odstraňování menších počtů vraků.

Já bych tady shrnula nějaké dva zásadní návrhy, které jsem ministerstvu navrhovala právě ve spolupráci s naším silničním správním úřadem. Pokud nám skutečně stát chce pomoct k tomu, aby z komunikací dlouhodobě zmizela nepoužívaná vozidla. V první řadě by se mělo jasně stanovit, že vozidlo, pokud nemá platnou STK, nesmí být na komunikaci ani odstaveno. Tak jako tam teď nesmí být odstaveno vozidlo bez povinného ručení. Takže to je věc, která se domníváme, že nám velmi pomůže.

Druhá věc, jasně stanovit postup, jak s takovým vozidlem naložit. Je-li zaniklé, umožnit vlastníkovi komunikace ho bez dalšího přemístit, např. na odstavnou plochu, a po dvou měsících sešrotovat, tak jak je to v zákonech o odpadech v § 37 odst. 2 až 3. Pokud úředníci v tuto chvíli rozhodnutí v tomto smyslu, je to na hraně zákona. Pokud bychom měli v tomto oporu, velmi by to pomohlo.

Pokud to vozidlo není zaniklé, tak navrhujeme třeba zaslat výzvu osobě uvedené v registru s informací, že měsíc po jejím doporučení bude vozidlo přemístěno na odstavnou plochu a mají např. 6 měsíců na to si ho vyzvednout, pak následně se s ním může nějakým způsobem nakládat.

Takže děkuji. Já ty své podněty a postřehy vám znovu pošlu písemně, protože toho je daleko víc, je toho asi 6 stran. Budu moc rád, když obnovíme nějaké jednání na úrovni ministerstva o zlepšení tohoto stavu.

Děkuji.


 

…Co se týče vraků, které tady byly zmiňovány, víte, to je záležitost, kterou jsme probírali. Především se chci omluvit, pokud jsme vám neodpověděli a chtěl bych vás pozvat na jednání na ministerstvo dopravy. Protože to je věc, kde chceme opravdu obcím pomoci. A velmi jsme debatovali o tom, že bychom nově v zákoně definovali, že i parkování vozidla je použití komunikace a pro parkování je potřeba, aby vozidlo mělo jak platnou technickou prohlídku, tak i povinné ručení.

Víme o praxi, že majitelé vozidel, kteří nemají garáž, tak parkoviště často využívají jako bezplatnou možnost parkovat vozidlo nebo si ho uschovávat, přestože nemá platnou technickou kontrolu a nechtějí se toho vozidla zbavit a nechtějí platit za nějakou pevnou garáž. To nám zatím v procesu neprošlo, protože tam se samozřejmě střetají dva pohledy. První pohled je o to, že by se parkování nemělo zneužívat tímto způsobem. Na druhé straně je otázka, jak moc chceme všechny věci utahovat a řekl bych znemožňovat využití volného prostoru pro parkování tam, kde to má být.

Ale vás zvu na to jednání, pojďme věci probrat a my jsme připraveni v této věci postoupit dál, takže chceme opravdu v této věci obcím pomoci. Jenom bych rád řekl, že aspoň podle znalostí, které mám, je dnes možno aplikovat zákon o odpadu a likvidace vozidel, tak jak je – jste říkala, že to je na hraně zákona – mám ujištění z naší legislativy, že to je v pořádku. Případně můžeme dát nějaký metodický pokyn nebo něco a můžeme silničním správním úřadům věc aspoň z našeho pohledu dovysvětlit, takže na jednání bychom ty věci mohli dále precizovat.

Pokud by to nestačilo, tak si můžeme říct, jestli při další novele 56, protože se chystají ještě i další věci, tak že by se to tam mohlo upravit nebo precizovat tak, aby to pomohlo. Pravděpodobně to nemůže úplně všem vrakům, ale myslím si, že to tu velkou část nejstarší aspoň tato novela řeší a že pomoct může a byli jsme motivováni k tomu, abychom věcem pomohli…

Příspěvek do Regionálního kaleidoskopu – Časopis Senát 3/2018

Památnou Lípu svobody nechala v Záběhlicích slavnostně vysadit senátorka Prahy 10 Renata Chmelová. Při příležitosti letošních oslav 100 let od vzniku Československa tak do této čtvrti vrátila symbol demokracie a obnovy české státnosti. Lípa zde totiž stála již v období první republiky, komunisté ji ale po svém chopení moci nechali pokácet. Přilehlá autobusová zastávka U Lípy tak po několika desetiletích dává díky senátorce Prahy 10 znovu smysl.

Časopis Senát 3/2018
– elektronická verze čtvrtletníku ve formátu PDF (6,1 MB)

  • na str. 21 navíc najdete můj komentář k aktuální legislativě na téma vyplácení dávek ve stravenkách s názvem „Když se sociální opatření stane antisociálním“