ÚS jednomyslně rozhodl o neústavnosti bezdoplatkových zón

Ústavní soud zrušil pravomoc obcí vyhlašovat tzv. bezdoplatkové zóny. Na rozhodnutí jsme spolu s kolegy senátory, kteří ústavní stížnost spolupodepsali, čekali od roku 2017. V současné době jsou bezdoplatkové zóny vyhlášeny na více než 100 místech v České republice. Nástroj, který měl pomoci obcím bojovat s obchodem s chudobou, radikální zlepšení nepřinesl. Ale nesmíme to vzdát, je třeba aktivně hledat jiné nástroje.

Dnes rozhodli soudci o zrušení některých ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi. Ta v podstatě dávala obcím pravomoc omezit na konkrétních adresách výplatu doplatku na bydlení, který pomáhá více než 100 tisícům nejchudších obyvatel udržet si střechu nad hlavou.

Dotčená ustanovení navrhl do zákona v roce 2017 poslanec Vladislav Vilímec. Původním záměrem bylo umožnit obcím efektivně bojovat s tzv. obchodníky s chudobou – podnikateli nabízejícími předražené ubytování lidem v nouzi, kteří z různých důvodů nedokáží získat standardní bydlení na běžném trhu.

Tento nástroj byl od počátku problematický. Bezdoplatkové zóny byly stavěny na mylném předpokladu, že odebrání sociálních dávek povede k postupnému krachu obchodníků s chudobou. Opatření ale především prohloubilo nouzi řady rodin, které i nadále zůstávají závislé na nestandardním bydlení, jen na něj již nemají peníze. Mnoho obcí navíc rozšířilo zóny na celé své území či jeho velkou část, čímž podle kritiků zcela popřely původní smysl zákona. Úbytek sociálně vyloučených lokalit v důsledku vyhlašování bezdoplatkových zón se neprokázal.

Rozdíly mezi regiony se prohlubují, některé kraje mají menší příjmy z rozpočtu na obyvatele, existují obce, kde značná část obyvatel má jednu či více exekucí. Je potřeba řešit problémy vyloučených lokalit a zastavit obchodníky s chudobou. Bezdoplatkové zóny ale nejsou řešením, naopak: hrozí nárůst bezdomovectví, krádeží, zvyšování počtu černých ubytoven. Celá situace dopadá negativně i na rodiny s dětmi či seniory.

Stát by měl přijmout zákon o sociálním bydlení a poskytnout obcím nástroje, jak lidem zajistit důstojnou alternativu k předraženým ubytovnám. Dokud nebude existovat systémové řešení, žádné omezování sociálních dávek situaci lidí v bytové nouzi nevyřeší. Část společnosti, která nebude mít na vybranou, u obchodníků s chudobou skončí.

Místo řešení problému další represe proti těm nejchudším

Vystoupení v Senátu 18. 8. 2021 k návrhu zákona o pomoci v hmotné nouzi (senátní tisk 135)

Dobré dopoledne, ráda bych se vyjádřila k návrhu zákona o pomoci v hmotné nouzi, který zde probíráme. Kolegové ze senátního sociálního výboru doporučili plénu Senátu novelu zákona zamítnout. Já se s tímto doporučením ztotožňuji, protože jsem přesvědčená, že tento návrh zákona bude pro obce dalším zklamáním. Má se jednat o zákon „třikrát a dost“, který má starostům poskytnout nástroj k vynucení pořádku a zkrátit dávky lidem, kteří se opakovaně dopustí vybraných přestupků a nezaplatí vyměřené pokuty.

Ukazuje se ale, že restrikce nefungují a že potřebujeme hlavně prevenci, která bude koordinovaná a zaměřená na konkrétní lokality. Návrh zákona o pomoci v hmotné nouzi jde stejným směrem jako tzv. bezdávkové zóny, proti kterým jsem v roce 2017 podávala spolu s kolegy senátory ústavní stížnost. Od roku 2017 uplynula dlouhá doba, bezdávkové zóny mezitím zavedlo více než 103 obcí v České republice. Bohužel, obchod s chudobou se nezastavil, problematické lokality nezmizely. Jen nově příchozí nedosáhnou na dávky na bydlení.

Návrh opatření vnímám jako volání o pomoc obcí, které už vyčerpaly prostředky, jak bojovat s lidmi, kteří si z pokut nic nedělají a vědí, že si na nich obec nic nevezme. Místo řešení problému ale zavádí další represe proti těm nejchudším. Jsou to nerealistické plány, jak rychle legislativně vyřešit problém s chudobou, sociálním vyloučením a z toho plynoucí patologické jevy.

V důsledku tohoto návrhu by mohla přijít o peníze na jídlo například rodina s dětmi, jejichž otec páchající opakovaně přestupky se v bytě objevuje zřídka, ale má zde své trvalé bydliště. Snížením dávek budou postiženy spolu s pachatelem přestupků i společně posuzované osoby. Opravdu chceme zavést kolektivní trestání?

V případě záškoláctví počítá novela s tím, že stačí 1x a dost, tedy jedno hlášení zanedbání povinné školní docházky dětí stačí ke snížení dávky na živobytí či bydlení. Stejně tak je možné snížení hned, pokud se úřad domnívá, že je pokuta nevymožitelná a existují-li současně vážné pochybnosti o způsobilosti pachatele k nápravě.

Ani sami předkladatelé nevědí, kolika lidí se opatření bude týkat. Někdo mluví o stovkách, jiný o tisících. Dávky pomoci v hmotné nouzi v Česku pobírá asi 100.000 lidí. Velkou část tvoří matky s dětmi, senioři, zejména ženy, kterým zemřel manžel, invalidé či psychicky nemocní lidé.

Dopady nebyly diskutovány v klasickém mezirezortním připomínkovém řízení, protože do značné míry zákon vznikal až v poslanecké sněmovně. Chybí širší odborná debata. Nikdo zkrátka nespočítal, kolik nás to bude stát. Kdo bude řešit situaci rodin, které se ocitnou na ulici? Kdo bude platit následky?

Dochází k prolomení dosud zavedeného principu, že dávky v hmotné nouzi nepodléhají výkonu rozhodnutí (viz Občanský soudní řád). Listina základních práv a svobod stanoví, že „Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.“ Proto Proto jsem přesvědčená, že návrh tohoto zákona je s ustanovením Listiny v rozporu. Pokud by o návrhu ale rozhodoval Ústavní soud, můžeme na rozhodnutí čekat i čtyři roky jako v případě bezdávkových zón. Jsem tedy pro zamítnutí zákona.

VÝSLEDEK PROJEDNÁVÁNÍ:
Senát zákon odsouhlasil: Senátní tisk č. 139
Výsledky hlasování dne 18.08.2021 v 19:19:47:
č. 28 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění zákona č. 178/2018 Sb. – schválit
Návrh byl přijat – ANO: 44, NE: 15, QUORUM: 36, PŘÍTOMNO: 71

Udělení ceny české environmentální scény Josefa Vavrouška

Vážené dámy a pánové, milí hosté dnešního shromáždění k příležitosti udělení tradičních ocenění české environmentální scény – Ceny Josefa Vavrouška.

Dovolte, abych vás přivítala v prostorách českého Senátu ČR, který je již tradičním místem tohoto oceňování osobností, počinů a vzorů v oblastech životního prostředí a udržitelného života.

Je mi ctí stát před sálem plným mladých i věkem zralých osobností, které zásadním způsobem ovlivnili, ovlivňují a doufám, že i dále budete ovlivňovat veřejné mínění i odborné názory v naší malé republice, ale i za jejími hranicemi.

Dnešní globální svět totiž nezná hranic a výzvy životního prostředí, jeho často nenadálých změn, především pak ale té dlouhodobé klimatické, totiž nepočkají. Jsou tu již dnes s námi i přesto že ještě stále jsou tací, kteří tyto skutečnosti bagatelizují nebo přehlížejí.

Věřím, že i přesto bude stále více osvícených (a to i mezi námi zákonodárci), kteří nebudou brát na lehkou váhu hrozby, které odborníci predikují a společnost se na ně zatím připravuje nedostatečně… Právě takovéto příležitosti, jako je tato dnešní však hrají důležitou a nezastupitelnou roli v propagaci myšlenek environmentálního hnutí.

A přestože ocenění nemůže získat každá či každý, tak všichni v tomto sále jste pro mě osobně již vítězkou či laureátem udržitelnosti.

Užijte si tento večer, patří právě vám a vašemu neutuchajícímu úsilí o zdravější svět a zlepšující se kvalitu života a prostředí kolem nás.

Renata Chmelová
místopředsedkyně výboru pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí, Senátu Parlamentu ČR


Informace o Environmentální ceně Josefa Vavrouška

Environmentální cenu Josefa Vavrouška uděluje každoročně Nadace Partnerství. Jejím smyslem je ocenit konkrétní činy pro zdravé životní prostředí a udržitelný rozvoj. Josef Vavroušek byl první federální ministr životního prostředí, který prosazoval koncept udržitelného života v Česku i v rámci evropské spolupráce a OSN, a univerzitní učitel.

Jeho odkaz zůstává dodnes inspirací k většímu respektu vůči životnímu prostředí.

Kdo vybírá oceněné?

„Povolání, věk ani známá tvář při konečném výběru nerozhodují. Důležitý je přínos nominovaného člověka ke zlepšení životního prostředí.“

Tomáš Růžička, Agentura ochrany přírody a krajiny, předseda poroty

Vladimír Kořen, populární moderátor a člen správní rady Nadace Partnerství

Členové

Klára Kubíčková, novinářka, držitelka ceny Ekopublika

Čestmír Klos, novinář a člen správní rady Nadace Partnerství

Jaromír Bláha, Hnutí Duha (program Krajina) / laureát ceny 2016

Tomáš Růžička, Agentura ochrany přírody a krajiny

Eva Vavroušková, Společnost pro trvale udržitelný život, Praha

Hana Šantrůčková, děkanka Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, České Budějovice

Jiří Kulich, Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory SEVER

Libor Jankovský, děkan Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU

Adéla Skoupá, redaktorka Deníku N, držitelka ceny Ekopublika

Tomáš Kažmierski, Ministerstvo životního prostředí ČR

Tomáš Cajthaml, Přírodovědecká fakulta UK, Ústav pro životní prostředí, Praha

Roman Haken, CpKP střední Morava, ředitel místního zastoupení

Jan Kára, diplomat, spolupracovník Josefa Vavrouška

 

 

 

 

 

 

V Environmentální ceně Josefa Vavrouška můžete nominovat hned ve třech kategoriích:

 

1) Za dlouhodobý přínos v oblasti životního prostředí a udržitelného rozvoje.

2) Za výjimečný počin v ochraně životního prostředí a pro udržitelný způsob života se vztahem k životnímu prostředí České republiky.

3) Za Eko zásek roku pro mladé, kteří dospěli maximálně do Kristových let (33 let včetně), za individuální nebo skupinovou akademickou či mimoškolní činnost, do které lze zařadit i občanskou iniciativu, případně aktivismus, vedoucí k ochraně a péči o životní prostředí.

Pokračování textu Udělení ceny české environmentální scény Josefa Vavrouška

ZVÝŠENÍ PŘÍDAVKU NA DÍTĚ

👉 Podpořila jsem v Senát Parlamentu ČR zvýšení přídavku na dítě a hlavně i rozšíření počtu rodin, které na něj budou mít nově nárok. 👍 Jde tak o 💯 % navýšení počtu dětí než doposud. Nyní zákon podepsal i prezident.
✍ Vše budete vyřizovat na Úřadě práce v místě skutečného bydliště, ne podle trvalého, což ušetří mnoha lidem složité cestování.

Pokračování textu ZVÝŠENÍ PŘÍDAVKU NA DÍTĚ

Zákon o invazních druzích musí být bez invaze!

👉 Pět let po termínu předložila vláda zákon, který napomůže prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů. Aktuálně se jedná o 30 druhů živočichů a 36 druhů rostlin. 🙏 Na jeho potřebnosti se všichni shodneme. Škoda, že se nepodařilo dojednat náš národní seznam a přejímáme jen ten unijní.
👆 Invazí v tomto zákoně považuji přílepek v podobě zrušení novely mysliveckého zákona přijaté teprve předloni, který s invazními druhy nemá vůbec nic společného.
👉 O co jde? Vynakládáme miliardy na obnovu zničených lesů kůrovcem či na jejich zmlazování a proto potřebujeme snižovat stav přemnožené spárkaté zvěře, která je ničí a to právě tato novela řeší!
👆 Není možné lesy omlazovat pouze v oplocenkách, ale je to nutné na celé jejich ploše. 👉 Proto jsem na senátním výboru hlasovala pro vypuštění přílepku.
👆 Ano, potřebujeme novelu mysliveckého zákona, jedna dobrá vládní leží ve Sněmovně a já se ptám, proč ministr zemědělství na ní dal stopku ve chvíli, kdy poslanci schválili tento přílepek.

Výzva Kreativní Česko vyslyšena!

Výzva Kreativní Česko vyslyšena!
♥️ Ráda jsem pomohla našemu kulturnímu a kreativnímu odvětví při projednávání v Senát Parlamentu ČR. 🙏 V Národním plánu obnovy je zachován původní návrh Ministerstvo kultury České republiky ve výši 8,1 miliard, které podpoří rozvoj místní ekonomiky i kvality života v regionech! ❤ #senatorkaRenata
⤵️
Kultura je naší podstatou. Je duší společnosti. Zahrnuje oblasti, jakými jsou film, divadlo, hudba, architektura, design, knihy a tisk, české památky, móda, reklama nebo videohry. V jádru našeho ekosystému stojí vždy lidská kreativita, dovednost a talent. Svou přidanou hodnotou přispívá ostatním hospodářským odvětvím. Proto je třeba do ní investovat!

Moje rodina

Dovolte, abych s vámi sdílela moje poznámky k vystoupení na semináři Unie center pro rodinu a komunitu pro rodinnou politiku.

 

Jako starostce MČ Praha 10 mi záleží, aby práce radnice byla smysluplná, promyšlená a dobré výsledky práce politické reprezentace a úředníků byly udržitelné po delší čas.

Za mého starostování jsme přijali novou koncepci školskou a kulturní. Tyto koncepce mají zřetelně vymezené aktéry, nerozbíhavá témata. Cíle pro dané období a v daném roce mohou být velmi konkrétní. V současné době intenzivně pracujeme na koncepci bytové politiky.

Nyní stojíme před přijetím koncepce rodinné politiky, kterou není na municipální úrovni uchopit snadné. Ale já jsem hrdá na to, že se nám na Praze 10, v pracovní skupině k tomu určené i v rámci koalice, přes některé odlišné pohledy, povedlo dojít tak daleko.

Několik základních tezí na úvod:

/ U koncepce rodinné politiky nemůže jít jen o hezký dojem, ale chceme pracovat s daty, jak ostatně zdůrazňuje i kolegyně z Parlamentu, poslankyně Olga Richterová.

/ Rodinná politika také neznamená sociální inženýrství alá husákovský režim. Stát, kraj ani radnice nesmějí vstupovat do života rodin, které fungují. Bylo by to špatné a kontraproduktivní.

/ Vycházím ze zlatého pravidla, „neplést se rodinám do života, ale život rodinám usnadňovat“. Opatření na úrovni municipality jsou zaměřena na prevenci problémů. Rodina by měla být schopna řešit zátěžové situace sama. A využívat sociální služby, až když je to opravdu třeba.

/ Opatření ve prospěch rodin mají nemalý ekonomický význam. Kde se z problému nestane megaproblém, municipalita ušetří finančně i personálně. Včasná poradenská pomoc s bydlením ušetří energii při řešení se zadlužením, nebo dokonce exekucemi. Rodinná politika není sociální politika.

Nyní pár slov k rámci a k tomu, jak jsme dospěli k tomu, jak rodinnou politiku dělat:

– Mojí starostenskou gescí je strategický rozvoj Prahy 10.

– Zodpovědná rodinná politika je součástí programového prohlášení Rady MČ Praha 10 z roku 2018.

– Materiál koncepce rodinné politiky je součástí Strategického plánu rozvoje Prahy 10.

Jsme si vědomi, že opatření, která navrhujeme, nejsou něčím originálním ani něčím zcela nově nalezeným. Navazujeme na dokumenty MPSV a také na obdobný dokument, který přijala Rada hl. m. Prahy pod gesční radní Milenou Johnovou.

Pracovní materiál jsme komunikovali s veřejností. Aby byl pochopitelný, vycházíme z jednoduše strukturovaného modelu života rodiny, který pochopí úplně každý.

a) moje rodina – kde jsme partnery, rodiči, prarodiči

b) rodina v komunitě – nejbližší okolí našeho domova, sousedství, lokální centra setkávání, aktivity nadosah

c) služby pro rodiny – služby poskytované radnicí

d) rodina v centru pozornosti – to je dobrá informovanost, citlivé zjišťování potřeb rodin v Praze a jejich efektivní využití pro práci odborů

 

Práci na koncepci rodinné politiky jsem sledovala se zájmem a delegovala ji na kolegy a kolegyně, o které se mohu opřít.

Pracovali jsme s daty, se zjištěními, s podněty od zainteresovaných aktérů rodinné politiky typu rodinná centra, i s podněty občanů.

Každá z kapitol a) až d) má svou analytickou část a svou část návrhovou.

Naší vizí je jednoduše to, aby se tu rodiny cítily vítány, měli dost informací, a pokud to bude třeba, i dostatek služeb.

Z navržených opatření by měl být zřetelný realismus a konkrétnost. Realismus toho, že rodiny neřeší zvlášť bydlení, zvlášť školu, zvlášť péči o seniory a zvlášť třeba bezpečnost ve svém okolí. Řeší to všechno najednou, a proto je účelné dát si to na radnici do souvislostí. Vidět tyhle souvislosti je pro nás na radnici povinnost! Jinak ale stavíme na hodnotách, které vytvářejí samy spolky, místní kluby, rodinná centra nebo sousedská společenství. Stavíme na osobní a společné iniciativě aktivních občanů. Prostě proto, že se to vyplácí.

 

Připomínka obětí nacismu

I letos jsem v areálu strašnického krematoria za

Senát Parlamentu ČR připomněla oběti nacismu.
Buďme vděční těm, kteří z lásky k druhým a z lásky k naší vlasti položili za svobodu budoucích generací svůj život. Jejich památka nás zavazuje, abychom hájili svobodu a demokracii a abychom se snažili společnost spojovat, ne rozdělovat.

Pokračování textu Připomínka obětí nacismu

Pomoc pečujícím rodinám o děti s autismem z Prahy 10

Jsem dlouhodobě v kontaktu s řadou rodičů, kteří pečují o děti s poruchou autistického spektra a tak vím, jaký je pro ně nedostatek podpůrných služeb. Je to nesmírně náročná a často i nepřetržitá péče a tak mám velkou radost, že mohu být u toho, jim trochu více pomoci.

Pokračování textu Pomoc pečujícím rodinám o děti s autismem z Prahy 10