K mé účasti při slibu prezidenta

Blíží se den inaugurace prezidenta republiky. 8. března 2018 bude Miloš Zeman ve Vladislavském sále Pražského hradu na společné schůzi obou komor Parlamentu ČR skládat slib do rukou předsedy Senátu. I já, jakožto členka horní komory, jsem byla na tento slavnostní akt pozvána.

Do schránky jsem však dostala pozvánky dvě – jednu od předsedy Poslanecké sněmovny na samotnou inauguraci, druhou pak od Kanceláře prezidenta republiky na „přátelské setkání konané u příležitosti slavnostního složení slibu prezidenta republiky Miloše Zemana“.

Ráda bych zde uvedla několik důvodů, které mě přiměly první pozvání přijmout, a druhé naopak odmítnout.

„Prezident republiky složí slib do rukou předsedy Senátu na společné schůzi obou komor.“ Takto popisuje akt složení slibu prezidenta základní zákon naší země – Ústava ČR.

Svou účastí na inauguraci dávám Miloši Zemanovi najevo, že já naši ústavu ctím a dodržuji.

Ne každý den člověk ráno vstává do práce s chutí. Společná schůze obou komor je ale klasické plenární zasedání Senátu, pouze s tím rozdílem, že na pořadu je pouze jeden bod jednání a schůze se koná jinde, než obvykle. Svou účastí na inauguraci tak dávám najevo, že svůj mandát svěřený občany Prahy 10 vykonávám svědomitě a poctivě, ať se mi to zrovna líbí, nebo ne.

Svou účastí na inauguraci také vyjadřuji respekt k výsledku demokratických voleb. A to i přesto, že jsem já sama v prezidentské volbě podporovala jiného kandidáta. Miloše Zemana však v druhém kole voleb podpořilo 51,36 procent voličů, což je bez debat prostá (byť těsná) většina. A já bych si v žádném případě nedovolila svým odmítnutím účasti na inauguraci legitimně zvoleného prezidenta hlasy těchto voličů sebeméně opovrhovat.

Svou účastí chci dát Hradu najevo ještě něco. A to, že byť ta tak často opovrhovaná horní komora českého parlamentu sice sídlí v podhradí, tak že naše země je pořád ještě zastupitelská demokracie a my, jakožto zvolení zástupci reprezentující vůli občanů, nehodláme Miloši Zemanovi a jeho souputníkům „vyklízet pole“.

Symbolickou neúčast některých mých kolegů na inauguraci sice respektuji, ale nepovažuji ji za úplně šťastný krok. Já sama jsem se však z úcty k prezidentskému úřadu jako takovému bez většího rozmýšlení a z výše uvedených důvodů rozhodla inaugurace se zúčastnit.

Na druhou stranu musím uznat, že až Miloš Zeman znovu položí ruku na desky originálu Ústavy ČR z roku 1993 a bude slibovat věrnost České republice, že bude zachovávat její Ústavu a zákony, až bude slibovat na svou čest, že svůj úřad bude zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nebude to pro mě lehká chvíle.

A proč jsem odmítla účast na onom „přátelském setkání“? Odpověď je jednoduchá: Já na Pražském hradě žádné přátele nemám.

Věřím, že nejen mí voliči, ale všichni občané České republiky mé rozhodnutí pochopí.

 

Vaše senátorka

Renata Chmelová

Příspěvek do Regionálního kaleidoskopu – Časopis Senát 1/2018

Celkem 17 800 Kč se podařilo vybrat pro Diakonii Praha – Stacionář Ratolest na 3. benefičním večeru, který v prosinci uspořádala senátorka Renata Chmelová spolu se zastupiteli Koalice VLASTA na Praze 10. Během vystoupení chrámového sboru Pražští pěvci ve Vršovickém divadle MANA přispěli posluchači koncertu krásnou částkou 7 800 Kč, dalších 10 000 Kč pak věnovala sama senátorka Renata Chmelová v rámci svého pravidelného příspěvku potřebným organizacím.

Časopis Senát 1/2018
– elektronická verze čtvrtletníku ve formátu PDF (5,6 MB)

Senát jako pojistka demokracie: Ústavní soud necháváme přezkoumat možnost bezhlavého omezování osobní svobody cizinců

V prosinci jsem připojila svůj podpis pod návrh k Ústavnímu soudu na zrušení některých ustanovení v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a zákoně č. 325/1999 Sb., o azylu.

Poslanecká sněmovna totiž v polovině loňského roku přehlasovala senátní veto vládní novely zákona o pobytu cizinců, ačkoliv jsme jakožto senátoři několikrát důrazně upozorňovali na protiústavnost některých opatření.

Do vládní novely z pera bývalého ministra vnitra Milana Chovance (ČSSD) totiž jeho stranický kolega a bývalý člen KSČM Václav Klučka totiž bez většího zájmu veřejnosti, médií i dalších politiků vpravil ve druhém čtení svůj pozměňovací návrh.

Podle něj každý cizinec zadržený v České republice, který je případně propuštěn ještě před pravomocným rozhodnutím soudu, nemá absolutně žádnou možnost nechat nezávislý soud přezkoumat toto omezení své osobní svobody. České právo tak cizím státním příslušníkům absolutně znemožňuje jakkoliv se domoci soudní ochrany v případě omezení základní lidské svobody.

nový odstavec 6 § 172 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
(6) V případě, že je zajištění cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince, o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění cizince policie neprodleně informuje příslušný soud, který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně.

nový odstavec 9 § 46a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
(9) V případě, že je zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění nebo o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince ministerstvo neprodleně informuje příslušný soud, který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně.

V extrémních případech zákon připouští též postup, kdy ministerstvo bude opakovaně rozhodovat o zajištění cizince a následně jej propouštět, čímž jakémukoliv přezkumu zamezí a znemožní cizinci domoci se spravedlnosti. Ten by tak na své svobodě mohl být omezován po neomezeně dlouhou dobu.

Dále je také nutné podotknout, že jednou takto zadržený cizinec, jehož případ nemohl být přezkoumán, bude již navždy veden ministerstvem jako cizinec, který porušil zákon, čímž mu bude do budoucna velmi zkomplikována možnost na získání povolení k pobytu v Česku.

Senát se tedy znovu ukázal jako skutečná pojistka demokracie a ochránce základních lidských práv a svobod. Podnět k Ústavnímu soudu je sice až krajní možnost řešení, ale v momentě, kdy bývalé složení Poslanecké sněmovny odmítlo výhrady Senátu k této novele, nám nezbylo nic jiného.

Děkuji tímto Václavu Láskovi za jeho odvedenou práci.

 

Historie sněmovního tisku 990

 

Odmítám „bezdávkové zóny“ v obcích, připravuji ústavní stížnost

  • Cílem připravovaného návrhu ústavní stížnosti je zrušení ustanovení, které umožňuje obci vydat tzv. opatření obecné povahy, kterým se vyhlašuje oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů a navrácení novely do původní verze vládního návrhu.
  • Jinak do budoucna nebude lidem, kteří uzavřou nové nájemní smlouvy a dostanou se do hmotné nouze, umožněno vyplatit v těchto zónách doplatek na bydlení. To se bude týkat třeba i rodin s malými dětmi a samoživitelek odcházející z azylových domů, seniorů, dětí odcházejících z dětských domovů, studentů atd.
  • Ustanovení popírá obecný princip rovnosti, je v rozporu se svobodou pobytu a pohybu, nesplňuje požadavek na racionalitu zákonů a zasahuje do svobody podnikání.

Spolu s kolegou senátorem Václavem Hamplem jsme iniciovali na schůzce Fóra pražských senátorů spolupráci se zástupci Platformy sociálního bydlení a začali jsme pracovat na ústavní stížnosti proti spornému ustanovení zákona, který umožňuje vznik „bezdávkových zón“ v obcích. Podle našeho názoru totiž porušuje základní práva občanů České republiky.

Novela zákona o pomoci v hmotné nouzi (zákona č. 111/2006 Sb.) tento rok umožnila obcím vyhlásit tzv. oblasti se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů. Důsledkem takto přijatého opatření obecné povahy je to, že v dané lokalitě se nebude poskytovat osobám, které tam žijí, doplatek na bydlení. Jedná se v podstatě o úředně uznané sociální ghetto či chudinskou oblast.

Některé obce si ustanovení zákona vyložily po svém a např. Kladno vyhlásilo za tuto „bezdoplatkovou oblast“ celé město. Doplatek tam, pokud opatření vejde v platnost, nebudou dostávat nově příchozí žadatelé, ale ani ti, kterým vyprší smlouva o bydlení, často uzavíraná jen na několik měsíců, a budou si o doplatek žádat znovu. Kam se všichni ti lidé podějí? Půjdou na ulici? Přesune Kladno všechny tyto obyvatele do jiných měst a obcí?

Sporné ustanovení zákona nebylo součástí původního vládního návrhu a bylo do něj vloženo v průběhu legislativního procesu v Poslanecké sněmovně. K přijatému pravidlu tedy neexistuje obvyklá důvodová zpráva, hodnocení dopadů regulace, stanovisko legislativní rady vlády a podobné náležitosti legislativního procesu. Důvody lze čerpat jednak ze stručného písemného odůvodnění pozměňovacího návrhu, které bylo rozesláno jako sněmovní tisk č. 5302, a jednak z ústního projevu poslance Vilímce.

Naše ústavní stížnost připravená panem advokátem Pavlem Uhlem je založena na těchto základních bodech:

  1. Napadená ustanovení popírají princip obecné rovnosti dle čl. 1 Listiny a čl. 3 odst. 1 Listiny při realizaci práva na zajištění základních životních podmínek dle čl. 30 odst. 2 Listiny.
  2. Napadená ustanovení jsou v rozporu se svobodou pohybu a pobytu dle čl. 14 odst. 1 Listiny, do které bezdůvodně zasahují.
  3. Napadená ustanovení brání kumulativnímu užití práva na zajištění základních životních podmínek dle čl. 30 odst. 2 Listiny a práva na svobodu pohybu a pobytu dle čl. 14 odst. 1 Listiny, čímž porušují princip nepodmíněnosti ochrany lidských práv.
  4. Napadená ustanovení zasahují do svobody podnikání a v rámci určitého segmentu trhu vytvářejí nerovnost mezi podnikateli, která není ospravedlnitelná účelem omezení.
  5. Napadená ustanovení popírají funkční principy právní oblasti, jíž jsou součástí, a neplní navzdory zjevnému omezení práv a svobod účel, který mají plnit. Nesplňují požadavek na racionalitu normy.

Sociální dávky poskytované do oblasti bydlení pomáhají mimo jiné také rodinám s dětmi, seniorům, dětem odcházejícím z dětských domovů či jinak ohroženým lidem. Pomáhají v tom, aby se z nich nestali bezdomovci, a to i za cenu toho, že ne vždy se jedná o krytí nákladů bydlení v bytech, ale také v tzv. „substandartních formách bydlení“. Byty totiž stále bohužel nejsou dostupné pro všechny, kteří by je potřebovali.

V současné době MPSV spravuje dvě dávky, a to příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení. Přičemž právě doplatek může v mimořádných případech putovat i mimo standardní byty. Dostávají ho tedy ti opravdu nejpotřebnější.

Reakce v médiích:

Promluva při znovuotevření Milíčovy kaple v Malešicích

Vážení hosté, milí přátelé,

jsem ze srdce ráda, že s vámi při znovuotevření Milíčovy kaple můžu být. Přemýšlela jsem, s čím vás oslovit. A promluvím krátce o darech, darování a dárcích.

Modlitebny, kostely, kaple jsou místa, kde lidé prožívají a sdílejí víru. A kde se setkávají. Víra je dar. Někomu je dána a někomu ne. Rodí se jako oheň z jiskry. Může nás těšit, že se této víře v mnohém podobá i prostá lidská důvěra v druhého člověka.

Ano, i naše vzájemná setkávání jsou darem. Darem je to, když si při nich přejeme dobré, a ne zlé věci. Kaple nemají jeden jednoduchý účel, tak jako pekařství housky a školy studium. Do kaple přicházíme naslouchat, „jen tak“ se posadit, přemýšlet, podumat, odpočívat. Otevřít se něčemu hlubšímu v nás – abychom se mohli otevřít těm, které potkáváme. Chodíme sem vyjadřovat tím nejprostším způsobem vděčnost za to, že jsme. K tomu všemu tady toto místo je a bude.

Milíčovu kapli otevíráme před vánočními svátky, jejichž symbolem jsou dary a dárky. Před každými Vánocemi je ovšem advent. Doba přípravy, ruchu a neklidu. Doba těšení se na to, co přijde. Doba, kdy postupně dozrává radost.

Naše malešická kaple je takovou naší radostí. Díky mnoha dobrým lidem, kteří přispěli na její obnovu, tato radost zrála – až dozrála. Právě dnes.

A tak i když advent teprve začíná, my už tady dnes vlastně slavíme Vánoce. Je to takový malý zázrak, štěstí. A důvod k úsměvu. Jsem za tuto chvíli ráda a věřím, že se sem všichni budeme rádi vracet.

Renata Chmelová

 

 

Příspěvek do Regionálního kaleidoskopu – Časopis Senát 4/2017

Slatiny jsou zelené území mezi Záběhlicemi a Strašnicemi, pro které si MČ Praha 10 nechala zpracovávat několik variant využití, z nichž jednou je vybudování nové čtvrti pro více než 30 tisíc lidí. Petici Za zelené Slatiny podepsalo přes 1500 osob včetně senátorky Renaty Chmelové, přesto radní MČ zůstali zcela neteční k obavám občanů z dopadů připravené urbanistické studie. Přitom by možná stačila lepší komunikace s vlastníky pozemků i místními obyvateli.

Časopis Senát 4/2017
elektronická verze čtvrtletníku ve formátu PDF (6,3 MB)

Pozvání na Pražský hrad při příležitosti státního svátku

Připomínáme si 99 let od vzniku Československa, potažmo kořenů České republiky. Připomeňme si, že ne vždy to byly roky svobody a hojnosti…

Dnes, v době relativního blahobytu a míru mezi národy v Evropě, je (mělo by být) úkolem představitelů států moderovat a kultivovat demokratickou diskuzi. Mezi národy, mezi občany.

Jsme dnes častěji a častěji svědky opačného chování u volených zástupců. A o to větší výzvy a úkoly jsou a budou kladeny před každého z nás.

Pan prezident republiky s chotí mne pozval na recepci u příležitosti státního svátku dne 28. října.


Jejich pozvání jsem s díky nepřijala.

Prezidentský úřad mám ve velké úctě, využiji svého volebního práva a půjdu v obou kolech prezidentské volby volit.

Současná hlava našeho státu ale dle mého názoru nevykonává svoji funkci „v zájmu všeho lidu“, jak slavnostně slíbila při své inauguraci.

Oslavu dne československé a české státnosti léta Páně 2017 prožiji důstojně, ale jinde než na Pražském hradě.

Vaše senátorka Renata Chmelová

 

K parlamentním volbám 2017

„Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří vám slibují, že všechno vyřeší za vás. Takoví lidé chtějí, abyste jen mlčeli, poslouchali a drželi krok.
Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří mají diktátorské sklony, příliš často mění názory, nejsou schopni se domluvit s jinými, nabízejí různá dobrodružná, nepromyšlená a neodpovědná řešení a kteří by se nejraději vrátili k centralistickému řízení všech našich společných věcí.“
Václav Havel
Československá televize
2. června 1992

MOJE FOTO u hrobu Václava Havla (2014)
Chvíle před slibem zastupitelky Prahy 10 za Koalice Vlasta, když jsem nečekaně získala od vás v komunálních volbách nejvíce hlasů. Za 2 roky poté jste mi vyjádřili důvěru zastupovat vás v Senát Parlamentu ČR.

Nesmírně si vaší podpory vážím.

Vaše senátorka Renata Chmelová

Současný stav dětské paliativní péče v ČR je nevyhovující, upozornili odborníci v Senátu

Některá témata si cíleně jako senátorka nevybírám, prostě přijdou sama. Velmi ráda jsem zastoupila nemocného kolegu MUDr. Lumíra Kantora, Ph.D.  na zahájení semináře v Senátu na téma „Současný stav a možnosti dětské paliativní péče v České republice“, který pořádal senátní Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku ve spolupráci s Českou společností paliativní medicíny České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČSPM ČLS JEP).
Shrnutí můžete shlédnout ze záznamu z tiskové konference, kterou jsem zahajovala, ale více se dozvíte dále v mém blogu.

Semináře se zúčastnilo mnoho odborníků jak z řad lékařů, tak i dalších lidí, kteří se této problematice dlouhodobě věnují. Ačkoliv jde o velmi citlivé téma, považuji za důležité zvyšovat povědomí o péči nevyléčitelně nemocné lidi v pokročilém stádiu jejich nemoci. Cílem paliativní péče tak většinou nebývá jen zmírnit bolest a pacientovo strádání, ale naopak pokusit se zvyšovat kvalitu i důstojnost jeho života a poskytovat podporu jeho blízkým.

Na semináři vystoupila prim. MUDr. Mahulena Mojžíšová, předsedkyně Pracovní skupiny dětské paliativní péče ČSPM ČLS JEP, primářka Dětského oddělení nemocnice Hořovice a pediatrička pražského mobilního hospice Cesta domů v jedné osobě. Primářka Mojžíšová shrnula současný stav dětské paliativní péče v ČR, její základní principy u nás a v neposlední řadě specifikovala i nosné problémy péče o umírající děti v ČR.

Cílem Pracovní skupiny dětské paliativní péče ČSPM ČLS JEP je obecně zlepšení dostupnosti paliativní péče na všech úrovních péče o dětského pacienta včetně perinatální (předporodní) a neonatální (novorozenecké) paliativní péče. Ideálem je podle ní vytvořit reálně funkční systém minimalizující traumatizující marnou péči a umožňující efektivní a dostatečnou péči o kvalitu života nevyléčitelně nemocných dětí a jejich rodin.

Dalším z vystupujících byl pak také místopředseda této Pracovní skupiny a pediatr Kliniky dětského a dorostového lékařství pražské Všeobecné fakultní nemocnice MUDr. Jan Hřídel, který se zaměřil na eticko–právní aspekty dětské paliativní péče. Podle jeho názoru se tato oblast nachází ve stavu „de facto právního vakua“, který je dlouhodobě neudržitelný.

V kontextu nového občanského zákoníku, evropského práva a doporučení českých odborných společností pro dospělé pacienty navrhuje MUDr. Hřídel definici tzv. marné péče u dětských pacientů a upozorňuje na nutnost vytvořit co nejzávaznější odborný dokument poskytující doporučení, jak marnou péči legálně neposkytovat a plně využít smysluplných možností paliativní péče, která je v těchto případech v nejlepším zájmu dítěte i rodiny.

O kontinuitě péče o nevyléčitelně nemocného dětského pacienta – od nemocnice po domácí prostředí – poreferovala prim. MUDr. Irena Závadová, místopředsedkyně České společnosti paliativní medicíny ČLS JEP a primářka mobilního hospice Cesta domů. Oproti dospělým pacientům totiž potřeba kontinuity péče u dětí vyvstává mnohem zřetelněji, a to včetně plynulého předávání mezi jednotlivými poskytovateli zdravotní péče a sdílení informací o zdravotním stavu dítěte, prognóze, rodinné situaci. Primárním cílem hospice Cesta domů je vždy zajistit co nejlepší péči i o toho nejmenšího dětského pacienta.

Dalšími diskutujícími byli Pavel Klimeš, vrchní sestra hospice Cesta domů, který hovořil o specifických potřebách dětského pacienta v domácí paliativní péči a Mgr. Jiří Krejčí, manažer Pracovní skupiny dětské paliativní péče ČSPM ČLS JEP, který hovořil na téma Bariéry a příležitosti rozvoje domácí dětské paliativní péče.

Všem vystupujícím i všem lidem, kteří se v této věci angažují a snaží se zmírňovat už tak velké utrpení nemocných dětí a jejich rodin, za jejich práci

Z CELÉHO SRDCE MOC DĚKUJI!

Bylo mi ctí si promluvit s maminkou, které zemřel syn Alex a byl prvním dětským klientem „Cesty domů“, která měla tu odvahu je doprovodit na této těžké cestě. Díky ní jsem si uvědomila, že jejich péče nekončí úmrtím dítěte, ale pokračuje dále. A v tom jim chci pomáhat.

Renata Chmelová

Příspěvek do Regionálního kaleidoskopu – Časopis Senát 3/2017

Netolerujme herny! Hlavním zdrojem negativních jevů spojených s provozováním hazardu jsou menší herny, dobře dostupné z ulice. Na Solidaritě, kde je herna oficiálně povolena, vzniklo během jara nové rozšíření. K tématu se konalo sousedské setkání, kam místní občané pozvali i senátorku Renatu Chmelovou. Ta jasně vyjádřila svůj postoj, podporu nulové toleranci hazardu na
Praze 10.

Časopis Senát 3/2017
elektronická verze čtvrtletníku ve formátu PDF (6,2 MB)