Příspěvek do Regionálního kaleidoskopu – Časopis Senát 3/2018

Památnou Lípu svobody nechala v Záběhlicích slavnostně vysadit senátorka Prahy 10 Renata Chmelová. Při příležitosti letošních oslav 100 let od vzniku Československa tak do této čtvrti vrátila symbol demokracie a obnovy české státnosti. Lípa zde totiž stála již v období první republiky, komunisté ji ale po svém chopení moci nechali pokácet. Přilehlá autobusová zastávka U Lípy tak po několika desetiletích dává díky senátorce Prahy 10 znovu smysl.

Časopis Senát 3/2018
– elektronická verze čtvrtletníku ve formátu PDF (6,1 MB)

  • na str. 21 navíc najdete můj komentář k aktuální legislativě na téma vyplácení dávek ve stravenkách s názvem „Když se sociální opatření stane antisociálním“

Nejde jen o zákaz brček a vatových tyčinek. Jde o to, aby nejvyspělejší kontinent šel světu příkladem

Senátní Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí dnes po přednesení mé zpravodajské zprávy schválil návrh usnesení, v němž oceňuji iniciativu a snahu Evropské komise omezit dopad některých plastových výrobků na životní prostředí (senátní tisk č. N 154 / 11). Současně jsem ale jak Brusel, tak českou vládu a ministerstvo životního prostředí a své kolegy upozornila na několik důležitých skutečností, které jsem zformulovala do přijatého usnesení.

Návrh zmíněné směrnice plynule navazuje na Evropskou strategii pro plasty, kterou Senát Parlamentu ČR projednal na své 13. schůzi dne 4. dubna 2018 a kterou jsem také já v Senátu zpravodajovala.

Již v tomto dokumentu bylo avizováno předložení návrhu směrnice omezující dopad některých plastových výrobků na životní prostředí. Návrh nové směrnice zveřejnila Evropská komise 28. 5. 2018, tedy pouhých 5 měsíců po předložení původní strategie pro plasty a má ambici dokončit vyjednávání v květnu 2019, tedy ještě před skončením svého mandátu.

Primárním cílem této směrnice je omezit znečišťování životního prostředí (zejména evropských moří) plastovými výrobky na jedno použití a lovnými zařízeními obsahujícími plasty, které jsou dnes široce dostupné, perzistentní a často mají toxický a škodlivý dopad. Směrnice proto stanovuje nová unijní pravidla pro deset druhů nejčastějších jednorázových plastových výrobků, které nejčastěji končí na evropských plážích a v mořích, a také pro ztracená a opuštěná lovná zařízení. Navržené předměty totiž  tvoří celkem 70 % všech odpadků v mořích, lovná zařízení pak 27 % všech odpadků na plážích.

Předkládaný návrh konkrétně zavádí následující opatření:

I) Omezení uvádění na trh (zákaz) některých plastových výrobků na jedno použití, pokud (!) u nich existují dostupné a cenově přijatelné alternativy (!) vyrobené z udržitelných materiálů

1. plastové vatové tyčinky
2. plastové příbory
3. plastové talíře
4. plastová brčka a míchátka
5. plastové tyčky k balónkům

Nápojové obaly na jedno použití obsahující plasty budou na trhu povoleny pouze v případě, že jejich uzávěry a víčka zůstanou připevněny k nádobě.

II) Snižování spotřeby některých plastových výrobků na jedno použití skrze stanovení vnitrostátních cílů členských států a poskytování v místě prodeje alternativní produkty nebo zajištění, aby tento druh plastových výrobků nebyl nabízen bezplatně.

6. plastové nádoby na potraviny (jednorázové)
7. plastové nápojové kelímky

III) Požadavek na jasné a viditelné označení obsahující informace o tom, jak se má odpad vhodně odstranit, jaké jsou negativní dopady těchto výrobků na životní prostředí a obsah plastů ve výrobku.

8. hygienické vložky a tampony
9. vlhčené ubrousky
10. balonky

IV) Zajistit do roku 2025 sběr 90 % jednorázových plastových nápojových lahví uvedených na trh v daném roce, například prostřednictvím systémů vratných záloh.

V) Rozšíření odpovědnosti výrobce plastových výrobků na jedno použití a lovných zařízení obsahující plasty. Výrobci se budou podílet na nákladech spojených s nakládáním s odpady a úklidem a také s osvětovými opatřeními.

• nádoby na potraviny, sáčky a obaly (např. od bramborových lupínků a cukrovinek)
• nápojové obaly a kelímky
• tabákové výrobky s filtry (např. cigaretové nedopalky)
• vlhčené ubrousky
• balonky
• lehké plastové tašky

VI) Osvětové kampaně zaměřené na zvyšování povědomí občanů.

Hned zkraje bych ráda podotkla, že nejsem přílišnou zastánkyní restriktivních opatření, ovšem ze zkušeností již víme, že lidská společnost a průmysl prostě potřebuje určité motivace či nasměřování zejména v otázkách ochrany životního prostředí. Podnikatel logicky nebude volit pro něho o něco málo složitější cestu, pokud nemusí.

Příkladem pozitivní regulace může být mírné zpoplatnění plastových odnosových tašek v obchodech od 1. 1. 2018, které ve svém důsledku snížilo během pouhého půl roku jejich reálný výdej někde až o 80 %! Ve většině případů je obchodníci navíc nahradili alternativami z recyklovaného papíru a stále modernějším trendem se také stávají různé pevné tašky na opakované použití, což lze považovat za velmi pozitivní vývoj odstartovaný mimo jiné právě i touto mírnou regulací.

V důsledku obrovského znečištění světových moří plastem, kdy onen tzv. plastový ostrov představuje již rozlohu celé České republiky a mikroplasty se objevují již nejen ve vodě, půdě, ovzduší, ale také v potravinovém řetězci, vidím přijetí této směrnice i přes všechny ty hlasy euroskeptiků za velmi potřebné. Zejména je z pozice ochrany životního prostředí nezbytné být vždy o krok dříve a tedy přemýšlet o výrobku jako o budoucím odpadu již v počátku jeho životního cyklu, nikoliv až v momentu, kdy výrobek doslouží. Protože nejlepší odpad je ten, který vůbec nevznikne.

Jako zpravodajka jsem proto velmi ocenila snahu Evropské komise reálně řešit problematiku rostoucí produkce plastového odpadu a jeho negativního dopadu na životní prostředí a zejména na vodní ekosystémy. Zároveň však ve svém stanovisku upozorňuji na skutečnost, že v Evropě se dle připojeného hodnocení dopadů vyprodukuje pouze 19 % celosvětové plastové produkce, přičemž v Asii je to skoro 50 %. Plastové příbory na jedno použití, brčka, míchátka, plastové kelímky či potravinové nádoby jsou navíc do Evropy dováženy převážně z asijsko-pacifického regionu. Proto toto částečné omezení určitých plastových výrobků v rámci EU představuje pouze jedno z možných dílčích řešení redukce plastového odpadu.

Oceňuji tak snahu Evropské unie jít příkladem ostatním světovým kontinentům, národním státům a nadnárodním organizacím v boji s plastovými odpady a jejich negativním vlivem na životní prostředí, zároveň na ni ale ale důrazně apeluji, aby se zasadila o globálnější řešení redukce plastového odpadu a zejména investovala do odpovídající infrastruktury, která by byla schopna zpracovat plastový odpad vyprodukovaný na evropském kontinentě, aby již nadále nemuselo docházet k vyvážení tohoto odpadu do třetích zemí (po zákazu Číny se evropské plasty vyváží do Vietnamu, Thajska či Malajsie) a zbavování se odpovědnosti za jeho negativní vlivy na životní prostředí tamějších států.

V neposlední řadě také vítám zvolenou formu právního aktu ze stran EU, tedy směrnice, která je třeba na rozdíl od nařízení pro členské státy závazná pouze co do výsledku, jehož má být dosaženo, a volbu prostředků k jeho dosažení ponechává plně v kompetenci vnitrostátních orgánů.

It’s a photo that I wish didn’t exist but now that it does I want everyone to see it. What started as an opportunity to photograph a cute little sea horse turned into one of frustration and sadness as the incoming tide brought with it countless pieces of trash and sewage. This sea horse drifts long with the trash day in and day out as it rides the currents that flow along the Indonesian archipelago. This photo serves as an allegory for the current and future state of our oceans. What sort of future are we creating? How can your actions shape our planet?
.
thanks to @eyosexpeditions for getting me there and to @nhm_wpy and @sea_legacy for getting this photo in front of as many eyes as possible. Go to @sea_legacy to see how you can make a difference. . #plastic #seahorse #wpy53 #wildlifephotography #conservation @nhm_wpy @noaadebris #switchthestick

A post shared by Justin Hofman (@justinhofman) on

K pozici vlády

Vláda ve svém stanovisku pro Parlament ČR (senátní tisk č. N 154 / 11 / 01) vyjadřuje v podstatě neutrální pozici ČR k avizovanému omezení uvádění na trh (zákazu) plastových vatových tyčinek v následujícím znění:

“Flexibilní, pokud bude existující alternativa případně aplikovat jiná opatření k omezení spotřeby (skupina A). V tomto případě se jedná spíše o hygienickou pomůcku. Omezení uvádění na trh není dostatečně odůvodněn.”

Zpravodajka je však přesvědčena, že na českém trhu již nyní existují dostupné a cenově přijatelné alternativy šetrnější k životnímu prostředí, které jsou biologicky odbouratelné a například i kompostovatelné (viz příloha této zpravodajské zprávy), proto neshledává žádný racionální důvod pro zaujetí pozice ČR jiné k tomuto typu výrobku než k ostatním, u nichž ČR vyjadřuje výslovný souhlas.

 

Příloha ke zpravodajské zprávě

Nabídka sortimentu vatových tyčinek od společnosti dm drogerie markt, s.r.o. (www.dm.cz)

Detail produktu “nature bio vatové tyčinky, 200 ks” od výrobce “ebelin” od společnosti dm drogerie markt, s.r.o. (www.dm.cz)

 

Příloha k usnesení VUZP č. 122 ze dne 8. srpna 2018

S t a n o v i s k o

Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí

k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí

Senátní tisk č. N 154/11

___________________________________________________________________________

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí

  1. oceňuje

snahu Evropské komise reálně řešit problematiku rostoucí produkce plastového odpadu a jeho negativního dopadu na životní prostředí, zejména na vodní ekosystémy;

  1. upozorňuje však,

že v Evropě se vyprodukuje pouze 19 % celosvětové plastové produkce, přičemž v Asii je to skoro 50 %, nadto: částečné omezení určitých plastových výrobků představuje pouze jedno z možných dílčích řešení redukce plastového odpadu;

  1. oceňuje proto

snahu Evropské unie jít příkladem ostatním světovým kontinentům, národním státům a nadnárodním organizacím v boji s plastovými odpady a jejich negativním vlivem na životní prostředí;

  1. apeluje však

na Evropskou unii, aby se zasadila o globálnější řešení redukce plastového odpadu a zejména investovala do odpovídající infrastruktury, která by byla schopna zpracovat plastový odpad vyprodukovaný na evropském kontinentě, aby již nadále nemuselo docházet k vyvážení tohoto odpadu do třetích zemí a zbavování se odpovědnosti za jeho negativní vlivy na životní prostředí tamějších států;

  1. podporuje

veškeré snahy o osvětová opatření zaměřená zejména na změnu chování spotřebitelů, firem a dalších institucí, jejich dobrovolné iniciativy a závazky zdůrazňující zejména skutečnost, že především vlastní jednání je klíčovým elementem k omezení plastového odpadu a jeho snazší likvidaci či recyklaci;

  1. doporučuje vládě

podpořit omezení uvádění plastových vatových tyčinek na trh, neboť již existují cenově dostupné biologicky odbouratelné alternativy, tudíž zde není nutná zdrženlivější pozice zastávaná vládou;

  1. doporučuje

–   postoupit dokument k projednání plénu Senátu PČR,
–   postoupit případné stanovisko Senátu PČR Evropské komisi.

 

V Praze 10 dne 6. srpna 2018

senátorka Renata Chmelová
zpravodajka výboru

 

Zveřejnění odpovědí na dotazy občana na politickou činnost senátorky

Mail ze dne 2. 7. 2018: Dotazy na základě 106/1999 Sb. Zákon o svobodném přístupu k informacím
Vážená paní senátorko,
obracím se na Vás s žádostí o zodpovězení následujících dotazů, týkajících se Vaší politické činnosti. Otázky uvádím chronologicky a označuji arabskými číslicemi, prosím o jejich zodpovězení na základě výše uvedeného zákona.
1. Jakou částku jste obdržela od zapsaného spolku Arnika (web www.arnika.org) Proč vás spolek Arnika sponzoroval v senátní kampani?
 
2. Uveďte výbory, komise, dozorčí rady, představenstva, kterých jste členem v senátu Parlamentu ČR a dále v zapsaných spolcích, obecně prospěšných společnostech, s. r. o. a všech dalších právních formách právnických osob? Jaké jsou vaše příjmy z jednotlivých Vámi zastávaných funkcí?

Příspěvek do Regionálního kaleidoskopu – Časopis Senát 2/2018

Co je Metropolitní plán a jak se jeho chystané změny dotknou občanů Prahy 10 a jejich domovů? Odpovědi na tyto otázky hledá senátorka Renata Chmelová na veřejných setkáních s obyvateli jednotlivých čtvrtí Prahy 10 – Vršovic, Strašnic, Malešic, Zahradního Města a Záběhlic. Krom vzdělávacího charakteru mají tato setkání také zvýšit povědomí o právech na připomínkování nového územního plánu – jak ze strany místních spolků, tak i občanské veřejnosti.

Časopis Senát 2/2018
– elektronická verze čtvrtletníku ve formátu PDF (6,2 MB)

Projev k uctění památky obětí komunismu, hřbitov u krematoria v Praze-Motole

Vážení přítomní,

děkuji Konfederaci politických vězňů za její pozvání a za možnost k vám promluvit.

V našem hlavním městě jsou dvě místa – dva symboly komunistické nenávisti – nenávisti, která šla až za hrob. Je to hřbitov v Ďáblicích, z něhož byly nedávno vyzvednuty ostatky umučeného Josefa Toufara. A tento hřbitov v Motole. Na obou těchto místech se setkáváme s hromadnými hroby – s pohřebními jámami, kde za nedůstojných okolností spočinuli popravení – nebo ve vězení zemřelí – političtí vězni.

Buďme prosím konkrétní. Na deskách čteme místa, kde tyto oběti komunistického režimu zemřely. Kde byly popraveny či zastřeleny. Praha. Mírov. Jáchymov. Ostrov nad Ohří.

Jména těchto popravených zde můžeme číst jen díky úsilí řady historiků z konce dvacátého století. Komunisté chtěli zašlapat památku obětí svých justičních vražd i po smrti. „Jsi nula, nemáš jméno, nikdo si na tebe nevzpomene.“ Takhle byli schopni komunističtí vyšetřovatelé deptat ty, které vyslýchali. A takhle vůči nim postupovali i po jejich smrti.

Mezi zdejšími obětmi komunistické perzekuce je hrdina druhé světové války, který bojoval za naši svobodu z Anglie. Odpočívají zde a na spravedlnost, která není z tohoto světa, tu čekají vzdělaní a schopní lidé. Občansky a politicky kompetentní osobnosti, které mohly další desítky let dávat svou energii, schopnosti a um české společnosti. A nemohly, protože jejich životy komunisté nemilosrdně zmařili.

Jsou mezi nimi zralí muži v nejlepších letech. I mladí muži ve věku absolventů vysokých škol.
Jaroslav Blahník, Miroslav Chmelař. Oba popravení ve věku třiadvaceti let. Josef Charvát, Vratislav Polesný, Zdeněk Profous, Oldřich Sklenička – všichni popravení v šestadvaceti.

Jsme tady, abychom důstojně uctili památku obětí komunistického teroru. Naše dnešní svoboda nebyla zadarmo.
Není ale výprodejem naší těžce dobyté svobody skutečnost, že právě v těchto dnech a bez jakýchkoliv skrupulí – dokonce se vřelým doporučením z Hradu – vzniká vláda s pomocí komunistické strany? Není to plivanec do tváře obětí, jimž jsme se přišli poklonit?

Chci zde hlavně široké veřejnosti připomenout zákon číslo 198 z roku 1993 – o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. V jeho úvodu čteme:

„Komunistická strana Československa, její vedení – a členové – jsou odpovědní za způsob vlády v naší zemi v letech 1948–1989 … Za vědomé porušování lidských práv a svobod. Za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů … Zneužíváním výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům.“

Zákon má jen devět paragrafů, je pořád platný. A bude dál platný v té míře, v jaké ho budou ctít politici i občané.

Kam jsme se to ale za pětadvacet let dostali? Kam jsme se dostali od první hlavy České republiky, která dávala komunistům jasně najevo, že patří do izolace? – Až k prezidentovi, který jede na komunistický sjezd poděkovat za podporu, kterou mu soudruzi vyjádřili v přímé volbě? Mluvme jasně: Dokud skalní komunista neprojeví lítost nad zločiny minulého režimu, nemůže být řeč o tlusté čáře. Není odpuštění bez pokání.

Je tu ovšem otázka svědomí a otázka nenávisti. S pojmem svědomí pracovali v době gulagů i komunisté – oni mluvili o revolučním svědomí. Tak to ale nemyslím. Mám na mysli svědomí jako vnitřní hlas, jenž nám říká, co je dobré a co je špatné. I komunisté mají možnost změnit své smýšlení. Alexandr Solženicyn napsal:

„Čára, jež dělí dobro od zla, protíná srdce každého člověka. … V průběhu života se v lidském srdci tato čára přemísťuje. Jednou je zatlačena jásajícím zlem. Podruhé uvolní prostor procitajícímu dobru. Jeden a týž člověk bývá v různých dobách svého života a v různých životních situacích naprosto rozdílným člověkem. Jednou má blíž k ďáblu. Jindy zas k světci.“

Přes všechno rozhořčení, které námi na tomto místě při vědomí komunistických zločinů cloumá, nesmíme nenávidět. Nenávistí bychom se jenom sami ničili a užírali.

Pusťme se s ještě větší silou a odhodláním do něčeho jiného. V mnoha městech a obcích stojí drobné památníčky – nebo visí pamětní desky – obětem druhé světové války. Stalo se, že komunistický režim upřednostňoval oběti z řad komunistické strany – a nepřipomínal osobnosti, které k soudruhům nepatřily.

Připomínejme poctivě a nahlas i nekomunistické oběti druhé světové války a oběti komunistického režimu tam, kde žijeme. Ve městech, v obcích, v městských a obecních kronikách. Ve školách, v médiích, na ulicích. Ve veřejném prostoru, v lokálním tisku i v zastupitelstvech.

Využijme co nejplněji času, který zbývá pamětníkům strašných událostí padesátých let. A zaznamenejme jejich svědectví. Jejich moudré postřehy k tehdejším událostem i k dnešní situaci.

Věřím, že se přitom naučíme mnohé i o sobě. A že to bude ta nejlepší prevence vůči autoritářským, nedemokratickým a parlamentem pohrdajícím tendencím, s nimiž jsme dennodenně konfrontováni dnes.

Děkuji vám za pozornost.

Renata Chmelová

Projev na pietním shromáždění k uctění památky obětí komunismu v areálu hřbitova u krematoria v Praze-Motole (Památník obětem komunismu), sobota 12. května 2018.

Projev k uctění památky padlých v Pražském povstání (73. výročí), Staroměstská radnice

Vážení přítomní,

přišli jsme, abychom si s úctou připomněli téměř tři tisíce padlých Čechoslováků během Pražského povstání v květnu 1945. Přišli jsme vzpomínat a společně přemýšlet.

Osobně přemýšlím o třech věcech. Za prvé, Pražské povstání jako výraz odporu vůči nacistům nebyla cizí, ale jednoznačně naše národní akce. Za druhé, během několika dní v našem hlavním městě zemřely tisíce našich občanů. Před jejich statečností a odvahou se hluboce skláním. A za třetí, tak jako s mnoha jinými věcmi, i s Pražským povstáním se okamžitě takříkajíc svezla politika a geopolitické ohledy.

Pokračování textu Projev k uctění památky padlých v Pražském povstání (73. výročí), Staroměstská radnice

Proslov ve Vazební věznici Pankrác při pietní vzpomínce na všechny, kteří položili životy v boji proti nacismu.

Vážení přítomní,

děkuji Vám za pozvání na místo, kde si připomínáme naše nevinné mrtvé. Takzvaná Sekyrárna, oddělení „II A“ v policejní věznici gestapa v Praze na Pankráci, byla místem, kde v rozmezí dvou let (od dubna 1943 do dubna 1945) zemřelo pod gilotinou celkem 1075 lidí. Z toho bylo celkem 155 žen.

Skláním se tu před jejich obětí.

Pokračování textu Proslov ve Vazební věznici Pankrác při pietní vzpomínce na všechny, kteří položili životy v boji proti nacismu.

Proslov ve Strašnickém krematoriu v rámci pietní vzpomínky na oběti českého protinacistického odboje

Vážení přítomní,

sešli jsme se tu, abychom se sklonili před obětmi českého odboje z let 1939–1945. Abychom si připomněli Lidice. A abychom si uvědomili statečnost zaměstnanců Strašnického krematoria, kteří část popela těchto obětí pietně shromažďovali pro pozdější dobu.

 

 

 

Pokračování textu Proslov ve Strašnickém krematoriu v rámci pietní vzpomínky na oběti českého protinacistického odboje

K mé účasti při slibu prezidenta

Blíží se den inaugurace prezidenta republiky. 8. března 2018 bude Miloš Zeman ve Vladislavském sále Pražského hradu na společné schůzi obou komor Parlamentu ČR skládat slib do rukou předsedy Senátu. I já, jakožto členka horní komory, jsem byla na tento slavnostní akt pozvána.

Do schránky jsem však dostala pozvánky dvě – jednu od předsedy Poslanecké sněmovny na samotnou inauguraci, druhou pak od Kanceláře prezidenta republiky na „přátelské setkání konané u příležitosti slavnostního složení slibu prezidenta republiky Miloše Zemana“.

Ráda bych zde uvedla několik důvodů, které mě přiměly první pozvání přijmout, a druhé naopak odmítnout.

„Prezident republiky složí slib do rukou předsedy Senátu na společné schůzi obou komor.“ Takto popisuje akt složení slibu prezidenta základní zákon naší země – Ústava ČR.

Svou účastí na inauguraci dávám Miloši Zemanovi najevo, že já naši ústavu ctím a dodržuji.

Ne každý den člověk ráno vstává do práce s chutí. Společná schůze obou komor je ale klasické plenární zasedání Senátu, pouze s tím rozdílem, že na pořadu je pouze jeden bod jednání a schůze se koná jinde, než obvykle. Svou účastí na inauguraci tak dávám najevo, že svůj mandát svěřený občany Prahy 10 vykonávám svědomitě a poctivě, ať se mi to zrovna líbí, nebo ne.

Svou účastí na inauguraci také vyjadřuji respekt k výsledku demokratických voleb. A to i přesto, že jsem já sama v prezidentské volbě podporovala jiného kandidáta. Miloše Zemana však v druhém kole voleb podpořilo 51,36 procent voličů, což je bez debat prostá (byť těsná) většina. A já bych si v žádném případě nedovolila svým odmítnutím účasti na inauguraci legitimně zvoleného prezidenta hlasy těchto voličů sebeméně opovrhovat.

Svou účastí chci dát Hradu najevo ještě něco. A to, že byť ta tak často opovrhovaná horní komora českého parlamentu sice sídlí v podhradí, tak že naše země je pořád ještě zastupitelská demokracie a my, jakožto zvolení zástupci reprezentující vůli občanů, nehodláme Miloši Zemanovi a jeho souputníkům „vyklízet pole“.

Symbolickou neúčast některých mých kolegů na inauguraci sice respektuji, ale nepovažuji ji za úplně šťastný krok. Já sama jsem se však z úcty k prezidentskému úřadu jako takovému bez většího rozmýšlení a z výše uvedených důvodů rozhodla inaugurace se zúčastnit.

Na druhou stranu musím uznat, že až Miloš Zeman znovu položí ruku na desky originálu Ústavy ČR z roku 1993 a bude slibovat věrnost České republice, že bude zachovávat její Ústavu a zákony, až bude slibovat na svou čest, že svůj úřad bude zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nebude to pro mě lehká chvíle.

A proč jsem odmítla účast na onom „přátelském setkání“? Odpověď je jednoduchá: Já na Pražském hradě žádné přátele nemám.

Věřím, že nejen mí voliči, ale všichni občané České republiky mé rozhodnutí pochopí.

 

Vaše senátorka

Renata Chmelová

Příspěvek do Regionálního kaleidoskopu – Časopis Senát 1/2018

Celkem 17 800 Kč se podařilo vybrat pro Diakonii Praha – Stacionář Ratolest na 3. benefičním večeru, který v prosinci uspořádala senátorka Renata Chmelová spolu se zastupiteli Koalice VLASTA na Praze 10. Během vystoupení chrámového sboru Pražští pěvci ve Vršovickém divadle MANA přispěli posluchači koncertu krásnou částkou 7 800 Kč, dalších 10 000 Kč pak věnovala sama senátorka Renata Chmelová v rámci svého pravidelného příspěvku potřebným organizacím.

Časopis Senát 1/2018
– elektronická verze čtvrtletníku ve formátu PDF (5,6 MB)