Osmdesáté výročí květnových a červnových událostí roku 1942

Vážení přítomní,

těší nás, že si můžeme letošní výročí konce 2. světové války připomenout právě zde, ve Strašnicích, jednak u Sokolovny v Saratovské ulici, jednak zde v Kralické, v budově sboru Českobratrské církve evangelické.

Zavedli jsme na radnici zvyk navštívit každý rok jiné místo spojené s koncem války a hrdinstvím našich lidí. I místa málo známá, málo frekventovaná.

Letos je velké, osmdesáté výročí květnových a červnových událostí roku 1942. Letos si též díky usnesení našeho Parlamentu 27. května poprvé připomeneme Den národního vzdoru. Vrcholný čin našeho domácího i západního odboje – odstranění tyrana Reinharda Heydricha – byl potrestán v červnu 1942 likvidací dvou obcí, Lidic a Ležáků, a 22. října 1942 pak masovou popravou dvou set šedesáti dvou spolupracovníků parašutistů v koncentračním táboře Mauthausen.

Chceme si spolu s vámi právě zde a v tomto výročním roce připomenout jednoho z velkých a pozapomenutých hrdinů našeho odboje, pana Miroslava Vojtěchovského. Evangelického křesťana, skauta, sokola, člověka podnikavého a věrného vlasti.

Zhruba 10 minut pěšky odsud, za dnešním areálem Gutovka, naproti někdejší malé strašnické „staré škole“ (dnes budova Policie ČR) stál před 80 lety statek rodiny Vojtěchovských. Z něho se v zimě a na jaře 1942 vysílaly zprávy do Londýna. Zde nějakou dobu pobývali parašutisté Gabčík, Kubiš a Valčík a několikrát zde byl i štábní kapitán Václav Morávek, jeden z tří králů. Miroslav Vojtěchovský byl za svou odbojovou činnost, spojenou s vysíláním zpráv do Londýna, zatčen a 30. června 1942 v Kobylisích ve věku 36 let popraven.

Sílu k tomu, aby dělal to, co dělal, sbíral jistě i tady v Kralické ulici. Čest jeho památce! Poděkování a vděčnost konkrétním hrdinům, kteří bojovali za naši svobodu.

Osobnost Miroslava Vojtěchovského si zasluhuje větší pozornost. Aktivní občan první republiky, podnikatel, sportovec, skaut, křesťan a jeden z hlavních sponzorů a hybatelů výstavby tohoto kostela a zázemí sboru. Dlužno poznamenat, že kostel byl vystavěn v civilním stylu, ostatně jak to bylo napříč konfesemi v tu dobu běžné. Chceme vyzvat vaše společenství, aby se pokusilo pátrat hlouběji po jeho stopách, jeho odkaz si zasluhuje jmenovité zdůraznění.

Projev k uctění památky španělských a francouzských občanů popravených v pobočkách koncentračního tábora Flossenbürg v Hradištku u Štěchovic a Vrchotových Janovicích

Vážení rodinní příslušníci, vážený zástupci ambasád, vážený pane řediteli památníků Flossenbürg, vážení představitelé pražských samospráv, vážené dámy a pánové,

stojíme u památníku s názvem Smutné jaro, díla českého sochaře Josefa Wagnera z roku 1942. Bronzová socha mladé dívky připomíná tisíce obětí druhé světové války. Připomíná památku nejen hrdinů odboje, ale všech lidí, kteří na našem okupovaném území zemřeli v důsledku zvěrstev tehdejšího nacistického režimu.

Pokračování textu Projev k uctění památky španělských a francouzských občanů popravených v pobočkách koncentračního tábora Flossenbürg v Hradištku u Štěchovic a Vrchotových Janovicích

Havlovský poesiomat

Vážení přítomní,

Oblíbeným výrazem prezidenta a dramatika Václava Havla bylo slovo paradox.

A paradoxem je nepochybně i umístění poeziomatu na hřbitov.

Poeziomat – MLUVÍCÍ ROURA – se rozezní tam, kde dominantním jevem je ticho. Rozezní se, aby inspirovala, rozezní se, aby nerušila, ale dala směr.

Po Malvazinkách s texty Jana Nerudy, Mejly Hlavsy nebo Ladislava Klímy otevíráme poeziomat tady na Vinohradském hřbitově s poselstvím Václava Havla a slovy Jiřího Šlitra, Jaroslava Foglara či Petra Nováka.

Ale zpět k paradoxům.

Pokračování textu Havlovský poesiomat

Zásadním nástrojem je svobodná diskuze s občany

Můj příspěvek do projektu deníku Lidové noviny STAROSTOVÉ PÍŠÍ NOVINY  na téma: Listopad 89. Jak ve vašem městě/obci probíhala sametová revoluce? Účastnili jste se demonstrací? Připomínáte si nějak toto výročí? Jak se obec za 32 let proměnila?

V roce 1989 jsem zrovna dosáhla plnoletosti. Události spojené s revolucí už jsem tedy poměrně dobře chápala, a ještě pořád si živě vzpomínám, jak silně jsem revoluci prožívala. V Listopadu jsem nechyběla na Václavském náměstí. Plná hrdosti a očekávání.

Pokračování textu Zásadním nástrojem je svobodná diskuze s občany

Uctění památky Vasyla Makucha

Vážení přítomní,

setkáváme se na tomto místě někteří už potřetí.

Důvod naší přítomnosti zde je stále stejný.

Chceme si připomenout oběť života jedenačtyřicetiletého Vasyla Makucha, který se 5. listopadu 1968 stal v Kyjevě živou pochodní pro svobodu ukrajinského národa. Podle věrohodných svědectví zněla jedna z vět, kterou Vasyl Makuch vykřikl: „PRYČ S OKUPANTY ČESKOSLOVENSKA!“

Pokračování textu Uctění památky Vasyla Makucha

Naše paměti ztloustnou každý rok o šest set stran

Můj příspěvek do projektu deníku Lidové noviny STAROSTOVÉ PÍŠÍ NOVINY  na téma: Městské a obecní kroniky

Když slyším slovo kronika, představím si dávnou historii. Pod kronikářem pak postaršího vousatého muže. A jaká je realita v Praze 10? Určitě zajímavá, jen trochu méně romantická. Kronika naší městské části existuje necelých dvacet let. Po celou dobu ji píše stejný kolega, o kterém se rozhodně nedá říct, že by byl starý.

Pokračování textu Naše paměti ztloustnou každý rok o šest set stran

Udělení ceny české environmentální scény Josefa Vavrouška

Vážené dámy a pánové, milí hosté dnešního shromáždění k příležitosti udělení tradičních ocenění české environmentální scény – Ceny Josefa Vavrouška.

Dovolte, abych vás přivítala v prostorách českého Senátu ČR, který je již tradičním místem tohoto oceňování osobností, počinů a vzorů v oblastech životního prostředí a udržitelného života.

Pokračování textu Udělení ceny české environmentální scény Josefa Vavrouška

Udělení čestného občanství Karlovi Čapkovi

Vážení a milí,
je mi ctí přivítat vás při této malé slavnosti – předání čestného občanství panu Karlu Čapkovi in memoriam.

Dovolte mi jako hostitelce pár slov na úvod.
Karel Čapek byl – A STÁLE JE – výrazným fenoménem české i evropské kultury.
Psal dramata, psal povídky, psal romány, psal sloupky.
Čapek jde vždy pod povrch. Vzdoruje myšlenkovým klišé, ale přitom si uchovává
obecnou srozumitelnost. Tohle spojení bylo – A STÁLE JE – vzácné.
Karel Čapek byl víc než spisovatel. Byl přirozenou veřejnou autoritou. Autoritou,
která za svá slova ručila.

Pokračování textu Udělení čestného občanství Karlovi Čapkovi

Senát označil útok ve Vrběticích za akt státního terorismu

Vážené  kolegyně, vážení kolegové,

nepochybně podpořím usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Jako bývalá členka výboru, jemuž předsedá kolega Fischer, zde ale přece jen poukážu na důrazy, které zde slyším málo.

Pokračování textu Senát označil útok ve Vrběticích za akt státního terorismu

Poděkování na Zastupitelstvu MČ Praha 10

Domnívám se, a snad nejsem sama, že poděkování právě jim a právě v této době, kdy mnohým z nás docházejí síly, trpělivost i odolnost, má svůj velký smysl.

Pokračování textu Poděkování na Zastupitelstvu MČ Praha 10