Jak rozhodne Ústavní soud o „bezdávkových zónách“? Stanoviska dvou ministerstev jedné a téže vlády jsou protichůdná!

Vývoj ústavní stížnosti na „bezdávkové zóny“ pokračuje tím, že Ústavní soud žádá příslušné úřady a orgány o vyjádření a stanoviska. Ve prospěch naší stížnosti se vyjádřila například ombudsmanka Anna Šabatová nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí, které zmiňuje nepřípustný diskriminační dopad ustanovení a zásah do ústavou garantovaných práv.

Naopak negativně se vyjádřilo Ministerstvo pro místní rozvoj, které je s „bezdávkovými zónami“ jako nástrojem pro obce spokojeno. Krajský soud v Praze i po prostudování stanovisek ombudsmanky a obou ministerstev na svém návrhu stále trvá a ztotožňuje se se stanoviskem veřejné ochránkyně práv, která stejně jako skupina senátorů hovoří o neústavnosti napadených ustanovení.

Krajský soud v Ostravě, jenž měl rozhodnout o Bohumínském opatření obecné povahy, kterým město Bohumím vytvořilo „bezdávkovou zónu“ na svém území, rozhodl, že řízení přeruší, dokud nerozhodne Ústavní soud o senátorském návrhu. Věřím, že ústavní soud brzy rozhodne a konečně získáme jistotu ohledně ústavnosti či neústavnosti vyhlašování bezdoplatkových zón. Na rozhodnutí jistě čeká mnoho obcí.

V srpnu proběhla také schůzka na Generálním ředitelství Úřadu práce. Vedení GŘ ÚP přirozeně chce co nejméně změn vzhledem k náročnosti přeškolování pracovníků, ale zároveň souhlasí s tím, že současný systém výplat dávek je dost složitý. Pokud by se změny přijmout měly, mělo by jít o změny systémové. 

Jsem iniciátorkou ústavní stížnosti, jsem ale také zastupitelkou městské části Praha 10. Z bezprostřední zkušenosti tedy vím, jak je pro obec složité regulovat substandardní formy bydlení, tedy zejména ubytovny, a navázaný obchod s chudobou. Chybí zákon o sociálním bydlení a místo toho, aby vládnoucí politici kvalitní zákon o sociálním bydlení projednali s klíčovými stranami a v brzké době schválili, dochází stále ke změnám, které se dostupného bydlení týkají, ale nepřináší změny systémové a trvalé.

Poslankyně Olga Richterová, se kterou spolupracuji, absolvovala v srpnu schůzku s ministryní práce a sociálních věcí Janou Maláčovou. K situaci říká:

„Dlouhodobým řešením není pouhé napsání zákona o sociálním bydlení – navíc po nedávném prohlášení A. Babiše patrně odkládaného – a široká podpora dostupnosti bydlení obecně. Je to i hledání cest k tomu, jak do této problematiky přivést větší množství odborných pracovníků, kteří jsou v přímém kontaktu s lidmi v potížích a podporují je v udržení bydlení i v často obtížném návratu do práce.“

Novelizací zákonů jsou měněny podmínky výplaty dávek pomoci v hmotné nouzi, v tomto případě doplatku na bydlení. Dříve bylo potřeba, aby obec dala k výplatě doplatku na ubytovnu svůj souhlas, obec tedy měla právo jisté regulace. Novelizací zákona v roce 2017 byla tato potřeba souhlasu obce zrušena a naopak byla představena možnost opatřením obecné povahy vyhlásit tzv. „bezdoplatkovou zónu“, tedy území, kde doplatky plošně nebudou vypláceny vůbec. Místo kvalitního a účinného nástroje pro obce byl schválen tento, dle mého názoru, neústavní bič, který nebere ohled na skutečnou situaci lidí.

Pokud napadená ustanovení zákona Ústavní soud nakonec zruší, zbyde obcím už jen to, že se mohou k žádosti o výplatu doplatku vyjádřit. Nadále bude platit, že pobočka Úřadu práce v rámci posuzování, zda doplatek na bydlení žadateli poskytne, požádá obecní úřad o údaje potřebné k vyhodnocení podmínek, které zná úřad ze své úřední činnosti. Zkrátka se zeptá, zda situace člověka, který o doplatek žádá, je skutečně taková, jak uvádí. Pokud dávku přizná, dá Úřad práce obci podnět k zahájení sociální práce za účelem řešení bytové situace této osoby. To sice vypadá pěkně napsané, ale v realitě se jedná spíše o bezzubé vyjádření na papíře, nikoli o efektivní nástroj obce, jak bojovat s obchodem s chudobou.

Ptáte se, jaké je možné řešení?

  • státní správa musí konat – pokud lidé bydlí v objektech, které nejsou pro účely bydlení určené a jsou zcela nevyhovující – hlavně stavební úřady a hygiena mají skutečně moc situaci řešit
  • neobejdeme se bez fungujícího preventivního systému, který bude krizovým situacím v oblasti bydlení předcházet (dluhové poradenství, sociální práce…)
  • Úřady práce a obce musí efektivněji spolupracovat (někde to funguje, někde ne, ale současný systém nechává spolupráci spíše na aktivitě jednotlivých obcí)
  • poskytnutí dávek nesmí být samo o sobě – je potřeba s rodinami a jednotlivci pracovat, bydlení musí být propojeno s podporou a službami
  • celý systém musí být zastřešen zákonem o sociálním bydlení – ten vymezí součinnost jednotlivých aktérů (obcí, Úřadů práce, stavebních úřadů atd.) a prováže bydlení, dávky a sociální práci

Pokud ale současná vláda mění své priority tak rychle, nedá se zřejmě účinná systémová změna očekávat. Dle posledního vyjádření Andreje Babiše (ANO) samostatný zákon o sociálním bydlení v Česku zřejmě nevznikne. Vláda se soustředí na svůj program investic. Ty ovšem samy o sobě problém bytové nouze nevyřeší.

Více k tématu například zde:

Senátory napadená ustanovení o bezdávkových zónách jsou v rozporu s Ústavou

V prosinci 2017 jsem iniciovala ústavní stížnost na „bezdávkové“ zóny¹. Pod návrh se podepsalo 20 senátorů napříč politickými kluby. Ráda bych vás informovala, jak stížnost úspěšně postupuje. Hlavní zpráva je, že Krajský soud v Praze ve svém usnesení publikovaném na stránkách města Kladna uvádí, že

ustanovení § 33 odst. 9 ve spojení s § 33d zákona o pomoci v hmotné nouzi je v rozporu s ústavním pořádkem ČR.

Jaká byla moje hlavní argumentace proti nové pravomoci obcí vyhlásit tzv. zónu se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů, kam nebude poskytován doplatek na bydlení? Jsem přesvědčená, že napadená ustanovení zákona popírají obecný princip rovnosti a jsou v rozporu se svobodou pohybu a pobytu. Zároveň znemožňují výkon práva na pomoc v hmotné nouzi, které je zaručeno Listinou práv a svobod.

Věřím, že ústavní soud brzy rozhodne a konečně získáme jistotu ohledně ústavnosti či neústavnosti vyhlašování bezdoplatkových zón. Na rozhodnutí  jistě čeká mnoho obcí, takže buď se lavina vyhlašování zón zastaví, nebo naopak zrychlí.

Ve čtvrtek 17. května jsem na tiskové konferenci v Senátu představila významný posun daný rozhodnutím Krajského soudu v Praze o neústavnosti „bezdávkových zón“

Pokračování textu Senátory napadená ustanovení o bezdávkových zónách jsou v rozporu s Ústavou

Senát jako pojistka demokracie: Ústavní soud necháváme přezkoumat možnost bezhlavého omezování osobní svobody cizinců

V prosinci jsem připojila svůj podpis pod návrh k Ústavnímu soudu na zrušení některých ustanovení v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a zákoně č. 325/1999 Sb., o azylu.

Poslanecká sněmovna totiž v polovině loňského roku přehlasovala senátní veto vládní novely zákona o pobytu cizinců, ačkoliv jsme jakožto senátoři několikrát důrazně upozorňovali na protiústavnost některých opatření.

Do vládní novely z pera bývalého ministra vnitra Milana Chovance (ČSSD) totiž jeho stranický kolega a bývalý člen KSČM Václav Klučka totiž bez většího zájmu veřejnosti, médií i dalších politiků vpravil ve druhém čtení svůj pozměňovací návrh.

Podle něj každý cizinec zadržený v České republice, který je případně propuštěn ještě před pravomocným rozhodnutím soudu, nemá absolutně žádnou možnost nechat nezávislý soud přezkoumat toto omezení své osobní svobody. České právo tak cizím státním příslušníkům absolutně znemožňuje jakkoliv se domoci soudní ochrany v případě omezení základní lidské svobody.

nový odstavec 6 § 172 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
(6) V případě, že je zajištění cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince, o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění cizince policie neprodleně informuje příslušný soud, který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně.

nový odstavec 9 § 46a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
(9) V případě, že je zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění nebo o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince ministerstvo neprodleně informuje příslušný soud, který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně.

V extrémních případech zákon připouští též postup, kdy ministerstvo bude opakovaně rozhodovat o zajištění cizince a následně jej propouštět, čímž jakémukoliv přezkumu zamezí a znemožní cizinci domoci se spravedlnosti. Ten by tak na své svobodě mohl být omezován po neomezeně dlouhou dobu.

Dále je také nutné podotknout, že jednou takto zadržený cizinec, jehož případ nemohl být přezkoumán, bude již navždy veden ministerstvem jako cizinec, který porušil zákon, čímž mu bude do budoucna velmi zkomplikována možnost na získání povolení k pobytu v Česku.

Senát se tedy znovu ukázal jako skutečná pojistka demokracie a ochránce základních lidských práv a svobod. Podnět k Ústavnímu soudu je sice až krajní možnost řešení, ale v momentě, kdy bývalé složení Poslanecké sněmovny odmítlo výhrady Senátu k této novele, nám nezbylo nic jiného.

Děkuji tímto Václavu Láskovi za jeho odvedenou práci.

 

Historie sněmovního tisku 990

 

Ne každý slavil Vánoce v klidu s rodinou ve svém bytě

Česká televize zpracovala reportáž o možnostech obcí vyhlašovat „bezdoplatkové“ zóny v reakci na to, že město Kladno se vyhlásilo celé jako oblast s výskytem sociálně nežádoucích jevů.

Co to přesně znamená a proč jsem podala ústavní stížnost na novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi si můžete poslechnout v mém vystoupení zde:
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/2341426-cele-kladno-se-prohlasilo-za-socialne-vyloucenou-lokalitu-preventivne-rika-primator

 

Moje podrobné vyjádření k městu Kladno, které se celé vyhlásilo za „bezdoplatkovou“ zónu naleznete zde:

Moje podrobné vyjádření k obsahu ústavní stížnosti naleznete zde:

Sama jsem zastupitelkou, takže si velice dobře uvědomuji, že  je třeba, aby obce měly nástroj, jak předcházet sociálně negativním jevům na svém území –  například kriminalita či rušení nočního klidu, které se často pojí s ubytovnami. Bohužel, ale tato novela zákona to neřeší a naopak může dovést řadu lidí na ulici.

Proč tedy podávám ústavní stížnost?

Doplatek na bydlení je dávka přispívající k úhradě odůvodněných nákladů na bydlení ve standardním bydlení (tzn. v bytě). Nárok vzniká při splnění zákonných podmínek vlastníkem, či jiné osoby užívající byt. V případech hodných zvláštního zřetele může být doplatek na bydlení přiznán i osobě, která užívá tzv. substandardní formu bydlení (např. ubytovnu). V tomto případě ale není nárok zákonem garantován, dávku lze přiznat jen v „mimořádných“ situacích).

S čím nesouhlasím, je paragraf umožňující obci plošně rozhodnout, že na jejím území doplatek na bydlení nebude vyplácen vůbec těm, kdo získají novou nájemní smlouvu. Jak je toto spravedlivé vůči všem, kdo se v obci přestěhují? Například matky samoživitelky či děti z Dětských domovů, kteří vstupují do dospělého života? Ohrožení senioři kteří se přestěhují do menších bytů a ocitnou v hmotné nouzi?

Třeba se to na území obce, kde žijete neděje, ale já se s takovými případy potkávám pravidelně. Osamělé seniorky, které čekají na doplatek, aby mohly zaplatit nájem a nevystěhovali je z bytu. Teď před Vánoci, když se u nás dokonce výplata této dávky protahuje, se ocitají v bezvýchodné situaci a chodí si ke mně pro radu. Kdyby u nás byla vyhlášena „bezdoplatková“ zóna a tito lidé by se chtěli přestěhovat do menšího bytu, ocitli na ulici, protože by neměli nárok na doplatek na bydlení.

Pro ilustraci uvádím data ze září roku 2017, jak byly na území MČ Praha 10, Dubče a Štěrbohol vyplaceny doplatky na bydlení:

Většina doplatků na bydlení tedy šla na Praze 10 do standardních bytů. Eliminaci nežádoucích jevů v okolí ubytoven musíme řešit jiným způsobem. Více k tomu uvádí např. Platforma pro sociální bydlení.

Proto podávám ústavní stížnost. Chráním občany, kteří mě volili jako senátorku.

Kladno se celé prohlásilo za ghetto. Připojila jsem se k tiskové zprávě Plaftormy pro sociální bydlení a IPSI

Kladno se celé prohlásilo za ghetto. Senátoři i odborníci to kritizují, paralyzovalo tak státní ochranu před extrémní chudobou

Tisková zpráva kanceláře senátorky Renaty Chmelové, Platformy pro sociální bydlení a Institutu pro sociální inkluzi. V Praze dne 19. 12. 2017

Město Kladno své území prohlásilo za vyloučenou lokalitu. Učinilo tak, aby se vyhnulo vyplácení doplatku na bydlení na nově vznikající smlouvy, na celém svém území. Městu to umožnila novela zákona o pomoci v hmotné nouzi. Tuto pravomoc obcí odsoudilo 20 senátorů, kteří se obrátili na Ústavní soud, i sdružení odborníků, Institut pro sociální inkluzi nebo Platforma pro sociální bydlení, která dnes zveřejnila dopis primátorovi Kladna. Společně upozorňují na značné negativní dopady rozhodnutí města.

Nádraží města Kladno
Autor: Jan Klanica (klana)

Novela zákona o pomoci v hmotné nouzi, která vyhlášení bezdoplatkových oblastí umožnila, vešla v platnost v červnu tohoto roku. Navzdory kritice ústavních výborů i odborné veřejnosti. Nejradikálněji se však k užití novely postavilo Kladno – to se rozhodlo samo sebe celé prohlásit za oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů, „ghetto“, a zamezit vyplácení státních doplatků na bydlení na nově vznikající smlouvy všem svým občanům. Proti tomu již v říjnu vystoupila Platforma pro sociální bydlení a primátorovi Kladna poslala dopis, kde upozorňuje na budoucí nežádoucí dopady takového rozhodnutí. Na dopis město nereagovalo, a proto dnes jeho obsah Platforma zveřejnila.

„Ze zkušeností z podobných neuvážených experimentů vyplývá, že bude docházet k dalšímu prohlubování chudoby a sociální destabilizaci obyvatel Vašeho města, a tím bohužel také k pravděpodobnému zvýšenému výskytu drobné kriminality a k růstu již tak vysokého bezdomovectví v Kladně,“ píše se v dopise primátorovi, který byl nyní otevřen veřejnosti.

Matěj Hon z Platformy pro sociální bydlení k tomu dodává:

„Kladenské opatření je velmi represivní, aniž by udělalo jakýkoliv základní krok pro řešení bytové nouze na svém území. V podstatě zamezuje jakémukoli stěhování chudých lidí v rámci města, ať už půjde o stěhování rodiny z problematické ubytovny do bytu nebo chudé seniory, kteří se musejí kvůli úspoře přestěhovat do bytu menšího. Taková nezodpovědná politika namísto snahy o řešení, paralyzuje státní ochranu před extrémní chudobou a jen dokládá, proč by zákon o pomoci lidem v bytové nouzi neměl být pro obce dobrovolný.“

Ke kritice kladenského opatření se připojila i senátorka Renata Chmelová.

„Opatření rozhodně nedopadne jen na nově příchozí. Hrozí, že zkomplikuje život lidem, kteří mají ubytovací smlouvy často jen na několik měsíců. Jedná se přitom často o ty nejchudší rodiny s dětmi,“ vysvětluje své obavy Chmelová, která zároveň shromažďuje informace o tom, jaké konkrétní dopady by měl podobný krok v jejím senátním obvodě na Praze 10.

Podle Chmelové je z ústavního hlediska pochybná i samotná pravomoc obcí tato opatření vyhlašovat. Iniciovala proto návrh Ústavnímu soudu na zrušení této pravomoci, který podepsalo 20 senátorek a senátorů. „Napadená ustanovení zákona popírají obecný princip rovnosti a jsou v rozporu se svobodou pohybu a pobytu. Zároveň znemožňují výkon práva na pomoc v hmotné nouzi, které je zaručeno Listinou práv a svobod,“ uvádí Chmelová důvody, proč by měl Ústavní soud o návrhu senátorů rozhodnout kladně.

Situaci v obcích, které se chystají opatření vyhlásit nebo už jej vyhlásily, sleduje podrobně Institut pro sociální inkluzi (IPSI). Podle aktuálních informací IPSI je v různých fázích přípravy opatření asi 50 obcí, první z nich již nabyly účinnosti. Vedle Kladna opatření schválili např. ve Slaném, v Mostě či Ústí nad Labem. Kladenské opatření vztahující se na celé území města je ale i podle IPSI nejabsurdnější.

„Kladno definitivně přestává plnit roli obce, která má především sloužit občanům. Ty, kteří potřebují nejvíce pomoci, hodí se přes palubu se vzkazem: u nás ve městě vás nechceme,“ uvádí za Institut pro sociální inkluzi Martin Šimáček.

Zástupci Platformy pro sociální bydlení hodlají nadále spolupracovat se senátorkou Chmelovou i Institutem pro sociální inkluzi a vyhodnocovat dopady opatření na konkrétní lidi v jednotlivých městech, která opatření přijmou. Stejně jako v případě dopisu kladenskému primátorovi nabízejí i ostatním obcím dialog o smysluplnějších alternativách v řešení bytové nouze.

Otevřený dopis primátorovi: Dopis Platformy pro sociální bydlení primátorovi Kladna

Kontakt

Martin Špaček
PR a média
Platforma pro sociální bydlení
martin.spacek@socialnibydleni.org
tel: 723 674 230

Tisková konference Fóra pražských senátorů k podání ústavní stížnosti proti „bezdávkovým zónám“ v obcích

Iniciovala jsem dnes tiskovou konferenci v Senátu, kde jsem představila obsah ústavní stížnosti na zrušení ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi, kterou jsem na základě podnětu Fóra pražských senátorů připravila.

Cílem návrhu ústavní stížnosti je zrušení ustanovení, které umožňuje obci vydat tzv. opatření obecné povahy, kterým se vyhlašuje oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů. Pokud ke zrušení ustanovení nedojde, do budoucna nebude lidem, kteří uzavřou nové nájemní smlouvy a dostanou se do hmotné nouze, umožněno vyplatit v těchto zónách doplatek na bydlení. To se bude týkat třeba i rodin s malými dětmi a samoživitelek odcházející z azylových domů, seniorů, dětí odcházejících z dětských domovů, studentů atd., kteří se nečekaně dostanou do hmotné nouze.

Ustanovení popírá obecný princip rovnosti, je v rozporu se svobodou pobytu a pohybu a zasahuje do svobody podnikání.

Pan senátor Jiří Dienstbier dále ilustroval problematiku na situaci v městě Kladně, které je v jeho senátním volebním obvodu a které se v současné době snaží vyhlásit celé město jako oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů.

Pod návrh se podepsalo 20 senátorů napříč politickými kluby a dnes jej zasíláme Ústavnímu soudu. 

K tématu jsem také dávala krátký rozhovor do Událostí ČT k tématu Ústavní stížnosti senátorů:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/217411000101205/obsah/586533-ustavni-stiznosti-senatoru

Fórum pražských senátorů, které představil kolega senátor Václav Hampl, se věnuje klíčovým tématům z nejrůznějších oblastí: sociální bydlení, sdílená ekonomika, doprava, metropolitní plán a další.
Cílem platformy je diskutovat a artikulovat problémy a zájmy Pražanů nejen na půdě Senátu, ale i směrem k lokální i celostátní politické reprezentaci.

Odmítám „bezdávkové zóny“ v obcích, připravuji ústavní stížnost

  • Cílem připravovaného návrhu ústavní stížnosti je zrušení ustanovení, které umožňuje obci vydat tzv. opatření obecné povahy, kterým se vyhlašuje oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů a navrácení novely do původní verze vládního návrhu.
  • Jinak do budoucna nebude lidem, kteří uzavřou nové nájemní smlouvy a dostanou se do hmotné nouze, umožněno vyplatit v těchto zónách doplatek na bydlení. To se bude týkat třeba i rodin s malými dětmi a samoživitelek odcházející z azylových domů, seniorů, dětí odcházejících z dětských domovů, studentů atd.
  • Ustanovení popírá obecný princip rovnosti, je v rozporu se svobodou pobytu a pohybu, nesplňuje požadavek na racionalitu zákonů a zasahuje do svobody podnikání.

Spolu s kolegou senátorem Václavem Hamplem jsme iniciovali na schůzce Fóra pražských senátorů spolupráci se zástupci Platformy sociálního bydlení a začali jsme pracovat na ústavní stížnosti proti spornému ustanovení zákona, který umožňuje vznik „bezdávkových zón“ v obcích. Podle našeho názoru totiž porušuje základní práva občanů České republiky.

Novela zákona o pomoci v hmotné nouzi (zákona č. 111/2006 Sb.) tento rok umožnila obcím vyhlásit tzv. oblasti se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů. Důsledkem takto přijatého opatření obecné povahy je to, že v dané lokalitě se nebude poskytovat osobám, které tam žijí, doplatek na bydlení. Jedná se v podstatě o úředně uznané sociální ghetto či chudinskou oblast.

Některé obce si ustanovení zákona vyložily po svém a např. Kladno vyhlásilo za tuto „bezdoplatkovou oblast“ celé město. Doplatek tam, pokud opatření vejde v platnost, nebudou dostávat nově příchozí žadatelé, ale ani ti, kterým vyprší smlouva o bydlení, často uzavíraná jen na několik měsíců, a budou si o doplatek žádat znovu. Kam se všichni ti lidé podějí? Půjdou na ulici? Přesune Kladno všechny tyto obyvatele do jiných měst a obcí?

Sporné ustanovení zákona nebylo součástí původního vládního návrhu a bylo do něj vloženo v průběhu legislativního procesu v Poslanecké sněmovně. K přijatému pravidlu tedy neexistuje obvyklá důvodová zpráva, hodnocení dopadů regulace, stanovisko legislativní rady vlády a podobné náležitosti legislativního procesu. Důvody lze čerpat jednak ze stručného písemného odůvodnění pozměňovacího návrhu, které bylo rozesláno jako sněmovní tisk č. 5302, a jednak z ústního projevu poslance Vilímce.

Naše ústavní stížnost připravená panem advokátem Pavlem Uhlem je založena na těchto základních bodech:

  1. Napadená ustanovení popírají princip obecné rovnosti dle čl. 1 Listiny a čl. 3 odst. 1 Listiny při realizaci práva na zajištění základních životních podmínek dle čl. 30 odst. 2 Listiny.
  2. Napadená ustanovení jsou v rozporu se svobodou pohybu a pobytu dle čl. 14 odst. 1 Listiny, do které bezdůvodně zasahují.
  3. Napadená ustanovení brání kumulativnímu užití práva na zajištění základních životních podmínek dle čl. 30 odst. 2 Listiny a práva na svobodu pohybu a pobytu dle čl. 14 odst. 1 Listiny, čímž porušují princip nepodmíněnosti ochrany lidských práv.
  4. Napadená ustanovení zasahují do svobody podnikání a v rámci určitého segmentu trhu vytvářejí nerovnost mezi podnikateli, která není ospravedlnitelná účelem omezení.
  5. Napadená ustanovení popírají funkční principy právní oblasti, jíž jsou součástí, a neplní navzdory zjevnému omezení práv a svobod účel, který mají plnit. Nesplňují požadavek na racionalitu normy.

Sociální dávky poskytované do oblasti bydlení pomáhají mimo jiné také rodinám s dětmi, seniorům, dětem odcházejícím z dětských domovů či jinak ohroženým lidem. Pomáhají v tom, aby se z nich nestali bezdomovci, a to i za cenu toho, že ne vždy se jedná o krytí nákladů bydlení v bytech, ale také v tzv. „substandartních formách bydlení“. Byty totiž stále bohužel nejsou dostupné pro všechny, kteří by je potřebovali.

V současné době MPSV spravuje dvě dávky, a to příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení. Přičemž právě doplatek může v mimořádných případech putovat i mimo standardní byty. Dostávají ho tedy ti opravdu nejpotřebnější.

Reakce v médiích:

Jsem pro regulaci billboardů a přebujelé reklamy ve veřejném prostoru

Jsem pro regulaci billboardů a přebujelé reklamy ve veřejném prostoru. Je ovšem třeba postupovat systémově a tak, aby byly zachovány rovné podmínky pro všechny podnikatele.

Proč jsem spolupodepsala ústavní stížnost? Pokud stát legislativou výrazně zasahuje do práva na podnikání, mělo by se všem měřit stejným metrem. Tak tomu bylo u zákazu kouření i zákazu kožešinových farem, které měly mou podporu – zasáhly dané odvětví jako celek, a proto byly spravedlivé.

Zde jde o zákaz zhruba tří tisíc z celkem 25 tisíc reklamních nosičů. Platný zákon vůbec neřeší bezpečnostní rizika billboardů ve městech a obcích. Kdybych byla u schvalování zákona v roce 2012, upozornila bych na to. Je na Ústavním soudu, aby posoudil, zda rizika zmiňovaná v ústavní stížnosti jsou odůvodněná nebo ne.

V té době jsem však senátorkou ještě nebyla, a proto jsem ústavní stížnost nyní podpořila. Mimo to: existuje zde velké riziko sporů o náhradu škod, které by ve výsledku mohly státní rozpočet přijít na nemalé peníze. Proto chci prověřit, že právo na podnikání.

Zištné pohnutky mi nemůže nikdo podsouvat. Pokud se někdy v budoucnu o billboardech v parlamentu povede diskuse, chci, aby stát a obce měly z podnikání firem, které provozují billboardy, něco na údržbu silnic.