Represe, respektive upozornění na dlužnou částku, na Desítce samozřejmě fungovalo už před nástupem naší koalice na radnici. Po neuhrazeném nájmu dotyčnému přijde výzva k zaplacení. Měl by se dostavit na úřad a řešit svou situaci s příslušným útvarem, nejčastěji oddělením pohledávek. Dále probíhá standardní proces dle zákona.
To už ale řešíme problém, kterému se dá často předejít. Jak? My jsme zvolili cestu spolupráce (s nájemníky i uvnitř úřadu). Jakmile od nájemníka jedinkrát neobdržíme platbu, okamžitě ho kontaktujeme, abychom mu zprostředkovali pomoc. Pozveme ho ke kolegům ze sociálního odboru, kteří jsou připraveni mu poradit, jak svou situaci může řešit. Pokud nabídku nevyužije a dojde k dalšímu prodlení s platbou, informuje už náš „byťák“ sociálku sám – a ta se občanovi ozve přímo.
Koordinace a aktivita úřadu jsou v tomto případě ale mnohem důležitější, než se na první pohled může zdát. Jen včasným podchycením (potenciálního) dluhu se totiž může systémově předcházet jeho nekontrolovatelnému nárůstu. A dalším negativním jevům s tím spojených.
Systém. Tohle slovo je důležité pro celou naši bytovou politiku. Už samotné přidělování bytů jsme přenastavili tak, aby bylo maximálně transparentní, předchozí losování jsme nahradili sofistikovaným bodovacím systémem, podle něhož přidělujeme byty konkrétním skupinám obyvatel, které to dle naší analýzy potřebují nejvíc. Rodiny s dětmi, senioři, máme startovací byty i byty tzv. v zájmu obce, určené profesím, které na Desítce chceme udržet – učitelům, hasičům či zdravotníkům.
Tři již zmíněné „sekce“ úřadu: bytová, sociální a ta řešící pohledávky spolu průběžně komunikují a jednou za čtrnáct dní se schází a řeší konkrétní lidské osudy. Vloni zřízené Kontaktní centrum bydlení pak radí přímo občanům a v nezbytných případech je odkazuje na další instituce, například úřad práce.
Veškeré tohle nastavení je klíčové i proto, abychom mohli operativně reagovat na neočekávané, nenadálé situace. Letos, v souvislosti s pandemií koronaviru, mohou nájemníci především využít až osmnáctiměsíčního splátkového kalendáře.
Zároveň se bohužel potýkáme s obrovským dluhem z minulosti, celková částka již přesáhla 200 milionů korun. Ten paralelně řešíme, seznam nových dlužníků každý měsíc procházíme a konzultujeme řešení, a to nejen v rámci úřadu, ale i s odborníkem z Platformy pro sociální bydlení. Jsem ráda, že se nám daří dojednávat splátkové kalendáře a motivovat mnoho dlužníků k splácení dlužného nájemného. Zůstat bydlet v městském bytě se totiž vyplatí (cena nájemného je 140 Kč/m2/měsíc, což je hluboko pod tržní cenou).