Je smutné sledovat současné diskuze ohledně návratu dětí do škol jako senátorka, kdy do Senátu přichází narychlo připravené zákony s mnoha „dírami“ a diskuze se zástupci vlády nepřináší odpovědi na naše otázky, ale ještě horší je sledovat nekompetentnost vlády jako rodič.
V posledním čísle časopisu Respekt jsem si ze zájmem přečetla článek „Jak domácí školu vidí děti“. Dotkl se mě hlavně pohled dvou kluků, kteří mají nemocnou maminku a bojí se vidět se s kamarády, aby ji nenakazili koronavirem, protože by mohla umřít. Zatímco někteří z nás řešíme, jak už jsme z karantény a trvajících zákazů unavení, jsou tu lidé, kterým jde přímo o život. A děti, kterým jde o maminku. Takový příběh se dotkne každé matky.
V této době, kdy riziko nákazy roste, je nutné myslet na všechny ohrožené lidi. Ale zároveň bychom neměli rezignovat na hledání způsobu, jak umožnit co nejnormálnější fungování společnosti. Neměli bychom rezignovat na hledání cesty, jak vrátit děti do škol. Jistě nepůjde o všechny. Jsou tu děti, jako například kluci z výše uvedeného článku, kteří se do školy teď vrátit nebudou moci, protože riziko je příliš velké. Ale jiné děti by mohly a měly. Rizika spojená s tím, že jsou tak dlouho doma jsou totiž značná. Týkají se dětí ze sociálně slabých rodin, ale i těch, které žijí v blahobytu. Deprese, úzkosti, osamělost, ztráta kontaktu, to jsou věci, které se dotýkají nás všech.
Moje děti už jsou velké. Ale i já cítím, jak se jich zavření škol dotýká. Některé věci, které za rok chybějící pravidelné docházky ztratily, už nahradit nepůjdou. Ale stále mě drží optimismus. Že se situace dá napravit, že je možné vytvořit důvěryhodný plán návratu dětí do škol. Že je možné navrhnout takový plán testování, který přinese rodičům dostatek informací, umožní jim rozhodnout se, zda děti do školy poslat či ne. Možnost svobodné volby v této těžké době je důležitá.
To, co jako rodič potřebuji, je znát jasný plán. Potřebuji své děti informovat, naplánovat svůj pracovní a osobní život, potřebuji mít dostatek času se rozhodnout a prostudovat všechny informace. To zatím nemám. Nevím, jaké testy se budou ve školách používat. Nevím, jaká opatření budou školám doporučená. Na kolik dnů či hodin se plánují školy pro děti otevřít. Nevím, jaký bude postup, pokud bude nějaké dítě pozitivní na koronavirus. Nemusím zatím vědět přesné datum návratu do škol, protože situace se vyvíjí, ale důvěryhodný plán, to je to, co mi chybí.
Renata Chmelová
matka dětí 15 a 17 let
- V půlce února proběhla médii informace, že vláda připravuje rozsáhlou strategii, kdy a za jakých podmínek se žáci a studenti budou moci vracet do lavic. Tehdy se mluvilo o 1. březnu. Na konci února o ní stále nic moc nevíme.
- Kvůli mimořádným opatřením nenavštěvovalo školy přibližně 1,7 milionu žáků a studentů, z toho je nejvíce žáků základních škol, kterých je přibližně 953 tisíc.
- Děti ze sociálně slabých rodin, které ve škole dostávaly zdarma jídlo v rámci programu Obědy pro děti, si je teď často nevyzvedávají. V tomto roce bude dle odhadů potřeba obědů zdarma narůstat.
- Desetitisíce dětí se už téměř rok nevzdělávají, protože přes všechna opatření vypadly ze systému. Jsou to děti, pro něž je vzdělání často jedinou cestou k lepšímu životu.
- U dětí přibývá duševních problémů souvisejících s pandemií a distanční výukou. Chybí jasný plán, jak dětem pomoci. Kapacita školních psychologů není dostatečná.
- V důsledku výuky na dálku budou z většiny odborných škol v budoucích letech vycházet absolventi s nedostatkem praxe. Praktická výuka ve středních školách fungovala za poslední rok 92 dnů ze 188, tedy asi 52 procent času.