Můj příspěvek do projektu deníku Lidové noviny STAROSTOVÉ PÍŠÍ NOVINY na téma: Očkování v režii obce. Jaké jsou vaše zkušenosti, přínosy, úskalí?
Byly to hektické dny. Tehdy v lednu se začala rozjíždět obří celorepubliková akce očkování proti CIVID-19. My, samosprávy, jsme od začátku měly omezené možnosti, jak našim občanům a zaměstnancům pomoci. Všichni jsme se snažili je maximálně využít.
Už v pátek 8. ledna začala vakcinace ve všech třech domovech pro seniory, které v Praze 10 provozujeme. Následující pondělí jsme hlásili 146 naočkovaných klientů a 86 pracovníků.
Následovala centrální informace, že na očkování se mohou hlásit všichni naši občané, kteří už dosáhli 80 let věku. Bohužel, registrace byla možná pouze online, a všichni víme, že málokdo z této věkové skupiny si perfektně rozumí s moderními technologiemi. Všem jsme proto do poštovních schránek poslali osobní dopis se základními informacemi a kontakty. Velmi podrobně jsme jim vysvětlili, jak se k vakcinaci přihlásit, a zároveň doplnili možná banální, ale z mého pohledu klíčovou radu: „Poproste o pomoc své příbuzné, známé, sousedy.“ Na mladší generaci jsme pak ve stejném duchu apelovali na sociálních sítích i našich venkovních promopanelech. Ochrana zdraví našich seniorů a podpora mezigenerační solidarity v těžké době, to pro mě byly absolutní priority.
Cesta k jejich naplňování ovšem byla značně klikatá. A vedla přes spoustu navenek neviditelných, ale o to náročnějších překážek. Ty nejvyšší nám bohužel stavěla nevědomky samotná vláda. Chaos v předávání informací a vůbec v organizaci celého systému mě častokrát doháněl až k šílenství. Vzpomínám na diskuze s panem primátorem, kolegyněmi starostkami a kolegy starosty z ostatních městských částí či s krajským koordinátorem, při nichž jsme museli chtě nechtě velmi pracně vymýšlet vlastní řešení a improvizovat, protože centrální nařízení nebo doporučení byly mnohdy zpracované tak, že je buď v praxi nebylo možné realizovat, nebo umožňovaly různé výklady.
„Projekt očkování“ tak s sebou přinášel kombinaci systematické, operativní, úřednické a opravdu mravenčí práce, na níž se podílelo mnoho mých kolegyň a kolegů z radnice i našich příspěvkových organizací. Průběžně jsme o ní naše občany informovali a zřídili pro ně speciální telefonní linku, kam mohli volat o radu. Propagovali jsme i kontakty na linky Magistrátu hlavního města Prahy a ministerstva zdravotnictví.
Velkého úspěchu jsme dosáhli společně se skupinou EUC, která na našem území provozuje malešickou polikliniku. Právě tady se podařilo zřídit distribuční očkovací místo, a rozšířit tak nabídku očkovacích center pro naše občany.
Nyní už systém jede úplně jinou rychlostí. Stejně jako řada mých sousedů, i já jsem ho již vyzkoušela na vlastní kůži. Pevně věřím, že přispěje k tomu, že pandemie koronaviru se brzy stane velmi smutnou, ale zároveň hodně poučnou vzpomínkou. Dost věcí nás totiž naučil a v mnohém naší společnosti nastavil ne zrovna příjemné zrcadlo. Teď se pomalu ocitáme na klíčovém rozcestí: Poučíme se, nebo odsoudíme k opakování minulosti?
Zdroj: https://www.lidovky.cz/nazory/starostove-praha-10-ockovani.A210615_160015_ln_nazory_jhe