Můj příspěvek do projektu deníku Lidové noviny STAROSTOVÉ PÍŠÍ NOVINY na téma: Zima v naší obci, městě. V čem se starosti starostů a starostek liší podle ročních období? Jaká byla dosavadní zima, kolik stála. Jak se dařilo turistickému ruchu (nejen horské obce a města). Očekáváte ještě sněhovou kalamitu? Jak zimu ovlivnila epidemie? Připojte zimní foto obce.
Ve funkci starostky zažívám už třetí zimu. A přes těžké období, kterým si celá naše republika prochází, musím napsat překvapivou větu: Ta letošní je v jistém ohledu nejpozitivnější a nejradostnější. Zatímco v minulosti se na mě lidé obraceli hlavně proto, že na některých místech chtěli posílit úklid, letos si naopak sněhovou nadílku pochvalovali.
„Desítka zasněžená! Už jste si sníh taky vyfotili? Pošlete nám fotky do komentářů.“ Tenhle příspěvek jsme napsali na radniční Facebook 4. prosince. A k našim vlastním snímkům jsme doplnili všeříkající text „první sníh“. Odezva byla bleskurychlá, sousedé fotografie začali ihned „lajkovat“ (699 z nich) a do komentářů pak umisťovali desítky vlastních snímků.
Upřímně, tak velký zájem se nám v občanech podaří vzbudit jen výjimečně. Zvlášť pokud je založený na přímé interakci (lidé něco konkrétního dělají). Přece jen času není příliš a každý má spoustu vlastních povinností a přátele, s nimiž diskutuje a posílá si fotky.
Tak proč první sníh zaznamenal takový úspěch? Jak jsem nad tím přemýšlela, došla jsem ke třem možným příčinám, které jsou typické pro současnou dobu a (nebo) naši Desítku.
Za prvé. Nebylo to zdaleka poprvé, co jsme obyvatele naší městské části vyzvali k nějaké akci. Dlouhodobě je zapojujeme nejen do nejrůznějších anket a dalších aktivit na sociálních sítích, ale i do spolurozhodování o tom, jak místo našeho života bude vypadat, zítra i za deset let. Jsou tedy zvyklí, že s nimi nevedeme monolog, ale dialog.
Za druhé. Samotný úklid, zvlášť v zimních měsících, soustavně vylepšujeme. Našli jsme na něj nové dodavatele, upravili smlouvy tak, aby péče o veřejný prostor byla důkladnější a komplexnější. Staráme se i o plochy, které sice nevlastníme, ale jsou na našem území. A v exponovaných obdobích – po Vánocích a Silvestru, či když napadne sníh – úklid sami dobrovolně posilujeme. Ano, přesto se najdou místa, která nejsou čistá tak, jak bych si představovala. Ale stačí je nahlásit a kolegové vyrážejí do terénu hned, jak to jde.
A konečně za třetí. Možná to zní až idealisticky, ale mám pocit, že covidové stresy, restrikce, doporučení a zákazy vedly i k tomu, že jsme si začali víc vážit věcí zdánlivě samozřejmých. Třeba toho, že napadne sníh a my můžeme jít s dětmi ven. Sáňkovat, koulovat se nebo s nimi postavit sněhuláka. Slovo „automaticky“ jako by skoro přestalo existovat.
V souvislosti s třetím bodem musím bohužel přiznat, že covid nám vzal prakticky celý organizovaný vánoční program. Vzhledem k situaci jsme ho zrušili. A nechali jen Ježíškovu nebeskou kancelář, kam každý mohl přijít a poslat své přání. A také betlémské světlo, plamínek putující po Evropě a symbolizující mír a přátelství.
I tyto intimní Vánoce na náměstí Svatopluka Čecha si občané užili. Drtivá většina pochopila, že zdraví je přednější než velkolepé oslavy. A vyzařovala z nich jakási vnitřní radost. Takový ten prostý pocit, kdy ke štěstí nepotřebujete hromadu peněz ani paláce. Stačí vám, že ulice před vaším domem je zasněžená. A vypadá to prostě pěkně.
Renata Chmelová, starostka Prahy 10, sdružení VLASTA