Nebyla to vůbec jednoduchá úvaha. Důkladně jsem prostudovala návrh novely tzv. pandemického zákona, navržené a přijaté pozměňovací návrhy a další související dokumenty a odborná stanoviska. Na základě jsem toho jsem rozhodla navrženou novelu svým hlasováním podpořit. Ráda bych přiblížila důvody, proč jsem se tak rozhodla.
Nejprve tyto důvody vysvětlím stručněji. Ráda bych, abychom stále ještě probíhající pandemii zvládli a abychom všichni v České republice mohli opět brzy začít žít tak, jako před jejím vypuknutím. Vláda, ministerstva, hygienické stanice a další orgány musí mít k dispozici adekvátní prostředky ke zvládání pandemie. Na druhou stranu je potřeba, aby takové prostředky byly omezené a tyto orgány nemohly jednat dle své libovůle. Dotčené orgány nesmí mít prostor pro zneužívání opatření. Opatření musí mít své zákonné limity, musí být efektivně soudně a jinak přezkoumatelná. Samotný pandemický zákon a jeho novelu je nutné vnímat v kontextu současné situace a stále ještě trvající nutnosti s pandemií bojovat. Ano, novela má své problematické aspekty. Věřím ale, že mnou vyložené podmínky novela pandemického zákona splňuje. Proto jsem se ji rozhodla podpořit (Pěkně to shrnula také například Rekonstrukce státu.
Je mi ale jasné, že stručné vysvětlení nemusí každému stačit. Ráda bych tedy své rozhodnutí dále blíže odůvodnila.
Jako možná nejspornější část novely vnímám možnost nařídit karanténu nebo izolaci také ústně, písemně, telefonicky či prostřednictvím SMS. Je nicméně třeba si v této souvislosti uvědomit, že zde novela spíše reaguje na faktický stav. Při počtu nových případů nákazy si ani jiný způsob zřejmě nelze představit. Doposud byl navíc používán. Novela tedy nezavádí něco zásadně nového, spíše legislativně odpovídá tomu, co se děje. Ministerstvo zdravotnictví, bude-li novela přijata, následně stanoví vyhláškou podrobnosti způsobu a formy oznámení orgánu ochrany veřejného zdraví o nařízení izolace nebo karanténního opatření.
Nařízení karanténního opatření nebo izolace nesmí být libovolné a podle novely je i přezkoumatelné. Je možné proti němu podat námitky, na základě kterých bude důvodnost nařízení karantény nebo izolace přezkoumáno. K tomu byl přijat Poslaneckou sněmovnou pozměňovací návrh, podle kterého bude námitky možné podat jednoduše i ústně. Námitky budou přezkoumány do 3 pracovních dnů od doručení žádosti o prošetření nařízené izolace nebo karantény. Pokud nebude podatel o výsledku šetření informován, bude se považovat nařízená izolace nebo karanténa za ukončenou. Byť to novela výslovně nestanovuje, bude možné podat proti vyřízení námitek následně žalobu ve správním soudnictvím, kde nařízení izolace nebo karantény přezkoumá i soud. V souvislosti s tím bude také možné se domáhat náhrady újmy za nesprávný úřední postup.
Pro vyhlašovaná plošná mimořádná opatření se předpokládá společná rozhodovací pravomoc orgánu, který vydává mimořádné opatření, a vlády. Před vydáním mimořádného opatření je třeba souhlasu vlády. V případě nebezpečí prodlení se výjimečně souhlas vyžaduje do 48 hodin od vyhlášení mimořádného opatření. Pokud nebude souhlas dodatečně dán, platnost opatření skončí.
Obavy z libovůle při vyhlašování opatření chápu. Všichni si koneckonců pamatuje různá neracionální opatření předchozí vlády. Pandemický zákon a jeho novela k tomu výslovně stanoví, že mimořádná opatření se nařizují pouze v nezbytném rozsahu a na nezbytně nutnou dobu. Obsahuje také požadavky na odůvodnění opatření. Tyto požadavky na odůvodnění by podle mého názoru měly být širší. Věřím nicméně, že orgány vydávající opatření je budou dostatečně odůvodňovat i nad rámec zákona, aby opět nedocházelo k jejich rušení soudy pouze pro jejich nedostatečné odůvodnění.
Novela stále pamatuje na přezkum mimořádných opatření soudy a nijak tento přezkum neomezuje. Návrhy na přezkum opatření soudy budou stále projednávány přednostně. Na základě pozměňovacího návrhu přijatého Poslaneckou sněmovnou dokonce i v případě, že povinnost v mimořádném opatření byla mezičase sice zrušena, ale současně byla nahrazena obdobnou povinností v jiném mimořádném opatření.
Navržená novela také zmírňuje některá ustanovení pandemického zákona. Podstatně například snižuje pokuty za přestupky související s porušením zákona a mimořádných opatření. Dříve bylo také možné zakázat nebo omezit konání veřejných nebo soukromých akcí, při nichž dochází ke kumulaci fyzických osob na jednom místě v jednom čase, nebo stanovit podmínky jejich konání snižujících riziko přenosu onemocnění COVID-19. Podle novely lze nově tyto akce pouze omezit, nikoliv zakázat. Je také třeba říci, že mimo jiné na shromáždění podle zákona o právu shromažďovacím se tato možnost omezení vztahovat stále nebude. Občané se tedy budou moci nadále moci shromáždit k pokojnému vyjádření svých názorů.
Mnoho připomínek veřejnosti, které jsem obdržela, míří na soulad pandemického zákona jako celku s Ústavou. Nemíří tedy pouze na novelu. K tomu je potřeba připomenout, že Ústavní soud již ústavnost pandemického zákona přezkoumával a nedospěl k závěru o jeho protiústavnosti. Zrušil pouze jeho dílčí část.
Není také pravda, že by pandemický zákon měl neomezenou platnost. Jeho platnost byla omezena již v jeho původním znění zákona, novela ji nakonec pouze prodlužuje do 30. 11. 2022. Po tomto datu zůstanou platná pouze některá jeho ustanovení, která se týkají zejména náhrady škody.
Rozumím všem obavám veřejnosti. Chápu, že zákon může být vnímán negativně. Oceňuji také zájem veřejnosti dbát o dodržování ústavnosti. Lze pandemický možná chápat – jak konstatuje například profesor Wintr – jako ústavně hraniční. Je nutné ho ale vnímat v kontextu trvající pandemie a nutnosti boje proti ní. Proto jsem se jeho novelu rozhodla při hlasování podpořit, a to i s ohledem na to, že navíc napravuje některé dřívější nedostatky pandemického zákona.