Nevykostím. 3 základní argumenty, proč zachovat registr smluv ve stávající podobě

Bylo to klasické pracovní pondělí. Ve své senátorské kanceláři na Kubánském náměstí jsem od rána přijímala občany na smluvené schůzky. V pauzách jsem si zběžně kontrolovala telefon a maily. Z jednoho z nich jsem zjistila, že z Poslanecké sněmovny do Senátu dorazila dlouho očekávaná a velmi diskutovaná novela zákona o registru smluv.

Podle tohoto zákona platného už od července 2016 musí stát, kraje, obce, jejich akciové společnosti a další organizace zveřejňovat v internetovém registru (https://smlouvy.gov.cz) všechny smlouvy nad 50 000 Kč. Díky tomuto opatření lze jednotlivým politikům a úředníkům, kteří hospodaří s našimi penězi, tzv. nahlížet pod ruce. Registr smluv jen za prvních šest měsíců své účinnosti upozornil na mnohé zajímavé informace k hospodaření s veřejnými prostředky. Je to špatně? Myslím si, že rozhodně ne – mimo jiné i na základě zkušeností z komunální politiky na Praze 10.

Registr smluv posiluje důvěru veřejných institucí

Toto zveřejňování smluv vede podle mne nejen k průhlednějšímu hospodaření s penězi daňových poplatníků, ale i k tomu, že smluvní strany nakládají s veřejnými penězi opravdu s péčí řádného hospodáře. Občané se mohou kdykoliv podívat, co se za jejich peníze reálně kupuje. Pokud se dobře hospodaří, posiluje se tím sounáležitost a důvěra ke státu, k samosprávám, k úředníkům. Zkrátka ve skeptickém Česku se posiluje kredit politických instituci. Pokud se dobře nehospodaří, děje se s prestiží našich veřejných institucí pravý opak. A to bychom si přát neměli.

Zdroj obrázku: Rekonstrukce státu

Poslanecká sněmovna schválila novelu tohoto zákona, díky níž by smlouvy nemusel zveřejňovat národní podnik Budějovický Budvar, ale i společnosti s většinovou účastí státu, krajů nebo obcí – a teď to přijde – mají-li tzv. „obchodní či průmyslovou povahu“. Pro tyto výjimky hlasovala ve 3. závěrečném čtení nejmožnější těsná většina 80 poslanců z přítomných 159 poslanců – celá ČSSD a KSČM, částečně ODS a někteří lidovečtí poslanci.

Nutno dodat, že toto hlasování se opakovalo, neboť to původní, kdy zákon jako celek nebyl přijat, zpochybnil předseda poslaneckého klubu ČSSD Roman Sklenák. V původním hlasování zákon o jeden hlas neprošel, následně se ale několik poslanců odhlásilo, čímž došlo ke snížení potřebného kvóra a zákon a v opakovaném hlasování tak již nic nebránilo k těsnému přijetí této novely (viz stenozáznam 55. schůze PS). Rozpačitou situaci ve sněmovně shrnuje krátké video Rekonstrukce státu níže.

Ze sněmovních kuloárů uniklo komické video. Pravděpodobně jde o část filmu, který poslanci tajně natáčejí. Snímek pojednává o jednom nešťastném hlasování, které se opakovalo a opakovalo, až nakonec…. …se podařilo skrýt 150 miliard z očí veřejnosti. Mirka Spáčilová dává ukázce 159% a píše "lepší groteska tu nebyla od dob Buriana". Premiér Bohuslav Sobotka uvedl, že ve snímku neúčinkoval, ani o něm nevěděl a ani ho takový záměr nepřekvapil. Ministr financí Andrej Babiš se vyjádřil v podobném smyslu: "Ahoj lidi, všeci tam hrajů, protože se bez mého vědomí domluvili." Záběry vám nabízíme exkluzivně k posouzení. Jaké jsou podle vás herecké výkony?

Zveřejnil(a) Rekonstrukce státu dne 1. duben 2017

Vzhledem k tomu, že jsem členkou senátorského klubu KDU-ČSL a nezávislí, který by se podle slov Pavla Bělobrádka měl v Senátu „pokusit prosadit původně domluvený půdorys registru smluv“ (viz jeho tweet z 24. 2. 2017), i vzhledem k tomu, že se tímto tématem delší dobu zabývám a diskutovala jsem o něm s jeho zastánci i odpůrci, chci zde zformulovat tři základní teze pro mé rozhodování.

1. Současná ochrana Budvaru je dostatečná

Tuto tezi mohu přesvědčivě dokázat několika citacemi. Nejprve § 5, odstavec 6. nyní platného znění zákona o registru smluv.

„(6) Z uveřejnění prostřednictvím registru smluv lze vyloučit metadata uvedená v odstavci 5 písm. a) nebo c), jsou-li tato metadata obchodním tajemstvím osoby uvedené v § 2 odst. 1 písm. e), k), l) nebo n), a to také tehdy, pokud by obchodním tajemstvím bylo až více takto uveřejněných informací zároveň.“

Pro úplnost ještě doplním ta písmena, na něž je v tomto odstavci odkazováno:
odst. 5
a) identifikaci smluvních stran,
c) cenu, a pokud ji smlouva neobsahuje, hodnotu předmětu smlouvy, lze-li ji určit,

§ 2 odst. 1
e) veřejná výzkumná instituce nebo veřejná vysoká škola,
k) státní podnik nebo národní podnik,
l) zdravotní pojišťovna,
n) právnická osoba, v níž má stát nebo územní samosprávný celek sám nebo s jinými územními samosprávnými celky většinovou majetkovou účast, a to i prostřednictvím jiné právnické osoby.

Z tohoto – nyní platného – znění zákona o registru smluv je patrné, že v případě potřeby lze obchodní tajemství národního podniku Budějovický Budvar chránit již nyní.

Skutečnost, že Budvar v registru smluv specifikoval lokalitu, kam hodlá vyvážet svoje sklenice, a následně si stěžoval na to, že byla vyzrazena jeho obchodní taktika, je příběh sám o sobě. Pokud se Budvar domníval, že je tím ohrožena jeho konkurenceschopnost, nemusel tuto informaci vůbec zveřejňovat.

Kritizovat kvůli této jednotlivosti registr smluv jako celek ale podle mě není na místě.

2. Kdo mi prosím vysvětlí, co je „průmyslová a obchodní povaha“?

Aktuální podoba novely, která přišla z Poslanecké sněmovny, říká, že informace v registru nebudou muset zveřejňovat všechny státní podniky a podniky vlastněné státem, kraji a obcemi, pokud mají „průmyslovou a obchodní povahu“.
I když nejsem právnička, první otázka, která mě po přečtení této jednoduché formulace napadne, je: Jak se pozná „průmyslová a obchodní povaha“? Několik právníků, s kterými jsem toto téma konzultovala, mi řeklo, že pojem „průmyslová a obchodní povaha“ není nijak legislativně upraven.

Co to znamená v praxi? Smlouvy by měly teoreticky i nadále zveřejňovat podniky, které „průmyslovou či obchodní povahu“ nemají. I tomu méně protřelému člověku dojde, že k obejití registru smluv stačí prohlásit: „Naše podnikatelská činnost má obchodní povahu. Bojíme se o naše obchodní tajemství. Proto nezveřejňujeme.“ Legislativní zakotvení tak vágního termínu, který pak bude v praxi vykládán, jak se komu zlíbí, povede podle mě jen k právní nejistotě a hrozbě soudních sporů. Tedy k přesnému opaku toho, co hlásají ti, kdo se o novelu zákona o registru smluv postarali.

3. Většina státních podniků o žádnou výjimku vlastně ani nestojí

Poslední z mé trojice argumentů je to, že podle průzkumu neziskové organizace Otevřená společnost mezi státními podniky vyplývá, že většina podniků výjimku z registru smluv vlastně vůbec nepožaduje. Plošné výjimky požaduje jen několik z třiceti oslovených podniků. Zveřejňování smluv tak, jak je platné od loňského července, většině žádné zásadní problémy nepřidělává. Jde například o Mero, Povodí Ohře, Povodí Labe, Lesy ČR. Další sice zpočátku jisté komplikace měly, ale dokázaly se s nimi dobře vypořádat (Diamo, Řízení letového provozu, OTE, Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond).

Sečteno a podtrženo: Podporuji registr smluv jako funkční kontrolní mechanismus. Tím, že zapojuje do funkční kontroly veřejnost, představuje jednak ochranu před zneužitím moci, jednak rozumným způsobem šetří veřejné prostředky. To jsou důvody, proč registr smluv podpořím v co nejčistší podobě. Budu rozhodně hlasovat proti výjimce pro podniky vlastněné státem, kraji a obcemi, pokud mají tzv. „průmyslovou a obchodní povahu,“ čímž by se podle některých odhadů stalo netransparentními až 40 % smluv v registru. Tečka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *