Odkaz Václava Havla: BEZPEČÍ, SILNÝ OBČAN, CONSUL


Ptá se mě občan Daniel S., co pro mě osobně znamená „odkaz“ Václava Havla v rovině politické, občanské a umělecké. Správné otázky, které si zaslouží odpověď. 

Na začátek si dovolím škrtnout uvozovky uslova odkaz. Poselství myšlenek našeho prvního prezidenta je pro mě něco živého. V rovině politické směrem k zahraničí: Nebýt Václava Havla a jeho obrovské autority nikdy bychom se tak rychle a tak snadno nestali členem Severoatlantické aliance a Evropské unie. Zvlášť členství v NATO je po desítkách let zárukou naší bezpečnosti, toho, že se jako středně velký evropský národ nemusíme bezprostředně obávat choutek Ruska. Byl to Havel, kdo první výstižně poznamenal, že Rusko „hledá své hranice“, neboli považuje za automatické mít vliv v bývalých státech Varšavské smlouvy.

Směrem dovnitř: Václavu Havlovi vděčíme za výraznou stopu v naší Ústavě. Obsahuje vyvážený systém jednotlivých mocí, demokratické pojistky atd. Byl to Havel, kdo jmenoval první ústavní soudce, kteří dbali na zájem jednotlivých lidí a základní lidská práva, a ne na momentální většinu ve vládě či Parlamentu.

V rovině občanské: Pan Havel byl politická bytost vším svým konáním. Mezi jednotlivce a stát podle mě správně kladl široce rozvětvenou a rozvinutou občanskou společnost. Když tuto myšlenku promyslíme, vyhneme se nebezpečí silného státu (jaký tu byl za komunistů), ale také autoritářství. Každý volený politik bude žít v nejistotě, zda bude příště zvolen. Ani já jako senátorka a starostka nemám za 2 roky nic jisté. A jsem šťastná, že to tak je a je to mj. díky Havlovi.

Druhá věc, která se mi líbila a na které se snažím stavět, je držet se svého názoru, i když se možná momentálně nebude líbit. Jít proti proudu, když jsem přesvědčená o tom, že dlouhodobě má určitý krok smysl. Mýtus, který šíří pan Klaus a jeho žáci, říká, že neměl rád politické strany. No, je to spíš tak, že jako nadstranický prezident neustále upozorňoval na to, aby politické strany byly loajální občanům, byly jim nablízku, měli pochopení pro jejich potřeby, a nežily ve vakuu, bez spojení s občany, bez vazby na jejich aktivity.

Pan S. se mě ptá i na uměleckou rovinu. Tu znám asi nejméně a nebudu zde nic předstírat. Ale pozoruhodné jsou Antikódy, Havlovy vizuální básně, psané s pomocí legendárního psacího stroje CONSUL. Mají jiskru a nápad. Film Odcházení ukazuje, jak si pan Havel uměl držet odstup od sebe i od politického provozu do konce svého života. A jak byste panu Danielu S. odpověděli Vy? V rovině politické, občanské a umělecké?

[2014] U hrobu VH před složením slibu zastupitelky MČ Prahy 10. Svoji práci poličky jsem symbolicky začala s kolegy z Koalice VLASTA čtením myšlenek VH u jeho hrobu.

1 komentář u „Odkaz Václava Havla: BEZPEČÍ, SILNÝ OBČAN, CONSUL“

  1. Renata Chmelová, starostka Prahy 10 Dekuji za Vasi odpověď v podobe textu. I ja posilam odkaz na svuj text, kde se zabyvam Havlem, byt v trochu jinem kontextu

    http://daniel-cataranga.blogspot.com/2017/08/daniel-szabo-politicka-moc-bezmocnych.html

    Dovolim si jen par poznamek. Vnimam Havla nejsilneji prave v umeleckem odkazu. Jeho dramata patri k pilirum absurdniho dramatu. Velmi silne vnimam i jeho pozici v disentu. Trochu problematicteji uz vidim Havla jako politika od listopadu 89, az do jeho smrti. Nepochybne zaslouzi absolutorium za svoji nekonvencnost, vzzdelani, inteligenci, bezprostrednost. Za upozornovani a prosazovani lidskych prav ve světě. Za svoji roli v letech 90-92 v Československu. Jeho dve volebni obdobi v roli prezidenta ČR, uz maji i negativni konotace. Ustava, kterou jste zminovala, casto slouzila Havlovi jako berlicka proti politickym stranam a vlade. Leckdy se pohyboval na ustavni hrane. Coz provazelo i Klause a Zemana.

    Funkci prezidenta postavil na patosu let 1918 – 1938. Vnimal se jako pokracovatel Masaryka a Beneše, ale nepostrehl, ze se doba a politicka situace, posunula o nekolik desitek let. Chtel byt apoliticky, ale byl bytostne politicky. Stejne jako Klaus a Zeman.

    Havel byl umelec a dramatik kazdym coulem a promital to i do politickeho pusobeni. Chtel Dubceka na postu prezidenta, ale dokazal ho mistrne odstranit. Mel strach z Klause, ale zaroven vedel, ze ho potrebuje. Pral se v nem egoismus a humanismus. Pochyboval o sobe a zaroven chtel mit moc a vliv. Jeho vzorem byl americky prezidentsky system, ktery chtel repasovat do tuzemske parlamentni postsocialisticke demokracie. Nelehky ukol, ktery se mu vymkl z rukou. Stejne jako bezhlave bombardovani Bosny a podpora intervence do Iraku. Kritizoval Rusko za vmnesovani se do narodnich zajmu, ale zaroven konzistentne podporoval Ameriku v tom samem.

    Bohuzel, symbol a odkaz Havla uz presel z etosu do patosu. Coz neni chyba Havla, ale vinu nese ceska spolecnost, ktera sama jeste ani nezpracovala eru let 1938-89. Havel take, po pravu, kritizoval masovou spolecnost i po roce 1989 a bytostne nesnasel to povesne cechackovstvi. A v tom se nemylil….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *