Vážení a milí,
je mi ctí přivítat vás při této malé slavnosti – předání čestného občanství panu Karlu Čapkovi in memoriam.
Dovolte mi jako hostitelce pár slov na úvod.
Karel Čapek byl – A STÁLE JE – výrazným fenoménem české i evropské kultury.
Psal dramata, psal povídky, psal romány, psal sloupky.
Čapek jde vždy pod povrch. Vzdoruje myšlenkovým klišé, ale přitom si uchovává
obecnou srozumitelnost. Tohle spojení bylo – A STÁLE JE – vzácné.
Karel Čapek byl víc než spisovatel. Byl přirozenou veřejnou autoritou. Autoritou,
která za svá slova ručila.
On i jeho bratr Josef ručili za své postoje a názory svým životem. Jejich smrt nám
Čechům rámuje druhou světovou válku: Karel umírá těsně před okupací, Josef v
koncentráku těsně před koncem války. Jejich sestra Helena Čapková-Koželuhová-
Palivcová válku přežila, vydala svědectví o svých bratrech a já jsem ráda, že její
pravnučky jsou tady mezi námi.
Odkaz obou bratří žije dál jak v rodině, tak mezi námi. Mezi námi, Čapkovými
sousedy v Praze 10. Mezi Pražany. Mezi spoluobčany, v celé české kulturní a duchovní sféře.
Pro sebe si tento odkaz překládám do jednoduchého sdělení: „Máme
odpovědnost nejen za sebe, ale i za druhé. Dělejme, co nám síly stačí, pro
kousek lepšího světa.“
Cítíme skutečně odpovědnost za to, co způsobíme? Cítíme odpovědnost za to, co
vymyslíme? Ještě v době předkoronavirové jsem viděla ve vršovickém divadle MANA drama Matka. A uvědomila jsem si, jakou oběť je někdy třeba přinést ve prospěch vyššího celku. Tedy širšího celku, než je mé nejbližší společenství, moje rodina.
Karel Čapek byl klidným a pevným obhájcem demokracie, občanské společnosti,
individuální odpovědnosti a národního nesobectví. Na konci života s noblesou a
důstojně čelil zlobě, zdivočelosti a rozkymácené atmosféře uvnitř společnosti.
Naše dnešní problémy se točí kolem podobných témat. Rozkymácená společnost se dnes projevuje jinak. Je tu atomizovaná společnost, ve které snadno zapomínáme na lidi zranitelné. Jsou tu dezinformátoři, kteří jsou na koni a bičují společenské nálady i náladičky. Jsou tu politici, kteří chápou politiku ne jako službu, ale jako kořist či vylepšování svého veřejného obrazu, bez ohledu na skutečné výsledky své práce.
Mám ráda Hovory s T.G.M. Dvě erbovní postavy první republiky rozmlouvají mimo jiné o tom, na čem stojí zdravý politický život. Lekce první: Nezapomínat na obyčejného člověka a na to, co ho trápí. Lekce druhá: Chápat politický prostor jako prostředí ke kultivaci. Lekce třetí: I když je to často obtížné, nestýskat si a dívat se nad sebe. Jako úřední osobě mi to nedá a uzavřu svou řeč úvahou nad čestným občanstvím jako takovým. V Praze je to nejvyšší ocenění pro žijící osoby. Na úrovni hlavního města byla po dlouhou dobu jediným člověkem s čestným občanstvím IN MEMORIAM popravená politička Milada Horáková.
Při zvažování čestného občanství se obvykle zvažuje dílčí přínos té které osobnosti. Její mimořádný přínos pro kulturu, věhlas naší metropole, případně hrdinství.
Zde jsme na úrovni městské části. A jsme si jistí tím, že Karel Čapek splňuje naráz, najednou více měřítek a je nositelem více zásluh, než kolik tato ocenění
předpokládají. Především a hlavně je pro nás velkou inspirací. V Praze 10 je po něm a po jeho bratrovi pojmenována Učitelská cena – cena pro ty, kteří kultivují a vzdělávají naši budoucnost. Ani dům, u kterého stojíme, nevidí Praha 10 jako budoucí muzeum, ale jako místo živého dialogu a kulturního, myšlenkového i duchovního setkávání. Kéž v nás inspirativní slova a myšlenky Karla Čapka rezonují co nejčastěji.
Děkuji Vám za pozornost!